TS - kapitola 85-86

Kapitola 85 - Nezapomeň se postavit do řady (2)

Tang Feng chvilku přemýšlel a pak po dlouhé chvíli přikývl. „Ano, jsem spokojený.”

Po pravdě řečeno v posteli nebyl tak zkušený. To, že věděl, jak se v posteli chovat, bylo proto, že měl povědomí o širokém spektru věcí. I když člověk ještě nikdy neochutnal vepřové, stejně by věděl, jak prasata utíkají. Navíc ve svém předchozím životě žil na přístupném Západě. Mnoho věcí si mohl vyvodit jen z toho, že je zažil jednou.

Jelikož bylo jen pár lidí, s kterými mohl Charlese srovnávat, Tang Feng váhal jenom chviličku, než odpověděl. Co ale nevěděl, bylo, že to zaváhání Charlese velmi ranilo.

Celkem zraněný Charles se zamračil a potřásl hlavou. „Ty jsi váhal. To znamená, že mám na svých technikách a schopnosti co zlepšovat.”

„Tak hodně štěstí,” dodal Tang Feng, příliš lenivý, aby to dál vysvětloval. S Charlesem spal, protože měli dohodu. Charles byl skvělý člověk, ale to neznamenalo, že s ním chtěl Tang Feng udržovat takový vztah. A proto s ním Charlesovy schopnosti v posteli neměly co dělat.

Charles pokračoval ve svém výslechu: „Máš teď momentálně někoho rád? Muže? Nebo ženu? Nebo možná něco úplně jiného?”

Při Charlesově otázce Tang Fengovi zacukalo v oku, ale potřásl hlavou a otevřeně a stručně odpověděl: „Ne. Nikoho takového nemám.”

Charles měl z Tang Fengovy odpovědi nejprve radost, ale když o tom trošku popřemýšlel, měl pocit, že na tom není něco v pořádku. Různí muži, s kterými předtím žil, ho všichni k smrti milovali. Někdy se musel uchýlit k různým metodám, jak ty otravné chlápky odkopnout. Tang Feng s ním žil měsíc; byl to nejdelší vztah, co kdy s mužem měl. Ale Tang Feng řekl, že momentálně neměl nikoho rád. Což znamenalo, že se do něj Tang Feng nezamiloval.

„Hele, předtím jsme spolu celkem dobře vycházeli a užívali jsme si to spolu, ne? Chceš se mnou v tom vztahu pokračovat?” Charles s lokty na stole naklonil hlavu k Tang Fengovi a nabídl mu to pozvání. „Tangu, co kdyby ses nastěhoval zpět a znovu se mnou bydlel? Jsem úžasný milenec a budu se o tebe starat s nejvyšší péčí.”

Tang Feng zvedl svůj šálek a upil voňavého, zeleného čaje. Přimhouřil oči a usmál se na Charlese. Podíval se na časovač na stole a všiml si, že zbývala jenom minuta a bude moct tuhle konverzaci ukončit.

„Dobrá, ale požaduji, že tentokrát budeš na posteli ležet ty a já budu nahoře.” Jak Tang Feng promluvil, položil svůj šálek. Jako muž si Tang Feng nemyslel, že potřeboval, aby se o něj někdo staral. O to víc, když přišlo na osobní potřeby v důvěrném stavu. Z celého toho nápadu mu bylo nepříjemně.

Když to Charles zaslechl, měl pocit, jako by se mu v hrdle zasekla velká červená datle. Spolkl svá slova a suše se uchechtl. Podíval se na Tang Fenga a řekl: „Být nahoře je těžká a namáhavá práce, tak proč mě nenecháš to udělat? Ty si můžeš prostě lehnout a užít si to.”

„Náš čas vypršel.” Tang Feng bez zaváhání vstal a došel zpět ke svému místu.

Charles položil ruce na opěrky své židle a užuž to vypadalo, že bude Tang Fenga následovat, ale nakonec se pevně usadil na své židli. Žádné strachy, měli dostatek času, aby mohli tenhle problém prodiskutovat během následné večeře.




Po hodině a půl soustavných desetiminutových schůzek bylo na čase, aby Charles vybral osm celebrit a nalil jim do šálků čaj. Celebrita, která nebyla vybraná, mohla jít tak akorát domů a užít si čaj o samotě.

Jak bylo jenom přirozené, Tang Feng byl mezi těmi osmi celebritami, co pokročily do dalšího kola.

Z této epizody zbýval jenom bonusový segment. Charles pozve jednu z osmi zbývajících celebrit na společnou večeři. Charles bez zaváhání přikročil k Tang Fengovi, ani se neobtěžoval zakrýt své láskyplné pocity.

„Dostane se mi té cti užít si večeři s tebou?” Charles se zatahal za límeček, působil jako kavalír.

„Můžu odmítnout?” Tang Feng se usmál a naklonil hlavu ke straně, aby se podíval na muže, jehož mysli dominoval sex.

Charles pokrčil rameny a řekl: „Samozřejmě že můžeš odmítnout, ale já to automaticky vezmu, že jsi ochotný se mnou povečeřet.”

Charles vykopl kameramany, co chtěli zachytit jejich rande u večeře. Nanejvýš měli dovoleno dělat záběry z dálky. Charles nechtěl, aby kolem kroužila banda pátých kol u vozu, zatímco večeřel s Tang Fengem.

Kapitola 86 - Nezapomeň se postavit do řady (3)

Měkké světlo svíček prosvítalo složitě seskládanými papírovými lucernami a osvětlovalo okolí. Uprostřed zelené trávy a voňavých květin seděli naproti sobě dva muži a mezi nimi bylo rozložené menu z vybraných chodů.

Tang Feng jen stěží promluvil; hlavu měl skloněnou a pomalu si vychutnával chuť jídla. Když už zvedl hlavu, místo aby se podíval na pohledného Charlese naproti sobě, otočil se směrem k umělému jezírku. Na břehu stálo pár bílých labutí a natahovaly krky, aby si uzobly měkké lístečky ze stromů kolem.

„Tangu! Když jíš se mnou, nedívej se na hloupé ptáky! Nebo snad naznačuješ, že v tvých očích nejsem tak atraktivní jako ti hloupí ptáci?” vykřikl Charles najednou, jak odhalil svou nespokojenost.

Tang Feng pomalu odlepil pohled od jezera. Místo aby se podíval na Charlese, znovu sklonil hlavu, aby svou stříbrnou lžící upil trochu polévky. „Charlesi, pokud chceš žárlit na pár hloupých ptáků, klidně si posluš.”

„Žárlit? Hahaha! Můj drahý Tangu, ty určitě žertuješ. Je jenom zdvořilé udržovat oční kontakt s člověkem, s kterým večeříš. Tohle nemá co dělat s žárlivostí.” Charles zjistil, že měl najednou chuť na labutí maso.

„Dobrá, dneska se určitě cítím příliš sebedůležitě.” Tang Feng nonšalantně pokrčil rameny. Odložil lžíci, natáhl se pro sklenici s džusem a otočil se na židli bokem, aby se koukal přímo na jezero. Zavřel oči, na jeho tváři bylo evidentní potěšení. Po tváři ho hladil měkký a jemný vánek jako maminčina ruka.

Tang Feng se nikdy nesetkal se svou biologickou matkou. Také nevěděl, proč ho rodiče nechali v sirotčinci, ale myslel si, že s největší pravděpodobností měli své důvody a neměli na výběr. Vždycky o tom přemýšlel takhle.

„Víš ty co? Vždycky jsem byl na sebe hrdý a důvěřoval jsem svým schopnostem.” Tang Feng se usmál, opřel se o opěradlo židle a překřížil si nohy. Vypadal uvolněně, a přesto elegantně.

Charles si prohlížel delikátní profil druhého muže, co byl stejně ostrý jako řezané drahokamy. Přikývl a odpověděl: „To vidím, ale tohle chování si zasloužíš. Přece jenom jak by muž, kterého jsem si já, Charles, oblíbil, nebyl mimořádný jako ty?”

Charlesova slova zněla, jako kdyby chválil sám sebe. Tang Fengovi zacukalo v koutcích úst a pohled mu znovu padl na labutě, co teď plavaly ve vodě. „Charlesi, jsi arogantní úchyl.”

„Mám bohatství na to, abych byl arogantní, a být úchylem je prostě moje přirozenost. Prostě to přiznej, můj drahý Tangu, ve skutečnosti máš rád takový druh úchyla. Navenek se zdáš uvolněný a v pohodě, ale někdy jsi až příliš vážný. Během takových okamžiků se nezdáš na dvacet, ale jako starší občan ve čtyřiceti,” řekl Charles ztišeným hlasem vedle Tang Fengova ucha, „jenom úchyla by vzrušilo něco takového. Když zopakuji, co už jsem zmínil, myslím, že jsme výjimečný pár.”

Tang Feng se uchechtl a naklonil hlavu, aby se na Charlese podíval. Přimhouřil oči a promluvil, jako kdyby jenom žertoval: „Jak víš, že nejsem čtyřicetiletý starší občan? Hele, minulý Tang Feng byl naprosto jiný než mé současné já. To proto, že odešel, když spadl do oceánu.”

„Haha, tak co teda zrovna jsi? Netvor z mořských hlubin?” Charles vybuchl smíchy.

Tang Feng přikývl a odpověděl: „Jo, správně. Jsem netvor z mořských hlubin, co ovládl tohle tělo, aby mohl žít v lidském světě. Proto bude nejlepší, pokud se se mnou už dál nesblížíš, nebo z tebe vysaju veškerou vitalitu. Navíc mi vlastně není čtyřicet, ale čtyři sta let. Původně jsem byl starý a ošklivý mořský netvor. Kůži mi pokrýval odporný zelený lišejník a všude ze mě tekl sliz.”

Jak Tang Feng mluvil, proměnil svůj výraz na zlověstný. Jako jedinečný herec měl opravdu výjimečné herecké schopnosti. Jak se jeho výraz a atmosféra stávaly víc a víc zlomyslné, zdálo se, že ho opravdu posedl nějaký netvor. V tom okamžiku vyhlížel úplně jinak než ve svém normálním lhostejném já.

Charlese ten pohled tak nějak šokoval. Jenom před chviličkou byl Tang Feng uvolněný a sebejistý. Ale ve zlomku vteřiny se proměnil na impozantního, pochmurného muže. Ale proč se mu Tang Feng zdál naprosto pohledný, místo aby se bál nebo mu ta přetvářka přišla směšná?

„Dneska... jsem viděl tvoji další tvář.” Charles stáhl obočí, vyhlížel trochu sklesle. Muž naproti němu se už vrátil do svého normálního stavu, v ruce držel sklenici s vínem a vypadal uvolněně a v pohodlí.

„Teď se cítím naprosto strašně!” vykřikl Charles a plácl se do stehna.

„Pamatuj si, že si mě na příští rande nemáš vybrat.” Tang Feng přikývl. Nevěřil, že by ho ta hromada nesmyslů, co Charlesovi zrovna řekl, zadržela. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby ho to odradilo.

„Víš ty co? Žil jsem s tebou měsíc, ale kromě toho, že vím, jaký jsi v posteli a že rád sleduješ filmy ve vaně, jsem nevěděl, že máš takovouhle stránku! Jsem naprosto zdrcený!” Charlesova odpověď nebylo nic, co by chtěl Tang Feng slyšet. Pak vážně pokračoval: „Můj drahý Tangu, co mám dělat? Myslím, že tě mám teď ještě víc rád!”

„Nezapomeň se postavit do řady...” Tang Feng se usmál a pozvedl obočí.
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>