LMW - kapitola 347

Kapitola 347 – Víla Fu Rong

Odpoledne druhého dne se všichni včas sešli dole.

Když You XiaoMo spatřil Tang YuLina, skoro se začal halasně smát, protože tvář mu zakrývala nesmírně ošklivá maska. Tak kvůli tomu BaiLi TianYi vytáhl Tang YuLina ven tak časně. Když se na to You XiaoMo zeptal, zjistil, že mu BaiLi TianYi tu masku sehnal, protože se bál, že by víla Fu Rong šla po Tang YuLinovi. You XiaoMo měl pocit, že to BaiLi TianYi by měl mít masku. Víla Fu Rong se nechvalně proslavila už dávno a byla to nemilosrdná žena. Pravděpodobně ji to nebude přitahovat k delikátnímu člověku jako Tang YuLin. Ačkoli si to You XiaoMo nechtěl přiznat, ani on, ani Tang YuLin nepůsobili impresivním a impozantním dojmem.

Jelikož Obrovští ohniví ptáci nebyli vhodní k cestování nad mořem, tentokrát cestovali jiným démonickým zvířetem, a to Oceánskými rochy, co obvykle přebývali na obloze nad Nekonečným mořem. Byli nesmírně rychlí, dokonce rychlejší než Obrovští ohniví ptáci. A člověk se nemusel bát, že by se nad mořem ztratili. Ale dokonce i na Oceánských roších potřebovali tři nebo čtyři dny, aby se dostali na ostrov JingHua.

Ta cesta You XiaoMoa znudila a on usnul v Ling Xiaově náručí. Jak to Tang YuLin spatřil, odtáhl si k sobě BaiLi TianYia, aby mu dělal polštář. Napodobil You XiaoMoa a uložil se v náručí svého muže ke spánku. Bylo vzácností, že takové šance nevyužil, aby rychle kultivoval: pravděpodobně to bylo proto, že se You XiaoMovy lekce vyplácely. Nezadaní muži jim vůbec nezáviděli.

Na nebi nad Nekonečným mořem bylo spoustu mlhy a bylo vidět do okolí jen v okruhu tisíci metrů. Když shlédli dolů, viděli, jak v oceánu plavala démonická zvířata. Kvůli tomu, jak vysoko Oceánští rochové letěli, i masivní démonická zvířata vypadala jako nic než titěrná rybka. Po pár dnech Oceánští rochové dorazili do cíle. Už z velké dálky viděli ten masivní ostrov. A na nebi nad ostrovem hlídkovalo mnoho kultivátorů; zabezpečení bylo velmi přísné. Jak se přiblížili, hlídky se měli ještě více na pozoru a atmosféra byla napjatá.

„Kdo jste a proč jste sem přišli?” zakřičel muž ve středním věku oděný v tmavě rudé róbě s dlouhým kopím v ruce, když se Oceánští rochové přiblížili. Všichni lidé okolo se připravili na boj. You XiaoMoa ten hlas probral a on se s trhnutím probudil. Teprve když si promnul oči, si uvědomil, že dorazili. Na toho muže ve středním věku vyletěla černá tabulka.

Muž ve středním věku ji chytil a podíval se. Na ní byla napsána dvě rudá slova „akademie DaoXin”. Výraz se mu změnil, rozkázal svým podřízeným udělat cestu a pak tu tabulku hodil zpět. Teprve když Oceánští rochové zmizeli na ostrově dole, řekl svým lidem kolem: „Jděte říct třem Ostrovním mistrům, že tu jsou lidé z akademie DaoXin. Ten člověk, co je vede, by měl být zástupce ředitele Yan Fa.”

Ostrov JingHua sestával z celkem sedmi malých ostrovů. Uprostřed byl největší a obklopovalo jej šest menších ostrovů. Plocha největšího ostrova byla téměř desetkrát větší než u malých ostrůvků. Oceánští rochové přistáli na rozlehlém náměstí na okraji největšího ostrova. Přiletěli celkem pozdě a na náměstí už přistály desítky Oceánských rochů. V obrovské skupině se tam shromáždili známí i neznámí lidé. Yan Fa sestoupil z Oceánského rocha jako první a mnoho lidí jej okamžitě poznalo. You XiaoMo, Ling Xiao a ostatní sestoupili poté.

Ve vzduchu si to neuvědomili, ale tento ostrov byl vážně rozlehlý. Jen to náměstí pro Oceánské rochy bylo stejně velké jako několik fotbalových hřišť. Zanedlouho za nimi přišel člověk, co to tu spravoval, aby je přivítal. S falešným nadšením pozdravil Yan Faa a pak je vedl na schůzku. Po hodině dorazili na místo setkání. To setkání se pořádalo na velkém otevřeném prostranství. Nebylo to velmi grandiózní, spíš celkem prosté. Bylo to rozdělené na několik částí a každá síla měla svou vlastní část s pár stolky a židlemi. Ale starý Hei Yun a ostatní dva Ostrovní mistři si netroufli zanedbat představitele akademie DaoXin.

You XiaoMo se podíval k sekci připravené pro akademii a neviděl tam ani svého mistra, ani Prvního staršího. Zdálo se, že ještě nedorazili.

„Zástupče Yan Fa, dlouho jsme se neviděli, že? Tolik se mi po tobě stýskalo.” Jak se usadili, najednou se ozval hlas, co byl tak svůdný, až člověku naskakovala husí kůže. Všichni se podívali tím směrem a tam se k nim ploužila postava, co sama o sobě byla dostatečnou scénou krásy. Byla to nesmírně nádherná žena. Ta žena vypadala tak na dvacet, maximálně třicet let. Obličej měla ve tvaru mandle a tváře broskvově zbarvené, obočí jako srpek nového měsíce, jaro v očích a pěkně tvarovanou postavu jako rozkvetlý lotos ve vodě. Ta žena se tvářila kouzelně. Oděv měla nepatrně odhalující, ale působila velmi vyspěle. Byla tématem diskuze, o které se You XiaoMo a ostatní před pár dny bavili, víla Fu Rong.

Yan Faův výraz se napjal, bezděky si vzpomněl na tu diskuzi, co jeho studenti před pár dny vedli. Bylo dobře, že už dlouho kultivoval svou vyrovnanost, takže toto napětí ve výrazu trvalo jenom okamžik. Dokonce ani víla Fu Rong nedokázala říct, že by se něco přihodilo. Ale to samé se nedalo říct o jeho studentech. Gao Yang a ostatní už vílu Fu Rong dřív viděli. Jakmile dorazila, pohledy téměř všech se upřely na ni. A zdálo se, že všichni se ze všech sil snažili ovládnout nějaké to nutkání. Nakonec si nemohli pomoct a odvrátili zrak. Víla Fu Rong si toho všimla a bezděky pocítila trochu toho zmatku. Jelikož nevěděla, proč se takhle chovali, připsala to na úkor toho, že byla příliš nádherná, a proto tak hloupě zírali.

Fu Rong pohodila svými nádhernými vlasy, takže okamžitě nabyla na kouzelnosti. Svýma svůdně smějícíma se očima přelétla po Gao Yangovi a ostatních. Byl to celkem vypočítavý pohled, takže se příjemci cítili celkem nepříjemně. Výraz všech se napjal, nedokázali si pomoct a pomysleli na to, co You XiaoMo před pár dny řekl, když odešel z Gao Yangova pokoje. Určitě to musel zakřiknout; vážně si na ně políčila, co?

V té chvíli se Fu Rong zlehka zasmála a řekla: „Zástupče Yan Fa, studenti z tvé školy jsou vážně čím dál pohlednější.”

Yan Faův výraz ochladl a nemilosrdně odpověděl: „I když jsou tak pohlední, nejsou to lidé, po kterých bys mohla jít.”

Fu Rong si z výsměchu v jeho hlase nic nedělala, s dalším smíchem řekla: „Zástupče, vážně jsi celkem vážný. Jen žertuju. Jak bych si mohla troufnout něco provést studentům z tvé školy?”

Ačkoli Yan Fa neměl moc, které by se člověk musel bát, podporoval jej člověk, co byl silnější než ona. Bez ohledu na to, jaké měla sebevědomí, neodvážila se udělat nic, čím by Yan Faa urazila. Ani nevěděla, jestli by jí Yan Fa odpustil nebo ne, a tak s ním dál nemluvila. Fu Rong už tu dál nechtěla prodlévat, celá znuděná se obrátila k odchodu. Najednou ucítila, jak na ní potají vzplanul pohled, a tak se letmo podívala. Byl to mladý muž, kterého ještě nikdy neviděla. Zvědavě ji sledoval svýma velkýma tmavýma očima.

„Chlapče, pokud na mě budeš dál zírat, začnu si myslet, že se ti líbím.” Fu Rong mrkla jeho směrem, na její nádherné tváři se objevil další svůdný úsměv a v hlase se neslo přitažlivé kouzlo.

You XiaoMo se náhle vzpamatoval a uvědomil si, že se na něj všichni dívali. A tak honem zamával rukama a řekl: „Ne, ne, vůbec se nezajímám o staré ženy.”

Dav odvrátil zrak a Fu Rong se zachmuřila.

Celé věky už neslyšela, že by ji někdo nazval starou ženou. Poté, co se stala vůdčí osobností Císařského řádu, dokonce ani starý Hei Yun nebo Hřmící Fei Xie už ji tak tváří v tvář nenazývali.

„Och? Takže to znamená, že kdyby nebyla stará žena, že bys o ni měl zájem?” doputoval k nim klidný, liknavý hlas s náznakem nepozornosti.

You XiaoMovi se chtělo brečet. Ling Xiao přetáhl veškeré to aggro na sebe, ale kdyby mu neodpověděl, určitě by byl nespokojený a You XiaoMo by byl dneska v noci vyřízený. „Já... Přece se o ni nemůžu zajímat. Co se týče toho proč, všichni to víte...”

Všichni kolem něj to okamžitě pochopili.

Fu Rong ještě víc potemněla v tváři, své tmavé oči upírala na You XiaoMoa ve zlomyslném pohledu. Otočila se na patě a odešla. Teď ji vážně naprosto urazil.

Gao Yang přišel k němu a konejšil ho: „Neboj se, má spadeno na Živelnou esenci, takže nebude mít čas se ti za tohle mstít.”

You XiaoMo zahlížel na Ling Xiaa. Jak čas plynul, na místo setkání doráželo víc a víc lidí. Čtyři velké klany naproti nim už více méně všechny dorazily a You XiaoMo si uvědomil, že tam byli Teng ZiXin, Chai Zheng a Tang MengCheng. Teng ZiYe nepřišel. Doslechl se, že den předtím, než se roznesla ta novina o Živelné esenci, se uzavřel na Místě zakázaného dědictví své rodiny.

Ačkoli byli také studenty akademie DaoXin, nepřišli jako představitelé akademie a ani akademie je nenutila stát po jejich boku. Chai Zheng ho spatřil a chladně na něj zahlížel. Pak odvrátil zrak a sklonil hlavu, aby si promluvil se starším, ale impozantním mužem vedle. Po chvilce se ten starší muž podíval na You XiaoMoa. Dokonce i když je dělilo několik metrů, pocítil ostře chladný, intenzivní a dusivý nátlak, co vycházel z pohledu toho staršího muže.

Na rameno mu najednou dopadla ruka a You XiaoMo i bez dívání věděl, že to byl Ling Xiao. Okamžitě cítil, že měl tělo lehčí, a ten nátlak zmizel. Ling Xiao se sehnul a zašeptal mu do ucha: „To musí být ten slavný starší klanu Chai.”
--------------------------------------------

~ Však to znáte, jakmile se osobnosti kultivačního světa sejdou všichni na jednom místě, začne velké naparování, imponování, předvádění, vzájemné urážení a pak se všichni zhádají a nic se nevyřeší. Klasika. ~

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>