TS - kapitola 14-15

Kapitola 14 – Snášení se

„Výcvikové lekce Skutečné Hvězdy”. Když Tang Feng poprvé uslyšel tohle hloupé jméno, skoro se nahlas rozesmál. Hned z kraje dokázal říct, že to hloupé jméno vymysleli předsedové společnosti, aby vytvořili kontakt. Pokud by se hvězdy daly prostě jen tak vycvičit, pak by po celém světě byly superstar.

A jak odhadoval, tato výcviková lekce byla vskutku výsledkem týmové práce těch dvou společností. Dostalo se jí dostatek propagace, financování a prostředků. Dokud měl člověk schopnost a dostal šanci se toho účastnit, nehledě na to, jestli to byl neznámý začátečník nebo překonaná celebrita jako Tang Feng, mohlo se to prokázat zlatou příležitostí.


Toho večera šli Charles a Tang Feng jíst do restaurace.

Když kulečník skončil, všichni se rozešli. Tang Feng byl mírně zklamaný. Chtěl Lu Tianchena trochu zpotit na kulečníkovém stole, ale na druhou stranu v budoucnu se mu naskytne více příležitostí. Tang Feng nedokázal přijmout ten Lu Tianchenův blahosklonný postoj vůči němu, i kdyby to bylo kvůli tomu, co původní majitel jeho těla udělal, nebo kvůli něčemu jinému.

Když tě někdo trápí, braň se, to bylo vždycky Tang Fengovo moto.

Jinak pokud by člověk slepě přijal, že je rohožka, ostatní by to akorát přimělo předpokládat, že se do něj můžou navážet, nebo by ho považovali za patetického člověka. Někdy osobnost člověka rozhoduje o jeho osudu. Existuje důvod, proč lidé nesnáší žalostné lidi. Nikdo nemá rád člověka bez vůle nebo odhodlání.

„Slyšel jsem, že jsi během natáčení spadl do oceánu kvůli hádce s Ge Chenem. A že jste spadli spolu.” Charles zčistajasna nadnesl ten incident, z jeho očí vyzařovala potutelnost.

„Taky si myslíš, že to je moje chyba?” zasmál se Tang Feng. Usrkl vína a beze spěchu pokračoval: „Jelikož se zdá, že z toho obviňují mě, teď trpím následky.”

Charlesovi se zvedly koutky v úsměvu a zíral na muže před sebou, jak tak elegantně večeřel. „Je to prostě škoda. To ty jsi Lu Tianchena tak hluboce miloval, a přesto se místo tebe rozhodl zachránit zaměstnance z jiné firmy.”

„Když se Lu Tianchen poprvé objevil v zábavním průmyslu, tvoje matka mu jednou pomohla. Jsem si jistý, že jsi s tím měl co do činění.” Charles si vzal sklenku s vínem, rudá tekutina pod světlem zářila jako krev.

Jinými slovy i Lu Tianchen byl nevděčný mizera?

Ale co se Charles snaží říct, když tohle nadnesl?

„Myslel jsem si, že vy dva jste dobří přátelé.”

„Nezaslouží si, že ho tak hluboce miluješ.”

„Já už do něj nejsem zamilovaný,” usmál se Tang Feng. Mluvil pravdu. Lu Tianchen vzezřením možná byl podle jeho vkusu, ale v Tang Fengově slovníku neexistovalo slovíčko jako 'zoufalý'.

Na světě je spoustu mužů a žen. Jaká škoda beznadějně prodlévat jen u jednoho člověka.

Charles zamrkal. „Takže bys byl schopen milovat mě?”

„Po dobu trvání smlouvy tě budu dle toho milovat.” Tang Feng se rozhodl, že bude prostě předstírat, že je na líbánkách s pohledným chlápkem. Zamlouval se mu Charlesův přímočarý postoj a také jeho modelingový vzhled.

Charlese Tang Fengova odpověď více než potěšila. Bohatí muži jako on se ze všeho nejvíce báli těch typů, co se jich drželi i poté, co smlouva vypršela. Teď se mu Tang Fengova společnost mohla opravdu zamlouvat, ale po celém měsíci se mu určitě omrzí.

„Budu výborný milenec.” Charles byl vždycky velkorysý a nikdy lakomý, obzvláště vůči taktnímu a pohlednému partnerovi do postele. „Už jsem Lu Tianchenovi řekl, aby ti změnil manažera. Nový se sem dostaví zítra ráno. Můžete si spolu promluvit.”

„Zítra tě nebudu muset doprovodit do práce?” Konečně nějaká dobrá zpráva. Tang Feng byl spokojený s Charlesovou efektivitou.

„Jen mi budeš muset dělat dobrou společnost dneska v noci.”

Kapitola 15

Jelikož Tang Feng nemusel jít příštího dne do práce, mohl spát, dokud se sám nevzbudil. Tang Feng si matně vybavoval, že Charles vedle něj vstal v osm ráno. Něco mu řekl, ale Tang Feng to moc jasně neslyšel. Přetočil se a pokračoval ve spaní.

O dvě hodiny později Tang Feng nabyl vědomí. S těžkostmi se vyhrabal z postele a když nakráčel do koupelny, pořád ještě napůl spal. Muž, co z koupelny vyšel o půl hodiny později, byl naprosto probuzený.

Tang Feng se posadil na kraj postele a přečetl si zprávu, kterou mu Charles napsal, zatímco si natahoval kalhoty.

Můj milovaný Tangu, než se vzbudíš, tvůj manažer by už měl na tebe čekat v obýváku. Limit na téhle kreditní kartě je čtyřicet milionů; pokud nebudeš mít nic jiného na práci, můžeš jít nakupovat. Ať to celé neutratíš.

Tvůj dokonalý milenec Charles.

„Ale no tak...” Charles měl vážně v plánu vydržovat si ho jako mladou slečinku?

Poté, co si Tang Feng vybral prostý oděv, strčil si kreditku do kapsy a sešel ze schodů. Momentálně byl úplně švorc, ale vážně po finanční stránce nechtěl záviset na Charlesovi. Prozatím si bude zaznamenávat účty a později mu to splatí.

Když Tang Feng sešel dolů, bylo 10:45 a jeho manažerka seděla v obýváku. Vypadala, že je jí něco málo přes dvacet, jako kdyby teprve nedávno vystudovala vysokou. Dokonce měla na nose velké brýle s černými obroučkami.

„Ahoj! Ty jsi Tang Feng, že? Já jsem tvůj manažer Zhang Yu. Můžeš mi říkat Xiao Yu.” Děvče, které znuděně usrkávalo čaj, se okamžitě postavilo, jakmile spatřilo Tang Fenga scházet dolů. Oči za brýlemi na něj zíraly, jak se k ní blížil, ústa měla mírně pootevřená.

„Co, vypadám jako netvor?” Jak se dalo čekat, na tohohle mizeru Lu Tianchena se nedalo spoléhat, že mu přidělí nějakého dobrého manažera. Ale pilná mladá dívka byla pořád lepší než snobský, tlustý stařík. Tang Feng se na ni přátelsky usmál a natáhl k ní ruku k pozdravu. „Je mi potěšením tě konečně poznat. Já jsem Tang Feng.”

„Ach, ahoj.” Xiao mu rychle potřásla rukou, mírně na rozpacích. „Nejdřív mi prosím odpusť, že jsem na tebe tak zírala. To jenom, že jsi naprosto jiný, než jak jsem si tě představovala...”

„Haha, jak jiný?” Tang Feng obrátil pohled na šálek na stole. „Ještě jsem nesnídal, tak se pojďme najíst spolu. Není ti dovoleno odmítnout.”

„Jistě, díky,” řekla Xiao Yu s úsměvem, „jsi ještě víc okouzlující než na fotografii.”

Říkala pravdu. Až do jejich dnešního setkání o něm přemýšlela jen jako o pěkné tvářičce. Když ji přidělili k Tang Fengovi, všichni její kolegové ji litovali, ale ona teď věděla, že vyhrála jackpot.

„Sama máš pěkné oči.” Tang Feng se zasmál. „Díky za pochvalu.” Něžně se usmál.

Tang Fengova slova a chování se neshodovala s jeho vzezřením. Xiao Yu sledovala jeho vysoká a rovná záda a nemohla si pomoct, aby se jí srdce nezachvělo. Kdo přesně jí řekl, že Tang Feng je náladový, těžko zvladatelný a hloupý umělec?

Ten muž stojící přímo před ní byl jasně něžná a ohleduplná budoucí hvězda plná kouzla!

Xiao Yu měla silnou předtuchu, že až se tento muž objeví na veřejnosti, všichni budou obrovsky překvapení.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>