OSA - kapitola 27

Kapitola 12

'Co je?' vyťukal a zamířil do ložnice. Nešel na nákup oblečení a ani si nevybalil. Zvedl si kufr na postel. Vážilo to asi stejně jako prázdná krabice a z dobrého důvodu.

Ujistili Rourkea, že na Měsíci dostane všechno nové, takže se zabalil nalehko. Ne že by měl nějak mnoho fyzického majetku. V mobilu měl zhruba 90% všeho, co měl, a všechno to bylo digitální. A v kufru měl jenom tři trička, jedny dobré džíny odřené kolem kapes a čistý pár starých ponožek.

'Zvláštní donáška.' Napsala mu Stephanie. 'Papírování a tvůj mimozemský chlap.'

Měl podezření, že to bude něco takového, a když se mu to teď potvrdilo, žaludek mu dělal kotrmelce. Cory a ty jeho kraviny mohl stejně dobře existovat v jiném věku. Už mu na tom nesešlo. Rourke jen vážně, vážně chtěl, aby se Zachrimu líbil.

Poté, co se před ním pozvracel. Poté, co to možná celé podělal. Možná dvakrát, v zahradě a v jeho kanceláři.

Co se týkalo prvního dojmu, neměl co ztratit. To si v duchu řekl, přetáhl si přes hlavu triko a vyměnil tepláky za džíny. Když se podíval do zrcadla, jak vypadal, spatřil otrhaného, lajdáckého a možná 'ošklivého' chlápka.

Potřeboval se nechat ostříhat. Vlasy měl vlhké, ale stejně mu pořád trčely do stran. A až uschnou, bude to mít pozitivně rozvrabčené. Co si Zachri musel myslet o jeho vlasy, zatímco Rourke měl tak moc napilno s obdivováním těch jeho?

'No, tak co, jsi vzrušený?' zeptala se Stephanie.

Rourke měl příliš mnoho práce na to, aby jí hned odpověděl. Vůně byla důležitá, takže aplikoval praktickou vědu na to, jak na sebe dát to správné množství. Zamlžil tím vzduch a pak tím prošel po cestě z koupelny. Tak se bude zdát, že to měl na sobě celou dobu, už od rána.

Pak zjistil, že se začal potit, a pochyboval o sobě. Vrátil se pro 'trochu' víc.

'To zní dobře,' poslal Stephanii a naschvál volil slova, co ho nevykreslovala jako přehnaně nadšeného. 'Kdy tu bude?'

'Teď jsme u brány.'

Rourke se vrhnul k oknu. Odtud z hora viděl celý pozemek a díky jedinečné barvě Zachriho vlasů je spatřil. Lhala, byli za branou a za budovou, kde se setkal s Thomasem. Brzy bude ve věži a pak hned u jeho dveří, vystoupí z výtahu rovnou k němu do obýváku.

Rourke se ocitl uvězněný v jakémsi pekle, kdy nedokázal vymyslet, co za normální aktivitu by měl se svým tělem provádět, až se sem Zachri dostane. Upřeně zírat na výtah nebylo normální. Sedět na gauči bylo 'příliš' uvolněné, jako kdyby nebyl horlivý se s ním setkat. Koukat se s okna bylo šmírácké a nedávalo smysl. Jakmile Zachri vejde do budovy, bude to vědět.

Horečnatě přecházel tam a sem a několikrát si rukou projel vlasy.

Pak si připomněl, že tato návštěva mu nic nezaručí. Mohlo by to být jen další hloupé povídání, on na jednom konci pohovky a Zachri na druhém. Možná se nervoval jen tak pro nic za nic. Zachri si to možná dokonce rozmyslel. V parku spolu moc dlouho nebyli, takže nic neměl zaručeno.

'Pěkné myšlenky,' řekla mu Stephanie, ale ty špatné byly mnohem užitečnější. Na ty byl zvyklý.

Stál před výtahem. Ruce mu skočily do kapes, jako kdyby byly nezávisle stydlivé a opouštěly loď. Neměl ponětí, jak vypadal. Bylo divné zdržovat se ve svém obyváku s rukama v kapsách?

Dveře výtahu se rozestoupily a Rourke měl pocit, jako kdyby předstíral, že je bronzová socha v parku. 'Tak živá...' A ztuhlá.

Zachri vypadal úžasně. Tentokrát měl na sobě tmavý oblek a Rourke si ho okamžitě představil na nějaké elegantní události, kde srkal šampaňské a lichotil vznešeným paničkám. Pokusil se se nečervenat. V takovém scénáři by on byl tou vznešenou paničkou.

„Hej,” řekl chraplavě jako reproduktor se slabým připojením.

„Ahoj Rourke,” odpověděl Zachri hladkým tónem a hned k němu přistoupil. Nijak neváhal, ani nebyl na rozpacích. Ale Stephanie mu zastoupila cestu.

„To si nemyslím! Nechci, abyste se vy dva dotýkali. Žádné nehody, pamatuješ?”

Zachrimu se z hrdla vydral vrčivý, nespokojený zvuk, zahlížel na ni.

„Nejdřív si s ním promluvím. S jistotou se jej dotknu. Nedojde na žádné nehody.”

Její tón zakolísal z rozkazovačného na prostou otázku. „Jak mi to můžeš slíbit?”

„Myslíš si, že bych všechno riskoval kvůli tomuto skrovnému setkání? Když je 'možná' jen minuty od toho, aby byl zcela můj?”

Rourke zkroutil prsty do látky uvnitř kapes. Doufal, že to bude tohle. A to znamenalo... Že dneska v noci možná nebude v posteli sám.

Sklonil hlavu, už se nedokázal dívat na Zachriho v tom jeho tmavém obleku. Zatímco Stephanie zdráhavě uhnula z cesty.

„Snaž se, aby to netrvalo příliš dlouho, dobře? Tvrdě jsem bojovala, aby tohle vyšlo.”

„A za to máš mou vděčnost a respekt.”

Sklonil hlavu a vypadalo to, že to Stephanii zarazilo, zamrkala. Po chvilce si narovnala sako a zaujala upjatou pózu s tabletem u boku. Dneska měla vlasy v pevném drdolu a měla silnou vrstvu líčení. Dneska byla své obvyklé já, pěkná a profesionální.

Dívalo se na ni snáz než na Zachriho, co stál tak blízko Rourkeovi, že ten 'téměř' cítil mátu. To si musel představovat, ale chtěl strčit nos Zachrimu k límečku košile, jen aby si byl jistý. Chtěl, aby ho Alfa ovládl. Chtěl tu lahodnou vůni.

Rourke se v nitru rozpadal a nemohl to dát najevo.

Zachri ho zavedl k oknům, ale moc se ho nedotýkal. Alfa si v jednu chvíli stiskl nos, jako kdyby ucítil něco hnusného.

'To jsem použil příliš mnoho deodorantu?'

Rourke z toho prostě umře. Chtěl se na to zeptat nebo se nějak omluvit, ale Zachri si před ním klekl na kolena. Rourke na všechno zapomněl. Co se to dělo? Zachri tam dole vypadal k sežrání, ale proč klečel?

Alfa z kapsy vytáhl malou černou krabičku. Rourke cítil, jak mu spadla brada, a neměl ji jak zavřít.

„Rourke, ta úmluva, co ti dá k podpisu, je... pravdivá.” Trhl sebou. „Ale není to všechno. Studoval jsem mnoho lidských rituálů dvoření a tento je rozšířený. Chci, abys věděl, že tě nepovažuji za majetek, co budu vlastnit. Budu se snažit ze všech sil, abych ti poskytl svobodu, co bys měl v lidském vztahu. Cítím k tobě silné romantické pocity.”

„Uch...” 'Já taky?'

Jak by měl zareagovat?!

Žádosti o ruku by se mu, chlapovi a ploditeli, dít neměly. Rourke chápal, že až počne, bude provdaný lomeno nárokovaný. Alfové byli výkonní. Prostě se přes to přenesli.

„Rourke, vezmeš si mě?”

----------------------------------------

~ Tančím vítězný taneček a rozhazuju kytičky na všechny strany. Zachri se vyjádřil tak výslovně, že už to muselo dojít i Rourkeovi. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>