TS - kapitola 22-23

Kapitola 22

Charles poletoval po banketu jako motýl. Jeho kouzlo a humor přitahovaly početný dav mužů a žen, z nichž mnoho bylo ve společnosti význačnými osobnostmi. Mnozí z nich také přirozeně vychovávali hvězdy na zábavní scéně. Pro případ, že by se Tang Feng v tom davu udusil, od Charlesa pomalu ustoupil.

Se sklenkou šampaňského v ruce zamířil k balkónu. Noční vánek mu vál kolem tváře jako neviditelný šifón a přidával večeru nádech záhadnosti.

Mírně pozvedl oči a upil zlatého nápoje, alkohol mu proklouzl mezi zuby a razil si teplou stezku do jeho žaludku.

Noční obloha toho večera byla obzvláště nádherná.

V dálce o samotě visel měsíc, zahnutý jako zářivá čepel. Nespočet hvězd se proti špinavému, průmyslovému městu jevilo jako vzácnost.

Někteří lidé byli jako komety, ačkoli byly nádherné, proletěly kolem jako záblesk.

Někteří byli jako hvězdy, jasné, ale zadušené tisíci dalšími v tom oceánu nahoře.

Jenom o měsíci lidé minulosti skládali básně, znovu a znovu vyjadřovali své pocity. Dokonce i teď na něj Tang Feng okouzleně zíral.

Bezduše na něj zíral, bez žádného konkrétního pocitu nebo potřeby básnit. Prostě proto, že zahnutý měsíc byl první, co spatřil.

„Co tu děláš sám?” ozval se najednou mužský hlas.

Já tě neznám. Ty mě neznáš. Najednou začínat hovor, s největší pravděpodobností má něco za lubem.
„Předsedo Su.” Tang Feng odtrhl pohled od měsíce a vřele se na něj usmál. Jeho rysy normálně měly náznak něžnosti, ale pod pokojným světlem měsíce vypadaly ještě něžněji.

Když Su Qicheng tak najednou pohlédl do Tang Fengových očí, skoro cítil, jak mu to otřáslo srdcem.

„Na to bych se měl ptát já, ne? Co tady venku děláte, předsedo Su?”

„Uvnitř je hrozná nuda. Chtěl jsem se nadýchat čerstvého vzduchu.” Su Qicheng se usmál. „Nenapadlo mě, že tu taky budeš. Ach správně, to tango bylo pěkné. Tianchen mi nikdy neřekl, že máš takový talent. Vážně tě držel v tajnosti.”

Upřímně řečeno měl ze Su Qichenga pěkný první dojem. Ale přesně tihle bezbranní, dobrosrdeční lidé v Tang Fengovi vzbuzovali potřebu nejvyšší obrany.

Lu Tianchen měl svou lhostejnost připíchnutou přímo na tváři, jako kdyby světu vyhlašoval: pokud chceš žít, drž se ode mě dál.

Charlesovy špatné úmysly byly skryté přímo v jeho očích. Stačil jeden pohled a věděli jste, že myslí na nějakou lumpárnu.

Tang Feng se ze všeho nejvíc obával lidí jako Su Qicheng. Nebylo to tak, že by se mu lidé s dobrým charakterem protivili, ale bylo upřímně nepochopitelné, aby byl předseda společnosti „dobrý”. Zvláště co se týkalo té záležitosti, jak 'Lu Tianchen miluje Ge Chena', Su Qichengův klid ohledně této záležitosti byl strašlivý.

Buď Su Qicheng miloval Ge Chena tak moc, že by ho dál rozmazloval, anebo se o to prostě nestaral.

Tang Feng si v tuto chvíli nemohl ověřit, která ta možnost je správná, ale alespoň věděl, že Su Qicheng není člověk, kterého by měl provokovat. V tomhle případě by pravděpodobně bylo chytřejší přivést si na ochranu psa, než použít Charlese jako kouzlo pro štěstí.

„Lichotíte mi, předsedo Su. Pokud se herec nenaučí široké spektrum věci, tak nám ostatní můžou práci snadno vyfouknout.” Ať zamýšlíš cokoli, klidně si můžeme dát sestavu Taichi. Tang Feng se na něj otevřeně usmál.

Kapitola 23

„Z dřívějška ses hodně změnil. Vlastně pokud se nebudeš navážet na Ge Chena, Tianchen na tebe nebude přísný,” řekl Su Qicheng.

Takže nakonec se rozhodl s ním mluvit kvůli Ge Chenovi? Zdálo se, že předešlý Tang Feng Ge Chena vážně nesčetněkrát týral. Ale v zábavní sféře bylo jen pár hvězd, které se dokázaly vyšplhat na vrchol a nechali se snadno terorizovat zapomenutým začínajícím hercem. Po Su Qichengových slovech mohl Tang Feng jenom vytrvat ve svém klidu.

„Zdá se, že v minulosti došlo mezi mnou a Ge Chenem k nějakým nedorozuměním. Je to dobrý herec a dobrý člověk. Momentálně k němu nechovám žádnou zášť. Doufám, že to chápete, předsedo Su. Jako neznámý začínající herec to v životě nemám moc lehké. Takže doufám, že jak vy, tak Ge Chen mi prominete mé předešlé chyby.” Ať to bylo jakkoli, bylo nejlepší vyhlížet pokorně a omluvit se.

Tang Fengův tón byl upřímný; díky náznaku bezmoci v jeho slovech působil opravdu politováníhodně.

Su Qichenga to mírně překvapilo. Ztišil svůj hlas a řekl: „Co bylo, bylo. Jsem si jistý, že Ge Chen na tom nelpí. Vlastně tě vůbec z ničeho nevinil; je to laskavý a roztomilý člověk.”

Jak to Tang Feng poslouchal, pomyslel si, že krása je opravdu otázka vkusu. Pro Su Qichenga a Lu Tianchena byl Ge Chen anděl. A proto se anděl musel odívat do bílého, být laskavý a ani v nejmenším krutý.

Tang Feng neměl na Ge Chena žádný názor; ale Su Qichengova slova jej znechutila. Vždycky si myslel, že taková slova se objevují jenom ve filmech.

A my o vlku, na balkón nečekaně nakráčel široko daleko milovaný Ge Chen s bledou tváří spolu s bílým oblekem a postojem, co všude vyprávěl o jeho churavé kráse. Na tváři měl mírný, něžný úsměv. Kdyby ho nasvítili bílým světlem, pak by to byl vážně anděl, co sestupuje na zem.

„Qichengu, co děláš tady venku o samotě?” Ge Chen se usmíval, jak přišel k nim, a před Tang Fengem Su Qichenga objal.

Tang Feng stál v tichosti stranou a pil své šampaňské. Jak se Ge Chen dopracoval k názoru, že Su Qicheng „tu je o samotě”? Dost dobře by mohl být i součást výzdoby, neboť evidentně nebyl součástí lidstva.

„Hledá tě Tianchen. Rychle jdi dovnitř.” Jeho úsměv byl jako úsměv anděla.

Su Qicheng vesele souhlasil a když Tang Fengovi mávl, zašel zpět do místnosti. Ge Chen a Tang Feng zůstali sami na balkóně. Vypadalo to, že Ge Chen neměl v plánu vrátit se do sálu Su Qichengovi v patách.

Jak Ge Chen kráčel k Tang Fengovi, pořád na tváři udržoval ten mírný, něžný úsměv. Tang Feng byl vysoký a Ge Chen mu sahal sotva k ramenům. Najednou ho napadlo, že Su Qicheng a ostatní možná měli rádi roztomilé a bezmocné typy.

„Tang Fengu, myslel jsem si, že ses změnil, ale když se tak na tebe dívám, vypadá to, že to byla akorát tvoje nudná a patetická hra. Nemám na výběr a musím uznat, že se tvoje herecké schopnosti zlepšily, ale přede mnou je to všechno zbytečné. Tianchen a Qicheng si toho možná nevšimli, ale já to tvoje nešikovné hraní dokážu prohlédnout. Žádám tě, aby ses od Qichenga držel dál. Pokud si chceš půjčit – přilákat muže, abys upoutal Tianchenovu pozornost, musím ti říct, že kdyby se o tebe Tianchen zajímal, pak by tě nemohl poslat Charlesovi do postele.” Su Qichengův andílek se na Tang Fenga během své rady usmíval. „Nehledě na to, co uděláš, Tianchen tě nikdy nebude milovat, a to ani nemluvě o tom, jakou teď hraješ špinavou hru.”

Jen se na to podívejte, vážně je to anděl.

„Pokud je moje spaní s Charlesem špinavá hra, pak tvoje spaní se Su Qichengem na jedné straně a pokradmé scházení se s Lu Tianchenem na druhé straně, je vskutku velmi čisté,” připomněl mu Tang Feng zdvořile. „Voníš po Lu Tianchenově kolínské. Bude nejlepší, když se převlékneš.”

Ge Chenova už tak bledá tvář ještě více zpopelavěla a beze slova se otočil, aby Tang Fenga udeřil. Protože stáli příliš blízko u sebe, Tang Feng se mu nemohl včas vyhnout a jeho šampaňské se vylilo na ně oba.

Ge Chen se otočil a beze slova odešel a Tang Feng si v duchu povzdechl. Nejenom že teď měl Ge Chen výmluvu jít se převléct, ale dokonce mohl jít za Su Qichengem nebo Lu Tianchenem a pomluvit ho.
-------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>