GDC - kapitola 57

Kapitola 57 – Jedy (2)

Wei WuXian se odmlčel. „On zemřel.”

Najednou mu na mysl vytanula Lan WangJiho slzami smáčená tvář ozářená světlem z ohně. Vyhrkl: „Jak je na tom Lan Zhan?”

Jiang Cheng: „Jak by mu mohlo být? Šel zpět. Otec chtěl původně požádat pár lidí, aby ho vzali do Gusu. Odmítl ho. Podle toho, jaký byl, měl už dávno vědět, že tento den přijde. Přece jenom při nynější situaci na tom žádná sekta není lépe než ostatní.”

Ti dva se znovu posadili na dřevěné zábradlí.

Wei WuXian: „Tak co se děje s Lan XiChenem?”

Jiang Cheng: „Sekta Wen jim hodlala vypálit Knihovnický pavilon, ne? Desítky tisíc starodávných knih a hudebních not. Lidé ze sekty Lan nějaké zachránili. Pravděpodobně je dali Lan XiChenovi a řekli mu, aby s nimi utekl. Ochránili, co mohli, jinak by bylo všechno pryč. Takhle to aspoň všichni odhadují.”

Wei WuXian s pohledem obráceným na oblohu promluvil: „Jak nechutné.”

Jiang Cheng: „Jo. Sekta Wen je až příliš nechutná.”

Wei WuXian: „Jak dlouho si ještě budou takhle vyskakovat? Máme tolik sekt. Nemůžeme se spojit a...”

Najednou se ozvalo několik kročejů. Chodbou jako opice skákala skupina chlapců v oděvu na trénink a křičela: „Seniore!!!”

Nejmladší učedník celý zářil. „Seniore!!! Teď jsi naživu!!!”

Wei WuXian: „Co tím myslíš, že jsem teď naživu? Od začátku jsem nikdy nezemřel!”

„Seniore, slyšel jsem, že jsi zabil zvíře staré přes čtyři sta let?! Je to pravda? Kdo ho zabil?!”

„V porovnání s tímhle co chci vážně vědět, je, seniore, vážně jsi sedm dní hladověl?!”

„Vážně jsi za našimi zády potají netrénoval inedii?!”

„Jak byl vlastně velký Xuanwu masakru? Vešel by se do Lotosového jezera?!”

„Xuanwu masakru byl jenom želva, že jo?!”

„Seniore, celých sedm dní jsi strávil s Lan WangJim z Gusu? A on tě neumlátil k smrti?!”

Ta tak nějak vážná atmosféra se okamžitě roztříštila do zmatku.

Wei WuXianova zranění od začátku nebyla tak vážná. Jen si včas neošetřil zranění a trpěl únavou a hladem. Ale po fyzické stránce měl tělo celkem dobré. Když mu tu spáleninu po cejchovadle na hrudi ošetřili, horečka mu brzy klesla. Po pár dnech odpočinku byl zase čilý.

Po tom chaosu s Xuanwu masakru na Hoře soumračné říčky se ten 'Sektor vštěpování', co sekta Wen zřídila v Qishanu, naprosto rozpadl. Všichni učedníci se vrátili ke svým sektám. Na druhou stranu ani Wen Chao se tím okamžitě nezabýval. Paní Yu využila té příležitosti a drsně Wei WuXian pokárala a rozkázala mu, aby z Lotosového Mola nevycházel ani na krok. Dokonce se nemohl jít ani bavit k jezeru. A tak mohl den za dnem akorát střílet draky s učedníky ze sekty Jiang.

Bez ohledu na to, jak byla ta hra zábavná, když jí hrál každý den, nakonec začínala být nudná. A tak zhruba po půl měsíci zájem chlapců klesl. Ani Wei WuXian nebyl v dobré náladě. Střílel bez zájmu a dokonce několikrát nechal Jiang Chengovi první místo.

Jednoho dne, kdy skončili s posledním kolem střílení, si Wei WuXian zaclonil oči pravou rukou a podíval se na západ slunce. „Zabalme to a přestaňme to hrát. Doma na nás čeká jídlo.”

Jiang Cheng: „Dneska tak brzy?”

Wei WuXian odhodil luk stranou a zklamaně se posadil na zem. „Je to nuda. Přestaňme. Kdo byl teď poslední? Jděte pro draky s naším šestým juniorem.”

Jeden chlapec řekl: „Seniore, jsi tak prohnaný. Pokaždé nutíš ostatní, aby pro ně došli. To je hanebné.”

Wei WuXian zamával rukama. „Ani já nemám na výběr. Paní Yu mě nepustí ven. Zrovna teď je doma. Možná že nás z nějakého koutku sledují JinZhu a YinZhu a jsou připravené mě napráskat, jen co budou moct. Kdybych šel ven, paní Yu by ze mě bičem strhala celou jednu vrstvu kůže.”

Junior, co měl nejhorší skóre, ho škádlil a smál se, když vyrazili pro draky. Jiang Cheng stál, zatímco Wei WuXian seděl na zemi. Ti dva si povídali.

Wei WuXian se zeptal: „Strýček Jiang šel ven tak brzy po ránu— proč se ještě nevrátil? Stihne to na večeři?”

Ráno se Jiang FengMian a paní Yu znovu pohádali. Nazývat to hádkou se nezdálo úplně správné. Přestala se ovládat jen paní Yu, zatímco Jiang FengMian si během celé výměny zachoval trochu toho klidu.

Jiang Cheng odpověděl: „Zase šel do sekty Wen pro naše meče, ne? Kdykoli si pomyslím, že mého Sandu drží v ruce nějaký wenský pes...”

Na tváři se mu zračilo znechucení.

Wei WuXian: „Jaká škoda, že naše meče ještě nemají tolik duchovní energie. Kdyby se dokázaly zatasit, nikdo by je nedokázal použít.”

Jiang Cheng: „Pokud budeš kultivovat dalších osmdesát let, možná to bude možné.”

Najednou na cvičiště Lotosového Mola vtrhlo pár chlapců a naléhavě křičeli: „Něco se stalo! Seniore, seniore, něco se stalo!!!”

To byli ti juniorové, co šli pro draky.

Wei WuXian vyskočil. „Co se děje?”

Jiang Cheng: „Kde je nejmladší? Proč vám jeden chybí?”

Byla to pravda. Nejmladší učedník běžel před ostatními, když odcházeli, a teď ho nebylo nikde vidět. Jeden z chlapců zalapal po dechu: „Našeho juniora odvedli!”

„Odvedli?!”

Wei WuXian také zvedl svůj luk. Se zbraní v ruce se zeptal: „Kdo ho odvedl? Proč ho odvedl?!”

Chlapec odpověděl: „Nevíme! Nevíme, proč ho odvedli!”

Jiang Cheng byl také nervózní. „Co tím myslíte, že nevíte?”

Wei WuXian: „Ničeho se nebojte. Jasně nám to řekněte.”

Chlapec: „Když... když jsme sbírali draky, jeden zaletěl támhle, vážně daleko. Když jsme tam zašli, spatřili jsme pár lidí, všichni byli ze sekty Wen, měli na sobě jejich uniformy. Byli to učedníci a sluhové. Vedla je mladá žena. V ruce držela draka a v drakovi byl šíp. Když nás viděla, zeptala se nás, čí to byl drak.”

Další chlapec pokračoval: „Ten drak byl našeho nejmladšího juniora, takže řekl, že je jeho. Pak se ta žena najednou naštvala a zakřičela 'jak se opovažuješ' a pak řekla svým lidem, aby ho odvedli!”

Wei WuXian: „Prostě jen tak?”

Chlapci přikývli. „Ptali jsme se jí, proč ho nechala odvést, a ta žena neustále opakovala, že se dopustil zrady a že má skryté motivy. A rozkázala svým lidem, aby ho zadrželi. Nemohli jsme s tím nic dělat, a tak jsme se rozběhli zpět.”

Jiang Cheng zaklel: „Ani nemají důvod ho odvést! Co jen chce sekta Wen dělat?!”

„Jo! Prostě k tomu není žádný důvod!”

Wei WuXian: „Všichni ticho. Lidé ze sekty Wen by teď každou chvíli mohli klepat na naše dveře. Ať neslyší nic, co by mohli použít proti nám. Na něco se vás zeptám, ta žena s sebou neměla meč? Vypadala tak nějak pěkně s pihou nad rty?”

Junior: „Ano! To je ona!”

Jiang Cheng nenávistně promluvil: „Wang LingJiao! Ta...”

Najednou se ozval chladný hlas ženy: „Co to je za hluk? To nemůžu mít ani den klidu a ticha?!”

Paní Yu k ním přišla se svými splývavými fialovými róbami. JinZhu a YinZhu byly stále obrněné a následovaly ji, jedna nalevo a druhá napravo.

Jiang Cheng zavolal: „Mami, jsou tu lidé ze sekty Wen. Odvedli našeho nejmladšího juniora!”

Paní Yu: „Všichni jste tak moc křičeli, že jsem to slyšela zevnitř. A co? Odvedli ho, nezabili ho a ty už jsi takhle vyburcovaný. Pořád jsi takový, jaký by měl být budoucí vůdce sekty? Uklidni se!”

Jak skončila, otočila se čelem k branám před cvičišti. Jeden po druhém vstoupil zhruba tucet kultivátorů ze sekty Wen, každý oděný v róbách s motivem slunce. Po kultivátorech rozvážným krokem vstoupila žena v jasném oděvu.

Ta žena měla elegantní postavu. I rysy měla okouzlující. Se svýma milostnýma očima, plamennými rty a malou černou pihou nad rty to byla celkem výjimečná kráska. Ovšem s tolika prsteny a kroužky šperků se zdálo, jako kdyby se chtěla odít do celého klenotnictví a veškeré vášně, co jí dal její milenec; vážně to její kouzlo zmenšilo. Toto byla Wang LingJiao, kterou Wei WuXian tehdy v Qishanu udeřil tak moc, že vyzvrátila krev.

Wang LingJiao se usmála. „Paní Yu, znovu jsem přišla.”

Paní Yu se tvářila neutrálně, jako kdyby měla pocit, že kdyby jí řekla něco navíc, akorát by jí to pošpinilo ústa. Wang LingJiao sešla po schodech od hlavní brány.

Teprve pak paní Yu promluvila: „Proč jsi odvedla učedníka z mé sekty Jiang z Yunmengu?”

Wang LingJiao: „Odvedla? To myslíš toho, co jsem vzala venku? To bude dlouhá historka. Co takhle kdybychom si řádně popovídaly, až se uvnitř posadíme?”

Sluha prošel branami jiné sekty bez upozornění nebo žádosti a bez váhání se dožadoval jít dovnitř a „popovídat si”, až si sednou. Tvář paní Yu ještě víc ochladla. V prstu na pravé ruce, na kterém nosila stříbrný prsten Zidian, jí párkrát zacukalo. Na světlé kůži na hřbetě ruky jí mírně vystoupily žíly.

Otázala se: „Popovídat si, až se uvnitř posadíme?”

Wang LingJiao: „Samozřejmě. Když jsem přišla posledně s rozkazy, neměla jsem čas si zajít dovnitř sednout. Prosím.”

Když Jiang Cheng zaslechl to slovo 'rozkazy', chladně si odfrkl. Zdálo se, že i JinZhu a YinZhu se tvářily nazlobeně. Ale Wang LingJiao byla stále Wen Chaovou favoritkou. V této chvíli ji nemohli urazit. A tak i když tvář paní Yu kypěla výsměchem a z jejího tónu odkapával sarkasmus, stejně odpověděla: „Jistě, tak proč nejdeš dovnitř?”

Wang LingJiao jí věnovala úsměv. Vážně nakráčela dovnitř.

Ale i když řekla, že se chtěla posadit, neposadila se okamžitě. Místo toho se zvědavě potulovala kolem Lotosového Mola a na všechno měla svůj názor.

„Lotosové Molo je vážně celkem pěkné. Je tak velké. To akorát, že všechny domy jsou trochu staré.”

„Všechno dřevo je černé. Ta barva je tak ošklivá. Není to dostatečně jasné.”

„Paní Yu, vůbec nejsi dobrý paní. Copak nevíš, jak to trochu vyzdobit? Příště rozvěs pár rudých závěsů. Tak to bude akorát pěknější.”

Jak kráčela po cestě, ukazovala sem a tam, jako kdyby to byla její vlastní zahrádka. Paní Yu tak moc těkalo v obočí, že si Wei WuXian a Jiang Cheng mysleli, že by mohla kdykoli někoho zabít.

Když skončili s obhlídkou, Wang LingJiao konečně dorazila do hlavní síně. Aniž by ji někdo pozval, zaujala místo u stolu v čele. Chvíli seděla. Když viděla, že ji nikdo neobslouží, se zamračením uhodila do stolu a dožadovala se: „Kde je čaj?”

Ačkoli byla obklopená třpytem, v jejím chování nebylo ani trochu zdvořilosti. Chovala se jako naprostý šašek. Jelikož s ní všichni strávili celou cestu, byli na to zvyklí. Paní Yu se posadila o stupínek níže. Široké lemy její róby a rukávů se rozprostřely, takže se její postava jevila ještě štíhleji a posed ještě elegantněji. JinZhu a YinZhu stály za ní, obě měly na tvářích mírné úšklebky.

YinZhu odpověděla: „Nemáme žádný čaj. Pokud chceš čaj, sama si pro něj dojdi.”

Wang LingJiao se rozšířily oči šokem. „To sluhové sekty Jiang nikdy nic nedělají?”

JinZhu: „Sluhové sekty Jiang mají na starosti důležitější věci. Nikdo nikdy nepotřebuje, aby mu ostatní nalévali čaj a podobně. Nejsou postižení.”

Wang LingJiao si je prohlédla. „Kdo jste?”

Paní Yu: „Mé osobní služebné.”

Wang LingJiao s opovržením promluvila: „Paní Yu, tvoje sekta Jiang je vážně neomalená. Tohle nemůže být pravda. Dokonce i služebné se odvažují skákat do řeči v hlavní síni. V sektě Wen takovým služebným dáváme přes pusu.”

Wei WuXian: 'I když říkáš tohle, jsi taky služebná, ne?'

Paní Yu bez váhání odpověděla: „JinZhu a YinZhu nejsou obvyklé služebné. Jsou se mnou od mládí. Nikdy nesloužily nikomu jinému než mě a není nikdo, kdo by jim mohl dát přes pusu. Nemůžou a neodvažují se.”

Wang LingJiao: „Paní Yu, o čem to mluvíš? Ve význačné sektě musí být jasné rozdělení mezi nadřízenými a podřízenými, aby nevznikl chaos. Sluhové by měli být to, co mají být.”

Ale zdálo se, že paní Yu hluboce chápala tu frázi „sluhové by měli být to, co mají být”. Letmo se podívala po Wei WuXianovi, náhodou souhlasila a povýšeně odpověděla: „To je pravda.”

Okamžitě poté se otázala: „Proč jsi odvedla učedníka z mé sekty Jiang z Yunmengu?”

Wang LingJiao: „Paní Yu, bude nejlepší, pokud mezi sebou a tím spratkem vymezíš jasné hranice. Má skryté úmysly, ale už jsem ho přichytila při činu a přesunula ho tam, kde se o něj postarají.”

Paní Yu pozvedla obočí. „Skryté úmysly?”

Jiang Cheng vyhrkl: „Jaké skryté úmysly by mohl mít náš nejmladší junior?”

Wang LingJiao: „Mám důkaz. Přineste mi to!”

Jeden z učedníků sekty Wen jí předal draka. Wang LingJiao tím drakem zatřásla. „Tohle je důkaz.”

Wei WuXian se zasmál: „Ten drak je jen obyčejný jednooký netvor. Co by to mohlo být za důkaz?”

Wang LingJiao se ušklíbla. „Myslíš si, že jsem slepá? Podívej se pořádně.”

Nehtem svého ukazováku, co měla nabarvený na rudo muškátovým květem, ukázala na pár míst na drakovi a troufale to analyzovala: „Jaký má ten drak barvu? Zlatou. Jaký tvar má ten jednooký netvor? Kulatý.”

Paní Yu: „A tedy?”

Wang LingJiao: „A tedy? Paní Yu, ještě sis to neuvědomila? Zlaté a kulaté— jako co to vypadá? ...Slunce!”

Zatímco všem spadla brada, vítězoslavně pokračovala: „Proč ze všech různých vzorů udělal jednookého netvora zrovna takhle? Proč ho musel nabarvit na zlato? Nemohl ho udělat v jiném tvaru? Proč to nemá žádnou jinou barvu? To mi hodláš říct, že to je náhoda? Samozřejmě že ne. Musel to udělat záměrně. Sestřelit takového draka vlastně naznačuje 'sestřelit slunce'! Chce sestřelit slunce! Tohle je velká neúcta vůči sektě Wen. Copak to není skrytý úmysl?”

Jak Jiang Cheng sledoval, jak s takovým sebevědomím předkládala tak za vlasy přitaženou teorii, nakonec už to nedokázal dál snést. „I když je ten drak zlatý a kulatý, od slunce se nemůže víc lišit. Jak přesně se to podobá? Vůbec se to nepodobá!”

Wei WuXian: „Takže podle tebe nemůžeš jíst ani mandarinky. Copak mandarinky nejsou taky zlaté a kulaté? Ale už dřív jsem tě viděl, jak je mnohokrát jíš, ne?”

Wang LingJiao na něj zahlížela.

Paní Yu chladně promluvila: „Takže jsi dneska přišla kvůli takovému drakovi?”

Wang LingJiao: „Samozřejmě že ne. Dneska zastupuju sektu Wen a mladého pana Wena, abych někoho potrestala.”

Wei WuXianovi přeskočilo srdce.

Jak si myslel, v další chvíli Wang LingJiao ukázala na něj. „Na Hoře soumračné říčky tento spratek dělal drzé poznámky, když mladý pán Wen bojoval s Xuanwuem masakru a způsobil tak mnoho rozruchu. Kvůli němu se mladý pán Wen unavil a skoro s tím zvířetem prohrál – dokonce kvůli němu ztratil svůj meč!”

Když Jiang Cheng slyšel, jak dělala z černé bílou a jak si vymýšlela, byl tak rozzuřený, že se zasmál. Wei WuXian si vzpomněl na Jiang FengMiana, co dříve odešel, a pomyslel si: 'Záměrně se rozhodli přijít v takovou dobu. Nebo spíš odtud strýčka Jianga naschvál vylákali!'

Wang LingJiao: „Jaké štěstí! Nebesa mladému pánu Wenovi požehnala. I když přišel o svůj meč, dokázal Xuanwua masakru v bezpečí skolit. Ale tohoto spratka už vážně nedokážeme dál tolerovat! Dneska jsem tu na rozkaz mladého pana Wena. Paní Yu, prosím, přísně jej potrestej a udělej z něj příklad pro zbytek sekty Jiang z Yunmengu!”

Jiang Cheng: „Mami...”

Paní Yu: „Zavři pusu!”

Když Wang LingJiao viděla reakci paní Yu, byla celkem spokojená. „Pokud si to dobře vybavuju, Wei Ying je sluha sekty Jiang z Yunmengu, ne? Momentálně v nepřítomnosti vůdce sekty Jianga si jsem jistá, že paní Yu ví, co je nejlepší udělat. Ovšem pokud bude sekta Jiang z Yunmengu trvat na tom, že ho budou bránit, vážně by to lidi přimělo mít podezření... jestli jsou jisté zkazky... vážně pravdivé... Hee hee.”

Jak seděla na předním místě, kde vždycky seděl Jiang FengMian, chichotala se a zakrývala si přitom ústa. Paní Yu k ní přesunula pohled s potemnělou tváří.

Jiang Cheng slyšel, že svými slovy na něco narážela. Soptil: „Jaké zkazky?!”

Wang LingJiao se dál chichotala: „Ptáš se jaké zkazky? Určitě ta stará romantická pouta vůdce sekty Jianga...”

Když Wei WuXian viděl, že se taková žena odvažovala přímo před nimi vymýšlet historky o Jiang FengMianovi, vyšlehly z něj plameny. „Ty...”

Ale ze zad mu najednou vystřelila bolest. Nemohl si pomoct a podlomila se mu kolena. Paní Yu jej najednou šlehla bičem.

Jiang Cheng vyhrkl: „Mami!”

Paní Yu už vstala. Zidian se proměnil do své podoby biče a syčel mezi jejíma dvěma nefritově bílýma rukama. Zakřičela: „Jiang Chengu, uhni z cesty nebo budeš taky klečet!”

Wei WuXian se pokusil vstát, vzpíral se na zemi. „Jiang Chengu, uhni! O mě se neboj!”

Paní Yu znovu šlehla svým bičem, nutila jej zpět k zemi. Zaskřípala zuby. „...Už dávno jsem řekla, že ty... ty vzpupný kluku! Dřív nebo později svoláš na sektu Jiang problémy!”

Wei WuXian odstrčil Jiang Chenga stranou. Ve svém utrpení zaťal zuby, nemluvil a nehýbal se. V minulosti pro něj paní Yu vždycky měla drsná slova, ale nikdy k němu nebyla doopravdy krutá. Nejvíc, co si kdy prošel, byly dva nebo tři údery a zákaz vycházení. Jiang FengMian jej také později brzy propustil. Ale tentokrát vydržel tucty těžkých úderů. Záda měl v jednom ohni a celé tělo měl zchromlé bolestí. Nedokázal to snést, ale musel to snést. Pokud ten dnešní trest Wang LingJiao neuspokojí, ta nynější záležitost nikdy neskončí!

Wang LingJiao to sledovala s úsměvem na tváři.

Když paní Yu skončila, okamžitě Zidian stáhla.

Jak Wei WuXian klečel na zemi, tělem se zhoupl kupředu, jako kdyby se měl co nevidět zhroutit. Jiang Cheng mu chtěl pomoct, ale paní Yu rozkázala: „Zůstaň stranou. Nepomáhej mu!”

Jiang Chenga pevně držely JinZhu a YinZhu. Wei WuXian chvíli odolával, než padl na zem a nehýbal se.

Wang LingJiao to překvapilo. „To je konec?”

Paní Yu si odfrkla: „Co sis myslela?”

Wang LingJiao: „To bylo celé?”

Paní Yu pozvedla obočí. „Co myslíš tím 'to je celé'? Na jaké úrovni duchovních zbraní si myslíš, že Zidian je? Po tomhle výprasku se nezhojí ani příští měsíc. Bude to dost na to, aby si to vychutnal!”

Wang LingJiao: „Ale nakonec přijde doba, kdy se uzdraví, ne?”

Jiang Cheng zuřil: „Co dalšího chceš?!”

Wang LingJiao si stěžovala: „Paní Yu, jelikož je to trest, musí si to pamatovat po zbytek svého života, litovat toho po zbytek svého života, aby si netroufl znovu udělat stejnou chybu. Pokud se mu dostane jen pár ran bičem, po chvilce odpočinku bude zase skákat kolem. Co by to potom bylo za trest? Chlapci v jeho věku snadno zapomínají na bolest, jen co se rány zahojí. Vůbec to nebude k užitku.”

Paní Yu: „Tak co tedy myslíš? Useknout mu obě nohy, aby už nemohl znovu skákat?”

Wang LingJiao: „Mladý pán Wen je laskavý. Neudělal by něco tak krutého jako useknout mu obě nohy. Pokud mu usekneme jen jeho pravou ruku, už se o to nebude znovu zajímat.”

Tato žena nedělala nic jiného, než že druhým předhazovala své konexe. S podporou Wen Chaa se chtěla pomstít za ten úder, co jí Wei WuXian uštědřil na Hoře soumračné říčky!

Paní Yu se koutkem oka podívala po Wei WuXianovi. „Useknout mu pravou ruku?”

Wang LingJiao: „Správně.”

Yu ZiYuan vstala. Vykročila a obkroužila Wei WuXiana, jako kdyby takový nápad zvažovala. Wei WuXian trpěl takovou bolestí, že ani nedokázal zvednout hlavu. Jiang Cheng se vzpíral v sevření JinZhu a YinZhu. Padl na kolena, balancoval nad Wei WuXianem.

„Mami, mami, prosím ne... Vůbec to nebylo tak, jak řekla...”

Wang LingJiao zvedla hlas: „Mladý pane Jiangu, to říkáš, že jsem si to vykonstrovala?”

Wei WuXian na zemi se nedokázal ani přetočit. 'Vykonstrovala? Co to je vykonstrovala?' A najednou si to uvědomil. 'Vykonstruovala! Ta žena bývala služebná Wen Chaovy manželky. Nebyla vzdělaná a neznala mnoho slov, ale naschvál chtěla předstírat, že měla slovní zásobu. Použila neznámé slovo a předstírala, že ho zná. A řekla to špatně!'

Ta nynější situace byla jasně urgentnější než kdy dřív, ale čím byla urgentnější, tím bylo pravděpodobnější, že se to lidem poplete v hlavě a že se nebudou moct soustředit na dané úkoly kvůli příliš mnoha nestálým myšlenkám. Když na to Wei WuXian pomyslel, přišlo mu to směšné.

Wang LingJiao vůbec nevěděla, že ze sebe udělala hlupačku. „Paní Yu, promysli si to. Sekta Wen se rozhodně dostane až k jádru celé této záležitosti. Když se vrátím s jeho useknutou rukou, bude to dostatečně dobré vysvětlení a sekta Jiang z Yunmengu bude v pořádku. Jinak až se příště mladý pan Wen zeptá, už to nebude tak prosté!”

V očích paní Yu problýsklo chladné světlo. Její hlas zněl děsivě: „JinZhu, YinZhu, rychle, jděte zavřít dveře. Ať ostatní nevidí krev.”

Pokud to byly rozkazy paní Yu, JinZhu a YinZhu je všechny splnily. Obě poklekly na zemi a odpověděly: „Ano!” Pevně zavřely dveře do hlavní síně.

Jak Wei WuXian slyšel, jak se dveře zavřely, i světlo na zemi zmizelo. Wei WuXian cítil, jak v něm vzlínal strach. 'Neříkejte mi, že mi vážně usekne jednu ruku?'

Jiang Cheng byl k smrti vyděšený. Přitiskl se matce k noze. „Mami? Mami! Co to děláš? Prosím, neusekávej mu ruku!”

Když ten strach pominul, Wei WuXian zaťal zuby, v duchu byl odhodlaný. '...Tak ať je po jejich! Pokud to je výměnou za mír sekty... ruka je jen ruka. K čertu, pokud přijde na nejhorší, budu od teď prostě trénovat šerm levou rukou!!!'

Wang LingJiao spojila ruce v tlesknutí. „Paní Yu, věděla jsem, že jsi určitě nejposlušnější podřízený sekty Wen z Qishanu! Někdo toho spratka podržte!”

Paní Yu: „Toho není třeba.”

JinZhu a YinZhu přišly blíž.

Wang LingJiao: „Ach, takže ho přidrží tvoje služebné? To taky půjde.”

Jiang Cheng: „Mami! Mami, poslouchej mě! Prosím tě! Neusekávej mu ruku! Pokud se o tom dozví otec...”

Všechno bylo v pořádku, dokud nezmínil Jiang FengMiana. Jakmile se o něm zmínil, výraz paní Yu se okamžitě změnil. Zakřičela: „Nemluv mi o tvém otci! Co by se mohlo stát, pokud se o tom dozví? Mohl by mě zabít?!”

Wang LingJiao se rozzářila. „Paní Yu, prostě tě tolik obdivuju! Vypadá to, že od teď spolu v dozorném úřadu budeme velmi vycházet!”

Paní Yu stáhla nohu a lem svých fialových šatů, co Jiang Cheng svíral. Otočila se s obočím zdviženým. „Dozorný úřad?”

Wang LingJiao se usmála. „Správně, dozorný úřad. Tohle je druhá záležitost, kvůli které jsem přišla do sekty Jiang z Yunmengu. Nové rozkazy od sekty Wen z Qishanu o dozoru. Žádá si to, aby se v každém městě postavily dozorné úřady. Prohlašuji, že od teď je Lotosové Molo dozorným úřadem sekty Wen v Yunmengu.”

Takže proto se po Lotosovém Molu tak rozhlížela a chovala se, jako kdyby to byla její vlastní rezidence. Takže Lotosové Molo vážně brala jako svůj úřad v Yunmengu!

Jiang Cheng měl rudé oči: „Jaký dozorný úřad?! Tohle je moje sekta!!!”

Wang LingJiao nakrčila čelo. „Paní Yu, musíš svého syna řádně ukáznit. Od doby před stovkami let byly všechny sekty pod sektou Wen. Jak může před poslem ze sekty Wen říct něco takového jako cizí sekta a moje sekta? Původně jsem váhala. Lotosové Molo je staré a vychovalo celkem dost dizidentů, takže vážně by na sebe mohlo vzít těžkou zodpovědnost být dozorným úřadem? Ale když jsem viděla, jak poslušně jsi plnila moje rozkazy a jak je mi tvoje povaha po chuti, stejně jsem se rozhodla udělit tuto velkou čest...”

Než mohla domluvit, paní Yu jí dala rázný políček.

Ten políček byl šokující jak zvukem, tak silou. Udeřila Wang LingJiao takovou silou, že se několikrát protočila, než konečně spadla na zem. Z nosu jí tekla krev a oči měla rozšířené.

Těch pár učedníků ze sekty Wen, co bylo v hlavní síni, to okamžitě poplašilo. Všichni vytasili meče. Paní Yu mávla rukou a ze Zidianu vystřelil zářivý prstenec fialového světla. Velká část učedníků se okamžitě zhroutila.

Paní Yu s veškerou svou elegancí kráčela k Wang LingJiao a shlédla na ni. Najednou se sehnula a popadla Wang LingJiao za vlasy. Vytáhla ji na nohy a uštědřila ji další políček plný rozhořčení. „Jak se opovažuješ?!”

Snášela to příliš dlouho. Zrovna teď měla tvář pokroucenou, jak měla namířeno k Wang LingJiao. Ta s tváří oteklou začala ječet. Paní Yu jí vrazila další políček, aniž by se držela zpátky, a uťala tak její řev, co bodal do uší.

Křičela: „Než praštíš psa, najdi si jeho majitele! Vtrhla jsi do mé sekty a chceš přímo přede mnou potrestat mého člověka? Co jsi zač, jak se opovažuješ být tak neukázněná?!”

Když skončila, odstrčila Wang LingJiaoinu hlavu stranou. Vytáhla si kapesník a začala si otírat ruce, jako kdyby ji považovala za špinavou. JinZhu a YinZhu stály za ní, na tvářích měly stejný pohrdlivý úsměv jako jejich paní.

Wang LingJiao si zakryla tvář třesoucíma rukama, líčka měla smáčená slzami. „Jak... Jak se opovažuješ udělat něco takového... Ani sekta Wen z Qishanu, ani sekta Wang z Yingchuanu to nenechá jen tak!”

Paní Yu odhodila svůj kapesník na zem, než do ní kopla a zaklela: „Zmlkni! Taková špinavá služebná— moje sekta Yu z Meishanu brázdila kultivační svět stovky let a nikdy jsem neslyšela o nějaké sektě Wang z Yingchuanu! Z které stoky se tahle podřadná sekta vyplazila?! Je plná stejných osob jako ty? To přede mnou zmiňuješ nadřazenost a podřadnost? Tak mi dovol tě naučit, co to znamená nadřazenost a podřadnost! Já jsem nadřazená a ty podřadná!”

Jiang Cheng stranou už Wei WuXianovi pomáhal vstát. Jak tu scénu sledovali, ani jeden neměl šokem slov.
--------------------------------------------

~ Celou kapitolu soptím vzteky. Jak se taková nuzná služebná opovažuje kárat cizí sluhy a vůbec se chovat tak arogantně! Ale závěr byl velmi, velmi uspokojivý! Škoda, že to teď pojede přímo do pekel. ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>