Kapitola 137 – Žít může jenom jeden
Když se znovu objevili, scenérie se už změnila.
You XiaoMo si promnul oči a zjistil, že byl v Ling Xiaově dimenzi. Ta nejmodřejší obloha a nejzelenější tráva pod ním mu dosahovala skoro ke kolenům. Koncentrace duchovní energie byla v této dimenze nesmírně vysoká. Kdyby tu trénovali kultivátoři, pravděpodobně by se za den posunuli o tisíc mil.
Zrovna když se chtěl You XiaoMo zeptat, proč ho sem přivedl, spatřil nedaleko pár lidí schoulených do klubíčka.
You XiaoMovi přišlo, že jeden z nich mu byl povědomý. Naštěstí to nebylo příliš dlouho. You XiaoMo se ze všech sil snažil se rozpomenout a konečně se mu to po chvilce podařilo.
Ten muž, co vyhlížel jako nejstarší, měl šedinami prokvetlý vous a díval se na něj s hrůzou. Nebyl to vedoucí Centrální dílny ve městě HunJi, co mu prodal semínka magických bylin?
Když You XiaoMo přemýšlel, proč se tu objevil, najednou si překvapeně uvědomil, jestli to náhodou není ten člověk, co použil Skryté páchnoucí brouky, aby je sledoval?
Ale to také nemohlo být správně. Proč by je chtěl sledovat? Pořád si vzpomínal, že za Centrální dílnou stál pán města HunJi. Člověk, co byl schopen rozvinout město HunJi na takové velké a prosperující místo, by měl být velmi spravedlivý pán, ne? Ale zdálo se, že mu realita říkala, že to tak nebylo.
Jak You XiaoMo takhle přemýšlel, najednou měl pocit, že to má v hlavě všechno pomíchané a nebyl si jistý, jestli to vážně bylo tak, jak měl podezření.
Jelikož to nedokázal vymyslet, přesunul svůj tázavý pohled na Ling Xiaa v naději, že mu odpoví. „Seniore Lingu, co tady dělají?”
„Není to přesně tak, jak vidíš? Bez ohledu na to, jak je člověk vznešený a ctnostný, při pohledu na bohatství vždycky pomyslí na něco zlého.” Ling Xiao se podíval na vedoucího a významně se na něj usmál. Vedoucího tento úsměv vylekal, hrůza se mu na tváři ukázala ještě jasněji.
„Tak co teď budeme dělat?” Když byla řeč o zlých myšlenkách při pohledu na bohatství, konečně to You XiaoMovi dávalo smysl.
Člověk, co stál za Centrální dílnou, byl pán města. Jelikož z dílny koupil tolik magických bylin vysoké kvality a v aukci si také koupil vejce démonického zvířete a prodal celkem dost duchovní tekutiny, ti lidé začali při pohledu na bohatství chovat zlé myšlenky. Když o tom tak přemýšlel, nedokázal potlačit zachvění. Nečekal, že jenom koupě pár věcí bude tak nebezpečná. Vypadalo to, že od teď bude muset požádat Ling Xiaa, aby s ním šel, kdykoli bude chtít něco koupit nebo prodat.
„Juniore.” Ling Xiao najednou ukázal podivný úsměv.
„Nechybí ti pár pomocníků na tvých políčkách s magickými bylinami? Co takhle... kdybych je proměnil na loutky. Co ty na to?”
„Ušetři naše životy, velký pane. Už se to znovu neodvážíme udělat. Ušetři naše životy, velký pane!” Aniž by ti lidé čekali, až You XiaoMo něco řekne, už začali bez ustání prosit za svoje životy. Ten vedoucí byl chvíli jako ve snách, než se přidrápal před ně. Jeho pocuchané vzezření nijak nepřipomínalo, jak chytře vypadal, když ho viděli v Centrální dílně.
„Skvělý pane, skvělý pane. Já... jsem ochoten udělat, cokoli po mě budeš chtít. Prosím, neproměň mě na loutku.” Naprosto přesně hrál člověka, co se nestaral o nic jiného, než aby si zachránil vlastní kůži.
„Jsi ochoten udělat cokoli?” ušklíbl se Ling Xiao, jak se na něj díval ze shora.
„Samozřejmě, jen co o to skvělý pán požádá, projdu kvůli tobě vařící vodou i ohněm.” Vedoucí se znovu a znovu ukláněl až k zemi, byl vyděšený, že by ho Ling Xiao vážně proměnil na loutku.
Muselo se zmínit, že jakmile se člověk promění na loutku, byla to věc bez myšlenek, bez života a bez duše. Po celou dobu jejich existence by jim rozkazovali dělat tohle a tamto. Ale to nejdůležitější bylo, že duše navěky zmizela z nebe a země, bez možnosti znovuzrození. Bylo to tragičtější než smrt.
Když ostatní viděli, že Ling Xiao jevil známky milosti, také se připlazili a prosili o smilování. Dávali najevo, že byli ochotní se mu oddat.
Ling Xiao se najednou zatvářil komplikovaně. „Ale já potřebuju jenom jednoho člověka. Vás je pět, takže co uděláme?”
Stačila jenom tahle jedna věta, aby se těch pět tváří hned změnilo. Plně ostražití a se zahaleným úmyslem zabít se na sebe navzájem podívali. Nestarali se, jestli to Ling Xiao myslel vážně nebo ne. Tohle byla vážně jejich jedna jediná šance.
Pokud mohl naživu zůstat jenom jeden z nich, všichni chtěli, aby to byli oni. Sobectví měli v povaze. Když byl život člověka v ohrožení, nikdo se neřídil tou takzvanou loajalitou a kodexem bratrství.
Jelikož vedoucí Centrální dílny žil tolik let, měl nejjasnější pochopení situace. Ti čtyři lidé, co s sebou vzal, rozhodně nepůjdou zemřít jen proto, že jim to řekne. A proto jakmile Ling Xiao řekl ta slova, neuplynuly ani tři sekundy a vedoucí najednou natáhl ruku. Pět jeho prstů se proměnilo na drápy a pak se bez milosti sápal po hrudi jednoho z černě oděných mužů, co k němu byl nejblíž. Zdálo se, že mu ta zlovolná síla chtěla vytrhnout srdce. Dopadlo to tak, že ten černě oděný muž už byl ve střehu. Zrovna když ho chtěl vedoucí rozsápat, natáhl ruku, aby tu ránu vykryl, a spěšně ustoupil.
Ostatní tři černě odění muži už ustoupili. Všichni došli k tichému souhlasu, neboť si od vedoucího udržovali vzdálenost, protože věděli, že mezi nimi pěti byl vedoucí ten nejsilnější. Pokud se ho nezbaví jako prvního, všichni čtyři budou mít těžkosti udržet si život.
Vedoucí si byl jasně vědom jejich úmyslů, tvář měl pochmurnější a pochmurnější. V duchu proklínal, že to byla skupina budižkničemů, co se zakousla do ruky, co je krmí. Ale navenek začal být obezřetnější. Čekal, že to takhle dopadne.
Ti čtyři černě odění muži se po sobě podívali a pak nedali vedoucímu šanci se nadechnout a popřemýšlet, jak se vypořádat se situací. Všichni najednou zahájili útok na všechny životní tělesné body. Každý z nich jednal se zatvrzeným srdcem a nemilosrdnou rukou.
Jelikož všichni byli podřízenými vedoucího, chápali ho ze všech nejvíc. Byl to prohnaný starý ničema a jeho triky byly bezohlednější než jejich. Jako rádce pána města bylo jasné, že měl jisté schopnosti. A tak mu ti čtyři nedali žádnou šanci promluvit a vrhli se přímo po jeho starém životě.
Ale ani vedoucí nebyl žádný býložravec. Kvůli těm čtyřem lidem, co se spojili, jako kdyby použili telepatii, trochu zpanikařil, ale jenom na chvilku. Vzpamatoval se velmi rychle, v mozku mu vířilo, jak zuřivě vymýšlel způsob, jak se se situací vypořádat.
Jelikož se obě strany navzájem velmi dobře znaly, dokonce ani po zdlouhavém boji nebyl žádný jasný vítěz.
You XiaoMo je sledoval s vytřeštěnýma očima a pusou dokořán. Jenom mrkl a těch pět už spolu bojovalo. Jeho šokovaný výraz se přesunul k Ling Xiaovi. Znovu a znovu nasucho polkl. „Seniore Lingu, vážně je proměníš na loutky?”
V duchu to bral tak, že loutky by měly být něco jako chodící mrtvoly, něco jako zombie. Stačilo jen pomyslet, že by mu zombie pomáhaly v dimenzi sázet magické byliny, a vstávaly mu vlasy na hlavě. To bylo trochu moc děsivé a radši by dřel sám, než by ty lidi pustil do své dimenze. Pro něj byla dimenze jako jeho vlastní domov, jeho osobní prostor. Nebylo možné, aby je pustil dovnitř.
„Samozřejmě že ne,” řekl Ling Xiao tiše, na tváři žertovný úsměv.
Když ho You XiaoMo slyšel, jak to odmítl bez nejmenšího zaváhání, omráčilo ho to. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Mohlo to být tak, že si s nimi Ling Xiao hrál?
Ling Xiao přezíravě pokračoval: „Myslí si, že s jejich silou mohou být mou loutkou?”
You XiaoMo: „...”
Takže po tom všem tento velký starý muž vlastně naříkal, že měli příliš malou sílu. Byl tak náročný. You XiaoMo měl pocit, že kdyby věděli, co si Ling Xiao myslel, zemřeli by už jenom ze vzteku a nebylo by třeba bojovat. Ale bylo dobře, že je nepromění na loutky.
Zrovna jak si povídali, se na druhé straně začal ukazovat vítěz.
Ačkoli měl vedoucí nejvyšší řád, ty čtyři černě oděné muže si osobně vybral. Když vedoucí uvážil Ling Xiaovu sílu, bál se, že by došlo k nečekaným těžkostem nebo že by je odhalil. A tak se naschvál rozhodl přivést tyto čtyři, co měli nezvyklou sílu. Vypadalo to, že on sám bude muset sníst toto otrávené ovoce.
Ti čtyři muži byli mladí a jejich zkušenosti z boje se dali srovnávat s těmi vedoucího. Navíc byli ze stejného týmu, takže spolu dobře spolupracovali. Ačkoli byli zranění, vedoucí byl taky zahnaný do kouta a neměl kam utéct.
Když viděl, že ho ti čtyři muži vlastníma rukama zabijí, vedoucímu se najednou dostalo návalu štěstí, co mu projasnilo mysl. Jako kdyby se držel tohoto stébla slámy, co mu mohlo zachránit život, s divokou radostí zakřičel k Ling Xiaovi: „Velký pane, znám všechna tajemství pána města...” Jakmile ta slova řekl, ostatní se okamžitě cítili ohroženě.
Jeden z černě oděných mužů za ním okamžitě vyslal svou dlaň k hlavě vedoucího. Ten pokroucený výraz na jeho tváři jasně říkal, že ho chtěl touto jednou ranou zabít.
Ale nedostal k tomu šanci. Jeho dlaň se zastavila jen centimetr od temene hlavy vedoucího. Dokonce ani když mu tvář naprosto zrudla, neměl jak svou dlaň posunout.
Vedoucí si myslel, že bude dozajista mrtvý. Ale horská stezka měla nečekané zákruty a zatáčky. Na jeho letité tváři problýskl pohled divoké radosti, než se vrátila k chmurám a nemilosrdnosti. Mihl svou dlaní a zaútočil na černě oděného muže. Toho to okamžitě vážně zranilo. Vyplivl plnou pusu krve, ustoupil o pár kroků a pak konečně padl na zem a už se nikdy neměl zvednout.
Ti tři ostatní muži věděli, že se do toho vložil Ling Xiao. V mžiku se neodvažovali ani pohnout. Mohli to akorát sledovat, zatímco potlačovali svůj hněv. Mezitím vedoucí pochlebovačně přiběhl k tomu muži.
Ačkoli Ling Xiao před nimi nijak nejednal, každý, kdo mě oči, viděl, že jeho síla byla daleko nad nimi. Důležitější bylo, že už dávno byli k smrti vyděšení touto záhadnou dimenzí.
„Velký pane, já jsem Tang Hunův rádce. Znám mnoho jeho tajemství, co ostatní nevědí. Můžu ti říct, cokoli budeš chtít. A ten pár Skrytých páchnoucích brouků, ty si choval Tang Hun...”
Vedoucí nečekal, že jeho zoufalý nápad vlastně zabere. Celý divoký radostí vysypal všechno, co věděl, aniž by o tom nějak moc přemýšlel. Doufal, že mu tento muž nechá úniková vrátka.
V této chvíli se už nestaral, co mu přinese tato zrada Tang Huna. Podle něj nezáleželo na tom, jak skvělý Tang Hun byl, byl to jenom bojovník Duchovního řádu. Zatímco tento muž před ním byl bojovník opravdického Královského řádu. Jak jinak by mohl mít tak obrovskou dimenzi?
„Jelikož je choval Tang Hun, měl bys vědět o Lopatkové bylině?” Ling Xiao se po něm bezvýrazně podíval a mluvil lhostejně. Při jeho slovech neprojevil nejmenší překvapení.
Vedoucího to na chvilku omráčilo, než se rychle otřepal, promnul si ruce a řekl: „Tvůj služebníček o ní opravdu ví. Tang Hun měl nejdřív pár Lopatkových bylin. Ale těch pár bylin před měsícem použil. Ale vím o dalším místě, kde rostou Lopatkové byliny. Aby to místo Tang Hun našel, pár let se vyptával. A před půl rokem tu informaci konečně získal. Lopatková bylina je v Rajské říši, co se za dva měsíce od teď brzy otevře.”
„To je celé?” Ling Xiao pozvedl obočí.
„A taky aby bylo snazší tu Lopatkovou bylinu najít, Tang Hunovi se kdovíodkud podařilo získat nekompletní mapu. Tvůj služebníček nejdřív nevěděl, k čemu ta mapa je. Ale jednou to Tang Hunovi uklouzlo. Tak tvůj služebníček zjistil, že ta nekompletní mapa je vlastně mapa Rajské říše.” Vedoucí mluvil obezřetně, zatímco se pokoutně a koutkem oka díval na Ling Xiaův výraz.
„Jak si můžeš být jistý, že je ta mapa opravdová?” zeptal se Ling Xiao, stále se mu výraz nijak nezměnil.
„Vskutku, tvůj služebníček si nemůže být naprosto jistý. Ale Tang Hun přísahal, že je ta mapa na 100% pravá. Tvůj služebníček následoval Tang Huna mnoho let a ví, že když přijde na tak důležité věci, že by nelhal,” řekl vedoucí.
Ling Xiao chvíli zíral na vystrašeného vedoucího, než se najednou rozesmál. „Co je Tang Hun za člověka? Jak se k vám normálně chová?”
Vedoucího to omráčilo. Přišlo mu, že nedokáže vymyslet, co si myslí, a tak obezřetně odpověděl: „Abych velkému pánovi řekl pravdu, nejenom že Tang Hun snadno závidí a baží po bohatství, ale také je velmi zrádný a nemilosrdný, když trvá na tom, že je jeho slovo zákon. Ačkoli byl tvůj služebníček po jeho boku desítky let, nikdy jsem nezískal Tang Hunovu bezpodmínečnou důvěru. Věří jenom sám sobě. Město HunJi se navenek jeví poklidně, ale uvnitř je vlastně velmi nestabilní. Aby si Tang Hun zvýšil moc, často posílá své učedníky, aby našli magické pilulky a zázračná léčiva. Mnoho učedníků přitom zemře, takže všichni začínají být trochu rozčilení. Takže mnoho lidí už je s Tang Hunem nespokojeno. To akorát, že jeho síla je vyšší než síla ostatních a také má skupinu osobních strážců, co mu jsou věrni až na smrt.” Ta slova nepřímo vyjádřila pocity vedoucího. Jinak by místo „mistr” tolikrát neřekl jenom „Tang Hun”.
Jak You XiaoMo poslouchal jejich konverzaci, měl pocit, že se dostávají víc a víc mimo téma. Měl pocit, jako kdyby poslouchal o statkáři, co šikanoval své otroky. Jak takhle přemýšlel, najednou k nim promluvil, aniž by se mu podařilo zakrýt své vzrušení: „Tak se chcete všichni dostat z otroctví a zpívat píseň svobody?”
--------------------------------------------
Hlavní stránka
Postavy a pojmy
Žádné komentáře:
Okomentovat