Kapitola 44
Naštěstí se základní informace jeho milence v žádné inkarnaci moc nelišily. Dokud bude vysoký 190 cm a více; velké postavy, s mužným a pohledným vzhledem, se zlozvyky jako kouření, drogy, snaha přivlastňovat si, závislost na sledování a šmírování atd., mohl podle toho zúžit výběr kandidátů.
Podle nynější situace by nejpravděpodobnějším kandidátem měl být Qin Ce, ale Qin Ce choval city k protagonistovi. Jeho chladně pohledná tvář roztála, jen když spatřil protagonistu. Zhou YunSheng nechtěl věřit, že by mu jeho milence mohli ukrást.
A tak poslal lidi, aby takového muže vypátrali. Lushi a Tweety byly kvůli němu velmi nešťastné. Myslely si, že nasadil tak podivné požadavky, protože se nechtěl provdat.
Novinky o takovém muži ani nestihly dorazit, když se ukázaly první známky sucha. Zhou YunSheng musel své plány odložit a soustředit se na další sérii událostí.
Jednoho dne ho starosta vesnice pozval, aby navštívil pole.
Starosta ukázal na seschlá rýžová pole a hořce řekl: „Pane, podívejte na letošní úrodu. Obávám se, že o ni přijdeme, ale už teď nemáme dost, abychom si uvařili kaši k jídlu. Tímhle tempem umřeme hlady. Mohl byste trochu snížit daně, aby všichni zůstali naživu?”
Zhou YunSheng neodpověděl, nakrčil čelo, zatímco obcházel pole. Když se lidé doslechli, že přijde lenní pán, shromáždil se početný dav. Stáli v hloučku poblíž a čekali. Pokud se lenní pán usměje, budou mít pocit, že je život plný naděje. Pokud se lenní pán zamračí, po splacení daní nebudou mít letos nic k jídlu. A pak budou moct akorát jít domů a prodat své děti.
Když si Zhou YunSheng obhlédl všechna pole a vzhlédl k nebi, aby zhodnotil počasí, pomalu načal: „Čekám, že další dva měsíce pršet nebude. Do té doby zrna vážně pomřou... tak dobrá, letos nebudu vybírat rentu.”
Starosta byl radostí bez sebe, ale než mu mohl poděkovat, Zhu LaoSi promluvil. Byl celý žhavý, aby mu to rozmluvil. „Ale mladý pane, nemáme žádný nadbytek a také musíme nakrmit tolik služebnictva. Pokud nám nezaplatí, nebudeme moct zaopatřit svou rodinu. Proč místo toho daně akorát nesnížíte?”
Když si ho Zhou YunSheng vyslechl, zatvářil se zamyšleně. Starostova radost se najednou proměnila na zoufalství. Sevřel pěst, vážně chtěl Zhu LaoSia zmlátit.
Qin Ce, co měl výtečný sluch, stál nedaleko a poslouchal. Když zaslechl Zhu Ziyuův návrh, překvapilo ho to. Ale po té Zhu LaoSiově hlášce odhadoval, že to byla akorát fraška. Jeden si hrál na anděla, zatímco druhý hrál ďábla. A všechno to jen proto, aby se vyhnuli té žádosti o snížení daní. Vážně to byl párek hamižných zvířat.
Jak si tohle pomyslel, otočil se k odchodu, ale následující slova mladého muže ho šokovala. „Řekl jsem, že se renta vybírat nebude, a ty říkáš, že se sníží. Kdo jen je tady pán? Pokud nedokážu být střídmý a nedokážu uživit své služebnictvo, znamená to, že si nemůžu dovolit vést vlastní rodinu Zhu. Stejně dobře se pak můžu stát otrokem!”
„M-mladý pane, jen jsem to zmínil jako návrh, nesnažil jsem se o ničem rozhodovat. Prosím, nevěnujte mi žádnou pozornost!” Zhu LaoSia pod jeho ostrým pohledem brnělo v zátylku a lil z něj studený pot. A tak vycouval.
Zhou YunSheng zabručel, přimhouřil oči. Po chvilce se ohlédl zpět na starostu a řekl: „Letos se renta nevybírá, to je mé rozhodnutí. Jdi to říct vesničanům.”
Od extáze k zoufalství a zpět k extázi. Starosta se téměř rozplakal. Okamžitě padl na kolena a poděkoval Zhu Ziyuovi. Pak se rozběhl a křičel: „Lenní pán řekl, že letos se renta platit nebude, seberte se domů nakrmit děti!!!”
„Děkujeme, lenní pane, děkujeme!”
„Rod Zhu jsou vážně dobří lidé, vážně dobří!”
Jak Zhu Ziyu kráčel polem, vesničané před ním neustále padali na kolena a on jim kynul rukou. Zhu LaoSi byl stále v šoku, stál tam v bahně paralyzovaný strachem.
Když se Qin Ce předtím díval na Zhu Ziyua, měl akorát pocit, že je odporný. Ale když se teď podíval znovu, nevypadal jako velký zlosyn. Dokonce vyhlížel benevolentně. Vždycky měl bradu mírně zdviženou, vážně hrdou. I když se neusmíval, své rudé rty měl mírně vytočené vzhůru. Když byl nahněvaný, ty jeho jasné broskvové oči vypadaly obzvláště rozkošně.
Qin Ceovi se bezděky vytočily rty vzhůru. Vydal se k němu, ale když spatřil, že se jeho výraz mírně změnil, zastavil se. Zhu Ziyu nakrčil čelo při pohledu na skupinu dětí.
Skupina dětí obklopovala malého žebráka. Házely na něj kameny, aby ho odehnaly, a z úst na něj plivaly ošklivé nadávky. Kvůli Zhang ShuLinově varování předem měli lidé trochu jídla v zásobě, měli relativně větší pohodlí než nedaleké vesnice. Dospělí měli jídlo v přísných přídělech, ale neměli to srdce nechat své děti hladovět. V důsledku toho děti z vesnice nevypadaly tak vyhládle jako děti z jiných vesnic, co byly vyzáblé a co ležely po straně cesty. Poskakovaly kolem a měly spoustu energie.
Ale jelikož starší neustále mluvili o nedostatku jídla, o smrti hladem a podobně, u dětí se rozvinula zvláštní nenávist vůči žebrákům. Neodvažovaly se trýznit dospělé žebráky, ale okamžitě se shlukly kolem dětských žebráků.
Zhang ShuLin a jeho rodina také přišla na pole. Situace rodiny Zhangů se zlepšovala a doma měli docela dost rýže. Jeho dvě sestry se oblékaly mnohem čistěji než ostatní dívky, takže je ostatní děti obvykle ignorovaly. Když spatřily, jak toho malého žebráka trýznily, soucítily s ním. Přivolaly svého staršího bratra Zhang Jiaruie, aby tu skupinu dětí odehnal. A pak tomu žebrákovi daly dva rýžové koláčky.
Malý žebrák jim v slzách děkoval a odkulhal.
Zhou YunSheng to celé sledoval v tichosti a pak si zavolal starostu vesnice. „Svolej lidi z vesnice a rychle se skryjte v horách, blíží se pohroma.”
Starostu to polekalo, chtěl se ho na to vyptat, ale hluboký hlas ho přerušil: „Pane Zhu, co má tahle poznámka znamenat?”
Byl to Qin Ce.
„Viděl jsi toho žebráka, ne? Měl celkem dost svalů. Vypadal útle, ale ve skutečnosti byl velmi silný. Bylo očividné, že obvykle jí velmi dobře. Nemůže to být normální žebrák. Když ho ty děti obklíčily, velmi mírně uhýbal a měl velmi stabilní pozici, takže umí bojové umění. A navíc... v leginách měl skrytou dýku.”
Starosta se podíval pořádně a opravdu, ten malý žebrák měl legíny mírně zvednuté. Vypadalo to jako obrys nějakého nástroje.
„Když se tak zamyslím, proč by se dítě převléklo za žebráka a vzalo si s sebou do naší vesnice zbraň? Když mu ta malá holka dala rýžový koláček, v očích měl hamižnost a bezohlednost, takže se obávám, že nemá v plánu jen tak projít kolem. Slyšel jsem, že na severu kraje Fuling si sucho vážně vybralo svou daň. Mnoho lidí tam prodává děti banditům a ti je pak používají jako zvědy, co mají najít vesnici k vyplenění. To dítě bylo pravděpodobně takový zvěd, kterého banditi poslali zjistit naši pozici. Musíš rychle svolat vesničany a vzít je nahoru do hor, aby se vyhnuli smrti.”
Zhou YunSheng věděl, že přijdou banditi, ale nevěděl, kdy přesně. Když spatřil to dítě, věděl, že přijdou v následujících pár dnech. Naštěstí v domě Zhu vykopal obrovský sklep, skrytý pod vyschlou studnou. A tam uchoval jídlo.
Pokud ti banditi v podstatě nerozkopou celý dům, nikdy to nenajdou.
Starostu to polekalo. Zatímco si otíral pot, rozběhl se to říct vesničanům. Ale Zhu Ziyu ho zavolal zpět: „Tohle je důležité. Až půjdete do hor, neberte si s sebou moc jídla. Rozhodně nechte trochu doma.”
„Proč? Proč musíme nechávat trochu jídla těm podlým banditům?” zeptal se Qin Ce najednou, co to v tichosti poslouchal.
Zhou YunSheng na něj zíral svýma broskvovýma očima a pokáral ho: „Co jsi hlupák? Pokud si lidi vezmou všechno jídlo, banditi tu žádné nenajdou. Myslíš si, že to jen tak vzdají? Prohledají celou horu, aby nás našli, a pak na nás rozhodně padne jejich zášť! Život nebo jídlo, sám zvaž, co je důležitější!”
Zhou YunSheng mu věnoval plamenný pohled a pak se otočil k odchodu.
Když byl naštvaný, měl oči ještě nádhernější. Qin Ce se bezděky zachvěl. Pak gestem přivolal Zhang JiaRuie a jeho sestry a vrátili se zpět domů, aby si sbalili. Ačkoli trpěl amnézií, stejně měl své instinkty přežití. Hned pochopil, co tím Zhu Ziyu myslel, ale nevysvětlitelně ho chtěl škádlit, a tak se zeptal na tak očividnou otázku. Vážně se mu líbily ty kulaté, hrdé oči v té malé tvářičce. A když ho nazval hlupákem, tep mu tak nějak zrychlil.
Když mladý pán Zhu přišel domů a vysvětlil situaci, všichni jeho sloužící jako chůva, služky, stráže atd. se připravili k odchodu. Všichni se přesunuli do hor a lesů. Rodina Zhangů nezpanikařila, rychle si všechno sbalili k odchodu.
Co se týkalo vesničanů, poté, co jim tak starosta a Xiao Hei důrazně poradil, všichni nechali u sebe doma trochu jídla. Ale na půl cesty do hor některé vesničany najednou zachvátila panika a dožadovali se, že se vrátí a vezmou si ještě víc jídla.
Starosta se s nimi dohadoval, ale musel se postarat o vlastní rodinu, a tak se se vzpurnými vesničany rozloučil a prchl opačným směrem. Qin Ce také vedl šest členů rodiny Zhang pryč od vesničanů. Ti lidé byli až příliš nevědomí a bojácní. Kdyby se s nimi skryli, nakonec by je kvůli nim zabili.
Qin Ce sloužil na hranicích, měl velmi silný instinkt k přežití v divočině a brzy našel velmi nenápadnou jeskyni. Zrovna když odhrnul lijány, co zakrývaly vchod, vyšel mu naproti ocelový nůž. Qin Ce se pohnul stranou, aby se tomu vyhnul, a pak tomu člověku zkroutil zápěstí. Zaslechl ostré křupnutí a zápěstí mu vykloubil. Nůž padl na zem.
„Neútoč na nás, nejsme nepřátelé!” Kvůli tomu známému hlasu Qin Ce okamžitě zdusil tu krvežíznivost.
„To je lenní pán.”
Zhang Shulinovi rodiče se rozhlédli po jeskyni a rychle se mu přihnali poklonit. A taky svým dětem přitlačili hlavy k úkloně.
„Hej! Všichni jsme prchli do hor, dávej pozor, na koho útočíš.” Zhou YunSheng se rozhlédl po lidech v jeskyni a pak věnoval Qin Ceovi ošklivý pohled. „Pane Silňáku, zlomil jsi mému strážnému ruku. Co mám dělat, pokud z něj bude invalida?”
„Není to zlomené, jen vykloubené. Pomůžu mu to napravit.” Qin Ce si přitáhl ruku strážného blíž. Stráž při té ostré bolesti vykřikl, ale pak ho překvapilo, že měl zápěstí zase v pořádku.
Zhou YunSheng mu chladně kývl a pak celou záležitost pustil z hlavy.
Zhang ShuLin viděl, že jeho rodiče byli až příliš bojácní, aby začali mluvit, a tak převzal iniciativu a představil svou rodinu. Nevěděli, kdy banditi udeří, nebo jestli si včas najdou jiné místo k úkrytu, a tak tady v té jeskyni budou pár dní společně bydlet. Bylo důležité si zlepšit vztah, jinak kdyby je rodina Zhu, co byla v početní převaze, vyhnala ven, byli by v úzkých.
Když představoval Qin Cea, nevšiml si, že se rozpačitě začervenal. Qin Ceovi to v minulosti nevadilo, ale když teď stál tváří v tvář Zhu Ziyuovi, co byl jako nefrit, vážně litoval, že proti té přezdívce nijak nenamítal.
Ale své emoce vždycky držel na uzdě. Akorát se po Zhou YunShengovi rychle a letmo podíval a pak se odvrátil.
Zhang ShuLin byl mluvka a mluvil donekonečna, a tak se Zhou YunSheng začal rozhlížet po nějaké zábavě. Všiml si, že Zhang JiaRui na něj čas od času zahlížel nenávistným pohledem. Zhou YunSheng zvedl ze země malou větévku a ukázal jí jeho směrem. Pak řekl: „Už mě znavuje se na tohle ptát, ale ještě jednou, to jsem nějak urazil celou tvoji rodinu? Tenhle se na mě dívá, jako kdyby mě chtěl sníst zaživa.”
„Nic takového......” Zhang ShuLin to rychle popřel, ale Zhang JiaRui si odfrkl.
„Nejdřív se nám vlámeš do domu, pak nás využiješ a pak se prostě otočíš zády a na všechno zapomeneš?!”
„Kdy jsem se ti vlámal do domu?” Zhou YunSheng na něj přimhouřil oči.
„Recept na nakládaná vejce mé rodiny, copak jsi ho neukradl?”
„Rodinný recept na vejce? Mám za to, že jsem ho poslal zpět?” Zhou YunSheng nakrčil čelo, tvářil se pochybovačně.
„Nepředstírej tady, kdo neví, co jsi za člověka. Pánové Li a Wang vybírají jen 40% daně a ty od nás 60%. Všichni jsou jen krůček od vyhladovění. Také vesničanům násilím konfiskuješ ryby a maso, to je prostě bezcitné!” zakřičel Zhang JiaRui v hněvu.
„Jaký nesmysl! Můj mladý pán už dávno snížil daň na 30%! Kde jsi přišel k těm 60%?! To se nás snažíš zhanobit?!” namítla Tweety naštvaně a vstala.
----------------------------------------
Tenhle příběh opravdu miluju 💖. Už se nemůžu dočkat pokračování. Moc děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za překlad. Jak to pokračuje, tak mě to baví víc a víc ��... A hlavní hrdina je prostě "cumel"
OdpovědětVymazat