LMW - kapitola 216

Kapitola 216 – Pomoz mi umýt @

Když odešli ze Smaragdového Dvora, obloha už začínala tmavnout.

Ačkoli ještě pořád museli něco udělat, pro teď si prozatím museli najít místo, kde zůstanou.

Ale komplikované na tom bylo, že to ve městě Yan neznali, a tak nevěděli, kde se nachází nějaká taverna nebo hostinec. Kdyby vážně dál hledali, pravděpodobně by museli hledat další hodinu nebo dvě.

Ling Xiao řekl: „Co kdybych šel někoho zabít, pak vstřebám jeho vzpomínky a podívám se.”

You XiaoMo ten nápad rychle zamítl: „Ne.”

Ačkoli si myslel, že bez mapy je to otravné, zabít kvůli takové maličkosti nevinného člověka... bude nejlepší, když takové hříchy budou páchat co možná nejméně. Kdo mohl vědět, jestli by je za to v budoucnu stihl nějaký trest!

Ling Xiao už věděl, co You XiaoMo odpoví. „Dobrá, tak co navrhuješ, abychom udělali?”

You XiaoMo se podíval na ulice, co byly víc a víc opuštěné, a najednou v rožku spatřil stát shrbenou postavu, co k nim byla otočená zády. Zajiskřily mu oči a okamžitě přišel k té postavě a zeptal se: „Stará ženo, víš, kde tu je nejbližší taverna nebo hostinec?”

Ta stará paní se pomalu otočila a před You XiaoMoem se najednou objevila tvář prosycená černotou. Když ho spatřila, široce se usmála a pak se začala smát. Odhalila tak dvě řady zubů, co byly tak černé, že to vypadalo, že si je pár stovek let nečistila. Zírala na You XiaoMoa s prostou zasmušilostí a uchechtla se: „Hele mladíku, v mém domě jsou prázdné pokoje. Chceš jít domů s touhle starou babičkou?”

You XiaoMo okamžitě zkameněl.

Ling Xiao potlačil svůj smích a přišel k nim. Podíval se na tu starou ženu, co měla jasně problém. Tiše utrousil jediné slovo: „Zmizni!”

Starou babičku to polekalo a aniž by bylo třeba, aby Ling Xiao řekl jediného dalšího slova, okamžitě zmizela z dohledu.

You XiaoMo, co zrovna utrpěl takovou ránu, byl celý skleslý a dovolil, aby si ho Ling Xiao přitáhl k sobě. Po čtvrt hodině našli tavernu, co nebyla ani luxusní, ani prostá a sprostá. Jelikož si ubytování hledalo mnoho lidí, všechny dobré pokoje už byly rezervované. Měli volný už jenom jednolůžkový pokoj nízké třídy, a přesto to stejně nebylo levné. Stálo to deset zlatých, stejně jako prvotřídní pokoj ve městě NaYe.

Ling Xiao těch deset zlatých prostě zaplatil, pořád si mohl dovolit vydat deset zlatých.

Jak se dalo čekat, ten pokoj byl malý. Také tam byla malá postel, ale v porovnání s You XiaoMovým pokojem na Pozemské hoře to nebylo o moc menší. Ling Xiao už byl zvyklý se s You XiaoMoem mačkat na jedné posteli, a tak mu to nevadilo.

Jakmile se You XiaoMo zotavil ze svého zkamenělého stavu, Ling Xiao ho odtáhl, aby se vykoupal.

V taverně nebyl horký pramen. Pokud se chtěl člověk osprchovat, pacholek jménem Haha mu ohřál vodu. Ten pacholek byl celkem pilný a coby dup naplnil horkou vodou celé velké vědro. Vzal si od Ling Xiaa jedinou zlatku a když odcházel, měl na tváři obrovský úsměv.

Ling Xiao se zrovna přesunul k You XiaoMovi a chtěl mu pomoct sundat oblečení. You XiaoMo okamžitě o pár kroků couvl, rukou ho zadržel, aby k němu nechodil, a rychle řekl: „Udělám to sám.”

Ling Xiao pokrčil rameny, jako kdyby mu na tom vlastně nezáleželo, a You XiaoMo se okamžitě otočil.

Zrovna když byl uprostřed svlékání, You XiaoMo za sebou najednou slyšel šustění látky. Otočil se a spatřil, že Ling Xiao už byl napůl svlečený. Polekaně se zeptal: „Proč si sundáváš oblečení?”

„Protože se jdu koupat!” řekl Ling Xiao, jako kdyby to bylo očividné.

You XiaoMo si okamžitě zavázal oděv, co zrovna napůl rozvázal. „Co kdyby ses... umyl jako první, co?”

Ling Xiao si sundal poslední kousek oděvu na své horní půlce těla, odhalil nahou a vypracovanou hruď a široce se na něj usmál. „Dám ti dvě možnosti. Zaprvé, umyješ se se mnou. Zadruhé, pomůžu ti se umýt.”

Zdálo se, že ta druhá možnost byla bezpečná, ale... You XiaoMo nevěřil, že by Ling Xiao byl tak laskavý. Byl za tím význam, o kterém nevěděl, a tak slabě řekl: „Je tu třetí možnost?”

„Ano!” Ling Xiao se zasmál a něžně řekl: „Můžeme se nejprve oddat 'konverzaci' na posteli a pak se umýt.”

Jen co si You XiaoMo oddechl, ta poslední věta ho vyděsila. Ta třetí možnost byla zpropadeně krutější než ta první a druhá. Nevěřil, že by po té 'konverzaci' byl ještě schopen vylézt z postele.

Po pečlivém zvážení si You XiaoMo stejně vybral tu druhou možnost, alespoň zněla normálněji než ta první. Přinejhorším se bude považovat za malé dítě, co... pořád nevědělo, jak se koupat.

A když Ling Xiao zaslechl jeho odpověď, tvářil se, jako kdyby se vznášel.

Správně, vznášel, očima, co vyjadřovala milujícně růžové emoce, se vznášel po You XiaoMově těle ze strany na stranu. A pak se to změnilo na záblesk jeho běžného úsměvu.

You XiaoMo měl pocit, že zrovna učinil strašlivé rozhodnutí. Spatřil, že Ling Xiao se sehnul a... začal si sundávat kalhoty.

„Kruci, proč si sundáváš kalhoty?” You XiaoMo si skoro ukousl vlastní jazyk.

„Abych se vykoupal!” dal mu Ling Xiao očividnou odpověď.

„Ty, ty... copak jsi mi nechtěl pomoct se umýt? Proč si sundáváš vlastní kalhoty?” Když domluvil, vážně si chtěl tak akorát ukousnout vlastní jazyk. Copak tím vlastně neříkal, aby sundal jeho kalhoty?

Ling Xiao se jeho slovy naštěstí neřídil, místo toho se usmál a velmi zrádně se na něj podíval. „Myslím, že sis to špatně vyložil. Když jsem řekl, že ti pomůžu se umýt, myslel jsem tím, že se nejdřív spolu umyjeme a pak ti pomůžu se umýt.”

You XiaoMo nevěděl, co říct. To ho zrovna oklamal? Vážně byl ten největší hlupák na světě, prostě věděl, že Ling Xiao neměl tak laskavé srdce, aby ho nechal jen tak na pokoji. A jak se dalo čekat, vykopal jámu a akorát čekal, aby tam You XiaoMo sám skočil. A on to přesto stejně riskoval. Bože, sešli svůj blesk a usmaž mě k smrti!

You XiaoMo se vzepřel tím, že vyskočil, ale Ling Xiao to silou potlačil.

Ling Xiao toho pacholka obzvláště požádal, aby donesl tu největší vanu, co v taverně byla. A tak neměli problém s tím, aby se tam oba vešli.

Zanedlouho byl You XiaoMo naprosto svlečený a ve své nahé slávě seděl Ling Xiaovi na stehně, dotýkali se až na kůži. Aby se spolu dva horkokrevní mladíci koupali, bylo nesnesitelné.

You XiaoMo rychle zjistil, že měl proti stehnu jednu tlustou věc, a okamžitě ztuhl po celém těle.

V nitru mu planula ohnivá koule. You XiaoMo si nemohl pomoct a pomyslel na posledně.

Ačkoli to tehdy vypadalo, že se naprosto pominul, stejně si na to pamatoval. A ty vzpomínky byly také velmi intenzivní. Tak intenzivní, že to na něj udělalo hluboký dojem, a tak se chtěl instinktivně skrčit.

Ale poté, co Ling Xiao zakusil tak úžasnou chuť nesmírné extáze, jako přehnaně vitální a ne moc normální muž si myslel, že dneska You XiaoMoa za žádnou cenu nenechá uniknout. A navíc se od posledně You XiaoMoa nedotkl, to bylo více než měsíc.

Ling Xiao si přitáhl jeho tvář, okamžitě se sklonil a políbil ho na rty. You XiaoMovou první reakcí bylo stáhnout krk mezi ramena, tvář měl z nedostatku vzduchu celou rudou. Ling Xiao si byl vědom jeho pohybů, nejenom že se jeho úst nevzdal, ale vlastně mu pevně ovinul ruce kolem pasu. Jednou rukou ho štípl do citlivého boku. Využil příležitosti, že ho to zabolelo, a jazykem mu silně vnikl dovnitř, chytil jeho jazyk a začal sát.

Chuť toho polibku byla celkem úžasná a zanedlouho You XiaoMoův jazyk, co předtím unikal pryč, začal spolupracovat. Jazyky těch dvou se proplétaly, až už nakonec nedokázal dýchat a jejich rty se rozdělily. Z koutků rtů vlhkých od slin se mu táhla jasná, stříbrná nitka slin.

You XiaoMo byl slabý a v Ling Xiaově náručí lapal po dechu. Jak na svých rtech cítil tu vlhkost, tvář mu nekontrolovatelně zrudla, skoro jako kdyby mu z ní měla začít odkapávat krev.

Ling Xiao si ho přitiskl k tělu, hlavu mu položil na své útlé rameno. Když shlédl, spatřil ty dvě malé, vztyčené rudé fazolky, co se mu chvěly na hrudi. Bylo to svůdné a rozkošné, jako kdyby čekaly, až se nad nimi smiluje...

Ling Xiao jednou rukou nadzvedl You XiaoMovu zadnici a převrátil ho, aby byli k sobě tváří.

You XiaoMo neměl na výběr a musel rozevřít nohy a obkročmo se posadil na Ling Xiaovo tělo. Dokud se nepodíval, nevadilo to, ale jakmile se podíval, v mžiku ho začalo šimrat v nose, jako kdyby se něco chtělo prodrat ven. Ling Xiao s tělem ponořeným ve vodě byl tak svůdný, až by lidi dohnal k smrti...

Ling Xiao se tiše zasmál, sehnul se a vzal jednu tu rudou fazolku před sebou do úst; sál, olizoval a líbal ji. Zvuky jeho úst doplňovalo lapání po dechu a sténání, co se ozývalo v té malé, úzké místnosti.

You XiaoMo cítil, jak mu údy a kosti a i vnitřní orgány planuly zuřící výhní. To horko se mu šířilo všude po těle, úplně jako tehdy. Byl to pocit, skoro jako kdyby se mu tělem řinul turbulentní příliv od vršku hlavy až ke konečkům prstů na nohou. Nakonec měl celé tělo slabé, a tak mohl Ling Xiaa akorát nechat, aby si dělal, co se mu zlíbí.

Jakmile do něj Ling Xiao pronikl, You XiaoMovo tělo nekontrolovatelně ztuhlo; ačkoli to nebylo tak bolestivé jako minule, že se mu chtělo umřít, pořád to bylo nepříjemné. Na chvilku se nedokázal ovládnout a otevřel pusu a zakousl se Ling Xiaovi do jeho širokého ramene. Nijak ho nešetřil a kousl ho přímo, až po sobě nechal hluboké otisky.

Ling Xiao necítil vůbec žádnou bolest a místo toho mu všechna krev v těle začala vřít a ještě víc ho to vzrušilo. Nejpřímější reakcí bylo, že ten předmět zavrtaný v You XiaoMově těle se velikostně nadmul a síla jeho přírazů byla dravější, jako kdyby ho posedl ďábel.

You XiaoMo neustále lapal po dechu, jak do něj Ling Xiao přirážel, a držel se ho kolem krku. Nevěděl dokonce ani to, na které straně by mělo vyjít slunce.

Hustá horká pára ve vaně se změnila z hutné na tenkou a pak nakonec úplně zmizela. Celá vana vody zchladla, ale lidé, co ve vaně stále 'bojovali', nejevili jediné známky, že by měli zastavit.

Druhého dne You XiaoMo uboze ležel na posteli na břiše a nemohl vstát.

Teď konečně znal význam za těmi Ling Xiaovými slovy „pomoct se umýt”. Jazykem mu olízal celé tělo, bé bé, koupel byla tak brutální!
--------------------------------------------

~ Kolikrát se YXM ještě nechá oklamat, přece už by měl mít dost "EXP, aby postoupil do dalšího levelu"...  ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>