Kapitola 18
Tang Feng dokonce ani ve svém předchozím životě nikdy nepracoval v čínském zábavním průmyslu, ale naštěstí znal pár přátel, co pracovali. Když se sešli, příležitostně poslouchal, jak mluvili o posledních pomluvách a zprávách. V porovnání s americkým mnohem komerčním podnikáním bylo v Číně mnohem obtížnější vyniknout, pokud člověk nevystudoval elitní uměleckou školu jako Beiying, Zhongxi nebo Shangxi.
Důvodem v podstatě byl postoj ostatních lidí. Prostě pro ně bylo snadnější přijmout umělce, co si prošli podobnými uměleckými školami jako oni. Dva zaměstnanci, co vystudovali stejnou školu, budou mít k sobě přirozeně blíž prostě proto, že pocházejí ze stejné školy. Už jenom tím se vzdálenost mezi nimi zmenší. Nejenom že průmysl o takových elitních umělcích pěkně smýšlel, ale umělci měli přístup k prostředkům, ke kterým se ostatní nedostali, jako třeba informace z těch řečených slavných škol.
Když se tohle všechno shrnulo, ačkoli člověk neměl zaručenou snadnou cestu ke slávě, stačilo to na to, aby se dostal přes první překážku. Pokud byl umělec výborný, pak mu stačilo jen trochu dobrého úsudku ve svém osobním a podnikatelském životě a sláva byla jen otázkou času.
Ale nakonec pokud jste neměli dostatečně impresivní nadání, aby to u lidí způsobilo obdiv, nebo pokud jste najednou neskočili přímo do slávy nebo dokonce pokud jste neměli nikoho, kdo by vás podporoval, bylo velmi složité stát se slavným. Tohle zdůrazňovalo důležitost toho, čemu lidé říkali konexe.
Tang Feng byl původně multimilionář, ale po své smrti přenechal všechny své peníze a majetek charitě. Cesta, která byla před ním nyní, byla prostá. Buď poklekne a bude souhlasit s ostatními, anebo dál půjde vlastní cestou.
Naštěstí měl Tang Feng pocit, že se svým talentem se nebude muset držet těch nevyřčených pravidel.
Co se týkalo jeho současného spolubydlícího Charlese, díky jeho dobrému vychování a přijatelně normálním potřebám Tang Fengovi nevadilo se s ním chvíli stýkat. Choval se dle své vlastní vůle, takže na tom nebylo nic nepříjemného.
Když se Charles té noci vrátil domů, ohromil ho muž, co zrovna vycházel ze sprchy. Opřel se paží o dveře a zapískal na Tang Fenga, co teď mířil k posteli, že si bude číst.
Na Tang Fengově vzhledu bylo dobré to, že z něj sálal pocit staré Číny. Při jeho obočí, co vypadalo jako namalované, mu ofina vůbec neslušela a spíš mu vzhled akorát kazila. Pěkné rysy obvykle lépe vynikly s výrazným a kratším střihem. Ani nemluvě o tom, že Tang Feng nebyl úplně ten idolový typ. Takový styl mu mohl přinést pár idolových dramat, ale ve velkých filmech by jeho role vypadaly amatérsky.
Až do teď nebylo jediného umělce, co by se proslavil pouze na základě „pěkného vzhledu”, a na opak bylo mnoho celebrit, co se tohoto stylu vzdali jen proto, aby se stali skutečně atraktivními muži a rozšířili svou hvězdnou slávu.
„Vypadá to, že ti nebudu muset najmout stylistu. Tang Fengu, nemyslíš si, že je to škoda talentu, že ses sám nestal stylistou?” Charles přišel blíž a posadil se na postel, nasál do sebe z jeho těla jemnou vůni mýdla.
Tang Feng položil knihu na noční stolek vedle postele a odsunul se, aby druhému muži udělal vedle sebe místo. Pořád spal v pokoji pro hosty a Charles za ním někdy chodil na návštěvu. Čas od času zůstával u Charlese v pokoji. Ti dva nemluvili o citech. Místo toho se navzájem znali tak dobře, aby místo toho mlčeli.
„Ty jsi pil?” Tang Feng se mírně usmál. Byl k Charlesovi tak blízko, že z něj cítil alkohol. „Dojdu ti pro sklenici vody.”
„Není třeba, stěží jsem se vůbec napil. Jsem rád, že se staráš, víš.” Charles Tang Fenga objal a zlehka ho políbil na zátylek. „Pozítří se bude konat banket. Musíš jít se mnou. Zúčastní se i režisér Li a jeho žena. Můžeš si s nimi popovídat. Pomůže ti to při konkurzu příští pondělí.”
„Neztrapním tě.” Tang Feng se zašklebil. Věděl, čeho se Charles obával. Muži v horní vrstvě společnosti neradi přicházeli o tvář.
„Někdy jsi tak chytrý a přímý... Je to dojemné,” řekl Charles, jak Tang Fenga svým tělem přitlačil k posteli.
Kapitola 19
Banket byl spíš osobní událost než skutečný banket. Neúčastnilo se ho moc lidí, ale každý host byl člověkem s postavením a slávou. Kolem se míhaly celebrity z Tianchen Group a Su Entertainment jako společenští motýlové, všichni měli v rukách sklenice se šampaňským a klábosili, aby si rozšířili svou společenskou síť. Kdo ví, třeba najdou bohatého člověka, co do nich investuje svoje peníze.
Tang Feng vlastně neměl rád oslavy. Zaprvé kvůli své nemoci nikdy moc dobře nesnášel alkohol a zadruhé atraktivní oslava je hluboká pouze ve svém vzezření; uvnitř je naprosto zkažená hamižností po penězích a moci. Pro každého člověka v této části společnosti se využívání oslav k vytváření konexí stalo nezbytnou schopností.
Tang Feng by povinné společenské shromáždění neodmítl. Nebylo třeba předstírat, že je vznešený a čestný. Mohl si dělat, co chtěl, ale k tomu potřeboval skupinu důvěryhodných přátel, aby se neutopil v moři nespolehlivých lidí.
Nynější oslava se konala na počest spolupráce Tianchen Group a Su Entertainment. Ve středu pozornosti byly bezpochyby dvě hlavy společností, ale nejvíce pozornosti neupoutával nikdo jiný než Ge Chen, jenž podle zkazek měl důvěrný vztah s oběma šéfy těchto společností. Ge Chen měl vážně v oblibě nosit bílé obleky; dokonce i na tuto oslavu si vzal prvotřídní bílý oblek, takže působil elegantním dojmem čisté a neposkvrněné lilie.
Ale není to trochu strohé?
Vždycky, když Tang Feng viděl Ge Chenovu tvář na podkladu takových nevýrazných barev, měl nutkání zeptat se jej na zdraví. Ge Chen byl pěkný, ale chyběla mu zdravá krása mužské síly.
„Jsi si jistý, že tam chceš se mnou nakráčet ruku v ruce?” Tang Feng pozvedl obočí.
Charles, jenž byl pro tuto oslavu také něco jako hostitel, poskytl prostory k hostině. Přirozeně měl svou vlastní VIP halu. Charles měl pohledné rysy jedinečné pro míšence a ve svém oděvu v anglickém stylu vypadal ještě víc ohromně. Kdyby měl žezlo, opravdu by vypadal jako král.
„Užívám si ty pohledy obdivu a závisti ostatních.” Charles si prohlédl muže, co se zrovna převlékl do obleku, černá a námořní modrá podtrhovala Tang Fengův přirozený dojem vznešenosti. Oblek šitý na míru ukazoval jeho záviděníhodnou postavu, celá jeho osoba v sobě nesla čerstvý a živý pocit jako člen královské rodiny dlouho ztraceného království.
Charlesovi upřímně přišel Tang Feng mnohem víc žádoucí než Ge Chen, kterého pronásledoval jak Lu Tianchen, tak Su Qicheng. Dobrá, možná to byl rozdílný vkus mezi Západem a Východem?
Ale Charles vždycky věřil svému vkusu.
Poté, co Tang Feng v sedm a třiceti zemřel na srdeční chorobu, nemohl se teď starat méně o to, co si o něm mysleli druzí. Člověku bylo určeno žít svobodně, takže díky tomuto postoji si Charlesův bezstarostný postoj vážně užíval.
„Prosím.” Charles si narovnal kravatu a dvorně natáhl ruku k druhému muži.
Tang Feng se jej velkodušně chopil a ti dva pěkní muži scházeli po schodišti spolu. V mžiku byla většina pohledů v místnosti upřená na ně. Tohle mu téměř připomnělo jeho minulý život, kdy byl velikánem, jehož pronásledovala jak média, tak jeho fanoušci.
Zakusil by trému? Samozřejmě že ne.
Otevřeně se usmíval zdvořilým, ale přirozeně okouzlujícím způsobem.
------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat