LMW - kapitola 219

Kapitola 219 – Ulice života a smrti, Liu Yue

Ve městě Yan byla jedna úzká ulice, co z obou stran svíraly dvě velké vlivné rodiny, a přesto nepatřila ani na jednu stranu.

Ta ulice se jmenovala Ulice života a smrti a lidé, co se tam shromažďovali, byli všichni nesmírně násilní a podlí; většinou to byli uprchlíci, co prchali zvnějšku sem, nebo lidé, co nepatřili k žádné síle. Ale to neznamenalo, že všichni ti lidé by zabíjeli ostatní jako mouchy. Někteří z nich byli jen samotářští kultivátoři, co se nechtěli přidat k žádné větší síle ve městě Yan.

Kvůli domluvě sil ve městě Yan se z Ulice života a smrti stalo místo, které nikdo neovládal. A kvůli tomu začala být Ulice života a smrti ve velmi chaotickém stavu. Daly se tam najít různé druhy lidí, co měli nezvyklou sílu, unášeli lidi a kradli poklady. Bylo to velmi chaotické a nemohlo to být o nic víc chaotičtější.

Za jasného slunečného dne na Ulici života a smrti došlo ke krádeži.

Člověk, co nevypadal tak staře, co vypadal jen jako kolemjdoucí. Mladík, co měl sílu zdánlivě jen na řádu Slunce, okradl plešatého, statného chlápka v řádu Hvězdy. Mladík pravděpodobně věděl, že jeho vlastní síla se s tím druhým člověkem nedala rovnat, a tak utekl, jen co mu ukradl magickou brašnu. Plešatý chlápek se naštval a zavolal si své kamarády, aby mladíka pronásledovali.

Mladík se spěšně ohlédl vzad a v mžiku se mu zorničky zúžily. Evidentně ho nenapadlo, že ten okradený plešatý chlápek měl skupinu kolegů rváčů a žádná z jejich sil nebyla menší než jeho. Ten mladík honem utíkal a ledabyle vběhl do slepé uličky. Když mladík otočil hlavou, plešatý chlápek a jeho banda se už dostali k ústí slepé uličky.

„Ty jeden mizero, pořád si myslíš, že mi utečeš? Troufl sis ukrást magickou brašnu tohoto skvělého pána, to nevíš, kdo jsem?!”

Plešatý muž se zatvářil brutálně a přitom si před mladíkem ve slepé uličce prokřupával všech deset prstů. Ten plešatý muž nechtěl toho mladíka chytit jen tak na honem. Jelikož se ten mladík odvážil vyzvat plešatého chlápka, nenechají mu to tak snadno projít!

Mladík zbledl v tváři, v očích mu byl vidět náznak zoufalství.

Kdyby tam byl jenom plešatý muž, pořád by mohl risknout svůj život a pokusit se utéct. Ale plešatého muže následovalo pět lidí, ten rozdíl byl až příliš velký. Neměl se z toho jak dostat.

Všichni lidé, co žili v Ulici života a smrti byli brutální a nemilosrdní. Zabíjení lidí pro ně bylo snazší než jídlo.

Když si mladík začal zoufat, nad hlavou najednou zaslechl překvapený a zmatený zvuk.

„Jejda, tenhle člověk má vážně siluetu jako ty, co? Ale je trochu špinavý.”

Mladík najednou vzhlédl. Neuvědomil si, že měl nad hlavou na zdi dva neznámé muže. Jeden byl malý, zatímco ten druhý velký. Ten malý, co zrovna promluvil, vypadal mladší. Měl delikátní a pěknou tvář a velmi jasné oči, v kterých nebyla žádná nečistost nebo nepřátelství. Tento muž rozhodně nebyl někdo z Ulice života a smrti. Zatímco ten velký byl nádherně oděný a vypadal úplně jako aristokrat z vyšší šlechty. Ale z nějakého důvodu na něj tento muž působil celkem komplikovaným dojmem. Když zaslechl slova toho chlapce, na rtech se mu ukázal nepatrný úsměv.

„Tak si vyberme jeho.”

Intuice mladíkovi řekla, že ti dva lidé o něj měli velký zájem. A možná ho mohli zachránit; to oni byli tím klíčem. Mladík neměl žádnou jinou možnost, a tak na ně spěšně zakřičel: „Pokud jste oba ochotní mi pomoct, slibuju, že splním cokoli, co budete chtít.”

Nic nebylo důležitější než život; nevadilo mu, ani kdyby musel pracovat jako vůl. Pokud přežije, mohl udělat cokoli.

Ten náctiletý se okamžitě zatvářil radostně. „Vážně jsi ochotný udělat cokoli?”

Mladík bez váhání přikývl. „Jsem ochotný udělat cokoli, pokud mi oba zachráníte život.”

Náctiletý rychle řekl: „Tak to nesmíš odvolat!”

Mladík přikývl. „Nikdy své slovo neodvolám.”

Když plešatý muž viděl, že přímo před jeho očima uzavřel ten mladík nějakou záhadnou úmluvu, najednou ho to rozzuřilo. Zahlížel na You XiaoMoa, co byl na vršku zdi. „Chceš ho zachránit? To také záleží na tom, jestli na to máš schopnosti nebo ne. Jen si to zkuste!”

Když to mladík zaslechl, okamžitě se podíval na osobu vedle You XiaoMoa, na Ling Xiaa.

Nikdo ho z toho nemohl nijak vinit, neboť You XiaoMo vážně nevypadal jako kultivátor. Mág měl také schopnosti, ale jelikož vypadal tak mladě, ať se na to díval, jak chtěl, nemohl vyhrát nad skupinou kultivátorů řádu Měsíce a řádu Hvězdy.

Když You XiaoMo spatřil, jak se mladík choval, bezděky mu zacukalo v ústech a rychle vypustil svůj Qiu-tým. Před mladíkem se najednou zničehonic objevil karmínový předmět.

Mladík na to zíral vytřeštěnýma očima a bezděky si promnu oči. Nečekaně to byla plamenně rudá démonická liška.

Ta liška vypadala, jako kdyby dospěla; její vzácně rubínově vybarvené zorničky jí jasně problikávaly a chladně se na něj dívaly. Pak se otočila a ledově chladným a krvežíznivým pohledem se podívala na plešatého chlápka a jeho skupinu.

Plešatého muže a jeho muže to najednou polekalo. Honem se zarazili a polekaně zírali na tu Sedmiocasou démonickou lišku. Sedm ocasů, takže to znamenalo, že to byla démonická liška 7. řádu.

Mao Qiu nečekala, až zareagují a utečou, její postava zaplála ještě jasnější rudou a rozběhla se k nim.

Běžela velmi rychle. Než plešatý chlápek a jeho muži dokázali vůbec zareagovat nebo se skrýt, každého z nich okamžitě spálila svým plamenem. Najednou se ozval zmučený jekot, následovaný dalším ječením.

Protože byl plešatý chlápek poslední, měl být schopen utéct; ale už tak byl vyděšený a naprosto zchromlý na zemi. I kdyby ho démonická liška 7. řádu chtěla zabít, už nedokázal utéct. Ani nemluvě o tom, že druhá strana už jej utlačovala svou mocí.

Kvůli všemu tomu už nedokázal uniknout; Mao Qiu mu k tomu jednoduše nedala příležitost. Poté, co zabila jeho společníky, elegantně vykročila k němu. Otevřela před svou kořistí svou divokou tlamu a jedním hltem snědla horní půlku plešatého muže. Než ze sebe mohl plešatý chlápek vůbec vydat nějaký ubohý zvuk, Mao Qiu už ho naprosto spolkla.

Jak už Xiao Hei řekl dřív, v tělech silných kultivátorů a mágů protékalo meridiánovým systémem mnoho energie. Když sní jejich těla, pomůže jim to levelovat.

Tohle bylo poprvé, co You XiaoMo spatřil tento deprimující pohled, a tak ho to vyděsilo.

Ling Xiao ho na to nechal podívat naschvál, a tak mu nezakryl oči.

Ten mladík se tvářil klidně. Na Ulici života a smrti se děly mnohem brutálnější věci. Kdyby se nedokázal přizpůsobit ani takové maličkosti, nedokázal by na Ulici života a smrti přežít.

Za dvě minuty se ti tři objevili v hostinci na Ulici života a smrti.

Ten hostinec byl past na turisty, ceny tam byly nezvykle vysoké. A pokud místní zjistili, že druhá strana měla menší sílu než oni, prostě je okradli a zabili. Lidé, co nedokázali najít ubytování, si nicméně stále mohli vybrat tento hostinec a prostě si dávat pozor, aby nevyjevili své cennosti.

You XiaoMo poslal MaoQiu zpět do dimenze a pak se nechal utěšit Ling Xiaoem. Už přijal to, že démonická zvířata jedla lidi. To bylo každopádně součástí přirozeného výběru; přežití nejsilnějšího. Pokud se tomu nedokáže přizpůsobit, prostě by ho eliminovali. Přesně jak se o tom učil v hodinách biologie.

Mladíka překvapilo, jak moc spolu Ling Xiao a You XiaoMo vycházeli; jeho instinkt mu říkal, že to nebyli jen přátelé. Místo toho byli víc jako... milenci?

Mladíka poplašila vlastní představivost. Ale nezůstal překvapený příliš dlouho, někteří muži na tomto světě se dávali dohromady, neboť pro kultivátorky bylo na tomto kontinentu LongXiang v porovnání s kultivátory těžší trénovat. Mezi kultivátory bylo mnohem méně žen.

„Jmenuji se Liu Yue, skládám dík vám oběma, že jste mě zachránili. Copak bych mohl udělat, abych vám pomohl, když jste mě takhle vyhledali?”

Liu Yue se zbavil svých rozptylujících myšlenek a sepjal pěsti v pozdravu k oběma mužům. Poté, co se stal svědkem počínání smluveného zvířete toho náctiletého, si už nemohl dovolit byť jen pomyslet na nějakou hloupost.

You XiaoMo se zeptal: „Už ti bylo 25 let?”

Liu Yue prázdně zíral. „Ještě ne. Dvacet pět mi bude příští rok.”

You XiaoMoa to tak nějak překvapilo. Ještě mu nebylo dvacet pět let, ale už byl tak vysoký. Co jedl, že tak moc vyrostl?

„Hej, ty...”

Než mohl domluvit, Ling Xiao ho už přerušil: „Xiao Momo, pojďme prostě k věci.”

You XiaoMovi zrudly uši, promnul si nos a řekl: „Víš o zápisu studentů na Akademii DaoXin? Byli bychom rádi, aby ses zapsal místo jednoho z nás. Až se zapíšeš, po zásluhách tě odměníme.”

Liu Yueovi padl pohled na Ling Xiaa. Konečně chápal, co mysleli předtím v té slepé uličce. Vlastně to bylo kvůli tomuhle. Nebylo to nic obtížného. „S tím vám můžu pomoct, ale nemám dostatečnou sílu. Podmínky u zápisu studentů na Akademii DaoXin je řád Slunce a výše.”

Zápis studentů na Akademii DaoXin bylo něco extrémně senzačního a Liu Yue žil na Ulici života a smrti. Nebylo možné, aby o tom neslyšel.

You XiaoMo se zasmál. „Tím se nemusíš trápit. Jsem mág, můžu ti prostě dát magické pilulky, co ti pomůžou vylevelovat na řád Slunce. A už to nebude problém.”

Lui Yueovi se ještě víc rozšířily oči a on se vzrušeně zeptal: „Vážně to je pravda?”

You XiaoMo okamžitě vytáhl a položil na stůl nádobu s magickými pilulkami 3. řádu.

Liu Yue si nemohl pomoct a zamnul rukama. Vášnivě zíral na tu průhlednou nefritovou nádobu plnou magických pilulek. Ty magické pilulky 3. řádu měly mnohem sytější barvu, byly lesklejší a tmavší než magické pilulky nízké jakosti, co získal dřív; takže toto byly magické pilulky vysoké jakosti?

„Tohle, to mi vážně dáš?” zeptal se ho Liu Yue váhavě. Stále jen stěží věřil tomu, že by existovalo něco tak dobrého.

„Samozřejmě, ale jen pro jistotu ti potom ohledně této záležitosti vymažeme paměť. Pokud s těmi podmínkami souhlasíš, tato nádoba je tvoje. Až to vykonáš, dám ti pět magických pilulek 4. řádu. Co ty na to?” zeptal se You XiaoMo.

Tohle bylo jasně, jako kdyby mu do klína spadlo štěstí. Kdyby to odmítl, stal by se tím největším hlupákem na světě.

Když You XiaoMo viděl, že přikývl, potají se mu ulevilo.

Kdyby odmítl, nemohl by zaručit, že by našel dalšího člověka, co měl postavu podobnou Ling Xiaovi.

Když si chtěl Liu Yue vzít nefritovou nádobu, najednou se tam objevila ruka. Ukazovák měla přiložený na hrdle nádoby. Když vzhlédl, spatřil, že ta ruka patřila tomu maskovanému muži.

Ling Xiao řekl: „Tohle ti musím říct předem. Až ti vymažu vzpomínky, bude to nesmírně bolet – možná si dokonce už nebudeš přát dál žít.”

Liu Yue rychle odpověděl a pevně řekl: „Abych zesílil, dokážu vydržet jakékoli těžkosti.”

Ling Xiao pozvedl obočí a stáhl ruku zpět.

Jelikož už to bylo osm dní, co začali s pátráním, a navíc museli Liu Yuea vylevelovat a také proměnit jeho tělesné rysy, aby vypadal jako Ling Xiao, trvalo několik dalších dní, než mohli dokončit veškeré podrobnosti. Nakonec se usadili na Obrovského ptáka a rychle šli na místo zápisu.
--------------------------------------------

~ Spadlo mu štěstí do klína... ve skutečnosti z nebe padaly masové bochánky, ale významově je to to samé. Zmiňuji to jen proto, že mi to přijde děsně vtipné pokaždé, když to čtu. A že to je skoro v každé čínské novele.  ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>