TS2 - kapitola 39 (1)

Kapitola 39

Auto se pohybovalo konstantní rychlostí a sedadlo řidiče a zadní část auta bylo odděleno přepážkou, aby se lidé sedící vzadu nemuseli bát, že řidič vyslechne jejich konverzaci.

„Charles... co je s ním?” Po cestě zpět si Tang Feng nemohl pomoct a zeptal se na to Lu Tianchena, co seděl vedle něj.

Od chvíle, co ho Charles vzal na setkání s Albertem, Tang Feng pravděpodobně odhadl, že Charlesovo podnikání nebude tak prosté. A navíc Lu Tianchen a Charles se nikdy nestyděli před ním projednávat své záležitosti. Byl to Tang Feng. Když mluvili o věcech, co by neměl slyšet, vždycky se zvedl a odešel.

Vyburcovalo to i britskou pobočku Interpolu. Vážně nevěděl, jaké špatnosti Charles provedl.

„Charlesem se netrap. Má s Interpolem dobré vztahy.”

Tang Feng se opřel o černé kožené sedadlo a pomalu zavřel oči. Bylo to poprvé v jeho životě, co musel jednat s Interpolem. Mohl akorát přesvědčovat sám sebe, přimět se cítit, že točil film.

Ale ve svém nitru také věděl, že toto nebyl film.

„Máme s nimi dobrý vztah.” Lu Tianchen zněl, jako že plácá nesmysly.

„To... vidět nebylo.” Tang Feng to snášel, chtělo se mu protočit očima.

Lu Tianchen najednou pozvedl koutek úst a pak se naklonil k Tang Fengovi, až se dotýkali rameny. Jeho pohled byl tak intenzivní, až to člověka probodávalo jako jehličky, a bylo těžké si toho pohledu nevšimnout.

„Proč se na mě díváš?”

„To, co jsi zrovna teď řekl...” Lu Tianchenovi se mírně zachvěly koutky a zdálo se, jako kdyby se ušklíbl. „Bylo to rozkošné.”

Rozkošné?

Tak rozkošné!!

Tang Feng otočil hlavu a věnoval Lu Tianchenovi upřený pohled. „Děkuju!”

Zrovna domluvil, když Lu Tianchen rozevřel náruč a objal ho jako velké dítě a pak se k němu přitiskl celým tělem.

„Co to děláš?”

Proč byl ten chlápek dneska tak vzrušený? Najednou řekl, že byl rozkošný, a objal ho jako medvěd.

Charles byl obvykle ten medvěd, co najednou přišel. Proč Lu Tianchen také pochytil Charlesovy špatné návyky? Tang Feng se hořce usmál. Nebyl žádný včelí úl s medem, kvůli čemu ho objímal.

Lu Tianchen se blízko něj zhluboka nadechl a zase vydechl. A několikrát za sebou pomalu pokýval hlavou. „Natáčení konečně skončilo.”

„Vlastně ještě ne. Za pár měsíců pravděpodobně pojedu na filmový festival. Až se film dostane oficiálně do kin, budu se muset účastnit veřejných akcí.”

Tang Feng Lu Tianchena nechal, aby ho objímal. Byl trochu zvědavý, proč to Lu Tianchen najednou udělal. Také existoval důvod, proč byl tak zvyklý na důvěrnosti s druhými.

Zvyk byl vážně strašlivá věc.

„Vážně dokážeš zhasit nadšení druhých.” Lu Tianchen zvedl hlavu a políbil Tang Fenga na rty. „Pokud za tebou přijde další policejní důstojník, okamžitě mi dej vědět. Nezapomeň, máš právo neodpovídat na jejich otázky.”

Tang Feng nikdy neudělal nic špatného a rozhodně mohl odmítnout spolupracovat při výslechu. Ale otázkou bylo, jestli mohl spolupráci s policií odmítat celý život?

Od začátku si myslel, že jeho vztah s Lu Tianchenem a Charlesem nebyl silný a že na něm nebylo nic zvláštního.

Správně, vůči těm dvěma lidem cítil tak málo náklonnosti, ale měl s nimi důvěrný vztah. Ovšem Tang Fenga nikdy nenapadlo, že by s jedním nebo druhým zůstal napořád.

Něco takového bylo břímě. A to nechtěl nést ani on, ani Lu Tianchen, ani Charles.

A jakmile se by se o určitých věcech dozvěděl víc, znamenalo by to, že se jejich vztah víc a víc prohluboval. To hedvábné pavoučí vlákno by se víc a víc zaplétalo, až by z toho vznikla pavučina.

„Lu Tianchene.” Tang Fengovi padl zrak do jednoho koutu auta, v očích se mu zračil konflikt.

Nakonec se zeptal: „Co kruci ty a Charles... děláte?”

Padlo na ně ticho.

„Nikdy jsem se nezeptal,” řekl Tang Feng.

„Jak bych mohl odpovědět, když se nezeptáš?” Lu Tianchen mu položil ukazovák na rty a dál Tang Fenga držel, jako kdyby mu tak bylo příjemně. „Charlesovo a moje podnikání má něco společného. Když jsme byli na vysoké, náhodou jsme byli ve stejné třídě. Navzájem jsme si věřili a přátelili jsme se, a tak jsme spolu často spolu pracovali.”

Tang Feng bedlivě poslouchal. A Lu Tianchen se po pár slovech odmlčel.

„To je celé?”

Lu Tianchen ho objal ještě silněji. Podíval se na muže pod sebou.

„Proč to chceš vědět?”

„Je to tajemství?” zeptal se Tang Feng na oplátku.

„Ne. Ale vědět příliš... pro tebe není dobré.”
------------------------------------------------

~ Nevím, jestli to akorát mě tak vyznělo, ale Tang Feng by se jen na základě téhle kapitoly dal brát za necitelnou děvku... Jen můj názor, prý "tak málo náklonnosti", pche. Měl by si to v té své palici už trochu srovnat. Teď má vedle sebe celkem příjemný ledovec Lu Tianchena. Pokud promarní svou šanci, mohlo by se velmi dobře stát, že skončí s Albertem! ~

<Předchozí>...<Následující>