LMW - kapitola 222

Kapitola 222 – Nečekaná chyba génia

Jak to mladý muž řekl, věnoval You XiaoMovi pohled s očividnou provokací.

You XiaoMo to vážně nedokázal pochopit, vážně na tom bylo něco, čím by se měl chvástat? Pro něj bylo prakticky to samé, ať už bude první nebo poslední. No, ne že by měl nějak velké naděje, že by to ostatní brali stejně.

Profesorka Ning Jing zareagovala, jako kdyby už slyšela o způsobu řeči a skutcích tohoto chlápka.

Mladý muž řekl: „Jmenuji se Chai Jun, jsem třetí syn rodiny Chai, letos mi je 24 let a jsem mág 4. řádu.”

To uprostřed s „třetím synem” bylo naprosto zbytečné, ale zdálo se, že to řekl naschvál, aby se chvástal. Jako by naschvál přidával na intenzitě, aby naznačil svou nadřazenost. Dokonce i nezasvěcený by cítil, že se chvástal.

Klidná tvář profesorky Ning Jing se ani v nejmenším nezměnila, řekla mu, aby se postavil před člena personálu, co stál vedle ní, a podržel Duševní kámen na ověření věku. A pak jí s vážným chováním a pokojným přístupem pokleslo obočí, jak začala zapisovat informace. Působila velmi vyspěle a důstojně.

Chai Juna před ní to omráčilo, mysl měl příliš zaneprázdněnou, aby dokázal byť jen přemýšlet. V očích se mu zračil zdrcující obdiv.

Když s Chai Junem skončili, jeho kohorta se začala postrkovat, kdo bude další na řadě.

Jelikož byla profesorka Ning Jing mág, očividně mohla přijmout registraci jenom od mágů. Proto ostatní kultivátoři, co také přišli zadními vrátky, mohli akorát stát stranou a sledovat to.

You XiaoMo bedlivě poslouchal, jak lidé oznamovali svůj věk a řád.

Uvědomil si, že většina těch lidí byla ve 4. řádu a ve věku od 22 do 24 let. Zatímco mág 5. řádu, což byl mág na úrovni génia, se ještě neobjevil.

Ale vážně musel uznat, že se na Severu vážně shromažďovali talenty. V sektě TianXin se jeho dva seniorové považovali za geniální lidi. Ale tady u zápisového testu na akademii DaoXin se taková kvalifikace považovala jen za průměr. Tohle mu vážně otevřelo oči. Bylo to poprvé, co si tak hluboce uvědomil, jak malý Jih byl. Tamější situace se ani neblížila úrovni na Severu.

Ling Xiao, co stál vedle You XiaoMoa, spatřil, že se tvářil, jako kdyby byl ztracený v myšlenkách, a tak si nemohl pomoct a zeptal se: „Děje se něco?”

You XiaoMo zakroutil hlavou a řekl: „Ne, jen přemýšlím, že jsou vskutku velmi nadaní.”

Ling Xiao pozvedl koutek úst, věděl, že You XiaoMo pravděpodobně myslel na Fang ChenYuea a Fu ZiLina. A tak se usmál. „Nemáš jim co závidět. Že se v tomto věku dostali na 4. řád, je jen díky podpoře jejich rodiny. A kromě toho většina jich začala trénovat od dětství, přinejmenším víc než sedmnáct nebo osmnáct let. Ti, co trénovali nejdéle, možná dokonce dvacet let. Všichni z nich strávili tolik času tréninkem.” Jak Ling Xiao říkal tu poslední větu, obzvláště se podíval na Chai Juna.

You XiaoMo následoval jeho pohled, co měl upřený na Chai Juna, a zamrkal. „Začali trénovat, jen co jim byly čtyři roky?”

Copak se ve čtyřech letech neměli děti učit, jak chodit a mluvit?

Ling Xiao řekl: „Všichni učedníci velkých rodin musí začít s tréninkem brzy. Začít ve čtyřech letech není nic překvapivého, někteří začínají ještě dříve.”

You XiaoMo nedokázal přestat zírat, k čertu s těmi velkými rodinami. Rozhodně byly dost sadistické.

Ling Xiao najednou zašeptal You XiaoMovi do ucha, jemně ho škádlil: „You XiaoMo, ty bys neměl co mluvit. Když je porovnám s tebou, nemohou se rovnat ani tvému palci na noze. Je to jen stěží rok, co jsi začal, a už ses dostal na 4. řád. Takové nadání, i kdybys prohledal celý kontinent LongXiang, rozhodně by se s tebou nemohl rovnat žádný génius.”

You XiaoMoa to umlčelo, ale po chvilce se mu koutky úst začaly klenout vzhůru. Jak to Ling Xiao řekl, mlhavě si vzpomněl, že tu byla tahle „záležitost”. Čím víc o tom přemýšlel, tím víc se červenal. Víc a víc se podobal zralé broskvi.

Ling Xiao měl nutkání se do těch zrudlých tváří zakousnout.

Ale zrovna teď znal svůj limit. Ačkoli se pozornost všech upírala na profesorku Ning Jing, nemohl zaručit, že by se lidé nepodívali jejich směrem. Kdyby je lidé spatřili, You XiaoMo by se na něj naštval.

Zatímco o tom Ling Xiao přemýšlel, Gao Yang, co stál před nimi, na ně najednou obrátil hlavu.

Gao Yang měl v úmyslu zavolat You XiaoMoa k testu, ale když viděl, že měl tak zrudlou tvář, nemohl si pomoct a trochu ztuhl. Po chvilce se vzpamatoval a zeptal se: „Kolego You, jsi v pořádku? Udělalo se ti nevolno?”

Ling Xiao nečekal na You XiaoMovu odpověď a lhostejně řekl: „Je v pořádku.”

Gao Yang se na něj podíval. Z tohoto muže měl vždycky divný pocit, ale nedokázal zjistit kvůli čemu a proč. Když zaslechl jeho odpověď a když viděl, že You XiaoMovo uzardění trochu polevilo, přestal se ptát. „Kolego You, jsi další na řadě.”

You XiaoMo ho poslechl a šel dopředu.

Jelikož nesoupeřil s ostatními, aby ho otestovali jako prvního, byl poslední.

Ten dav, co byl předtím tak živý, najednou ztichl a zíral jeden na druhého. A pak se jim na tvář znovu vrátil ten výraz „smát se cizímu neštěstí”. Chtěli vidět, co bylo tak dobrého na člověku, co sem Gao Yang osobně přivedl.

Profesorka Ning Jing se na You XiaoMoa podívala s nepatrným úsměvem. Z tohoto malého chlapce neměla špatný dojem, protože na rozdíl od ostatních lidí s arogantním chováním byl You XiaoMo skromný a zdvořilý a měl tak nějak stydlivou povahu. Nejdůležitější bylo, že se na ni díval s úctou vyhrazenou starším.

Profesorka Ning Jing se mírně usmála. „Chlapče, řekni mi své jméno.”

You XiaoMo se poškrábal ve vlasech a bojácně řekl: „Jmenuju se You XiaoMo, myslím, že by mi letos mělo být devatenáct, a také jsem mág 4. řádu.” Řekl mělo být, protože si svým věkem nebyl jistý. A také se prvně zapomněl zeptat.

„...”

Když domluvil, síň ztichla. Mág 4. řádu v devatenácti? Takové nadání by mohlo stát na stejné úrovni jako géniové na akademii DaoXin.

Všechny pohledy se upřely na You XiaoMoa, byly plné překvapení.

Chai Jun, co čekal, až se You XiaoMo ztrapní, si nemohl pomoct a nasucho polkl. Tato přirozená schopnost se nijak moc nelišila od „tamtoho chlápka”.

Mág 4. řádu v devatenácti. Nebylo to tak, že by to Sever ještě nezažil, ale takových lidí nebylo víc než padesát.

Ačkoli DaoXin nabírala nové studenty každé tři roky, většina studentů byla obvykle v rozmezí dvacet až pět a dvacet let. Lidé pod dvacet let byli velmi vzácní, takový člověk mohl být génius.

Tento rozdíl měl velkou spojitost s první podmínkou.

Aby se člověk dostal na 4. řád, nemohl jen tak snít. Někteří lidé sice začali trénovat od dětství, ale jejich cesta tréninku nešla tak hladce, jak si mysleli. A proto to byla cesta plná úskalí, většině lidí už bylo dvacet, než se dostali na 4. řád.

Ti, co měli štěstí, dosáhli 4. řádu ve dvaceti – přesně v době, kdy DaoXin otevírala svůj zápis. Zatímco ti, co měli smůlu, sice splnili podmínky, ale stejně museli čekat, až se otevře zápis.

A proto i když devatenáct let nebyla nejlepší vrozená schopnost ze všech nejlepších, bylo to to nejlepších ze všech zde přítomných.

Profesorka Ning Jing se na toho chlapce podívala s údivem v očích, tento malý chlapec jí vážně připravil velké překvapení.

Profesorka Ning Jing byla mág 7. řádu. I když to byla pozoruhodná kráska, jelikož neměla nijak zvlášť vysoký řád, nikdy neměla šanci mít v hrsti žádného génia. Většina jich obvykle preferovala lepšího profesora. Tohle byla jedna z těch věcí, co tolik litovala. Když by osobně učila génia, zlepšilo by to její postavení a status na akademii DaoXin.

Původně do letošního zápisu nevkládala moc velké naděje.

Profesorka Ning Jing se konečně vzpamatovala a rychle požádala člena personálu, co stál vedle: „Dej mi duševní kámen.”

Ta slova všechny šokovala. Profesorka Ning Jing chtěla osobně otestovat jeho věk! Ale když pomysleli na You XiaoMovu kvalifikaci, brzy je to sklíčilo. I kdyby tady dneska byl místo profesorky Ning Jing někdo jiný, udělal by to samé.

You XiaoMo na ten rozruch, co způsobil, nijak nezareagoval. Pozornost upíral na duševní kámen, co měla profesorka DaoXin v ruce.

Tohle bylo poprvé, co viděl duševní kámen, co mohl otestovat věk.

Dokonce ani Země ve 21. století se svou dobře rozvinutou technologií něco takového nedokázala.

Ten duševní kámen byl o něco větší než pěst a podobal se černému křišťálu; ačkoli byla jasně vidět jeho struktura, povrch měl lesklý jako zrcadlo.

Vážně tahle věc dokázala otestovat skutečný věk člověka?

You XiaoMo s tím nikdy neměl žádné zkušenosti, a tak o tom trochu pochyboval.

Profesorka Ning Jing podržela kámen před You XiaoMoem, usmála se a řekla mu: „Polož na něj ruku.”

You XiaoMo ji poslechl a položil na kámen ruku. No, myslel si, že to bude komplikovanější.

Když ruku stáhl a podíval se na kámen, viděl, že se na něm pomalu začaly objevovat zlaté číslice. A když se naprosto vyjevily, You XiaoMovi bylo najednou trapně...

Původně všichni lidé napjatě čekali na výsledek, ale když to číslo na kameni spatřili, každý z nich ztuhl jako kámen a oči měli doširoka rozevřené, jako kdyby spatřili něco neuvěřitelného.

To ticho v síni prolomil You XiaoMo svým provinilým hlasem: „Omlouvám se, zapamatoval jsem si to špatně.”

Nad tím kamenem nebyla žádná devatenáctka, ale spíš jasná osmnáctka!

Tenhle vtípek byl až příliš na to, aby to rozdýchali!
--------------------------------------------

~ Úplně s YXM soucítím. Já jsem se už několik let zasekla na jedné číslici věku a pokud to chce někdo vědět přesně, musím počítat od roku narození... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>