OSA - kapitola 32 @

Kapitola 17

Rourke se vyškrábal na postel, nešel daleko. Alfa se ho chopil za boky a palci mu roztáhl půlky. Rourke sklonil hlavu, byl otevřený a nevadilo mu to. 'Konečně', pomyslel si, ale trochu se bál té blížící se bolesti. Tohle už tak dlouho nedělal.

Když na svém otvoru pocítil pocit teplé vlhkosti, zalapal po dechu a horečnatě se podíval přes rameno. Zachriho 'nádherná' tvář... byla zabořená do jeho zadnice, jeho jazyk pronikal na to tajné, zakázané místo.

Rourke zčervenal. Jeho bývalý přítel tohle nikdy nedělal.

„Ty... to bys neměl...” vzlykl. Nebylo správné, aby tohle dělal ze všech lidí zrovna mimozemský 'lord'! Ale on prostě nepřestával. Rourke pomalu klesl do matrace, nahoře držel jenom zadnici, protože se zdálo, že to Alfa požadoval svým dloubajícím jazykem, svým ustavičným 'lízáním'.

Zasténal.

Zachri přestal, políbil buclatou půlku. Rourke popadl dech, byl za to vděčný. Ale po chvilce přemýšlel, co Zachri tam vzadu dělal, když mu hladil a mačkal zadnici. Rourke zvedl hlavu a ohlédl se, zatímco se Zachri skláněl k jeho otvoru s jazykem vyplazeným. A Rourke cítil, jak se dotkl okraje. Střetli se pohledem a Zachri sledoval, jak na to zareaguje.

Rourke se otočil vpřed a zdusil v sobě tichý zvuk. Ale Zachri ho svou silnou rukou převrátil.

„Jsi velmi pěkný. Není třeba se ostýchat.”

A pak si na něj Alfa vylezl. Penisem přitlačil na Rourkeův otvor.

„'Ach'!” Rourke zajel rukou do Alfových pěkných vlasů, nepozorně je sevřel v pěsti. Nohu zahákl Alfovi kolem boku, aby se ještě více otevřel a hamižný penis ho naplnil. Bylo to nepříjemné. Nové. Ale Rourke už byl kluzký a nedošlo na žádnou bolest. Jenom pnutí a tlak. Zvlášť když Zachri vklouzl dovnitř a Rourke se musel dál roztahovat kolem jeho mohutné základny.

Rourke měl tvář zabořenou do Zachriho krku. Ačkoli byl ten vstup vytrvalý, Alfa ustal a hladil ho.

„Budeš mým srdcem.” Hladil Rourkea po ramenech, držel ho. „Naše děti budou nádherné.” Malý pohyb a veškeré Rourkeovy svaly se smrštily. Ale další příraz byl snadnější. Uvolňoval se. „Uděláš mi teď dítě?”

'Budu se snažit ze všech sil.'

„Ano.”

„Dobře. Obávám se, že moje říje neustane, dokud nebudeš obtěžkán. Jen pomyslím, že by mi tě ukradl nějaký jiný Alfa, aby udělal to samé...”

Rourke ho neviděl, ale cítil Alfův zlovolný výraz na své klíční kosti.

„Neboj se. Jsem tvůj.”

Alfa zavrčel a trhl boky. „To se mi líbí. Řekni to znovu i s mým jménem.”

Rourke se uvelebil do matrace, ale ruce měl stále v Zachriho vlasech. Alfa neustále pohyboval boky, dělal jimi malé jemné kroužky, aby jej otevřel. Postupně se vtlačoval hlouběji.

„Jsem tvoje Omega, Zachri. A nikoho jiného. Vždycky budu tvůj.”

Pokračovali pomalým tempem, Zachri jej líbal. Když se nadzvedl, Rourke jej následoval ústy, miloval chuť toho muže a vůni máty.

„Bože, tohle miluju,” přiznal se a přirazil vlastními boky k jeho.

A to to spustilo. Alfa ho přitlačil zpět k posteli, padl na něj. Jeho vlasy byly jako slade vonící závěs, co lechtal. Přirazil hlouběji, zvedl Rourkeovi nohu, narazil do vnitřní stěny a kvůli tomu Rourke nahlas vzlykl.

Alfovy vlasy a rty byly všude. Rourke se zachvěl rozkoší. Zvedl boky z matrace a povzbudil ten rytmus. Nejprve sevřel přikrývku, pak Zachriho paže a sjížděl po nich nehty.

„Je to příjemné, malá Omego?”

„'Neptej se mě na zkurvený otázky'...” zavrčel Rourke.

Jeho Alfa se uchechtl. A šukal ho silněji.

Pocit přikrývek na jeho těle zmizel a Rourke si všiml, že byl mírně nad nimi, držela ho Zachriho telekineze. Ten nový úhel ho posadil plně na Alfův penis. Bylo možné, že Zachri pohyboval svým tělem a jeho boky, takže Rourke neměl nic na práci, jen tam uvolněně ležet a být otevřený pro tu jízdu.

Z té intenzity zavřel oči. Přitáhl si Zachriho blíž a tiskl se k němu. Navzdory tomu horečnatému tempu ho Alfa konejšivě hladil po zádech.

Pak jeho penis uvnitř zatepal a on ztuhl. Vzal Rourkeovo mužství do ruky, pevně a vřele jej ovinul a několikrát jej rychle promnul. Vůbec to netrvalo dlouho. Rourke se vylil, z toho masivního návalu energie, co mu opouštěl tělo, lapal po dechu.

Zachri ho položil. Rourke se svíjel na přikrývkách, vychutnával si jejich texturu na své citlivé pokožce.

„Hmm...”

„Zatímco budeme spojení uzlem, nehýbej se. Poprvé to pro tebe bude těžké.”

Rourke přikývl a přestal se hýbat.

„Jsi do teď v pořádku?”

„Ach ano.”

A ještě nebyl konec. Zachri ho bez pohybu dále roztahoval.

I ten nejmenší pohyb nebo napnutí svalu způsobovalo záchvěv bolesti. Rourke viděl, že i Zachri sebou cukl, když se zasvíjel, když ho Alfovy vlasy polechtaly na paži. Zachri na něj opatrně klesl, svou váhu podpíral na jednom lokti a přes Rourkea se přelil závěs pomněnkově modrých vlasů. Jeho oči měly jemnou topasovou záři a dívaly se na něj s láskou.

Nebo to byla spokojenost?

„Myslíš si, že po tomhle otěhotním?”

Zachri se mu otřel o tvář a pohladil ho po břiše. „Ano. Spojím se s tebou uzlem mnoho, mnohokrát. Uděláš mi nádherné děti.”

Mohlo to být feromony, co Rourkeovi pozitivně zaplavovaly mysl, ale nevadilo mu pomyšlení, že budou spojení uzlem pořád dokola. Pokud se Alfova slova posuzovala samostatně, působila bezohledně, jako kdyby byl Rourke jen nádoba na tvoření mimin. Děvka na množení, to říkali tam, odkud pocházel. Ale spojení uzlem nebylo nic takového, co čekal.

Rourke měl předtím jenom jednoho sexuálního partnera, o něco staršího chlapce, na kterého Cory začal žárlit, protože neznal pravdu ohledně jejich 'stýkání'. Rourke to s ním zkusil být jak nahoře, tak dole, a zkušenost po orgasmu byla jen stěží příjemná. Tohle to nebylo.

Svého prvního přítele nikdy nedržel a nedíval se na něj, jako to teď dělal Zachri. Se svým partnerem nikdy necítil tento účel, ani to, že byl chtěný. Lidský sex byl dle jeho zkušenosti jen jako poškrábat se tam, kde to svědilo. Poté měli své láskyplné chvilky, ale tohle bylo intenzivnější. Musel kvůli Zachrimu zůstat uvolněný, nechat, aby ho uzel naplnil, a být trpělivý. Zatímco byli spojení, Zachri se o něj musel starat. Neustále se o něj otíral a líbal ho, rukou mu na břiše kreslil kroužky. Jako kdyby pomáhal s vytvářením dítěte i nějak víc než jen tím, že poskytl semeno.

„Tohle se mi líbí,” přiznal Rourke. „Nemyslel jsem si, že se mi to bude líbit. Myslel jsem si, že to bude bolet.”

„Já jsem pravděpodobně důvod, proč to nebolí. Vzrušení blokuje bolest.”

„Tak to bys mě měl udržovat vzrušeného. Neustále. Bože, miluju to. Voníš jako máta, víš o tom? Máš rád mátu?”

Zachri mu políbil bradavku, takže Rourke do sebe rychle nasál vzduch.

„Ach! Citlivé! 'Ne...'” vzlykl, vtlačil se na uzel, jak se mu tělo nečekaně pohnulo. Vykřikl kvůli náhlé, prudké bolesti, a tak se pohnul na druhou stranu, aby se od ní dostal. Svaly se mu napjaly, aby ze sebe vytlačil tu věc, co ho zraňovala.

Zachri ho popadl za krk, přitiskl ho k posteli. Zavrčel, až mu byly vidět zuby. S očima rozsvícenýma v té chvíli vypadal spíš jako démon než milující milenec. Rourke instinktivně ztuhl. A než ho myšlenky dohnaly a on přemýšlel, co se k čertu stalo, Alfa odtáhl ruku a políbil ho na krk.

„Omlouvám se. Neměl jsem se tě tam dotknout. Později je řádně prozkoumám.” Palec se mu vznášel nad bradavkou a Rourkea zašimralo na kůži. „Ale teď ne. Teď musíš být v klidu, pro mě.”

„J-jo. Dobře.” Nasucho polkl, cenil si toho, že mohl dýchat. 'Pro teď prostě zmlknu.'

Alfa mu očichal blízké okolí krku, pak zvedl hlavu, oči měl rozšířené úlekem. „Nebuď vyděšený! Jen bylo třeba, abys nás přestal zraňovat. Nemůžeš se oddělit z uzlu, Rourke. Ani já ne. Takhle jsme uzamčení, dokud to nepomine.”

Samozřejmě měl pravdu. Rourke v tom viděl logiku.

„Odpusť mi.” Alfa jej cudně políbil. Naprostý obrat od té dřívější agrese.

„Rozumím. Žádný problém,” zašeptal Rourke.

„Neříkej to jenom, Rourke. Odpusť mi. Prosím. Nikdy ti neublížím. Moc. Každopádně ne naschvál.”

„To je útěcha...”

„Můžeš mě vyzkoušet. Vytrhni mi vlasy. Zkus mě přidusit.”

„Ne! To neudělám! 'Co to s tebou je?!'” Mluvil jako blázen a přitom vypadal až příliš vážně. „Proč bych ti ubližoval? To nechci.”

Zachri vypadal smutně. „Dobře. Přinejmenším mi řekneš ne. Takže se mě tak úplně nebojíš.”

„Nebojím se.” Rourke si nebyl jistý, jestli lhal nebo ne. Kvůli Alfově vůni se znovu uvolnil. „Jen se mi nelíbí, když mě velcí hloupí mimozemšťani dusí k smrti.”

„Naše metody dominance jsou vždy bezpečné a nebolestné. Slibuji. I když bych byl naštvaný. Omega se to učí pomalu, protože začínáte jako lidé. Potlačím většinu svých nutkání, kdykoli budu moct, ale když si ublížíš jako právě teď... všechny myšlenky se mi zastaví. Provedl jsem ten nejúčinnější možný počin. Je mi líto, že tě to vyděsilo. Když na to teď myslím, děsí mě to.”

Kvůli tomu se cítil lépe a Rourke ovinul paži kolem Alfových zad, držel ho. „Když jsi nervózní, přepneš do robotického módu.”

„Hm?”

„Jen takový postřeh. Když něco cítíš, vždycky to vysvětlíš.”

„Musím. Nedokážeš cítit emoce jako já a já nechci, aby ses bál. Bylo mi řečeno, že Omegy dříve rozuměly Alfám. Teď si musíme dávat pozor, abychom vás nevyděsili. A během několika prvních měsíců se to stává snadno. A proto umožňujeme období dvoření.” Zachri ho políbil na čelo a otřel se mu o vlasy. „Vystavil jsem tě velkému riziku. To děvče mělo pravdu. Pokud to 'podělám', zničím tvoje sny se mnou.”

Rourke mu položil ruku na temeno, roztáhl prsty v jemných pramíncích vlasů. Bylo jich tolik. Mohl mu je zastrčit za ucho a další mu spadly dopředu. Nedokázal si představit, že by mu ty rozkošné vlasy vytrhl. Nebo že by Zachrimu nějak ublížil.

„To ode mě bylo celkem hloupé. Jen jsem reagoval, ale mohl jsem nám ublížit. Jsem rád, že jsi mě rychle zastavil.” 'A převzal kontrolu,' dodala jeho mysl. Tato podřízenost Zachrimu nebylo otroctví. Byla to důvěra.

----------------------------------------

~ Uuuuuuž! Ovšem umírám rozpaky... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>