Kapitola 43
I když měl Shen Wei Hou Shizi amnézii a stal se z něj venkovský rolník, na hybnosti mu to nijak neubralo. Momentálně měl nakrčené čelo, tenké rty měl semknuté k sobě a zahlížel na Zhou YunShenga. Vznášela se kolem něj tyranská atmosféra.
Ale Zhou YunSheng nebyl obyčejný člověk. Pozvedl bradu, natáhl ruku a ukázal na něj. „Hej ty! Urazil jsem tě?”
Ten muž měl velmi bílou pleť, sluneční svit se od ní odrážel a on vypadal jako vyřezávaná nefritová panenka. Nebylo na něm nejmenší chybičky. Jedinou barvou na jeho těle byly velmi rudé rty, co přitahovaly pohledy lidí. Jeho pohledné rysy doplňovaly zářící, nádherné broskvové oči. Ty oči byly velmi nádherné, ale byla v nich znát arogance.
Kdyby byl Ger, nápadníci, co by se s ním chtěli oženit, by naprosto ošlapali práh domu Zhu.
Qin Ce na něj zíral a v duchu pronesl jen – nádherný jako nefrit, jedinečný. Navenek byl nádherný, ale povahu měl bohužel odpudivou.
Jak si tohle Qin Ce pomyslel, lhostejně odvrátil zrak a pokračoval v okopávání.
Zhou YunSheng neměl v úmyslu ho šikanovat, pokrčil nad jeho mlčenlivostí rameny a pokračoval ve své práci. Sebral hroudu rozdrolené půdy a zkoumal ji, snažil se vyčíst sucho. Najednou se mu za zády ozval vřelý hlas, co křičel: „Xiao Hei, pojď na večeři!”
Protože Qin Ce ztratil paměť a měl tmavou pleť, Zhang ShuLin mu dal přezdívku Hei (pozn.: černý). Také viděl, že byl silný a svalnatý, a tak ho chtěl naverbovat ke své rodině.
A tak poté, co Qin Cea zachránil, dělal vše proto, aby ho okouzlil. A také o něj přepečlivě pečoval.
Když Qin Ce zaslechl, jak ho volal, okamžitě odložil motyku. Ten studený pohled mu mírně roztál a v očích se mu ukázala něha. Jak se Zhou YunSheng díval na ten výraz, měl takový neodbytný pocit, že by Qin Ce mohl být jeho milenec.
Ten muž byl velmi záhadný. Nikdy mu nezůstaly vzpomínky a někdy byl protagonista, někdy podpůrná postava a někdy kanónenfutr. Zhou YunSheng nedokázal předvídat, kým bude tentokrát. Jediným způsobem, jak ho vycítit, bylo blízkým kontaktem.
Teď by si rád ověřil Qin Ceovu totožnost, ale to bylo vážně těžké. Nemohl k němu prostě jen tak nakráčet a políbit ho, ne? Kdyby to udělal, Zhu Ziyu by měl ještě horší osud. Jaký by pak mělo smysl, že na tento svět přišel?
Zhou YunSheng se podíval na Qin Cea, ale Qin Ce ho probodával studeným pohledem. Ta něha, když se díval na protagonistu, zmizela. Zhou YunShengovi ochladlo srdce— jeho milenec by se k němu nikdy nechoval tak chladně, nebyl to on.
Protagonistův vzhled se dal považovat jen za nadprůměrný, ale jeho vřelá povaha byla velmi atraktivní. Společně s jeho jasně rudou Zhusha Zhi jeho cena okamžitě stoupla. Ale jeho rodina byla až příliš chudá, takže si stále nenašel toho správného manžela.
V této chvíli ho zahlédl i protagonista. Úsměv okamžitě nahradil úšklebek a zahlížel na něj.
Zhou YunSheng si oprášil zašpiněné dlaně, pozvedl obočí a zeptal se: „To jsem urazil i tebe?”
„Já jsem Zhang ShuLin,” odpověděl protagonista neutrálně.
„Zhang ShuLin? Měl bych tě znát?” Zhou YunSheng si mírně promnul bradu, kvůli jeho jasným rysům ve tváři byl každý jeho výraz arogantní.
Zhu Ziyu mu vzal tajný recept a pak na něj v mžiku zapomněl. Copak mu za zmínku nestál ani život nebo smrt Zhang ShuLina? To byl ale zlotřilý boháč!
Zhang ShuLin ho chtěl vážně uškrtit, ale Qin Cu ho vzal za zápěstí, bylo to takové výslovné varování. Zhang ShuLin vypustil vzduch, co zadržoval v plicích, a klidně odpověděl: „Máš tolik práce, jak by sis na mě mohl pamatovat? Jen jsem viděl, že jsi přišel na obhlídku, a tak jsem tě přišel pozdravit. Už jsi jedl, lenní pane? Co kdyby ses k nám přidal?” Otevřel poklop košíku a ukázal mu sezamové sušenky, kvašenou zeleninu, vařená vejce a další.
Zhou YunSheng tomu věnoval opovržlivý letmý pohled a pak se bez jediného slova odvrátil. Zhang ShuLina to ještě víc naštvalo. Qin Ce ho držel za zápěstí a konejšil ho tím, že ho jemně hladil po Zhusha Zhi. Zhang ShuLina to uklidnilo.
Ti dva lidé jedli sezamové koláčky a výsměšně zírali na vrávorajícího lenního pána, co několikrát zakopl na nerovné zemi a podrostu.
„Hodlal jsem mu říct, že brzy přijde sucho, aby si mohl nastřádat vodu, ale zdá se, že už je příliš pozdě.” Zhang ShuLin se zasmál.
„Rodina Zhu je bohatá, určitě mají tajnou zásobu jídla a sýpky s obilím na prodej. Nemusíš se o ně bát.” Qin Ce ho pohladil po hustých vlasech.
„Jo, a co? Když dojde na přírodní pohromu, obvykle stejně trpí jenom chudí.” Zhang ShuLin si frustrovaně povzdechl. Ale když pomyslel na ty dobré stránky tohoto světa, zajásal. Byl gay, takže když ho to hodilo do světa, kde spolu muži mohli být bez zábran a šťastní a dokonce se i vzít a mít děti, byl radostí bez sebe. I když byl ztracený na podivném světě, ulevilo se mu.
Qin Ce neodpověděl. Vzal si poslední vejce, oloupal ho a zakousl se do něj. Snědl půlku a druhou strčil do úst Zhang ShuLinovi.
Zatímco se hlavní hrdinové sbližovali, Zhou YunSheng se vozem vezl zpět do domu rodiny Zhu. Převlékl se do domácího oděvu a nakráčel do jídelny.
„Pane, tohle jídlo se jmenuje Lo Mei a ten Zhang ho prodával v mnoha různých obměnách. Koupila jsem od každého trochu, ochutnej.” Lushi na stůl položila pár misek.
„Tohle je dušené vepřové.”
„Tohle je dušené tofu.”
„Tohle je dušený Qianzhang.”
Zhou YunSheng od každého ochutnal jedno sousto, zatímco mu to Lushi představovala. Tweety se kvůli tomu sbíhaly sliny a chválila je: „Nevím, jak ta rodina přichází s tolika podivnými recepty. Nikdy jsem ani neslyšela, že by se něco takového jedlo. A zvlášť ta zelenina, není to vážně divné? Ta nakládaná vejce byla nezapomenutelná, ale tohle Lo Mei je vážné slané a lahodné, vážně nezapomenutelné. Kdyby nebylo toho Zhanga, nikdy bych nezjistila, že jsou tyhle smradlavé věci poživatelné a tak lahodné. No jo, mladý pane, slyšela jsem, že jeho rodina bude otvírat nový stánek. Tentokrát budou prodávat něco, co nazývají horký hrnec. Mohl bys mi to jednou koupit?”
„Tohle je lahodné?” Zhou YunSheng odložil hůlky a zasmál se. „Já si to nemyslím. Měli by ubrat fenykl a přidat víc skořice, do marinády přidat další dva gekony, tři mnišské plody a pět čajových lžiček koriandru. Pak by se to aspoň dalo pochválit.”
Jak to Tweety poslouchala, úplně ji přešla chuť. V tváři byla celá zelená. „Mladý pane, to ses zmýlil? Gekon? To jako ten gekon? Copak se to nepoužívá v tradiční medicíně na léčbu neprůchodných plic? Jak by se to dalo použít na vaření? Copak by tím nenačichl celý hrnec?”
„Tahle malá holka nemá žádný vhled.” Zhou YunSheng odhodil ubrousek a vesele se zasmál. „Většina surovin v tomhle Lo Mei se používá v tradiční čínské medicíně, ale nevypadá nebo nechutná jako léčiva. Pokud se to řádně použije, dá se s tím uvařit lahodné jídlo. Ten Zhang je tak oblíbený, myslel jsem si, že mě jejich jídlo aspoň trochu uspokojí, ale vypadá to, že ani neví, co dělají. Dones mi pero a papír, vylepším ten recept.”
Tweety mu skepticky donesla pero a papír a zeptala se: „Pane, jak to, že víš, co je v tomhle Lo Mei, ty už jsi to dřív ochutnal?”
„Nikdy jsem ti to neřekl, ale mám citlivý jazyk. O nějakém Lo Mei ani nemluvě, dokážu dokonce říct, z které řeky vzali vodu na čaj.” Zhou YunSheng se podmanivě usmál.
Tweety mu bez náznaku pochyb věřila. Okamžitě začala třít inkoust a nemohla se dočkat výsledku.
Zhou YunSheng ten recept přepsal. Pečlivě poznačil řádný proces vaření, druh a množství koření, na kolik stupňů se to má vařit, jak přesně krájet nožem atd. Byla to přísná pravidla.
Když s tím receptem skončil, pustil se do práce. Zavolal si Zhu LaoSia a rozkázal mu, aby daně rolníků snížil z 50% na 30%.
Z každých 50% si Zhu LaoSi potají vzal 20%. Když to teď jeho šéf snížil na 30%, copak by celý jeho zisk nezmizel? Kdyby to byl kdokoli jiný, dočasně by se zdržel svého kšeftaření, ale Zhu LaoSi využíval Zhu Ziyua ke splnění svých ambicí tak dlouho, že měl kuráž leoparda. Nejenom že daně nesnížil, dokonce přidal dalších 10% navíc, takže to teď bylo 60%. Po takovém nárůstu už tak vysokého poplatku si rolníci začali vážně stěžovat.
Zhou YunSheng o veškerém jeho počínání věděl, ale nezastavil ho. Zhu LaoSi byl jeho drahocenný obětní beránek. Když jednal takhle kurážně, Zhou YunSheng se akorát víc usmíval.
Když kuchař obdržel ten recept, velmi oddaně se tři dny a tři noci snažil připravit pár chodů Lo Mei. Kdykoli to trochu ochutnal, oči se mu doširoka rozevřely a on se nadšeně olizoval.
„Ačkoli to Lo Mei vymyslela rodina Zhang, náš pán to změnil na jedinečný chod. Podle mého názoru bychom to mohli naservírovat císaři!” básnil kuchař před Tweety.
Tweety kroutila kouskem nasoleného kachního krku a ozobávalo ho. Neměla dostatek síly vůle, aby se vzdala svého jídla a odpověděla mu. Když dojedla, vydala ze sebe spokojený povzdech a pak mu hodila další recept. „Tohle je recept na horký kotlík, co pán vylepšil. Rychle se do toho vrhni, ať si ho dneska dáme.”
„Skvělé! He he he! Tweety, pojď mi pomoct donést ty chody do jídelny.” Kuchař se nemohl dočkat, až začne pracovat na tom novém receptu.
Tweety, co nesla ten voňavý oběd do jídelny, se zvědavě zeptala: „Pane, poté, co jsi ten recept změnil, to chutná o tolik lépe. Jelikož Zhang tím svým Lo Mei vydělává tolik peněz, proč si také neotevřeš podnik s Lo Mei? A jeho horký kotlík rozhodně nebude tak lahodný jako tvůj, takže co kdybys otevřel i restauraci s horkým kotlíkem?”
„Jsi až příliš hamižná, děvče,” řekl Zhou YunSheng klidně a nalil si sklenici vína. „Nechat zbankrotovat chudé lidi je jako zabít jejich rodiče. Jelikož Lo Mei a horký kotlík vymyslela rodina Zhang, proč bychom s nimi o to měli bojovat? Je to jen pro náš stůl a ne pro peníze. Svět je tak velký, jak se můžeš tak stresovat a snažit se vydělat všechny peníze, co tu jsou? Nejlepším způsobem je žít v pohodlí.”
Když si Tweety vyslechla jeho argumenty, souhlasila.
Se sklenicí vína a lahodným Lo Mei se Zhou YunSheng cítil trochu opile. Rozmýšlel nad zvláštní výhodou protagonisty. Protagonista byl v moderní době šéfkuchařem, dlouho tam studoval jídlo. Ale Chu Yunguo byla v kulinářském ohledu velmi zaostalá země, jídlo měli velmi monotónní. Ani nemluvě o nějakém Lo Mei, horkém kotlíku, bocháncích, knedlíčcích a jiném tradičním jídle, dokonce tu nevymysleli ani sójovou omáčku, tmavou sójovou omáčku, miso a jiná ochucovadla.
Když si toho protagonista všiml, byl radostí bez sebe. A začal studovat rozvoj v jídle a víně a vydal se na cestu za bohatstvím. A tato výhoda mu také pomohla se pevně chopit srdce věrného psa, co byl labužník. A tak se protagonista stal největším vítězem v životě.
Zhou YunSheng si původně myslel, že protagonistovo vaření muselo být vynikající, ale když mu Lushi přinesla trochu jídla, zjistil, že to takzvané „nové podivné jídlo” bylo na úrovni pouličního stánku. Ačkoli Zhang ShuLin studoval gastronomii, pocházel z obyčejné rodiny střední třídy. Nemohl si dovolit ochutnat nebo koupit suroviny potřebné k vaření lahodných luxusních delikates. Znal jenom běžné jídlo.
Vlastně se nadmul pýchou kvůli tomuto jídlu nízké třídy? Zhou YunSheng polkl lok vína, zatímco přemýšlel o důležitější otázce: Zdálo se, že Qin Ce už miloval Zhang ShuLina. Kdyby to byl jeho milenec, nemohl by milovat nikoho jiného než jeho. Takže Qin Ce by to neměl být. Tak kdo to byl? Nemohl to být nějaký náhodný kolemjdoucí, že ne? Svět byl tak velký, kde ho najde?
----------------------------------------
Nene, já si myslím, že to je Qin Ce. Malíře taky ze začátku neměl rád. A jak byl pak majetnickej 😇.
OdpovědětVymazatHorký kotlík se mu líbí. Tomu se říká umělecká invence - to překladatel smí 😉.
Horký kotlík zní skvěle. :)
OdpovědětVymazatMoc děkuji za další kapitolku a přeji ti do nového roku, ať ti jde překládání od ruky a spoustu spokojených čtenářů. :3