TS - kapitola 10-11

Kapitola 10 – Lu Tianchen (část 1)

Tian Chen Group měla vlastní kantýnu. Byla neuvěřitelně velká, zabírala celkem dvě podlaží. Jedno patro bylo vyhrazené pro obyčejné zaměstnance a druhé bylo vyhrazené pro oslavy a zvláštní události.

Bylo kolem poledne, doba, kdy většina lidí zrovna dokončila své ranní povinnosti. Celkem dost lidí se rozhodlo objednat si jídlo v restauraci. Nebylo tu stálé menu a restaurace byla rozdělená na dvě části. Jedním byl bufetová zóna, kde byla k mání široká škála jídla od západního po východní, a pro zaměstnance bylo zdarma. Firma neposkytovala jedině alkohol; káva a obyčejné nápoje tu byly.


Na druhé straně byla zóna s jídelním lístkem. Pokud jste chtěli něco víc gurmánského nebo jste se chtěli najíst v klidnějším prostředí, tohle byla lepší možnost. Ale po jídle jste museli zaplatit.

Charles, jako vysoce postavený vedoucí Tian Chen Group, nemusel za jídlo platit ani v zóně s jídelním lístkem.

Když Tang Feng spolu s Charlesem vystoupil z výtahu pro VIP, cítil na sobě pohledy ostatních. Lidé pracující pro Tian Chen Group měli tendenci oblékat se podle módy, takže od sebe nedokázal rozpoznat celebrity a normální pracovníky.

Charles Tang Fenga vzal rovnou do zóny s jídelním lístkem. Byli zrovna jediní přítomní lidé a brzy k nim přišel číšník a přinesl jim menu.

„Nech mě hádat, co máš rád k jídlu.” Charles nenuceně prolistoval menu. Prsty zabubnoval na stole, jak se mu rty protáhly do pobaveného úsměvu. Spolu s tím na míru šitým oblekem a nádherným posedem vypadal prohnaně a kouzelně.

Tang Feng se napil své citrónové vody a zašklebil se. „Jasně.”

„Nerad jíš zvířecí vnitřnosti.”

„Jak jsi to věděl?” Tang Feng byl celkem překvapený. Charles měl pravdu. Nejedl zvířecí vnitřnosti nebo v podstatě žádné vnitřní orgány.

„Protože očima vidím skrz lidská srdce, haha.” Charles rychle objednal a číšník s sebou odnesl i menu.

„Tak co dalšího ze mě vidíš?” Tang Feng položil sklenici na stůl a pak si na stole překřížil prsty. Oknem dovnitř pronikalo měkké polední slunce a jemně a tiše Tang Fenga vykreslovalo.

Charles se mírně předklonil, pohled mu padl na tvář druhého muže. S úsměvem vznášejícím se mu v koutcích úst líně vyslovil: „Zrovna teď jsi okouzlující.”

„Já očima taky vidím skrz lidská srdce. Nebyl jsem jediný, komu jsi tohle řekl, Charlesi. Rozhodně jsi chodil více s ženami než s muži.” Tang Feng nevinně odhalil Charlesův malý trik. Charles se usmál.

„Hahaha, Tang Fengu, vsadím se, že počet mužů a žen, s kterými ses vídal, nebude o moc menší než můj...” Charles se srdečně rozesmál a jeho smích upoutal pozornost několika lidí.

„Charlesi, co tě tak rozveselilo?” Pokud byl Charlesův hlas hluboký a znělý, pak hlas muže, který zrovna promluvil, byl jako noc, chladný a přesto svůdný.

Tang Feng se otočil po hlase. Nebylo nezvyklé Lu Tianchena vidět v jeho vlastní v budově. Když jej Tang Feng spatřil, chápal, proč jím byl předchozí majitel tohoto těla tak posedlý. Lu Tianchen byl mnohem pohlednější než na fotkách v časopisech a sálalo z něj ledové charisma. Lidé mají tendenci nechat se takovými záhadnými typy přitahovat jako hejna mušek.

Naštěstí to o Tang Fengovi neplatilo.

„Tianchene, máš příšerné načasování. Zrovna teď jím se svým milovaným Tangem. Ačkoli ti musím poděkovat – kdybys mi ho nepředstavil, tak bych se neseznámil s tak okouzlujícím člověkem.” Charles se pozdravil s Lu Tianchenem, ti dva se zdáli jako blízcí přátelé.

„Ach, opravdu?” Teprve teď Lu Tianchen věnoval Tang Fengovi jediný pohled. Lu Tianchen na něj namířil nezúčastněný, kritický pohled a Tang Feng se na něj na oplátku zdvořile usmál. Lu Tianchena to vyvedlo z míry, ale rychle zase nasadil svoje mrazivé chování.

„O to větší důvod, abys mě pozval na večeři.” Lu Tianchen k nim přišel, zatímco číšník honem přinesl další židli.

Skvělé, teď se my tři budeme dělit o stůl. Tang Feng v tichosti pil svou vodu.

Kapitola 11 – Lu Tianchen (část 2)

Lu Tianchen a Charles si v hledání, co by řekli, začali nezávazně povídat. Témata jejich hovoru neměla žádné hranice, proměňující se od současného stavu ekonomiky až k nejnovějším investicím zábavní společnosti. Tang Feng se do toho taktně nevměšoval. V takovéto situaci bylo nejlepší volbou uctivě poslouchat. Ze slov člověka se dalo odhadnout, jaký typ člověk je.

Zatím se jak Lu Tianchen, tak Charles počítali mezi racionální typy.

Tang Feng se najednou vážně chtěl setkat s Ge Chenem, do kterého byl Lu Tianchen údajně zblázněný. Být schopen přimět takového bohatého, racionálního, vyspělého a pohledného muže se ztratit v lásce, nebylo divu, že ten muž byl nyní slavná celebrita.

„Tangu, co si o tom myslíš?” Charles Tang Fengovi nedovolil zůstat ve vlastních myšlenkách a jedinou větou na něj seslal veškerou pozornost. Lu Tianchen se choval, jako by to bylo jenom přirozené a také se na něj otočil.

Tang Feng je přestal poslouchat jen před chviličkou a vůbec neposlouchal, o čem si povídají. Jen matně si vybavoval, že Charles nadnesl nový film a něco o výcviku nových hvězdiček. Předstírat, že je člověk lepší než ve skutečnosti byl, aby na ostatní zapůsobil, nebyl dobrý nápad.

Položil skleněný šálek, co měl náhodou u rtů. Tang Feng se omluvně usmál a podíval se na Charlese mírně prosebným pohledem. Věděl, že mocní a vynikající muži se pro takový výraz ochotně rozkrájí. Dávno za starých dnů znal pár investorů a filmových producentů. Se svým odtažitým a chladným postojem se zdáli strašliví, ale ve skutečnosti bylo jenom třeba, abyste trochu zmírnili a pak se k vám chovali pěkně.

Jedinou podmínkou bylo, že pokud jste před těmi arogantními, egoistickými a skvělými muži něčemu nerozuměli, tak jste nepředstírali, že tomu rozumíte, nebo nedělali, že tomu rozumíte víc než oni.

„Ach... na chviličku jsem se zamyslel, pokud ti to nevadí, mohl bys to zopakovat?” řekl Tang Feng tiše.

Když místo toho přizná svou chybu a bude vyhlížet trochu rozpačitě, tak to vlastně způsobí, že z něj lidé budou mít dobrý dojem.

Charles to vážně zbaštil. Jelikož byli na veřejnosti, znamenalo to, že i když byl úchyl, co chtěl sex, stejně by to nedával tak očividně najevo. Natáhl se přes stůl, popadl jej za ruku a vřele se na něj usmál. „Můj drahoušku Tangu, kvůli tvému zmatenému výrazu mi přeskočilo srdce.”

Tang Feng se nenápadně usmál.

„Tianchene, ty Tang Fenga stejně nechceš, tak proč ho nedáš mě?” Charles se podíval stranou na Lu Tianchena, velmi dotěrné třetí kolo. Lu Tianchen v tom bodě seděl se znuděným výrazem na tváři. Když zaslechl Charlesova slova, jen se lhostejně zasmál.

Když se Lu Tianchen podíval po Tang Fengovi, jeho tón byl trochu chladný: „To by pro něj byla čest.”

Tang Feng věděl, že ho Lu Tianchen nesnáší, ale nemyslel si, že to je až do takové míry. Poslat ho někomu jinému a pořád říkat, že to je pro něj čest? Nevadilo mu mít partnera do postele, ale to bylo jenom v případě, když mezi sebou neměli nějaký zatracený vztah mezi pánem a otrokem. Jejich diskuze o tom, komu patřil, přímo jemu před nosem byla prostě naschvál zraňující.

„Ve skutečnosti je pro mě ctí mít tak úžasného šéfa jako předseda Lu,” odpověděl Tang Feng s úsměvem a bez přílišných emocí.

Lu Tianchen se po něm podíval. Chladně se zasmál, zatímco skrýval své pohrdání, a už na Tang Fenga znovu nepromluvil. Charles se prostě choval, jako kdyby nic neviděl, a navrhl, aby si odpoledne po jídle zahráli kulečník.

„Jistě,” přijal Lu Tianchen ochotně.

Tang Feng se v duchu chladně zasmál. Jen počkej, pokud se Lu Tianchen odváží jít proti němu na kulečníkovém stolu, rozhodně toho blahosklonného mizeru porazí, až dokud nebude na kolenou prosit o odpuštění.
----------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>