AK - kapitola 30

Kapitola 30 – Prasnice?!

Od chvíle, kdy jsem přijel do Casparu, uběhl měsíc. Dostal jsem zprávu, že brzy přijede Urie, aby mi doručil magický lektvar.

Leo a já jsme si velmi padli do oka, takže jsem měl pocit, že náš manželský život začal mnohem hladčeji, než jsem čekal.

Ale na něco jsem zapomněl.

Říká se, že ženská žárlivost je strašná.

Když se z došlého balíčku vysypalo spoustu mrtvého hmyzu, uvědomil jsem si, že jsem byl v obklopení žárlivosti.

Když se Elias, co byl se mnou, podíval do truhly a spatřil její obsah, nedokázal skrýt svůj hněv. „Takhle hrubě se zachovat ke královně, nemohly by si ani stěžovat, pokud by došly trestu.”

„Jelikož jsem žila nedaleko zahrad, byla jsem v obklopení hmyzu. I když poslaly něco takového, vůbec to na mě nemá vliv.”

V truhličce byl hmyz, co jsem znal. Ale než aby mě překvapil obsah, překvapil mě důvod za touto truhlou.

„Ačkoli tu není uvedený odesilatel, pravděpodobně to poslala jedna ze vznešených konkubín. Chceš to nahlásit stráži zodpovědné za vnitřní palác?”

„Ne, to není třeba.”

Takový stupeň šikany byl roztomilý.

Ačkoli by bylo lepší, kdyby se to nezhoršovalo.




Druhého dne jsem dostal pozvání na čajový dýchánek od jedné ze vznešených konkubín, princezny Ady. Elias mě varoval, abych si na tu náhlou pozvánku dával pozor, ale já jsem se nemohl dočkat, až uvidím, jaká další šikana na mě čekala.

Princezně Adě, nejstarší konkubíně, bylo 24 let a princezně Ermě a princezně Delie bylo 22 let.

Jejich šikanu jsem považoval jen na úrovni sobeckosti mladších sester.

Možná na mě vylijí čaj, zatímco řeknou: „Ty prasnice!”

„Eliasi, mám bílé šaty?”

Pokud to hodlají udělat, měl bych si vzít barvu, na které ty skvrny od čaje ještě víc vyniknou. To bylo to jediné, na co jsem dokázal myslet.

„Paní Shane, prosím, nevyžívej se v takových věcech.”

Po tomto Eliasově klidném namítnutí jsme rozhodli, že si vezmu jasně zelené šaty.




Když jsme Elias a já dorazili do zahrady, kde se pořádal čajový dýchánek, tři vznešené konkubíny tam už byly.

„Jdu pozdě. Omlouvám se, že jsem vás všechny nechala čekat.”

„Ne, jelikož je královna choť zaneprázdněná, to já bych se měla omlouvat, že jsem vás sem pozvala tak najednou. Mé jméno je Ada.” Působila dojmem cílevědomé princezny.

Aby tak nádherná osoba na sobě měla tak tlustou vrstvu líčení, trochu mě to zklamalo.

I zbylé dvě konkubíny se představily.

„Děkuji za pozvání. Mé jméno je Shane a pocházím z Orannie. Jelikož jste si našly chvilku, abyste mi poslaly pozvánku na tento čajový dýchánek, přinesla jsem zákusky. Doufám, že vám budou chutnat.”

Nechal jsem Eliase, aby naaranžoval zákusky na stůl. Poté, co jsem dostal pozvánku, jsem ty zákusky na rychlo koupil z oblíbeného obchodu ve městě.

„Děkuji. Tohle je poprvé, co ochutnám zákusky prostého lidu."

Kvůli tomu sarkasmu, co začal prosakovat do konverzace, jsem se skoro rozesmál.

Každá ze vznešených konkubín byla princezna ze země větší než Orannia. A jelikož jsem měl v Casparu lepší postavení, ty dívky to pravděpodobně nedokázaly skousnout.

Konverzace nějakou dobu pokračovala a pak mi princezna Erma předala malou kytici květin.

„Na oslavu vašeho příjezdu jsem jménem nás tří připravila tuto malou kytici květin. Vybrala jsem květiny, co vás připomínají, paní Shane.”

Takhle řečeno ty květiny byly roztomilé, neboť to byla drobná bílá kvítka. Ale rostly podél cest. Jelikož to bylo takhle, evidentně to byla urážka vůči mé osobě, vůči královně.

Zastavil jsem Eliase, co vypadal, jako že už toho měl dost, a odpověděl jsem s úsměvem, co se mi dostal jen do koutku očí.

„Děkuji. V řeči květin tato květina znamená 'nádherné srdce'. Je nečekané, že o mě smýšlíš takto. Pečlivě si jimi vyzdobím komnatu.”

Konkubíny moje odpověď překvapila. „Ano, ať spolu dobře vycházíme.”

Měl jsem v plánu tohle zručně překonat. Ale sám jim zaimponuju, aby už nedocházelo k další šikaně. I když jsem si to užíval, bylo by otravné, kdybych se s tím musel vypořádávat každý den.

„Ermo, jelikož jsem od tebe dostala květiny, dovol mi ti ten dar oplatit. Pro tebe se nejvíce hodí tato květina.”

Když jsem otevřel ruku, objevila se v ní žlutá květina. Všechny kolem mě ze sebe vydaly překvapené hlasy.

Byl to kouzelnický trik. Vzpomněl jsem si, že jsem ho viděl v televizi, když jsem žil v Japonsku. Ale lidem z této země to přišlo jako skutečná magie. Jinými slovy, tohle byla jediná magie, kterou jsem zvládal.

Chtěl jsem jim výslovně ukázat, že jim oplatím nějakou úžasnou magií, pokud mě budou dál týrat, ale jestlipak to pochopily správně?

„V řeči květin tato květina znamená 'čistota a upřímnost'. Myslím, že se k tobě dokonale hodí, když jsi tak nádherná.” Předal jsem jí květinu a když ji princezna přijala, trochu zrudla v tváři.




K tyranizující události, na kterou jsem myslel, nedošlo a čajový dýchánek skončil pokojně. Od toho dne tyranizování ustalo, ale princezna Erma místo toho často chodila do mých komnat na návštěvu. Byla pěkná a vypadala jako malá dívka, takže jsem se vážně necítil špatně.

A tak můj život královny pokojně pokračoval.
--------------------------------------------

~ Tak moc se těšil na šikanu a nic z toho. ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>