Jablko Pokušení: JAB2

Kapitola 3

„Tvoje láska je zase tady,” řekl Christianovi jeho nejlepší kamarád, Shawn Wyatt.

Christian se uchechtl a řekl: „Není to moje láska.”

„Jasně. Tak jak vůbec víš, o kom mluvím?”

Christian se letmo podíval Alexanderovým směrem, co se opíral o zeď a ignoroval všechny studenty kolem sebe. Jako vždycky vypadal bezvadně, nepřístupně, absurdně nádherně a příliš zatraceně dobře pro pouhé smrtelníky kolem něj. Pravděpodobně znovu čekal na Milu— to byl přece jenom důvod, proč chodil na jejich univerzitu.

„Už do něj nejsem zamilovaný,” řekl Christian. „Stejně to byla jen malá zaláskovanost.”

Shawn protočil očima.

„Ne, myslím to vážně. Jasně, býval jsem do něj trochu zaláskovaný— a kdo nebyl? Ale když jsem si s ním teď promluvil a trochu ho poznal, dostal jsem se přes to. Myslím to vážně.”

Shawn mu věnoval tázavý pohled, než se zašklebil. „To ho má malýho nebo tak něco?”

Christian se uchechtl a trochu do něj strčil. „Ach, zmlkni, nejsem tak povrchní! A ne, jeho penis je stejně absurdně dokonalý jako on. A to je problém, co s ním mám.”

„Nelíbí se ti, že má dokonalý penis?”

Christian si odfrkl. „To stěží.” Znovu se letmo podíval po Alexanderovi, ale nemohl si pomoct a zíral. Ten chlápek bral význam „vysoký, tmavý a pohledný” na úplně novou úroveň a jeho tmavě modré oči nebyly nic než podmanivé. Byla to taková škoda, že ten chlápek byl podivín— a podivín s přítelkyní. „Je na něm něco divného. Je příliš dokonalý.”

„Příliš dokonalý?”

„Jo. Nemyslím jeho vzezření. Myslím jeho povahu. Jasně, má pár divností, ale kromě toho je tak zatraceně klidný, rozumný, racionální a... a dokonalý. Z jeho tváře nic nevyčteš. Prostě to není normální.”

„Jsou takoví lidé. Řekl jsem ti, že má v zadku pravítko.”

„To to není,” řekl Christian a potřásl hlavou. „Přijde mi to jako maska, víš? Každá emoční reakce se zdá naplánovaná a opatrně kontrolovaná. Já nevím... je divný. Děsí mě to.”

Shawn věnoval Alexanderovi dlouhý, hodnotící pohled. „Nevypadá děsivě.”

„To je ono,” řekl Christian. „Vypadá jako zkurvený hrdina z nějakého zatraceného romantické románu: pohledný a sexy, se skvělým autem, skvělým bytem a skvělou, nádhernou přítelkyní. Očividně má i peníze. Je dokonalý, ohleduplný přítel— tím myslím, že ji prakticky vždycky chodí vyzvedávat! A ignoruje všechny holky tady, co se neustále snaží upoutat jeho pozornost. A jsem si celkem jistým, že s tou trojkou souhlasil jen proto, aby jeho přítelkyně byla šťastná. Protože je to takový dokonalý přítel.”

„Prosím, přestaň říkat slovo 'dokonalý'. Bolí mě z toho hlava.”

Christian se zasmál. „Promiň. Ale jeho dokonalost mě sakra otravuje. Je to falešné. Jsem si tím jistý.”

„Proč jsi si tak jistý?” řekl Shawn.

„Protože nedávno mu ta maska několikrát sklouzla,” zamumlal Christian, jak se díval na Alexandera. Zachvěl se, jak si vzpomněl na ten náznak divokosti, co se skrývala pod tím klidným povrchem. „Vůbec není takový, jak vypadá, věř mi. Čtení lidí mi jde, to víš.”

„Aťsi.” Shawn ho poplácal po rameni. „Jsem rád, že ses dostal přes svoji malou zamilovanost. Zamilovat se do normálních kluků není nikdy dobrý nápad.”

Christian přikývl, rozhodl se, že Shawnovi neřekne, že si tou normálností nebyl tak úplně jistý. Samozřejmě to nemohl dokázat. Alexander mohl být velmi dobře naprosto normální a jeho vlastní zaujetí k němu mu mohlo zamlžovat úsudek. A i kdyby to Alexandera přece jenom k němu trochu táhlo, jen stěží by to bylo něco překvapivého. Christian nebyl ani slepý, ani naivní. Věděl, že měl na lidi jistý účinek; dokonce i naprosto normální muži na něj často zírali, když se usmál. Bylo to celkem zábavné a Christian se nestyděl to použít, když bylo třeba. Hej, nebyla jeho chyba, že ho většina lidí měla ráda!

Ačkoli si byl celkem jistý, že ho Alexander Sheldon neměl rád ani trochu.

Christian se znovu podíval na Alexandera. Stál tam sám, čas od času se díval na hodinky. Jasně čekal na Milu.

„Půjdu ho pozdravit,” řekl Christian. „Bylo by hrubé ho nepozdravit, ne?”

„Chrisi,” řekl Shawn, v hlase jasný nesouhlas.

Christian se na svého kamaráda zašklebil. „Co? Nudím se! Zatímco budu pryč, jdi se udělat s profesorem Rutledgeem.”

„Pšt!” zasyčel Shawn a rozhlédl se kolem. Vypadal roztomile nervózní.

Christian s úsměvem potřásl hlavou a odkráčel. Nikdy nepochopí, jak jeho kamarád skončil tak, že měl aféru s nejnenáviděnějším, nejprotivnějším profesorem na jejich univerzitě, ale to bylo jedno. On neměl co soudit.

„Hej, Chrisi!” řekla jedna dívka.

„Hej,” zamumlal s úsměvem a šel rychleji. Doufal, že vypadal, že měl dost na pilno, aby se s ním nepokoušela mluvit. Vypadala jako hodná holka, ale nebyl si jistý, jestli si pamatoval její jméno. Upřímně řečeno, paměť měl celkem děravou a znal hodně lidí.

„Hej, Christiane!”

„Ahoj, Chrisi!”

„Hej!” řekl, ještě víc se usmíval a kráčel ještě rychleji. Oči měl na Alexanderovi, aby viděl ten okamžik, kdy si ho ten chlápek všimne. Na jeho tváři se nic nezračilo, ale změnilo se něco v jeho postoji; Christian na to nedokázal přesně ukázat.

„Hej,” řekl Christian a zastavil se velmi blízko u něj. Cítil, že Alexander neocenil, že mu pronikl do osobního prostoru, ale tvář mu zůstala klidná. Samozřejmě že ji měl klidnou.

„Zdravím,” řekl Alexander a věnoval mu vyrovnaný pohled.

„Čekáš na Milu?”

Alexander přikývl a nic neřekl.

„Je to malý svět, co?” řekl Christian a dal mu paži kolem ramen, jako kdyby byli staří kámoši.

Ano, to bylo ono: cítil, jak Alexanderovo tělo ztuhlo napětím.

S tváří prázdnou se Alexander díval přímo před sebe. „To si nemyslím. Chodíš na tuhle univerzitu.” Jeho hlas byl tak chladný, že se zdálo, že i vzduch mezi nimi ochladil.

„Mám divný pocit, že mě nemáš rád,” řekl Christian s hranou ublížeností v hlase.

Alexander k němu otočil hlavu.

Christian si olízl rty. Sakra. Ty oči byly absurdně modré. Skoro fialové.

„Nevíš, co to je osobní prostor?” řekl Alexander, hlas mu rámovalo podráždění.

„Jaký osobní prostor?” řekl Christian se škádlivým úsměvem. Trochu pohnul rukou, takže se Alexanderovi otřela o zátylek, dotkla se té teplé kůže.

„Přesně,” řekl Alexander, napětí v jeho těle rostlo. „Na co si hraješ?”

Christian nasadil nevinný pohled, svými tupými nehty se zarýval do Alexanderovy kůže těsně pod zátylkem. „Nemám ponětí, co tím myslíš.”

Alexander mu věnoval zlobný pohled, jeho klidná maska proklouzla.

Christian ucítil, jak mu tělem projelo rozechvění. Podíval se na Alexandera z pod svých řas a usmál se.

„Jsi takový homosexuál,” řekl Alexander po chvilce.

„Díky,” řekl Christian a udržoval ten pohled.

Alexander se krátce zasmál, potřásl hlavu. „Přestaň tohle dělat. Na mě to nezabírá.”

„Hm?”

„Tohle. Flirtování. Zahrávání si s mým rozumem. Ať už děláš cokoli.”

Christian se zasmál. „Myslíš si, že s tebou flirtuju? Mám dojem, že tu má někdo velkou hlavu.”

Alexander dal ruce do kapes od kalhot. „Nejsem včerejší. Jsi bi a dáváš mi všechny ty— všechny ty pohledy. Promiň, nemám zájem.”

„Jo, rozhodně velká hlava.” Christian se usmál. „Je mi líto tě zklamat, ale já 'flirtuju' s každým. Tak prostě funguju. Ne všichni z nás jsou nabručení chladní protivové. Neviděl jsi mě vážně flirtovat.”

Alexander po něm střelil skeptickým pohledem.

Christian přikývl v hrané vážnosti. „Já vím: je těžké přijmout, že nejsi speciální.”

„A hádám, že i všechny osaháváš?”

„Co můžu říct, jsem fixovaný na doteky.” Christian prsty hladil Alexanderův krk. „A tohle? To není osahávání.”

„Tak co to je?” Alexander ta slova prakticky procedil mezi zuby.

Christian se k němu naklonil, až byly jejich rty jen centimetry od sebe. „Tohle je mé zahrávání s tebou,” zašeptal. Skoro se rty otřel o ty Alexanderovy. Skoro. Cítil, jak se Alexanderovo tělo napjalo jako struna připravená prasknout.

Christian o krok odstoupil, trochu bez dechu, a mrkl na něj. „Řekni Mile, že ji pozdravuju.”
--------------------------------------------

~ Jup, vůbec žádné napětí. Akorát by se dalo krájet. V této kapitole ho štval Christian a v té další ho pořádně namíchne Mila! ~

Hlavní stránka