AK - kapitola 31

Kapitola 31 – Zdá se, že to je běžné nachlazení

Jak bylo slíbeno, měsíc poté, co jsem odjel z Orannie, do Casparu přijel Urie.

Zatímco jsme pili bylinkový čaj, co jsem uvařil z rostlin, co jsem pěstoval, mluvili jsme o květinách.

Když jsem Uriemu řekl, že Leo nebyl jako ten „Odměřený král” ze zkazek, varoval mě, abych „se nenechal dojmout vlastní laskavostí”. Přesně takhle čas plynul, zatímco jsme mluvili o tom, jak se Alex čas od času pohřešoval, a Urie mi vyprávěl historky o své milované.

Jak jsem se setkal s Uriem, cítil jsem se nostalgicky, jak jsem vzpomínal na své dny v Orannii, ale také jsem si uvědomil, že už jsem si zvykl na život v Casparu.




A zhruba ve stejné době došlo k malému incidentu. Leo se zhroutil. Ačkoli se skácel, nebyla to žádná závažná choroba. Diagnóza byla taková, že se nachladil a příznaky nachlazení se zhoršily kvůli nedostatku spánku a nastřádané únavě.

Ale problém tkvěl v tom, že se o Lea nikdo nestaral. Protože se Leo zhroutil a byl upoutaný na lůžko, jeho asistenti byli mnohem víc zaneprázdnění než předtím. A tak jsem se nabídl, že ho budu ošetřovat. Cítil jsem se provinile a chtěl jsem odčinit to, že jsem byl částečně zodpovědný za jeho nedostatek spánku kvůli Othellu.

Když jsem přispěchal do jeho komnaty, Leo seděl na posteli a pročítal dokumenty.

„Zdraví se ti zhoršilo kvůli přepracování, takže nedává smysl, že pořád pracuješ.”

Jak jsem to řekl, zabavil jsem mu dokumenty. Premiér a sir Kristoff opakovaně řekli, abych mu nedovolil pracovat.

Ale Leo se vzpíral.

„Pokud k něčemu dojde, vzbudím tě, tak se prosím trochu vyspi.”

Když jsem řekl tohle, odpověděl: „Tak mě prosím vzbuď za 2 hodiny. Do zítra musím udělat pár úkolů.”

Jak to řekl, okamžitě usnul. No, nevzbudil jsem ho.

Když se Leo po chvilce vzbudil a uvědomil si, že jsem ho nevzbudil, byl trochu naštvaný. Nicméně když jsem ho přesvědčil, že se ta práce ve vší vážnosti vykonává, poslušně si znovu lehl.

A pak když z něj spadla ospalost, jsem mu připravil jídlo vhodné pro nemocného člověka. Zatímco jsem ho sledoval, jak jí, začal jsem mluvit.

„Také se cítím zodpovědně, že ses zhroutil. Protože jsme hráli Othello téměř každou noc. Já si můžu během dne zdřímnout, ale u tebe to nejde. Kvůli mně jsi to přehnal. Omlouvám se.”

„Ne, to proto, že jsem řekl něco sobeckého. Omlouvám se, že jsi musela přijít až sem a ošetřovat mě.”

Nečekal jsem, že se Leo omluví.

„Ne, je to má chyba.”

„Ne, je to moje chyba.”

Jak jsme si to neustále vyměňovali, nemohl jsem si pomoct a zasmál jsem se. Leo se také trochu zasmál. Bylo to poprvé, co jsem ho viděl se smát. Oči mu zněžněly; měl jiný výraz než tu svou obvyklou nevlídnou tvář.

„Tohle je poprvé, co tě vidím se smát, Leo. Myslím, že by bylo pěkné, kdyby ses smál častěji.”

„I pro mě je to poprvé, co tě vidím se přede mnou smát, Shane.”

Znovu jsme se zasmáli té rozepři nad takovou triviálností. Momentálně jsem byl sám sebou. Poté jsme mluvili o různých věcech a bavili jsme se. A postupně jsem se o Leovi dozvěděl něco dalšího. Například že Leo neměl rád létající hmyz a že nemá rád lepkavá jídla.

Byl jsem rád, že jsem ty maličkosti znal. Nikdy mě nic tak malého nezajímalo. Ale existoval člověk, co by neměl radost, když se dozvěděl o nečekané stránce zdánlivě chladného člověka?

A také jsem byl šťastný ještě kvůli jedné věci.

Zatímco se Leo zotavoval, svěřil mi na starost návštěvy zemědělců, dohlížení na petice ohledně zemědělství a pročítání plánů na zlepšení. Jelikož na královském hradě nepracoval žádný specialista na zemědělství, mohl jsem použít znalosti, co jsem se naučil v Japonsku, a svoje zkušenosti v zahradničení z Orannie.

Mohl jsem využít své znalosti a cítil jsem pocit naplnění. Díky tomu jsme s Leem vedli spoustu debat.

A tak se ta vzdálenost mezi mnou a Leem v mžiku zmenšila.
--------------------------------------------

~ A co se stalo s operací "rozvážná královna", hm? ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>