FOD - kapitola 46

Kapitola 46

Zhang ShuLin se na Zhu Ziyua díval jen povrchně. Protože jeho pohledná tvář vždycky působila ukrutně, myslel si, že to byl tyran, co neměl žádné slitování a s kterým bylo těžké vyjít. Ale po tomto delším kontaktu konečně poznal jeho skutečnou povahu a byl to naprostý opak toho, co si představoval.

Pokud jste ho nevyprovokovali, byl až příliš lenivý se do vás nějak pouštět. Své jasně rudé rty měl neustále prohnuté v mírném úsměvu, takže všem v jeho blízkosti bylo velmi příjemně. Byl velmi hrdý, ale ne tyranský. A měl velké charisma.

Kdyby nedošlo k tomu nedorozumění, Zhang ShuLin by byl svolný se s ním zkusit spřátelit. Ale teď byl až příliš zahanben, v jeho přítomnosti nedokázal za žádnou cenu zvednout hlavu. Tak se cítili všichni členové rodiny Zhang. V tichosti se přesunuli co nejdál od ohně, tváře měli zrudlé hanbou.

Jenom Qin Ce neochvějně seděl naproti Zhu Ziyuovi. Čas od času šťouchl větví do ohně, jako kdyby se nic nestalo.

Jelikož se připozdívalo, Zhou YunSheng byl ospalý. Zakryl si pusu a zívl. Z přivřených očí vymáčkl dvě velké lesklé slzy, co mu zůstaly viset na řasách. Tato scéna Qin Ceovi připomněla kočku, co se na zimu schovala uvnitř a co se protahovala po zdřímnutí u ohně. Tak lenivý a roztomilý. Kdyby si rukou nezakryl pusu, měl by dva špičaté tygří zoubky?

Rychle se po Zhou YunShengovi znovu letmo podíval a pak dál zíral do ohně, jako kdyby byl v tranzu.

Po tom zívnutí i Zhou YunSheng zíral do ohně. Přemýšlel o svém neznámém milenci. Mohl to být hlavní hrdina, vedlejší postava nebo také křoví. Jeho totožnost se mohla kdykoli změnit, mohl být kýmkoli. A Zhou YunSheng s ním byl jenom ve čtyřech světech, co když jeho základní data byla zkreslená? Co když se jeho milenec stal naprosto jiným člověkem než předtím?

Například... hlavním hrdinou?

Jak na to pomyslel, tělo mu najednou ztuhlo. Začal pokukovat po Zhang ShuLinovi. Pohledem mu přejel po tváři, zářivě červené Zhusha Zhi, k očím atd. V nitru vážně zápolil, aby v něm spatřil nějakou podobnost.

Při tom jeho očividném prohlížení Zhang ShuLinovi zatrnulo. Zhang JiaRui to také vycítil a zdvořile připomněl: „Můj bratr je snoubenec bratra Xiao Heie.”

Při tomhle Qin Ce prudce nakrčil čelo. V nitru se mu najednou vzedmula silná a náhlá touha to popřít. Ale Zhang ShuLin byl jeho zachránce, vážně mu slíbil, že se s ním ožení, aby mu tu jeho laskavost splatil. Slib muže byl pevný jako hora, nemohl to jen tak odvolat. Mysl se mu několik okamžiků vzpírala a on váhal mezi popřením a souhlasem. Ale nakonec se rozhodl nic neříct. Akorát se tvářil nevalně.

Nechápal, proč před Zhu Ziyuem cítil tak silnou touhu to popřít. To se s ním něco dělo?

Zhou YunSheng jim věnoval pohrdavý úsměv a pak ty myšlenky rychle hodil za hlavu.

Všichni znovu utichli, ale Qin Ce už nebyl v tak uvolněné náladě jako předtím. Jeho tělo praskalo a planulo jako plamen, cítil se nervózně a nesnesitelně. Několikrát se letmo podíval po Zhou YunShengovi, ale vždycky rychle odvrátil zrak, než si toho všiml. Nakonec vzal do ruky kus dřeva a začal do něj rýt dýkou. Pak ho hodil do ohně a sledoval, jak to hoří na popel.

Kéž by starosti v jeho nitru mohly také tak shořet.

Čas rychle plynul. Uprostřed noci se Qin Ce konečně vrátil do normálu a tiše řekl: „Já, JiaRui a stráže budeme držet hlídku, vy jděte spát.” Ukázal na Zhu Ziyua, ženy, děti a starší.

Zhu FuShun byl stále svázaný jako bochánek a v bezvědomí.

„Co tím myslíš? To mě nebereš jako muže?” Zhou YunSheng vytáhl z boty dýku a ušklíbl se.

Mladý pane, ty nejsi muž, tak nebuď tak impulzivní, dobře? Honem jdi spát. Lushi na větve rozložila deky a očima mu řekla přesně tohle.

Tweety také váhala.

Qin Ce měl bezvýraznou tvář. Prohlédl si toho mladíka od hlavy až k patě a pak pozvedl obočí. Nikdo ho nemohl vinit, že v Zhou YunShenga neměl moc velké sebevědomí. V Zhu Ziyuově malém těle evidentně nebyla žádná síla. Paže a nohy měl jako bambusové stvoly. Ger na tomto světě se dal srovnávat se ženami, svou konstitucí se přirozeně klonili k jemnosti a štíhlosti, rostli jinak než muži. Svalnatí a rozložití Ger byli nesmírně nezvyklí.

Zhou YunShengovi vzplanulo srdce plamenem, hodil dýku do vzduchu a předvedl pár nádherných triků. Vyhrožoval: „Jen se podívej, se svým bojovým uměním tě můžu snadno setnout.”

Ačkoli Qin Ce ztratil paměť, po těch jeho slovech se chtěl instinktivně zasmát. Měl pocit, že byl jako kotě, co vytahovalo drápky. Byl nesmírně roztomilý. Srdce mu divoce bušilo, ale tvářil se vážně. Jen spořádaně přikývl. „Dobrá, ty a já budeme mít hlídku první, ostatní se rozdělí do dvojic. Ti, co se chtějí vyspat, by se měli chopit šance teď.”

Zhou YunSheng souhlasně zabručel. Několik stráží a Zhang JiaRui se shluklo k sobě, aby prodiskutovali pořadí a pak se uložili ke spánku.

Zhou YunSheng se sám od sebe posadil nedaleko Qin Cea, vzal mu z ruky větev a prohrábl oheň. Z brašny vytáhl pár sladkých brambor a hodil je do ohně.

Qin Ce seděl vedle něj celý ztuhlý a neodvažoval se pohnout. Skoro připomínal dřevěnou větev. Zhou YunSheng se dotkl jeho paže. Když viděl, že nijak nezareagoval, dotkl se ho znovu. To mu duši nakonec vrátilo zpět do těla.

„Chceš taky?”

Qin Ce zíral na hovězí jerky, co měl mladík v ruce. Nahlas polkl. To pikantní a bohaté maso vonělo tak chutně, že vážně chtěl. Ale jeho touha po mase se nedala srovnávat s touhou dotknout se štíhlého krku toho mladíka, jeho rudých rtů a růžových prstů.

Jak by chutnal? Jak o tom spekuloval, bezvýrazně se natáhl po hovězím jerky. Tlumeně mu poděkoval a dál zíral do ohně. Jeho světlo skrylo, že mu tváře trochu zrůžověly.

Zhou YunSheng si také vzal kousek hovězího jerky a žvýkal ho. Pak si vzal džbán vína a nalil si ho přímo do úst. Víno mu smočilo růžové rty a ty teď vypadaly jasně krvavě rudé. Na krku se mu rýsovala nádherná křivka, malý ohryzek se mu při polykání pohyboval nahoru a dolů. Vypadal nesmírně rozkošně.

Qin Ce na něj zíral, své tmavé oči měl urputné, jako vlk, co vycítil svou kořist. Vážně se k němu chtěl vrhnout a zakousnout se mu do hrdla, celého ho spolknout.

Zhou YunSheng si mírně svlažil hrdlo, trochu vína se rozlilo. Otřel ho a vzhlédl a spatřil, jak Qin Ce opakovaně šťouchal do sladkých brambor. Často nasucho polykal, bylo očividné, že měl hlad.

Vážně byl závislý na jídle. Zhou YunSheng se usmál a předal mu džbán. „Chceš se napít?”

Qin Ce odhodil větev a přikývl. Chopil se téměř prázdného džbánu a očima se vrátil zpět, jen aby viděl, jak ten chlapec šťouchal do sladké brambory. Už se na něj nedíval, a tak si Qin Ce rychle přiložil džbán k ústům a zhluboka se napil.

Jak lahodné víno! Takhle v duchu chválil. Pak mu džbán vrátil a zašeptal: „Mladý pane Zhu, ten recept před chvílí, mohl bys mi ho dát?”

„Jsi velmi trpělivý. Věděl jsem, že si o něj nakonec řekneš.” Zhou YunSheng se uchechtl. Podíval se na Tweety, co hluboce spala. Vytáhl jí z rukávu kapesník a předal mu ho.

Kapesník byl prosycený Tweetiným parfémem, Qin Ceovi se ta vůně protivila. Zamával jím nad ohněm, preferoval radši vyuzený pach. Pak kapesník opatrně složil do čtverce a vložil si ho do kapsy.

Vskutku miloval jídlo, choval se k tomu receptu na marinádu jako k pokladu. Zhou YunSheng se po něm letmo podíval a pobaveně se usmál.

Poté se v držení noční hlídky vystřídalo několik dalších lidí. Kdykoli zaslechli nějaký pohyb, rychle uhasili oheň. Takhle těch několik nocí v bezpečí přečkali.

Jedné noci se po celé hoře najednou rozlehlo bouchání. Všichni lidé v jeskyni poskočili úlekem.

„Půjdu se na to podívat.” Qin Ce vytáhl od pasu dýku a rozhodně řekl: „Vy tu zůstaňte, nehýbejte se. Brzy se vrátím.”

„Nechoď! Jsi sám, co když natrefíš na loupežníky?” Zhang ShuLin se k němu přihnal a vzal ho za paži.

Qin Ce ztuhl, nevysvětlitelně se chtěl toho jeho sevření zbavit. Rychle se podíval po tom mladém muži, co byl jako nefrit. I Zhou YunSheng mu věnoval nervózní pohled.

„Budu v pořádku, věř mi,” řekl a pak vyšel do lesa.

Zhang ShuLin měl oči ztrápené a zarudlé. Jeho rodiče, bratr i sestry jej vlídně konejšili. Zhou YunSheng přešel ke vchodu do jeskyně a vyhlédl ven. Občas zahlédl záblesky světel z pochodní.

V tomto lese se ten loajální pes setká se svými podřízenými a pak znovu získá paměť. Dozví se, že je synem Shen Weie. Že ho císař jmenoval velitelem několika armád. Že v Pekingu zanechal armády Zhong Wei, Shen Ce Wei, Guang Yang Wei, Ying Tian Wei a Yang Wei, celkem tisíce vojáků a tisíce koní. Vně hlavního města nechal Yangzhou Wei, Zhou Wei, Gao You Wei, Huai'an Wei, Zhen Hai Wei, Chu Zhou Wei, Tai Cang Wei a další. Byl po zuby ozbrojený mocí a na vrcholu světa. V porovnání s ním byl jeho otec Shen Wei Hou jen loutka.

Příčinou jeho nehody byla náhlá smrt císaře Chu Yungua.

Tento mrtvý císař nebyl synem nynější Císařovny matky, ta ho vždycky nenáviděla. Císařovna matka měla vlastního syna, ale byl velmi pošetilý a nevěděl, co to je úcta k rodičům, a tak ho starý císař neměl v oblibě. Když tento syn dospěl, poslal ho pryč a nebylo mu dovoleno se do Pekingu vrátit. Poté, co starý císař zemřel, Císařovna matka viděla, že se nový císař pevně chopil trůnu. Že neměl žádné slabiny a že jen stěží vycházel z paláce. Čekala, až dokud nepolevil v ostražitosti, a pak podplatila císařského kuchaře, aby mu otrávil jídlo.

Když se jed nahromadil tak moc, že měl císař na kahánku, poslala dopis Qin Ceovi a požádala ho, aby se vrátil do Pekingu a pomohl nejmladšímu princi nastoupit na trůn.

Ten dopis se ke Qin Ceovi dostal zrovna ve chvíli, kdy císař zemřel. Císařovna matka jeho smrt zatajila, nahlásila mu jenom to, že císař byl vážně nemocný, a tak se Qin Ce okamžitě vydal do Pekingu. Císařovna matka chtěla, aby se její syn vrátil zpět do hlavního města. Pak by ohlásila smrt císaře a přečetla podvržený císařský dekret, kterým by dědicem jmenovala svého syna.

Při tak přehnané manipulaci Císařovna matka evidentně věděla, že by jí Qin Ce zkřížil plány, kdyby se to rozhodl prošetřit. A tak se ho pokusila zabít. Na Qin Cea po cestě čekalo spoustu přepadení, ale když byl nedaleko hlavního města, zradil ho jeden podřízený. A po několika zvratech nakonec narazil na Zhang ShuLina, co ho vzal k sobě.

Momentálně se Qin Ce setkal se svým věrným podřízeným, s kterým se přátelil od dětství. Vždycky si navzájem věřili. Poté, co mu ten podřízený osvětlil jeho totožnost, šel s ním vyhledat lékařskou péči. A doktoři mu pomohli rozehnat to zahlcení mozku a on získal paměť zpět.

Když se Qin Ceovi vrátila paměť, udržoval svou totožnost v tajnosti, aby Císařovnu matku zmátl, a dál se skrýval v kraji Qing Min. Potají tam osnoval plány. Vyšle armádu, aby zabili nebo polapili syna Císařovny matky, zatímco on sám se proplíží do paláce a zachrání nejmladšího prince.

Zatímco se o něj Zhang ShuLin v horách stále bál, Qin Ce už byl na cestě do hlavního města.

----------------------------------------

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>