JAB1 - kapitola 22

Kapitola 22

Shawn se vzbudil uprostřed noci, třásl se.

Zavrtal se hlouběji pod přikrývku. Místnost byla chladná a vlhká jako obvykle, ale po týdnech sdíleného tělesného tepla s jiným člověkem to bylo těžší ignorovat. Chybělo mu to teplo.

Shawn si povzdechl, přetočil se na břicho a objal polštář, byl na sebe naštvaný. Tohle se mu vymykalo z rukou. To stačí. K čertu s Rutledgeem a k čertu s jeho hloupým teplým tělem. K čertu s ním.

Ale bez ohledu na to, co si řekl, tu bolest v žaludku pořád cítil. Ten hlad. Ta potřeba, co šla mimo sex. Chtěl vedle sebe Rutledgeovo tělo, velké a teplé. Dokonce chtěl slyšet jeho kousavé poznámky, cítit na své kůži jeho dech—

Shawn se napjal a zvedl hlavu. Přísahal by, že z obývacího pokoje zaslechl hlasy. Ale dívky nemohly být přece vzhůru, ne?

Shawn se mračil a vylezl z postele, silně se třásl, jak se mu do kůže opřel studený vzduch, a vyrazil ke dveřím. V obývacím pokoji bylo světlo, ale to nic neznamenalo: nechal rozsvícenou lampu, neboť se dvojčata děsila tmy.

Shawn potichu otevřel dveře a ztuhl.

Rutledge seděl na podlaze vedle postele dívek a jednu z nich měl na klíně.

Shawnovi začalo srdce bušit v hrudi.

Byl zpět.

Byl zpět.

„Kde jsi byl?” řekla jeho sestra, jednou rukou si ospale mnula oči, zatímco druhou si hrála s Rutledgeovou kravatou. Byla to Bee, došel k závěru Shawn. Zdálo se, že Rutledge měl pro Bee trochu slabost, ačkoli bylo divné, že Rutledge tohle toleroval, i když to byla Bee.

Tedy dokud Shawn neprozkoumal Rutledgeovu tvář. Dokonce i v matném světle lampy vypadala jeho tvář necharakteristicky nestřeženě a znaveně.

„Byl jsem na návštěvě u rodiny,” zamumlal Rutledge.

Bee si cucala palec. „Pamatuju si tvoji rodinu. Tvůj táta nás neměl moc rád.”

Po Rutledgeově tváři přeletěl podivný pohled. Nic neřekl.

„Shawn řekl, že si děláš novou rodinu.”

Rutledge viditelně ztuhl. „Ano?”

Bee přikývla. „Byl velmi smutný.”

Shawn cítil, jak se zarděl. Vážně mu tohle musela říct?

Rutledge měl na tváři podivný výraz. „Ano?” zašeptal.

„Taky jsem byla smutná,” řekla Bee. „Nechápu to. Proč chceš novou rodinu? Máš nás.”

Děcka, pomyslel si Shawn a kousal se do rtu. Neměly z ničeho strach. V některých ohledech byly děti statečnější než dospělí.

Rutledge otevřel pusu a pak ji zavřel. Bylo to poprvé, co ho Shawn viděl, že nemá slov. Rutledgeovi se pohnul ohryzek, než Bee řekl: „Neboj se, nebudu mít novou rodinu.”

Shawn si vydechl.

„Nemáš teď spát, skrčku?”

Bee svýma velkýma modrýma očima Rutledgea vážně studovala. „Taky jsi smutný. Stalo se něco špatného?”

Rutledge zkroutil rty v neveselém úsměvu. „Dá se to tak říct.”

„Když jsem smutná, Shawn mě obejme a už mi není tak smutno. Chceš obejmout?”

Shawn čekal, že Rutledge tu nabídku s úšklebkem odmítne.

Neudělal to. Nic neřekl.

Bee jeho mlčení vzala jako souhlas, a tak vstala a dala svoje krátké paže Rutledgeovi kolem krku. Rutledge ji musel podepřít.

Shawn zíral na Rutledgeovy velké ruce na zádech své malé sestřičky a pak na jeho prázdnou, stoickou tvář.

Potichu zavřel dveře a vrátil se zpět do postele.

Uplynulo zhruba dvacet minut, než zaslechl, jak se dveře znovu otevřely. Ozvalo se šustění oblečení, než se matrace prohnula pod Rutledgeovou vahou a on vklouzl pod přikrývku vedle Shawna.

Ta rychlost, kterou se na něj Shawn vrhl, by byla trapná, kdyby se Shawn přiměl se o to starat; nestaral se. Jen ho potřeboval políbit. Potřeboval se ho dotknout. A tak ho políbil a Rutledge ho líbal na oplátku stejně hladově, jeho rty naléhavé, téměř zoufalé.

Shawn si nebyl jistý, kolik minut strávili líbáním— přišlo mu to jako hodiny a sekundy zároveň.

Když se konečně přestali líbat, aby se nadechli, Shawn byl zahřátý od hlavy až po paty. Zahákl nohu kolem Rutledgeova boku a hlavu mu položil na hruď. Pod uchem mu tlouklo jeho srdce, silně a rychle.

Dlouho bylo jenom družné ticho.

„Zemřel, že?” zašeptal Shawn nakonec.

Cítil, jak pod ním Rutledge ztuhl. „Ano.”

Shawn váhal, nebyl si jistý, co říct. „Co se stalo? Někdo řekl, že se ženíš.”

Rutledge si povzdechl, Shawn to spíš cítil, než slyšel, neboť se mu jeho hruď pod tváří roztáhla. „To byla zase Josephova manipulace. Šel jsem tam, protože mi řekl, že je na smrtelné posteli. Když jsem dorazil, bylo tam obrovské shromáždění.”

„Jaké shromáždění?” řekl Shawn a probíral se prsty chloupky na Derekově hrudi.

„Spoustu politiků, bohatých podnikatelů a novinářů. Když jsem dorazil, Joseph udělal prohlášení.”

Shawnovi se rozšířily oči. „On vlastně oznámil tvoje zasnoubení, aniž by se tě zeptal? To je šílené.” Jů. Věděl, že Derekův otec byl despota, ale tohle bylo absurdní, dokonce i na něj.

Zdálo se, že Rutledge váhal. „Myslím... myslím, že poslední dobou to neměl v hlavě v pořádku. A pravděpodobně doufal, že nebudu chtít dělat scény před tolika vlivnými lidmi a novináři. Měl pravdu— kdybych to udělal, naše rodina by byla k smíchu. Vzal jsem ho stranou a řekl jsem mu, že pokud to svoje prohlášení nepopře, udělám to já.” Rutledge se odmlčel. Když pokračoval, hlas mě bezvýrazný: „Rozzuřil se a dostal infarkt. Druhého rána byl mrtvý.”

Shawn zavřel oči. „Vyříkali jste si to, než zemřel?”

Rutledge se uchechtl, ten zvuk byl ostrý a neveselý. „Ne. Dokonce i na smrtelné posteli mě nazval největším zklamáním svého života. Snažil se mnou manipulovat, i když zápasil o každý dech. Vyhrožoval mi, že všechno nechá Vivianině manželu, pokud se s tou dívkou neožením. Samozřejmě jsem to s ním neurovnal. On— na to byl příliš staromódní.”

Shawn se rty otřel o tu teplou kůži a nadechl se, na tváři cítil vyrovnaný tep Rutledgeova srdce. „Jsem rád, že jsi zpět, Dereku.”

Cítil, jak Rutledge na okamžik ztuhl, než se znovu uvolnil.

Kolem Shawnových zad se ovinula silná paže a pevně jej objala, skoro mu pohmoždila žebra.

Shawn si nestěžoval. Přitulil se blíž k Derekově teplu a v mžiku usnul.

Spal jako děcko, poprvé za týden.
--------------------------------------------


~ Konec dobrý, všechno dobré, štěstí, že jsme nemuseli trnout tak dlouho. ~
~ 2/3 ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>