LMW - kapitola 343

Kapitola 343 – Slina

You XiaoMo se chvíli díval a pak ho to přestalo zajímat. Ačkoli Čtyři velké klany nedávaly nijak malou odměnu, každý mohl odhadnout, že kdo to přijme a nebude alespoň v Císařském řádu, bude akorát kanónenfutr.

Mnoho lidí to nicméně stejně nalákalo, zvláště ke klanu Teng, neboť před svým registračním místem měli velmi dlouhou řadu. Nejmenší fronty patřily klanům BaiLi a Tong. Odměna, co nabízeli, nebyla nízká, ale ani vysoká, a tak bylo ochotných méně lidí. Jejich řada nebyla tak dlouhá, a tak byli brzy na řadě. You XiaoMo jim dal poplatek za transport a muž, co to měl na starosti, je okamžitě přemístil z města Yan.

Cílem transportu bylo jediné město nedaleko Nekonečného moře. Aby se tam člověk dostal, musel urazit tisíce kilometrů přes hluboké hory. Ale jelikož síly z města Yan potřebovali s tímto městem úzce spolupracovat, Čtyři velké klany to s nimi museli po příjezdu probrat. Ve městě byly doškové střechy stejné barvy a na ulicích spoustu lidí, v celém městě vládla napjatá atmosféra. Toto bylo Nekonečné město, co bylo pojmenované po Nekonečném moři.

You XiaoMo stál na ulici a zhluboka se nadechl. Zdejší atmosféra byla ještě napjatější než ve městě Yan, lidé všude mluvili o zemské žíle. Ale v těchto konverzacích nikdy nepřišlo na to nejstěžejnější, jako například jak se přišlo na to, že se ta zemská žíla nachází v Nekonečném moři.

Ale zmínili se, kde se usadily síly z města Yan spolu s různými silami z Nekonečného města.

„Kam bychom měli jít teď?” You XiaoMo se upřeně díval na Ling Xiaa, zatímco kráčel pozpátku.

„Nejdřív pojďte vyzjistit nějaké informace,” odpověděl Ling Xiao.

You XiaoMo souhlasil s „och”. Sbírání informací přirozeně znamenalo, že půjdou na místo se spoustou lidí. Hostince v Nekonečném městě byly celkem staré, nebyly zahrnuté extravagancí jako ty ve městě Yan. Ještě ani nevešli dovnitř a už zaslechli kakofonii hlasů zevnitř. Bylo tam ještě víc narváno než ve městě Yan. Více méně všechny stoly byly obsazené a nebyly tam žádné volné židle.

Jen co You XiaoMo vešel dovnitř, už zase vyšel ven. Nebyl posedlý čistotou, ale hygiena pro něj byla stejně důležitá. Ti dva si mohli akorát najít jiný hostinec. Nakonec našli nějaké to místo v nejdražším hostinci v Nekonečném městě. Protože tam bylo draho, nebylo tam příliš mnoho lidí a ti, co tam byli, byli bohatí, takže tam nebylo tak narváno jako v jiných hostincích. Přišel k nim pozorný pracovník s konvicí horkého čaje.

„Co byste si chtěli objednat?”

You XiaoMo odpověděl: „Je tu menu?”

Muž řekl: „Ano. Počkejte chvilku, hned vám ho přinesu.”

You XiaoMoa to překvapilo. Zeptal se na to nahodile, ale vážně tu měli menu. Dle jeho náhledu byla kultura tohoto světa jako ve starodávných dobách, takže nečekal, že by tu bylo něco jako menu. Zanedlouho jim číšník donesl menu. Byla to dřevěná deska velikosti dvou dlaní dospělého člověka. A na ní byly vyřezány všechny chody, co hostinec nabízel. Písmo bylo trochu malé, ale pořád čitelné. A vedle názvů byla cena úplně jako v moderním světě.

Při pohledu na to menu si You XiaoMo nemohl pomoct a šokem se mu rozšířily oči. Nebylo divu, že tu bylo mnohem méně lidí než kdekoli jinde. Byl k tomu důvod: téměř polovina cen, co tu byla uvedená, byla v křišťálových mincích.

Když číšník spatřil ten jeho pohled, okamžitě věděl, na co myslel, a vysvětlil: „Pravděpodobně si myslíš, že je jídlo velmi drahé? K tomu je vlastně důvod.”

You XiaoMo zvedl hlavu a letmo se po číšníkovi podíval. „Jaký důvod?”

Číšník ukázal na jídlo naceněné v křišťálových mincích úplně nahoře v menu. „Toto jídlo není připravené z nějakých obyčejných surovin. Například vaječné rolky tady jsou z vajec, co snáší démonické zvíře 6. řádu Sup drtipařát. Sup drtipařát snáší vejce jenom v září a ani jich nesnáší mnoho. A kromě toho aby je člověk získal, musí zajít hluboko do hor. A proto je cena tak vysoká.”

You XiaoMo kývl hlavou. To bylo rozhodně něco, co připravili pro konzumaci bohatých. You XiaoMo si smutně pomyslel, že on nebyl žádný boháč.

„Takže si vezmeme talíř těchto vaječných rolek a toto Karamelové ovoce...” Když si Ling Xiao vyslechl vysvětlení toho muže, začal objednávat. Bez soucitu vybral dva absurdně drahé chody. You XiaoMo na něj okamžitě zahlížel. Člověk, co žádnou křišťálovou minci nevydělal, je teď tak hojně utrácel. I když jeho to pomyšlení nebolelo, You XiaoMoa ano.

Ling Xiao řekl: „Pokud nám křišťálové mince dojdou, můžeme prostě vydělat další. Sem nezamíříme tak často, takže můžeme stejně dobře vyzkoušet místní speciality, když už jsme tu.”

To byla pravda. Nakonec se You XiaoMo poddal. Při svém řádu už nepotřeboval potravu tak často. A přesto to bylo právě kvůli tomuto, že mu chyběl pocit jezení jídla. Už to bylo nějakou chvíli, co zakusil chuť a texturu.

Ling Xiaovo Karamelové ovoce mu připomnělo všechny možné zkaramelizované sladkosti jako třeba karamelová jablka. Restaurace jim jídlo udělala velmi rychle, připravili to ani ne za pět minut.

„Dobrou chuť.” Číšník položil na stůl dva talíře rolek a pak se zeptal: „Chcete k tomu nějaké víno?”

You XiaoMoa to na chvilku polekalo a pak rychle zakroutil hlavou. „Ne...” On nepil.

„Dáme si lahev,” přerušil ho Ling Xiao. You XiaoMo na něj zahlížel se skrytou zahořklostí. Přinejmenším se aspoň zeptej na cenu!

Číšník jim na stůl rychle donesl lahev vína a dvě sklínky. Než vůbec láhev otevřel, do nosu je uhodila sladká vůně alkoholu. Dokonce i You XiaoMovi, co nikdy dřív alkohol nepil, se ta vůně zamlouvala.

Číšník s úsměvem řekl: „Toto je nejprodávanější poklad našeho podniku, Řízné víno. Má velmi ryzí chuť a když ho poprvé ochutnáte, je to jako planoucí oheň. Ale po chvilce ucítíte jeho skutečnou chuť.”

Jelikož už jim to donesli na stůl, You XiaoMo nalil sobě a Ling Xiaovi sklínku. Nenapil se a druhou sklínku postrčil k Ling Xiaovi.

„Vyzkoušej.” Ling Xiao pozvedl sklínku, nejdříve si přičichl a pak usrkl. You XiaoMo se okamžitě zeptal: „Jaké to je?”

Ling Xiao přimhouřil oči, vypadal, že mu to chutnalo. A po chvilce ticha odpověděl: „Vůbec to není špatné, co jiného čekat od pokladu tohoto podniku.”

Když You XiaoMo zaslechl tohle a viděl jeho výraz, působilo to, že to bylo velmi lahodné. Váhavě si olízl rty, ale nedokázal překonat svou zvědavost a zlehka usrkl... a pak už nebylo žádné další „a pak”.

Na Ling Xiaově tváři bylo jasně znát pobavení. „Jaké to je?” You XiaoMo to všechno vyplivl a víno smísené se slinami se rozprsklo po vaječných rolkách a karamelovém ovoci na stole. Okolní lidé okamžitě přihlíželi s opovržením.

You XiaoMo si otřel tvář rukávem a pak koktavě řekl: „N-není to špatné.”

Poté se rychle chopil hůlek a strčil si do pusy kousek sladkého karamelového ovoce. Nezajímalo ho, jestli to bylo špinavé nebo ne. Přece jenom to byly jeho sliny. Jedl, až cítil jenom sladkost. Když zvedl hlavu, spatřil, jak ho Ling Xiao sleduje. You XiaoMo zahloubaně protočil očima a postrčil víno k němu. „Na vaječných rolkách a karamelovém ovoci jsou moje sliny. Vezmu si je a ty si můžeš vzít víno.”

Ling Xiao snědl vaječnou rolku, co měl přímo pod nosem, a pak se zeptal: „A co že tam jsou tvoje sliny?”

You XiaoMo: „...” Tenhle chlápek měl příliš silnou hroší kůži.

Brzy si uvědomil, že na tom bylo něco špatně. Nebylo tu trochu moc ticho? You XiaoMo se diskrétně rozhlédl kolem a viděl, že se všichni šokovaně dívali na Ling Xiaa a občas stříleli pohledem na něj. Tohle jídlo bylo pro You XiaoMoa velmi náročné.

Konečně to skončilo a číšník velmi, velmi pozorně přiběhl, aby jim dal účet. „Celkem to bude jedenáct Křišťálových mincí.” Jedenáct křišťálových mincí se rovnalo 11 tisíc zlatých. Tohle bylo rozhodně to nejdražší jídlo, co kdy You XiaoMo jedl. Rozhořčeně zaplatil a ti dva se rozhodli ubytovat v hotelu.

Toho večera Ling Xiao odtáhl You XiaoMoa do postele, aby „kultivovali”, a pak ho pozřel skrz na skrz, jeho zápolení pominul. Teprve až v půli noci přestala jejich postel skřípat ze všeho toho pohupování.

You XiaoMo vyčerpaně ležel na Ling Xiaovi, dolní půlka jeho těla byla ulepená a špinavá. Bylo to velmi nepříjemné. Poslední dobou mu přišlo, že dělat to jednou bylo stejně únavné jako dělat to dvakrát nebo třikrát.

You XiaoMo unaveně řekl: „Hej, vylez.”

„Hm, počkej ještě chvilku,” promluvil Ling Xiao hlubokým, sexy tónem.

You XiaoMo protočil očima. Kdyby dál čekal, měl podezření, že by si Ling Xiao chtěl dát další kolo, protože ta jeho vnitřní touha začínala jevit známek opětovného probuzení.

A tehdy se z vedlejšího pokoje ozval zvuk. Ty trhané návaly zvuku zněly velmi známě. You XiaoMo chvíli poslouchal a pak najednou ucítil, jak mu tvář překryly černé linky. Tohle bylo stejné skřípání, co jejich postel zrovna teď vyluzovala, když na ní on a Ling Xiao cvičili. Slezl z Ling Xiaa a zachvěl se, když symbol touhy vyklouzl z jeho těla.

Spěšně si očistil kůži od té lepkavosti a pak se vrátil do postele. Viděl, že Ling Xiao byl pořád nahý, nehýbal se a půl tváře se mu utápěla ve stínu. Nevěděl, na co myslel. You XiaoMo se oblékl, zatímco na něj zavolal: „Hej, ty...”

„Pšt!” Ling Xiao ho najednou umlčel. You XiaoMoa to trochu omráčilo.

„Co to děláš?”

Ling Xiao řekl: „Bedlivě poslouchej.”

You XiaoMo zmateně poslechl.

Skříp~ skříp~

„...”
--------------------------------------------

~ Skříp~ skříp~ co se z toho skřípání vyklube, se dozvíme zase příště! ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>