TS - kapitola 89-90

Kapitola 89 – Já to zaplatil

Když otevřeli dveře do prezidentského apartmá, jak Tang Feng, tak Lu Tianchen ztuhli a šokovaně zírali. Na podlaze bylo rudé srdce z okvětních lístků. Navíc na stolech, skřínkách a každém dostupném povrchu byly nakupené stříbrné svícny s jasně hořícími svíčkami. V místnosti se vznášela slabá vůně parfému. Dokonce na ně uvnitř čekala vychlazená láhev šampaňského.

„Předsedo Lu, jsi si jistý, že jsi zarezervoval prezidentské apartmá a ne novomanželské apartmá?” Tang Feng vkročil dovnitř a překročil srdce z okvětních lístků. Konečně pochopil, proč se po nich recepční podívala podruhé a tiše řekla „přeji vám hodně štěstí”, zatímco si na recepci brali klíče.

Něco si museli špatně vyložit, ne?

„Nevadí, hlavně když se tu dá bydlet.” Ačkoli Lu Tianchen nevěděl, v kterém kroku rezervace se to pokazilo, po tom počátečním překvapení se mu rychle vrátil jeho obvyklý klid.

„Dobrá...” Tang Feng složil své zavazadlo na zem a okamžitě zamířil do koupelny. Když se tam dostal, zjistil, že vana už je plná vody udržované na konstantní teplé teplotě. Hotelový personál vážně dbal na maličkosti. Pravděpodobně si zjistili čas, kdy hosté přijedou, a všechno obzvláště připravili. Podél čtvercové, mramorové vany byly vyložené poloprůhledné a voňavé svíčky, zatímco ve vodě plavaly čerstvé růžové okvětní plátky.

Tang Feng neměl ve zvyku koupat se v růžové vodě, ale když už to hotel připravil, nebyla by škoda, kdyby si to aspoň neužil? Bůh ví, kolik peněz padlo na ty čerstvé růže. Navíc to Lu Tianchen za to apartmá zaplatil, Tang Feng nemohl takhle mrhat penězi.

Tang Feng se svlékl a vyzkoušel vodu; měla tu správnou teplotu.

Ta slabá vůně vody byla rozkošná, ale Tang Feng měl největší radost z TV v koupelně. Dálkové ovládání bylo vedle vany. Mohl se opřít, sledovat TV a přepínat kanály, jak jen chtěl. O pár minut později se dveře do koupelny otevřely a dovnitř vešel Lu Tianchen v županu.

„Předsedo Lu, u tebe v ložnici je taky koupelna,” připomněl Tang Feng laskavě skvělému předsedovi, co k němu kráčel. V prezidentském apartmá byly dvě velké ložnice a každá měla svou soukromou koupelnu.

„Já to zaplatil.” Lu Tianchenova tříslovná odpověď Tang Fengovi vyrazila dech.

Ty jsi to zaplatil. A co že jsi to zaplatil? Já jsem byl kdysi taky bohatý. Samozřejmě teď už jsou všechny moje peníze odvedené na charitu.

Než mohl Tang Feng něco říct, Lu Tianchen rozhalil svůj župan a předvedl striptýz přímo před hercem. Lu Tianchenovo tělo nebylo ani v nejmenším horší než to Charlesovo. Z vypracovaných svalů a jemné siluety Lu Tianchenova těla Tang Feng dokázal říct, že předseda má rád cvičení. Lu Tianchen odhodil župan na podlahu a vlezl si do vany, aby se posadil naproti Tang Fengovi.

Tang Feng si rukou zakryl oči a tiše si povzdechl: „Ačkoli jsme oba muži, nemám ve zvyku koupat se s jiným mužem a navzájem si ukazovat těla.”

„Čeho se bojíš? Bojíš se, že si tě vezmu násilím?” zeptal se Lu Tianchen s vážným výrazem na tváři. Nerovnost mezi jeho slovy a výrazem byla dost divná na to, že se Tang Fengovi chtělo smát.

Tang Feng zaslechl blízko sebe šplouchnutí a když se podíval mezerou mezi prsty, spatřil, že se Lu Tianchen přesunul vedle něj. Jelikož vana byla celkem velká, i když seděli blízko vedle sebe, nedotýkali se. A Lu Tianchen také neseděl naschvál hned u něj.

„Předsedo Lu, tohle není vůbec vtipné. Proč si myslíš, že to ty si vezmeš silou mě a ne naopak?” oplatil Tang Feng nemilosrdnou poznámkou. Nemohl snést, že to Lu Tianchen nadnesl, jako kdyby byl velmi slabý.

Lu Tianchen si ošplíchnul tvář a mírně se ušklíbl. „Mám černý pásek v karate a červený v judu.” Lu Tianchen si opřel hlavu o kamennou podpěrku vany. Úkosem se podíval po Tang Fengovi, v očích byl znát náznak úsměvu. „Jsi si jistý, že mě dokážeš porazit?”

„Já zastávám mír, ne násilí.” Tang Feng zvedl ruce a vytáhl se z vody. Úplně nahý vykročil z vany a po cestě popadl župan, aby se zahalil. Bez ohlížení řekl: „Nespěchej a užij si koupel, předsedo Lu. Dobrou noc.”

Měl být ohromený, že Lu Tianchen ovládal karate a judo? Tang Feng měl zrovna teď zdravé tělo. Až se mu trochu uvolní rozvrh, rozhodně se půjde naučit nějaké bojové umění. Ještě nebylo vytesáno do kamene, kdo koho porazí.

Lu Tianchen sledoval vzdalující se postavu druhého muže a konečně se tiše uchechtl. Zavřel oči a pokračoval v koupeli.

Kapitola 90 – Spolupráce

Tang Feng celé dva dny v kuse nevyšel z hotelu. Pokud u sebe na pokoji nečetl knížku, aktivně cvičil v tělocvičně. Tang Fengovo momentální tělo bylo v celkem dobrém stavu a doufal, že to tak zůstane. Navíc pro člověka, co v minulosti nemohl běžet ze strachu ze srdečního infarktu, byla možnost cvičit a posilovat prostě skvělý pocit.

Lu Tianchen Tang Fenga občas vytáhl zahrát si tenis. Tang Feng nejprve v rukách tak ostříleného hráče jako Lu Tianchen utrpěl naprostou porážku. Ale Tang Feng se učil rychle, i když stále nedokázal Lu Tianchena ve hře porazit, alespoň už neměl nulové skóre.

Takhle v poklidu prožil dva dny. Zítra se měl Tang Feng setkat s režisérem Lim. I když bylo ještě pořád hodně brzy před určeným časem, Tang Feng už dorazil na místo setkání. Naštěstí se měl s režisérem Li Weiem setkat ve stejném hotelu, co Lu Tianchen zarezervoval. Tang Feng musel akorát nastoupit do výtahu a dojet do správného patra.

Tang Feng se podíval na svoje hodinky. Do devíti pořád ještě zbývala půl hodina. Nebylo to ani příliš brzy, ani příliš pozdě: prostě správný čas na to, aby se objevil.

Mladý herec se zhluboka nadechl a zlehka se zatahal za límeček. Tang Feng se ze všech sil snažil zůstat klidný. Navenek se možná jevil naprosto nevzrušeně, ale v duchu nedokázal potlačit mírné vzrušení.

Od té doby, co ho poprvé nominovali na Mezinárodní ocenění pro Nejlepšího herce, už si nikdy nemusel procházet žádným pohovorem. Nebylo pro něj příliš složité si znovu zvyknout na účast v konkurzech. Přece jenom zrovna teď nebyl mezinárodní hvězda nebo známý herec. Byl prostě jen bezejmenná, druhořadá celebrita z Číny. Když zreguloval svůj přístup, vkročil do výtahu a stiskl tlačítko do správného patra. Dveře od výtahu se pomalu zavřely.




„Alberte, na co ses to zrovna díval? Na muže, že? Jů. Unavila tě tvoje stará hračka a už sis našel novou?” řekl vysoký mladík se slunečními brýlemi, byl to tak nějak žárlivý hlas. Jak mluvil, přistoupil k muži se zelenýma očima.

Ten mladík se slunečními brýlemi vypadal na zhruba dvacet let. Jeho výška a stylové oblékání na něj strhávalo pozornost mnoha lidí, jak kráčel hotelovým lobby. Vysoký mladík se na nikoho nepodíval a místo toho mířil přímo k muži, co zrovna vešel do hotelu.

Zdálo se, jako by zelené oči toho muže pokrývala vrstva ledu. Za svitu světel mužovy zlaté vlasy oslnivě zářily a okouzlovaly ostatní. Až na to, že pochmurný výraz na jeho tváři, odháněl každého, koho by byť jen napadlo se k němu přiblížit.

„Ach, zrovna jsem náhodou zahlédl známou tvář.” Albert stáhl pohled od výtahu a na rtech mu zahrál malý úsměv. Paží obkroužil mladíkův pas a vedl ho k výtahu.

„Nedovolil jsi mi, abych tě vyzvedl na letišti, ale to přehlédnu. A teď přímo mě na očích zíráš na jiného muže. Kdybych sem dneska nepřišel, pravděpodobně bys na mě úplně zapomněl.” Mladík se usmál a opřel se o Alberta.

Ti dva se zastavili před výtahem. Albert zmáčkl tlačítko a podíval se na číslo poschodí, co se ukazovalo nad výtahem, jak klesal. Potichu řekl: „Dám ti deset sekund, aby ses mi ztratil z očí. Deset...”

Mladík nevěděl, proč se postoj dříve usmívajícího se Alberta tak náhle změnil. Ale když slyšel, jak začal odpočítávat, okamžitě se od Alberta rozběhl. Jeho spěšný odchod přitáhl mnoho zvědavých pohledů. Mladík znal Albertovu laskavost, ale také se stal svědkem jeho krutosti.

„Ahoj, Esmeraldo. Znovu se setkáváme.” Albertovi se rty zvedly v úsměvu a zahýbal hlavou ze strany na stranu, až mu křuplo v krku. „Tomuhle se říká osud. Bůh nám určil, že se tu setkáme, abychom pokračovali v našem osudu.”




V jiném pokoji v hotelu se Tang Feng znovu setkal s režisérem Li Weiem. Ačkoli hodiny ještě neodbily devátou, režisér už byl uvnitř a čekal. Kromě režiséra tam bylo ještě pár dalších lidí, které Tang Feng nepoznával. Zdálo se, že to je režisérův manažer a asistent.

Tang Feng a režisér se na pozdrav objali jako staří přátelé.

„Přišel jste brzy. Ještě pořád čekáme na dalšího člověka, tak proč se s námi na chvilku neposadíte?” zeptal se režisér Li Wei s úsměvem.

„Ještě někdo přijde?” zeptal se Tang Feng podezíravě. Byl to herec z jiné země, co usiloval o stejnou roli?

„Ano. Ach, my o vlku a tu je.” Režisér Li Wei se usmál a podíval se ke dveřím. „Gino, všichni na tebe čekáme.”

„Ech? Jdu pozdě?” Gino roztáhl ruce a pokrčil rameny. Mezinárodně známý herec měl na nose obří sluneční brýle a místo vlasů vrabčí hnízdo. Gino se opřel o zárubeň dveří a usmál se na lidi v pokoji.

„Ne, nejdeš pozdě, my jsme jen všichni přišli brzy. Ale když se na to podíváme jinak, stejně dobře jsi přišel pozdě.”

Gino si sundal svoje sluneční brýle a podíval se po muži, co promluvil. S velkým úsměvem na rtech odpověděl: „Ahoj, Tangu. Rozhodl ses, že se ke mně přestěhuješ?”




„Cože?” zazněly v pokoji současné překvapené výkřiky. Tang Feng a Gino se šokovaně podívali na režiséra a jeho asistenta, co seděli naproti nim.

„Podrobnosti jsou takovéto: v tomhle filmu budou dva hlavní hrdinové. A nebude tam žádná hlavní hrdinka.” Tváří v tvář šokovanému výrazu na tvářích obou herců se režisér Li Wei jen klidně usmál. Pomalu vysvětlil: „Co se týče výběru herců na hlavní role, upřímně jsem nikdy nečekal, že to bude někdo z vás. Tenhle scénář jsme napsali zvláště pro Fiennese, ale bohužel nás opustil příliš brzy. Naštěstí jsem ve vás, Tang Fengu, spatřil něco, co mi Fiennese přímo připomínalo. Jste vyspělý a okouzlující přesně jako on. Vidím ve vás touhu žít živě a vaše velké naděje do budoucna. Lidé si nemůžou pomoct a musí se s vámi sblížit.”

Když režisér Li Wei promluvil, zněl upřímně, ale jak Tang Feng poslouchal, v duchu protočil očima.

Scénář, co tenhle chlápek napsal výhradně pro něj, byl milostný příběh mezi dvěma muži. To tak moc vypadal jako homosexuál? Dobrá, před smrtí se zhruba podíval na nástin scénáře, ale ten nynější scénář před ním se od toho původního velmi lišil. Jeden takový rozdíl bylo to, že on a Gino se ve filmu budou muset pomilovat! Taky měl na Ginovi provést orální sex!

Bez ohledu na to, jestli během natáčení těch scén budou používat dvojníky nebo rekvizity, neměl režisér Li Wei až příliš těžké choutky? Když za ním předtím zašel a požádal ho, aby tu roli vzal, nikdy se o ničem takovém nezmínil!

„Ach! Pokud je to takhle, tak musím jít do posilovny. Potom budu na scéně vypadat dobře.” Po chvilkovém šoku se Gino vrátil zpět do normálu. Zdálo se, že ani jemu režisér neřekl o té vzrušující postelové scéně.

Upřímně řečeno, Tang Feng neodmítal filmy, které obsahovaly homosexuální témata. Stačilo mu, když mu film umožnil ukázat své umění a režisérovi a divákům umožnil užít si jeho hraní.

Navzdory tomu si pořád myslel, že je režisér Li Wei příliš falešný. O takové důležité scéně jim řekl, až když měli ohledně filmu udělat poslední rozhodnutí.

„Pane režisére, proč jsem já ten dole?” Podle toho, co jim režisér Li Wei řekl, Tang Feng měl hrát úlohu muže pod Ginem.

Režisér taktně odpověděl: „Ačkoli tady mluvíme o homosexuálním vztahu, jeden z mužů ve vztahu obvykle zaujme silnější roli, zatímco druhý tu pasivnější. Na konkurzu jsem vás nechal se políbit, aby mi to pomohlo rozhodnout, jakou roli bude každý z vás hrát.”

Když se režisér Li Wei dostal ve své řeči až sem, dodal přímo: „Jelikož jsem se vám dvěma rozhodl říct o všech plánech s tímto filmem, také vám řeknu, jakou roli budete hrát. Z výsledků konkurzu jsem se rozhodl, že tu silnější roli nechám hrát Gina. Co se týče vás, Tang Fengu, mám pocit, že vaše atmosféra je velmi vhodná na pasivní roli. Jaký na to máte názor? Pokud se naše názory liší, prosím, řekněte mi to.”

„Já s tím nemám žádný problém. Jsem nesmírně rád, že mám příležitost s vámi pracovat, pane Li Weii,” odpověděl Gino stěží s nějakým zaváháním a výhradami.

Tang Feng na něj překvapeně zíral. Nikdy nečekal, že by Gino odpověděl takhle rychle.

Jméno a pověst režiséra Li Weie je možná zlatá návnada. Ale film pojednávající s homosexuálními tématy může zainteresované herce nečekaně ovlivnit. Mohlo by to dopadnout dobře nebo by to mohlo dopadnout špatně. Nikdy si tím nemůžou být jistí.

Kvůli Ginově pevné odpovědi Tang Feng pocítil jak otřes z překvapení, tak nepopsatelný pocit. Díky tomu také ještě víc změnil na Gina názor. V tomhle filmu vážně musel moc chtít hrát...

„V tom případě je moje odpověď stejná,” řekl Tang Feng s úsměvem.

Každopádně to bylo jeho znovuzrození. Měl by toho využít a hrát v různých filmech. Gino odpověděl tak přímo a v porovnání s ním se Tang Feng nechtěl jevit konzervativně a úzkoprse.

„Mám tady pro vás nějaké informace, co byste si měli pročíst, včetně scénáře. Až mi podepíšete smlouvu o důvěrnosti, můžete si je vzít domů k prostudování. Ty tři měsíce před oficiálním začátkem natáčení můžete využít k pročtení scénáře a sžití se s rolí.” Režisér Li Wei se usmál a dodal: „Ale nejdůležitější je tohle. V tomhle filmu je mnoho důvěrných scén. Pokud by to bylo možné, byl bych rád, abyste se vy dva lépe poznali, aby vám při těch scénách nebylo trapně a nebyli jste napjatí.”

„To uděláme.” Gino se na Tang Fenga usmál a přátelským gestem ho poplácal po rameni. Řekl: „Nebojte se, pane režisére. Až se vrátíte, Tang a já budeme milující pár.”

„Ještě jsem s tím nesouhlasil,” dodal Tang Feng žertovně. Tenhle přílišně důvěrný chlápek.
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>