LMW - kapitola 154 @

Kapitola 154 – Vyrazit

Ačkoli měla Pozemská hora jen pět určených míst, všichni na Pozemské hoře od nejmenšího po největšího byli velmi šťastní.

You XiaoMo se o těch pěti vybraných lidech doslechl teprve včera od seniora Yanga. O prvním a druhém seniorovi se rozhodlo dávno, takže zbývala jenom tři místa. Dva z nich byli učedníci jiných starších z Pozemské hory. Člověk, kterého vybrali na poslední místo, byl někdo, koho You XiaoMo nečekal, a to šestý senior Mao Can.

Když se poté vyptával, zjistil, proč to byl on.

Aby se Kong Wen jevil spravedlivě, nejdřív dal každému staršímu jedno místo. Protože kdyby některému dal místo navíc, ostatní by byli nešťastní. A tak to místo dal prostě Zhao Zhenovi.

Zhao Zhen měl mnoho let na starosti Síň magických bylin a jeho zásluhy Pozemské hoře byly také velmi významné. Dát mu místo bylo jedině správné. Když se o tom dva starší doslechli, už si déle nestěžovali.

Ale na tomhle se Kong Wen a ostatní dohodli teprve den předem. Zhao DaZhou na to přišel také až tehdy.

Co se týkalo toho, jak You XiaoMo věděl, že o tom Zhao DaZhou nevěděl... to proto, že včera v noci ho Zhao DaZhou přišel vyhledat. Když věděl, že měl jeho táta místo, prvně pomyslel na něj. Naznačil, že by mohl svého otce požádat, aby to místo dal jemu.

Co se toho týče, You XiaoMo nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Vážně nechápal, proč byl Zhao DaZhou tak chtivý, aby mu to místo dal, ale vážně to nemohl přijmout. Když pominul to, že už mu Ling Xiao místo zajistil, kdyby mu mistr Zhao to místo opravdu dal, Kong Wena by to určitě urazilo. Toho se nemohl účastnit.

You XiaoMo si nemohl pomoct a zeptal se: „Pátý seniore, proč trváš na tom, že mi to místo dáš?”

Zhao DaZhoua to na okamžik omráčilo. Bez varování mu zrudla celá tvář. Chvíli trvalo, než tiše zamumlal: „Copak se neříká, že člověk by neměl dopustit, aby jeho úrodné vody plynuly na pole jiných? Totiž... vlastně mám své důvody.”

You XiaoMoa to omráčilo. Prostě ho nikdy nenapadlo, že by tím důvodem mohlo být tohle. Ale když slyšel ta slova, co přidal nakonec, věděl, že tento pátý senior byl znovu rozpačitý. Mohlo by to být tak, že se bál, že bude namítat?

„Fajn, co je tvým důvodem?” uvolil se zeptat.

Zhao DaZhou na místě protočil očima a řekl: „Také víš, že můj otec se vždycky bál o mé bezpečí. Kdybych mohl vytvořit pouto s démonickým zvířetem, otec by se mohl přestat bát. A tak mě napadlo, že kdybys v Rajské říši narazil na démonické zvíře, možná bys mi mohl ze všech svých sil pomoct si jedno opatřit. Jeho řád pro mě není důležitý.” Jak domluvil, začínal se vyhýbat jeho pohledu.

Nejdříve to neměl v úmyslu. Prostě dostal inspiraci a takhle se You XiaoMovi vymluvil. Ale to, co řekl, nebyla úplně výmluva. Vlastně vážně chtěl démonické zvíře.

To akorát, že jakmile domluvil, začalo mu být trapně, a tak dodal, že na řádu nezáleželo. Co ovšem nevěděl, bylo, že jeho slova v You XiaoMovi podnítila nápad.

Nakonec You XiaoMo jeho dobré úmysly stejně nepřijal. Nechtěl to mistru Zhaovi ztěžovat. Když Zhao DaZhou viděl jeho odhodlání, už nic víc neřekl.

Té noci, když vyprovodil Zhao DaZhoua, si You XiaoMo začal balit věci.

Ačkoli Ling Xiao před pár dny řekl, že se k němu nastěhuje, okamžitě to nesplnil. You XiaoMo dovedl zhruba odhadnout proč. Musel mít vážně napilno, ale to se mu naprosto hodilo.

Ale zanedlouho poté, co Zhao DaZhou odešel, za ním přišel i Ling Xiao. Důvodem bylo přesně to, aby si s ním promluvil o otevření Rajské říše. Řekl mu, že už udělal nezbytné přípravy, a požádal ho, aby si zabalil věci a šel na úpatí Pozemské hory a počkal na něj. Až nastane čas, přijde ho vyzvednout.

Jelikož se otevření Rajské říše blížilo, aby dorazily předem, sekta TianXin a ostatní sekty vyrazí dva dny předem. A tak se mělo vyrážet dneska odpoledne. S největší pravděpodobností dorazí pozítří ráno, pokud se po cestě nestane nic nečekaného.

Když se You XiaoMo připravoval, připravovali se i ostatní lidé.

You XiaoMo slyšel, že učedníky z Pozemské hory tentokrát povede Kong Wen. Ale jelikož byl Kong Wen mágem 8. řádu, co měl jednou nohou našlápnuto do 9. řádu, byl také podroben omezení jako kultivátoři.

Když už byla řeč o omezení Rajské říše pro mágy, You XiaoMo se o nich dozvěděl, až když se na to zeptal Ling Xiaa. Předtím věděl jenom to, že Rajská říše měla omezený vstup pro kultivátory. Univerzálním omezením byl řád Hvězdy a níže. Takže Nebeský řád a výše měl vstup zakázán, ale toto omezení působilo podobně i na mágy.

Mágové byli stejní jako kultivátoři. Byli rozdělení do 12 řádů. Řád hvězdy odpovídal mágovi 6. řádu a jelikož byl Kong Wen mágem 8. řádu, nemohl vstoupit. A tak mohl učedníky vzít jen na okraj Rajské říše.

Tohle byla pro You XiaoMoa nepochybně dobrá zpráva, protože v Rajské říši nechtěl narazit na Kong Wena. Kdyby na něj narazil, bylo by to pro něj velmi trapné.

Poté You XiaoMo v klidu čekal na dobu odchodu, ale bál se, že to promešká, a tak se neodvažoval vyrábět magické pilulky. Jakmile začal s výrobou magických pilulek, snadno ztratil pojem o čase. Nechtěl, aby většina lidí odešla, jen aby si on potom uvědomil, že ho tu nechali.

Ale jasně na něco zapomněl. Kdyby ho Ling Xiao nenašel, určitě by ho šel hledat.

Do 13:00 zbývalo stále půl hodiny a bylo na čase, aby se lidé shromáždili.

You XiaoMo otevřel dveře od pokoje a všude bylo velmi ticho. Když se přesvědčil, že kolem nikdo nebyl, potichu odkráčel po špičkách.

Chvíli předtím ho přišel hledat senior Yang. Chtěl ho požádat, aby se spolu šli přidat k té zábavě. Ale You XiaoMo ho odmítl, protože chtěl jít na úpatí hory a počkat na Ling Xiaa. Nechtěl, aby to ostatní věděli, a tak mohl jít akorát potají. Yang Yi o tom také moc nepřemýšlel. Když viděl, že nechtěl jít, odešel s ostatními učedníky.

Úpatí Pozemské hory nebylo tak daleko, zhruba pět minut chůze odtud.

You XiaoMo čekal jenom dvě minuty, než se Ling Xiao objevil za ním. Skoro mu z šoku dal pěstí. Vlastně to vážně chtěl udělat, ale když uvážil následky, ovládl se.

„Juniore, jsi tak dochvilný!” Ling Xiao ho zezadu objal kolem pasu a zabořil mu hlavu do krku. Třel se o něj tváří, zatímco byl jeho hlas celkem tichý.

You XiaoMo na něj protočil oči. Nejsem ty. Myslíš si, že všichni jsou jako ty?

„Seniore Lingu, jdeš přímo nebo se přidáme ke všem ostatním?” zeptal se You XiaoMo. Ti všichni ostatní, o kterých mluvil, byla očividně Válečnická divize a Magická divize. Bojová schopnost mágů byla velmi slabá, takže rozhodně vyrazí spolu s Válečnickou divizí.

„Není třeba. Vymluvil jsem se, aby na mě nečekali a vyrazili beze mě. Poté se tam já a 'junior Zhou' dopravíme,” řekl Ling Xiao. Tohle bylo to, co You XiaoMovi předem řekl, že udělá. Pokud člověk udeřil jako první, aby získal výhodu, až na to přijde, bude příliš pozdě, aby Tang Fan namítal, že s sebou vzal You XiaoMoa.

You XiaoMo věděl, že ten junior Zhou, o kterém mluvil, byl on sám. Ačkoli to všechno bylo zařízené, pořád měl pocit, že to nebylo úplně správné. Nemohl si pomoct a cítil se ztrápeně a řekl: „Nevadí, že to uděláme takhle?”

Ling Xiao věděl, na co narážel. „Neboj se. Sám Zhou Peng s tím souhlasil. Navíc já už jsem souhlasil, že mu najdu démonické zvíře s vysokou schopností boje.”

Zhou Peng byl vlastně celkem hodný člověk. Bez ohledu na to, co řekl, by bez váhání souhlasil, i když byl zvědavý, proč se chtěl k You XiaoMovi chovat tak pěkně. Ale když se doslechl, že chtěl You XiaoMoa vzít do Rajské říše, okamžitě mu dal své místo. Ačkoli jeho věrnost byla vůči Lin Xiaovi a ne jemu, nevadilo mu mu pomoct sílu zvýšit.

„Co se týče Tang Fana, už jsem vymyslel, jak se s tím vypořádat.” Ling Xiaovy rty se vyklenuly ve vlídném úsměvu s náznakem zla. Ten náznak zla z jeho tváře vymazal ten ujišťující pohled, takže vypadala ještě nebezpečněji.

Věděl, že Tang Fan bude rozhodně namítat proti tomu, aby do Rajské říše vzal You XiaoMoa. Možná se mu kvůli tomu dokonce zprotiví, ale co? Už našel člověka, co chtěl najít. Když tahle záležitost s Rajskou říší skončí, může You XiaoMoa vzít s sebou pryč.

Ling Xiao mluvil, jako kdyby měl dobře vymyšlený plán, a tak se You XiaoMo párkrát beze slov zakabonil.

Za chvilku se oba dostali na úpatí sekty TianXin. Tang Fan už vyrazil s celou skupinou.

Všechny větší okřídlené ptáky si už rozebrali. Zbývali tu jenom menší. Na většině z nich se mohli usadit jenom tři lidé. Ling Xiao požádal sluhu Liho, aby jim dal okřídleného ptáka pro tři lidi. Zanedlouho jejich okřídlený pták vystoupal k nebi.

Sluha Li na zemi se zatvářil zmateně. Velmistr mu jasně řekl, že to budou učedníci třetí generace, Lin Xiao a Zhou Peng. Jak se to změnilo na Lin Xiaa a You XiaoMoa z Pozemské hory?

Sluha Li to vůbec nedokázal pochopit, ani když o tom popřemýšlel více než stokrát. Škoda, že mu nikdo nedal odpověď.

Okřídlený pták byl velmi rychlý. Ta svižná silueta se proplétala mezi oblaky. Před nimi ležel jen širý bílý prostor a kolem uší jim fičel vítr.

Naštěstí nebyla zima, jinak by jim kolem tváří šlehal ledově chladný vítr, a to by bylo velmi bolestné. Ale You XiaoMo stále nebyl příliš zvyklý na rychlost Okřídlených ptáků. Vždycky když na nějakém letěl, si musel zakrýt tvář. S napůl zavřenýma očima se se žárlivostí, závistí a nenávistí podíval na Ling Xiaa, co seděl vedle.

Ling Xiao se elegantně, a přesto malátně opíral o opěradlo sedadla a jeho dlouhé a štíhlé nohy mu visely přes přední sedadlo. Kvůli jeho bezstarostnému vzezření jistý někdo vážně žárlil.

You XiaoMo konečně pochopil, proč si vybral okřídleného ptáka pro tři lidi. Vypadalo to, že tohle byl důvod. Jak nenávistné. Taky to chtěl udělat!

Jako kdyby Ling Xiao vycítil tu nevraživost, co sálala z jisté osoby, naklonil hlavu, aby se na You XiaoMoa podíval. Ukázal na prázdné místo ve svém náručí, zvedl koutky úst a řekl: „Juniore, chceš si sednout sem?”

You XiaoMo si na chvilku představil, jak by to vypadalo, kdyby tam seděl. Tvář mu okamžitě zrudla. Neznamenalo by to, že seděl obkročmo na Ling Xiaovi? Z hněvu a hanby na něj zahlížel, chtěl mu odtrhnout hlavu. „Nechci!”

„Vážně nechceš? Moje náruč je velmi pohodlná.” Ling Xiao si trval na svém, napůl se zvedl, aby se mu nahnul k uchu. Jeho dvojsmyslný dech mu škádlil citlivý ušní lalůček a pak Ling Xiao s uspokojením přihlížel, jak mu ucho jasně zrudlo a ta rudost se rozšířila i na tváře a krk.

„Řekl jsem, že nechci, takže to znamená, že nechci.” You XiaoMovi byla taková hanba, že se vztekal, a odstrčil ho od sebe.

Když ho odstrčil, Ling Xiao na tom dál netrval. Místo toho se usmál jako kočka, co chytila rybu, a opřel se zpět o své sedadlo. V poklidu řekl: „Juniore, vím, že se velmi stydíš. To nic. Moje náruč ti je navždy otevřená dokořán. Můžeš se do ní vrhnout, kdykoli budeš chtít.”

You XiaoMo odtáhl rty a vycenil zuby. Z vlastní vůle by se mu do náruče nikdy nevrhl.

Zdálo se, že Long Xiao pochopil ten pohled v jeho očích. Ale jenom se usmál a nic neřekl. Na tomto světě nebylo nic absolutní. Jak se povídalo, když se chce, všechno jde!

V důsledku čehož jakmile padla noc, You XiaoMo se z vlastní vůle scvrkl do Ling Xiaova náručí. S tím se nedalo nic dělat, tento člověk se celkem bál zimy. Ačkoli měl v magické brašně oblečení, ty tenké a slabé věci prostě nedokázaly odvrátit chladný vzduch noci. Nebylo to tak efektivní jako Ling Xiao, tato velkolepá stěna z masa.

Co se týkalo Ling Xiaa, toto byl jeho dlouho očekávaný okamžik. Sebevědomě ho objal, jako kdyby to bylo jeho právo. Řekl, že to bylo proto, aby byl v teple, a jednou ho promnul po celém těle, nezapomněl ani na jeho juniorka. Nebo by se mělo říct, že nejvíce pozornosti věnoval jeho juniorkovi. V důsledku čehož You XiaoMo přestál noc s pocitem horkosti a otravnosti, byl vážně přehřátý.

Druhého dne se vzbudil v Ling Xiaově náručí. Jeho první reakcí bylo jej uhodit. Pak si zakryl hruď a využil příležitosti, aby utekl do své dimenze, aby se vykoupal.

Ling Xiao mu nesundal oblečení, když si s ním včera v noci hrál, protože se bál, že by se kvůli tomu nočnímu vzduchu nachladl. A kvůli tomu se udělal do svého oděvu. Když se dneska ráno probudil, po celém těle se cítil nepříjemně.

I druhé noci měl Ling Xiao v plánu použít ten samý starý trik. Ale You XiaoMo mu nedal šanci, protože si uvědomil, že co udělal minulou noc, bylo hloupé. Jasně se mohl skrýt ve své dimenzi a nenechat se podrobit tomuto mučení. Jen musel zařídit že nepoužije svou duševní moc, aby s dimenzí pohyboval, a pak bude moct znovu vyjít na okřídleném ptáku.

A tak Ling Xiao strávil velmi sklíčenou noc o samotě jen s šumícím větrem.

Druhého dne You XiaoMo vyšel, jen aby spatřil, jak se na něj Ling Xiao zářivě usmíval. Na té pohledné tváři nebylo ani známky po zášti, že ho nechal v zimě. Místo toho na ní byl nepochopitelný náznak vzrušení. Z očí, co se na něj koukaly, vycházely paprsky světla, takže ho svědilo v zátylku. Pomyslel na vyhladovělého vlka, co zahlédl svou kořist. Proč to bylo tak strašlivé?!

A pak když jeho srdce zachvátila hrůza a když se třásl strachy, okřídlený pták dosáhl svého cíle.
--------------------------------------------

~ Na @ to bylo trochu slabé, ale ochutnávka jako ochutnávka... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>