středa 21. prosince 2016

TS - kapitola 24-25


Kapitola 24 – Vylož své karty


Výsledek té jedné věty Tang Feng rychle olitoval. Ge Chen a Lu Tianchen se jasně scházeli potají a pravděpodobně nebylo moc lidí, co by vědělo, že spolu měli aférku. Ačkoli teď při tom jediném přeřeknutí, kdy se Ge Chena snažil odpálkovat, mu to vyklouzlo. Pokud to Ge Chen řekne Lu Tianchenovi, zapíše si ho předseda Lu na černou listinu nebo se ho zbaví, aby to ututlal?

Když se vrátil do společnosti, Ge Chen a Su Qicheng se zrovna připravovali k odchodu. Oblíbená hvězda se už převlékla, ale proč to pořád byla bílá? Jak se Su Qicheng podíval po Tang Fengovi, v jeho pohledu bylo znát pokárání. Ti dva odešli, aniž by se s Tang Fengem rozloučili.

Tang Feng si v duchu povzdechl; Lu Tianchen už k němu kráčel s ledovým výrazem na tváři.

„Pojď se mnou.” Jeho slova byla strohá, jeho tón chladný a kousavý.

Velký předseda Lu obdařil Tang Fenga jenom těmito třemi slovy a elegantně se otočil a šel nahoru do patra. Tang Feng jej mohl jenom následovat; kdo na světě Lu Tianchenovi dovolil, aby byl jeho šéf? Požádal Xiao Yu, aby mu to vyhledala. Smlouva, kterou Tang Feng podepsal s Lu Tianchenem, byla na osm let a uběhlo jenom pět. Byl by radši, kdyby ho Lu Tianchen na ty tři zbývající roky neuložil do ledničky a nedržel v pozadí.

Bylo na čase si s předsedou promluvit.

„Zavři dveře,” rozkázal mu Lu Tianchen ledově, když nakráčel do rozlehlého salonku.

Jak Tang Feng vstoupil do místnosti, zavřel za sebou dveře. Zároveň rozsvítil. Lu Tianchen už seděl na pohovce a díval se na něj mírně zkoumavým pohledem.

„Soukromé záležitosti druhých nejsou moje věc. Nemusíte se bát; nic z vašich soukromých záležitostí neodhalím druhým,” promluvil Tang Feng jako první.

„Ach? A co ty víš o mých osobních záležitostech; pročpak mi to nepovíš?” Lu Tianchen se mírně usmál. Ale v jeho očích nebyl vidět ani náznak úsměvu.

„Vůbec nic nevím. Jen jsem to říkal.” Tang Feng pokrčil rameny a usmál se, jak se posadil naproti Lu Tianchenovi. „Dřív mezi námi mohlo být nějaké nedorozumění a jelikož mám jen zřídka šanci být s vámi sám, je lepší, když si promluvíme teď.”

„Ach? O čem chceš mluvit?” Lu Tianchen si založil ruce na prsou, překřížil nohy a opřel se o pohovku. Na rtech měl pořád ten ledový úsměv.

„Mít vedle sebe přílišně vášnivého pronásledovatele je vskutku nepříjemné. Ale co se tohoto týče, už se nemusíte bát, předsedo Lu. Předtím jsem byl nevyspělý a možná jsem to v něčem přehnal. Ale teď už to nikdy znovu neudělám.” Za celý jeho život pronásledovali vždycky Tang Fenga a ne naopak.

Lu Tianchen se tvářil bezvýrazně, takže Tang Feng pokračoval: „Do práce nebudu tahat osobní pocity, ať už se v minulosti stalo cokoli. Momentálně si ani na nic nevzpomínám. Takový důležitý člověk jako vy, předsedo Lu, se určitě nebude dál dohadovat s někým tak nevýznamným jako jsem já, že? Měli bychom nechat minulost minulostí, ano?”

Tang Feng upřímně napřáhl ruku; jeho hraní by se mělo počítat jako projev pokory. Každopádně nečekal, že by mu tak přehnaně prohnaný a pozorný člověk jako Lu Tianchen odpověděl. Ale téměř všechno, co měl říct a udělat, už řekl a udělal. Lu Tianchen by to měl více méně pochopit.

Lu Tianchen se na Tang Fenga jenom díval a Tang Feng se dál mírně a zdvořile usmíval. Nemohl spustit ruku, co držel napřáhnutou, i když už ho začínala bolet. Tang Feng v duchu Lu Tianchena proklel. To si s ním ten chlap naschvál zahrával? Prosím, rychle něco řekni.

„Nemůžu uvěřit, že ta slova vzešla z tvých úst.” Lu Tianchenovi padl pohled na Tang Fengovu nataženou ruku. Předklonil se a mocně se jeho ruky chopil.

Lu Tianchen měl tvář tak blízko, že se téměř dotýkal té Tang Fengovy. Tang Feng cítil Lu Tianchenův teplý dech spolu se slovy, co vyplivl. Ten chlap si vážně prosil o výprask. „Tang Fengu, radši bys měl zmoudřet. O věcech, co se nemají slyšet, se nemá mluvit a neměly by se dělat. Je dobře, že to chápeš.”

„Mnohé díky, předsedo Lu, že mi dáváte tuhle příležitost.” Tang Feng rychle vypustil vzduch, co do teď zadržoval. Dokonce i on, tak zkušený člověk, tváří v tvář Lu Tianchenovi cítil tu tyranskou atmosféru.

Lu Tianchen se mírně usmíval, najednou stáhl svou ruku a chopil se Tang Fenga za čelist. „Nesnaž se se z tohohle dostat intrikami. A taky si nemysli, že jen proto, že ses dostal Charlesovi do postele, že ses dostal někam výš. Zůstaň ve svých mezích; kromě téhle své tvářičky a těla nemáš žádnou cenu. Mezi muži a ženami nejsi jediný, kdo je ochoten se svléknout a s někým se vyspat.”

Tang Feng v duchu potlačoval hněv a ponížení a byl rád, že si v době, kdy měl choré srdce, tenhle zvyk vypěstoval. Nepoddal se svému hněvu a jeho dech byl vyrovnaný, akorát předstíral, že smradlavý pes dostal svůj záchvat štěkotu.

„Děkuji za vaši radu, předsedo Lu,” promluvil s úsměvem.

Lu Tianchen odešel. Tang Feng seděl sám na pohovce; ruku si jemně přiložil k hrudi. Mohl se spolehnout akorát na sebe.






Kapitola 25 – Konkurs (1)


Širá obloha byla ještě před chvílí jasná, ale teď se stahovalo k bouřce. Oblohu pokryla temná oblaka a k zemi jedna po druhé padaly velké dešťové kapky. Ve vzduchu byl cítit hutný pach prachu.

„Vítr hučí a lije jako z konve, ani nemluvě o těch hromech a blescích. Mít schůzku s režisérem Li Weiem v takovémhle počasí, mohlo by to být tak, že náš Ge Chen bude mít stejný dopad jako blesk a v šoku z celého průmyslu odejde?” Módně oděný manažer Perry, co seděl na sedadle spolujezdce, se otočil a usmál se na muže oděného v bílém, co seděl vzadu.

„Perry, nejsem jediný, kdo jde na konkurs.” Ge Chen se mírně zamračil. Ve skutečnosti to bylo podruhé, co šel na konkurs.

„Tentokrát je sponzor ze zahraničí,” řekl Perry optimisticky. „Dokonce ani teď ještě nevíme žádné podrobnosti o filmu režiséra Li Weie. Ge Chene, režisér se s tebou dneska chce setkat pravděpodobně proto, aby si s tebou promluvil o skriptu. Režisér si tě vybral, takže to musí znamenat, že se do jeho filmu hodíš. Nezáleží na tom, o čem ten film přesně je, Ge Chene, firma teď zaměstnává všechny své síly, aby tě doporučili na hlavní roli.”

„I když tohle říkáš, slyšel jsem, že režisér Li Wei se vždycky drží vlastních pravidel. On sám si často vybírá, které herce nasadí.”

„Předseda Lu a předseda Su tě oba doporučují. Jsi velmi mimořádný a rozhodně tu roli dostaneš.” Perry měl pocit, že se tím Ge Chen příliš trápí.

Ge Chen se slabě usmál a v tichosti zíral na neustále se měnící scenérii za okénkem. Tentokrát ten film ve skutečnosti sponzoroval Charles. A ten chlap s Charlesem momentálně spal.

Dál lilo jako z konve. Černé firemní auto zastavilo před hotelovými dveřmi. Asistent v autě rychle otevřel dveře a spěšně vystoupil s černým deštníkem v ruce. Jak Ge Chen vystoupil z auta, zvedl hlavu a podíval se na hotel před sebou. Když se režisér Li vrátil tentokrát, ubytoval se v hotelu Čtvero roční období. A z praktických důvodů se i konkurs pořádal zde.

„Ge Chene. Režisér Li na tebe čeká v zasedačce na šestnáctém patře. Počkáme na tebe dole, pokud se něco stane, zavolej mi,” řekl Perry, jak vystoupil z auta s deštníkem v ruce.

Ge Chen se na Perryho usmál a řekl: „Já vím, budu se snažit ze všech sil.”

V tom okamžiku před hotelovým vchodem zastavilo další auto. Ge Chen se otočil, aby se podíval. Z auta vystoupili dva lidé. Jedním byla mladá a pěkná dívka a druhým byl vysoký, mladý muž. Když se Ge Chen podíval pořádně, nemohl si pomoct, aby se nemračil. Co tady dělal Tang Feng?

„Tang Fengu, tohle zvládnu já.” Krátká dívka vzala deštník do ruky a zvedla jej vysoko nad hlavu, aby je oba chránila před deštěm.

„To je dobrý, nech to na mě.” Vysoký a pohledný muž jí věnoval malý, něžný úsměv, jak jí deštník vytáhl z ruky.

Se svým vysokým tělem jako model a dlouhýma nohama zakrytýma černými oblekovými kalhoty byl ten muž nádherný a štíhlý. Jak Ge Chen stoupal pohledem, viděl pěkné boky skryté pod sakem. Bledá ruka, co se chopila deštníku, měla dlouhé a štíhlé prsty. Osobitá a elegantní atmosféra kolem toho muže upoutala pozornost nespočtu dívek.

Tang Feng zvedl hlavu a vyrovnaně se podíval Ge Chenovi do očí. Koutky úst se mu zachvěly v úsměvu. „Taková náhoda.”

Ge Chen na Tang Fenga tak nějak lhostejně mírně kývl. „Správně, přijel ses sem najíst?”

„Ne, je tu konkurs,” odpověděl Tang Feng.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

4 komentáře:

  1. áááá to nieee v tom najlepšom a koniec to neprežijem :-)

    diki za ďalšiu časť

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nebudeš čekat dlouho, brzy se chystá další část ;)

      Vymazat
  2. Želám pekné a pokojné prežitie sviatkov =´-´=

    OdpovědětVymazat