OSA - kapitola 28

Kapitola 13

Ta obroučka v krabičce byla z modrého, lesklého kovu. Velmi pěkná a pravděpodobně nebyla z pozemského materiálu.

Svatba mu přišla mnohem těžším závazkem. Naznačovala ten jeden element, ke kterému Rourke ve všech těch smlouvách, co v Omega Society podepsal, nesvolil. Lásku.

„A-ano.”

Nebylo žádné jiné cesty. Ale vážně mohli mít lásku? To slovo nemělo oporu v žádné smlouvě, co podepsal. Nikdy s tím nesouhlasil, nikdy o to nežádal a v žádném případě ji neočekával.

Chtěl ji? Proč ho to děsilo?

„Velikostí se ti přizpůsobí,” řekl Zachri a vytáhl prsten z polštářku. Chvíli ho držel a pak se upřeně podíval na Rourkeovy ruce.

Pořád je měl v kapsách.

„Ach!” Rourke je hned vytáhl a naprosto zrudl.

Zachri se ho nejprve chopil za zápěstí. Rourke nedokázal udržet prsty v klidu, pořád se mu chtěly kroutit, ale Alfa mu tu obroučku stejně navlékl. Bylo to těžké. Nepatrně teplé a permanentně nápadné, jen co ruku zase stáhl. Rourke měl pocit, že cítil, jak se obroučka trochu změnila, aby mu lépe sedla.

'Tohle bude v pořádku. Stojí to za to. Ať už chce cokoli.'

Rourke přemýšlel, proč mu zrovna teď srdce tak moc tlouklo.

„Políbil bych tě. Ale pak bych si tě nárokoval.” Zachri si znovu zakryl nos. „A Stephanie má hodně co vysvětlovat.”

„Uch. Skvělé. D-děkuju.” Momentálně mu slova nedávala smysl. Musel něco říct. Buď tohle, anebo „miluju tě”.

„Aaa, to je tak sladké,” řekla Stephanie. Rourke se otočil právě včas, aby zahlédl, jak si založila mobil. Měla na tváři obrovský úsměv. „Neboj se, pošlu ti fotky.”

Rourke je rozhodně nechtěl.

„Ne že mi je dáš na sociální stránku. Pošli mi je přímo emailem. Prosím.” Bože, co kdyby to viděl Cory nebo jeho matka.

„Jsou po čertech roztomilé. Budeš rád, že jsem je pořídila.”

To nebylo ani ano, ani ne, ale než mohl Rourke vymyslet slova, jak ji k tomu dotlačit, obrátila se na Zachriho.

„Je bezpečné se teď přiblížit?”

Zachri se otočil k Rourkeovi zády. Hlas měl tlumený. „Zkrať to, prosím.”

Rourke se té obroučky na svém prstu neustále dotýkal a otáčel jí, zatímco Stephanie mluvila. Její hlas mu přišel vzdálený. Vysvětlila mu, že ten jeho případ předložila představenstvu, ať už to byl kdokoli. Po Rourkeově krátkém prohlášení, že se necítí Zachrim ohrožen, a po Stephaniině upřímném svolení ten zákaz odvolali. Zachri nad ním získal dočasné vlastnictví.

„Za ten termín se omlouvám.” Naklonila se blíž a zašeptala: „Alfové mají ohledně vztahů velmi neandrtálskou inteligenci. Rozhodně to není pro každého.”

Rourke se spolu s ní zasmál, nedostávalo se mu dechu. Čím déle měl ten prsten na prstě, tím víc se mu líbil. Ačkoli by neřekl, že by mu to přišlo přirozené. Nedokázal si s ním přestat hrát a chtěl zvednout ruku a obdivovat svůj vlastní prst jako holka. Potají jím placem neustále otáčel a líbilo se mu, jak mu přišel teplý.

„Sem přitiskni palec,” řekla a otočila tablet k němu. „Teď jsem technicky vzato stále tvůj opatrovník. V podstatě dohlížím na vztah. Občas tě přijdu zkontrolovat a ujistím se, že s ním jsi v pohodě. Pokud budeš mít jakékoli problémy, hned mi zavoláš. Jsem tvoje 112. O pomoc můžeš také požádat kohokoli v tomto domě. Ať už je znáš nebo ne, jsi člen rodiny.”

„Myslím, že budu v pohodě.”

Usmála se. „Taky si to myslím. A proto celou touhle smyčkou úmluv a fáze dvoření prostě proletíme. Což bys beze mě jen tak mimochodem nedokázal, takže pokud budeš mít o Vánocích pocit, že bys chtěl vyzkoušet limity na své Omega ID kartě... Taky ti napíšu, kdy mám narozeniny.”

Mrkla na něj a překlikla na další dokument, co měl podepsat. A pak další. Při třetím dokumentu musel rychle projet 600 stránek.

„Proboha, co se píše v tomhle?”

Rourke na senzor stejně přiložil palec, než vůbec odpověděla. On a Zachri byli hotovka. Chtěl to urychlit. Zachri byl támhle mlčky, čekal, až Stephanie odejde. Co udělá, až budou sami? Rourke to chtěl zjistit?

„Tohle je shrnutí alfích rituálů dvoření. Vzpomínáš, co jsem řekla o neandrtálcích? Prostě... jdi s proudem.” Udělala přezíravé gesto. „Zachri ví, že se ti nedostalo seminářů. Slíbil, že ti to všechno za pochodu vysvětlí.” Ohlédla se zpět na Alfu. „Myslím, že mu můžeme věřit. Vybral sis dobrého, Rourke.”

„Vyhrál,” odpověděl Rourke. „Možná že jejich systém funguje.” Když jeho otisk přijali, Stephanie si vzala tablet zpět. „To je celé? Už je to oficiální?”

„Během fáze dvoření můžu privilegia kdykoli odvolat. Některým párům je třeba, aby byli chvíli od sebe. Proces submise je pro lidského partnera ze začátku celkem stresující. Přeskočili jsme jeden důležitý dokument, ale možná bych ti měla pár věcí říct.”

Letmo se podívala přes rameno a pak rychle mluvila. „Zklidní se. Dlouhodobé páry jsou uvolněné a pokojné. Ale ze začátku bude chtít být v místnosti s tebou, pořád. Dokonce i v koupelně, nebo ve sprše. Pro někoho to může hodně rychle být otravn—”

Zachri k nim přikráčel s jasnýma očima.

„Neklam ho. Alfové a Omegy jsou jedinci. Nejsem zvíře a už jsem ukázal velké zábrany.”

„Ze začátku ne,” řekla Stephanie a zvedla nos. „Jde do tohohle naslepo. To v Omega Society typicky neschvalujeme. Neměla bych tohle nechat pokračovat.”

„Řekla jsi, že mi věříš.”

Vyzývavě se mu podívala do očí. „Mojí prioritou je Rourke. Pokud příští týden bude brečet u psychologa, neohrozí to jenom moji práci. Mohl by přijít i o tebe, víš? Chce, aby to fungovalo. Je pro tebe rozhodnutý. Takže pokud po něm vyjedeš ve svém zvířecím módu, zničíš tím i Rourkeovy cíle.”

Zachri přistoupil tak blízko; okraj tabletu se dotýkal jeho obleku. Stephanie si ho svírala před prsy jako velmi malý štít. Rourkeovi to připomnělo válečníka, co konfrontoval draka, ale nikdy neviděl obraz, co by tak dobře zachycoval pohled odhodlání, co překonal i strach.

Alfa vydechl. Pak ustoupil a odvrátil se. Ruce po bocích sevřel v pěst.

„Pokračuj.”

Zatímco se Zachri nedíval, Stephanii trochu poklesla ramena. Ale ještě měla dost humoru, aby protočila očima. 'Vidíš, co jsem říkala,' vykroužila ústy.

Rourke se snažil pomoct: „Nepotřebuju, abys mi to vysvětlovala. Myslím, že budu v pohodě.” Cokoli, aby ji odsud dostal a aby se Zachri mohl uvolnit. Nebo... cokoli to vlastně bude dělat dál. Rourke předpokládal, že do sebe budou přirážet tak rychle, jak jen se dostanou do ložnice.

'Bože, uvidím ho nahého.'

„Jo, budu v pořádku,” slyšel, jak si říkal.

„Často mi piš zprávy,” řekla Stephanie a sklonila nos v tom svém vážném pohledu přes brýle. „Minimálně jednou denně pošli Všechno je skvělé. Jsem malá šťastná Omega. Něco takového.”

„Hee. Jo.”

Přistoupila k němu, až mu zabrala celé zorné pole. „Nežertuju, Rourke. Jednou denně. To je tvůj domácí úkol. Budeme dělat následný rozhovor a možná setkání s psychologem. Psychologické zneužívání v podstatě je jedním z alfích rituálů dvoření—”

„'Jen pokud nesouhlasí',” zavrčel Zachri a otočil se s rukou zdviženou. Stephanii zašustilo oblečení, ale byl to jen krátký rozruch. Znovu pěst sbalil a držel si ji u hrudi.

„Jsou ctižádostiví,” řekla Stephanie Rourkeovi, ačkoli zrak od Zachriho neodvrátila. „Tak to je tvoje průprava. Pokud to pro tebe bude příliš, zavolej mi. Zařídím, že si budeš moct dát oraz. A jen abys věděl, Alfové nikdy nejsou schopní omezit pohyb nebo komunikaci svých Omeg. To je zákon.”

„Zákony jsou slova, co vy lidé používáte, abyste se pokusili nás ovládnout,” odfrkl si Zachri.

„To je vděčnost, co? Neboj se, Rourke. Jakmile odtud vypadnu, bude mnohem rozkošnější. Máš na mě nějaké otázky?”

„Ne, Stephanie. Moc ti děkuju.”

Založila si za ucho neviditelný pramínek vlasů, jako kdyby to měla ve zvyku, když neměla vlasy vyčesané. „Brzy budu mít narozeniny. A pak jsou Vánoce. Nezapomeň.”

----------------------------------------

~ Postupujeme pomalu, ale jistě. Už máme prstýnek! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>