FOD - kapitola 51

Kapitola 51

Když se Zhang JiaRui vrátil, pátral po různých způsobech, jak pošpinit dobré jméno klanu Zhu.

Nejprve rozšířil zkazku, že jeden ze sloužících rodiny Zhu nezákonně šikanoval vesničany. Ale nakonec zatknuli věrného důvěrníka Zhu LaoSia. Všichni věděli, že Zhu Ziyu s ním už dávno přetrhal veškerá pouta. Ani je nenapadlo, že by počínání toho důvěrníka spojovali s rodinou Zhu.

Pak někdo nahlásil, že venkovský lenní pán při placení renty upravoval váhy. Padlo podezření, že někdo krátil dvorní daně. Zhang JiaRui vyslal úředníky, aby to zkontrolovali. Výsledkem bylo, že krácení daní odhalili u rodin Li a Wang. Jenom rodina Zhu si vedla řádné účty.

Opakovaně vyšetřoval několik případů, u kterých bylo podezření, že měli spojitost s rodinou Zhu. Ale vždycky to dopadlo tak, že rodina Zhu byla naprosto bez viny. Nejenom že neočernil plaketu „Dobročinného klanu” rodiny Zhu, vlastně se díky němu jejich pověst rozšířila ještě dál. Zhang JiaRui kvůli hněvu několik nocí nespal. Hluboce Zhu Ziyua nenáviděl a přísahal, že zařídí, že se rodina Zhu jednoho dne zhroutí.

Mezitím se Qin Ce vrátil do hlavního města, ale byl vážně zraněn. Kdyby ho doktoři nepřivázali k posteli a nenamíchali mu silný lék, aby mu vyčistili tu hnisající ránu na břiše, pravděpodobně by se přihnal rovnou do kraje QingMin.

„Tuhle truhlu musíš osobně předat Ziyuovi.” Tohle pečlivě řekl Yuchengovi, než upadl do kómatu.

Yucheng neotálel, osobně tu truhlu vzal a na koni se vydal do domu rodiny Zhu.

„Generále, pojď dál, pojď dál. Můžu se zeptat, proč jsi tak spěchal? Potřebuješ něco?” Zhou YunSheng toho muže přivítal, bylo to pro něj příjemné překvapení.

„Tato truhla je pro tebe, mladý pane Zhu.” Yucheng položil truhlu na stůl, vzduchem se šířil silný pach krve.

Zhou YunShengovi zaplesalo srdce. Okamžitě rozvázal uzel a otevřel víko. A působivé bylo, že uvnitř byla hlava. Tweety a Lushi úlekem zaječely, ale Zhou YunSheng se vesele zasmál.

Tento člověk měl na tváři tetování obrovského Rocha. Byl to legendární vůdce loupežníků z hor LuoShui jménem Wang ZhanPeng. To on zavraždil Zhu Ziyuova otce. Těch dvě stě pytlů jídla nevydal nadarmo.

Zhou YunSheng si vydechl úlevou a nepatrně se usmál. „Generále Yu, jsi mým dobrodincem. Tuto laskavost si budu vždy pamatovat.” Stačilo se mu tehdy jenom trochu zmínit a on si vlastně jeho tužby zapsal do paměti. A když vyřešil tu situaci v hlavním městě, musel okamžitě vyrazit do LuoShui, aby ho pomstil. A také mu pilně a osobně doručil hlavu. Aby něco takového udělal bez jakéhokoli osobní výhody...

Vážně by to mohl být muž, kterého hledal?

Zhou YunSheng měl srdce náhle celé horoucí. Impulzivně přitiskl toho muže do křesla a zatímco byl generál celý omráčený, Zhou YunSheng mu vklouzl jazykem do úst. Lízal a sál.

Yuchenga to šokovalo, ale pocit slabosti neprosto odstrčil jeho odmítnutí. Mladý pán Zhu měl až příliš dobré techniky líbání, měl pocit, jako kdyby mu vysával duši.

Ale Zhou YunShengova duše necítila to známé tepání. Yucheng nebyl jeho oblíbený muž. Tak kde byl? Zhou YunSheng z toho měl depresi. Přestal svůj průzkum jazykem a ustoupil o pár kroků vzad.

„Generále Yu, urazil jsem tě. Prosím, odpusť mi. Sbohem.” Uklonil se a napřáhl ruku dopředu, značil tak, že má odejít.

Yuchenga silou políbili, ale on vlastně zapomněl, jak vzdorovat. Když se mu rozum navrátil, už jel na koni pár kilometrů za QingMin. Dojel do tábora a omráčeně se posadil vedle svého velitele. Ve rtech mu stále mravenčilo.

Po hodině účinek anestetik postupně vyprchal a Qin Ce otevřel oči.

„Doručil jsi mu tu věc?” zeptal se okamžitě.

„Doručil.” Yuchengovi znovu zrudly tváře a on zašeptal: „Hou Ye, pokud... pokud by o tebe měl zájem muž, co bys dělal?”

„Který muž má o 'tebe' zájem?” odfrkl si Qin Ce.

„Mladý pán Zhu. Zrovna mě políbil.” Yucheng si zakryl tvář a zamumlal: „Ani mi to nepřišlo nechutné. Přišlo mi to... Hou Ye, vážně jsem beznadějný. Kdyby byl mladý pan Zhu Ger, okamžitě bych si ho vzal. Ale i když není Ger... nedokážu už rozumně přemýšlet.”

Qin Ce málem spadl z postele. Oči mu zmrzly na ostré čepele, co se zařezávaly Yuchengovi do odhalené kůže. Yucheng odskočil a vykoktal: „Hou... Hou Ye, co to s tebou je? Proč na mě takhle zahlížíš?”

„Proč tě políbil? To jsi mu neřekl, že je ta truhla ode mě?” Tenhle zatracený chlap, zase ho okradl o zásluhy! Nejprve za to strážení a teď i za loupežníky!

„...Neměl jsem čas to říct, mladý pan Zhu mě hned políbil.” Yucheng si najednou uvědomil svou chybu. Otočil se a už jenom viděl, jak velitel vyběhl ze dveří v tenké, napůl rozevřené róbě. V mžiku mu jeho silueta zmizela z očí.

Zhou YunSheng byl pořád ještě rozrušený z toho, kde byla jeho láska, když ho sluha informoval, že přijel Shen Wei Hou Shizi.

Shen Wei Hou... Xiao Hei? Co ten tady dělal? Zatímco o tom hloubal, do síně vběhl ztrhaný muž. Byl ledabyle oděný v černé róbě a pod ní byly jasně viděl zakrvavené obvazy. Na té jeho pohledné tváři byl vidět divoký hněv.

„Tohle musíš vědět. To já jsem Yuchengovi rozkázal, aby střežil tvůj dům, a loupežníky v LuoShui jsem osobně zničil já. A...” Nakráčel k Zhou YunShengovi a natáhl ruce. V očích mu jasně planulo.

„...tohle.” Vůně tabáku byla tak intenzivní, že se z toho Zhou YunShengovi zamotala hlava.

„Takže ten člověk, kterému bys měl být vděčný, jsem já. Měl bys mít zájem o mě a ne o Yuchenga. A měl bys líbat mě a ne jeho. Pokud mi ještě nějaký muž ukradne políbení, co patří mě, vytrhnu mu jazyk,” řekl Qin Ce drsně a pak se nahnul a zakryl rudé rty toho mladého muže.

Jak se jejich jazyky dotknuly a jak se jejich sliny promísily, Zhou YunShengovou duší projelo to známé zachvění. Mysli jim vybuchly vřelým, jasným plamenem. Byl to pocit, jako kdyby získali veškeré pocity radosti a spokojenosti, které jim svět mohl nabídnout. Ti dva se k sobě tiskli, neustále měnili úhel, aby ten polibek prohloubili. Než se od sebe oddělili, uplynula čtvrt hodina. Mezi rty se jim táhla stříbrná nitka.

„...Vážně jsi to byl ty!” Zhou YunSheng si spokojeně povzdechl a pak mu tvář potemněla. „To už se Zhang ShuLinem nejsi zasnoubený?”

„Copak jsem s ním byl?” Qin Ce smázl Zhou YunShengovi z čela pudr a opakovaně líbal tu jasně rudou tečku.

„Ta zkazka už zdomácněla. Všichni povykovali, že Zhang ShuLin je budoucím partnerem Hou Yea. Dal jsi rodině Zhangů tolik darů a výhod, copak to nebylo proto, aby sis Zhang ShuLina vzal? A pokud ano, proč otravuješ mě? Vypadni odtud, k čertu!” Zhou YunSheng do Qin Cea kopal.

Qin Ce se chopil jeho tváře a zatímco mu zíral do očí, vysvětlil: „Splatil jsem svůj dluh vůči rodině Zhangů. Tolik nápadných darů jsem jim dal jen proto, abych se jim odvděčil, že mě zachránili. Laskavost je laskavost, ale láska je láska. Neodvrhnu celý život štěstí jen proto, abych splatil laskavost. Zhu Ziyu, miluju jenom tebe. Miloval jsem tě, i když jsem si myslel, že jsi muž. Oddám ti celý svůj život a nikdy toho nebudeš litovat. Pokud mi nevěříš, můžeš mi vytrhnout srdce z těla a podívat se.”

Navedl ruku svého milého ke svému srdci, tělo tam měl pokryté vlhkou gázou.

Zhou YunSheng viděl tu prosakující krev a okamžitě zapomněl na svůj hněv. Rychle řekl Tweety, aby donesla schránku s léky. A Qin Ce přirozeně zůstal přes noc.

Půl měsíce se k sobě lísali a pak se Qin Ce zdráhavě vrátil do hlavního města připravit svatbu. Ano, Zhou YunSheng slíbil, že se provdá za mocného váženého pana Shen Wei Houa. Už byli starý pár, byli spolu několik životů, copak by nebyl pokrytec, kdyby si najednou hrál na netykavku? Bude si vážit každé chvilky, co byli spolu. Dokud mohl. Zvlášť když vážně nedokázal odhadnout, co se stane v další inkarnaci. Kdo ví, kam se příště ten muž zatoulá nebo jestli se zase zamiluje do někoho jiného.

Ale Zhang JiaRui během tohoto půl měsíce nezahálel. Shromáždil co možná nejvíc lidí, co byli kolem Zhu Ziyua, aby odhalil nějaké jeho tajemství. A jeho urputnost se nakonec vyplatila. Vážně našel zainteresovaného člověka, nespokojenou služebnou, kterou z klanu Zhu vyhodili. A udivující bylo, že mu řekla, že Zhu Ziyu byl Ger. Zhusha Zhi měl mezi obočím a obvykle si ji zakrýval pudrem.

Zhu Ziyu měl na muže nezvykle nádhernou tvář. Zhang JiaRui se nemusel nijak nutit, aby té informaci uvěřil. Dal věci do pohybu.

Když se Zhu Ziyu procházel po tržišti, vylili mu na hlavu vědro vody a najednou k němu přiběhla stará žena, aby mu otřela čelo. Tím odhalila jeho Zhusha Zhi. Mezi přihlížejícími začal bzučet nový drb.

Jelikož to byl takový vzácný drb, netrvalo ani den a věděla o tom celá vesnice. Zhang JiaRui příhodně předhodil Zhu Ziyuovi potencionálního partnera k sňatku, byl to nechvalně proslulý gambler. Byl to ten samý hazardní hráč, kvůli kterému přišla rodina Zhu původně na buben a kvůli kterému žil Zhu Ziyu životem horším než smrt.

Když zprostředkovatelka sňatků přivedla hazardního hráče ke dveřím, Zhou YunSheng se usmál a uvítal je. Zrovna se posadili a ještě nikdo ani nezačal mluvit, když sluha řekl: „Přijel vážený pan Shen Wei Hou.”

„Hou... Hou Ye? Co tady dělá? Jaký je mezi vámi vztah?” Zprostředkovatelka sňatků slyšela jenom o vztahu mezi rodinou Zhangů a lordem Shen Wei Houem. Vůbec se nemluvilo o přátelství mezi rodinami Zhu a Hou. Jinak by úředník Zhang tak otevřeně nezaútočil na Zhu Ziyua.

„Až přijde dovnitř, zjistíš to.” Zhou YunSheng se chopil svého šálku a pomalu upíjel čaj. Neřekl Qin Ceovi, co se stalo. Jelikož se chtěl Zhang JiaRui hnát ke své vlastní smrti, nezastaví ho. Očividně k té frašce svolil, jak jinak by se k němu ta stará žena dostala tak blízko?

Qin Ce poslal své lidi, aby těch sto a dvacet položek věna uložili do skladu, zatímco sám vstoupil do hlavní síně. Spatřil svého oblíbeného člověka sedět na divanu a okamžitě k němu přišel a políbil ho do vlasů. Jeho obvykle chladné oči byly plné hluboké lásky a vřelosti.

Zprostředkovatelka sňatků a hazardní hráč se posadili vzpřímeněji, těla jim ochladla ledem. Ten skrytý milenec mocného generála nebyl v rodině Zhangů, ale přímo tady v rodině Zhuů! Zdálo se, že Zhu Ziyu byl skutečný snoubenec.

„Co jsou zač?” Qin Ce na ty dva lidi pozvedl obočí.

„Jeden je zprostředkovatel sňatků a druhý manžel, co mi rodina Zhangů osobně vybrala. Tys to nevěděl? Před pár týdny chtěl Zhang ShuLin koupit můj západní svah, nesouhlasil jsem, a tak je napadlo mě provdat. Snaží se vybílit mou rodinu Zhu. A někdo – a nevím kdo – začal šířit zkazky, že jsem bohatý a bezcitný netvor a teď se podívej, jak to dopadlo...” Zhou YunSheng se po svých slovech opovržlivě usmál.

Qin Ce zuřil, přitiskl si Zhou YunShengovu ruku ke rtům a políbil ji. Pak chladně řekl: „Jaký úředník Zhang? Pokud jsem šťastný, může si tak říkat. A pokud ne, bude ještě méně než nic.” Podíval se na zkoprnělou zprostředkovatelku sňatků a řekl: „Vyřiď Zhang JiaRuiovi, že jsem ho vysadil do oblak, a tak ho shodím do propasti. Ať se radši připraví.”

Zprostředkovatelka sňatků opakovaně přikyvovala, chopila se paže hazardního hráče a jala se k odchodu. Ale kvůli následujícím Zhou YunShengovým slovům ztuhla.

„Takový pes. Troufl si přijít do domu klanu Zhu, aby se se mnou oženil, vážně neví, co je život a co smrt! Dejte mi někdo jeho ruku!” Ty špinavé ruce Zhu Ziyua opakovaně postrkávaly na práh smrti. Jak by mohl dopustit, aby si je jen tak zachoval.

Hazardní hráč zaječel strachy a prosil o smilování, ale Qin Ce bezprecedentně vybuchl smíchy. Mávl rukou na stráže a pak se sehnul, aby svého milého políbil na tu jeho delikátní tvář. Dva strážní se chopili hazardního hráče a usekli mu ruku.

Ti dva, co sem arogantně nakráčeli, teď v panice vyběhli. Viděla to celá vesnice. Zprostředkovatelka sňatků si netroufla otálet, okamžitě vběhli na úřad magistrátu a vyřídili generálova slova.

Zhang JiaRui zbledl a spěchal domů, aby to prodiskutoval se Zhang ShuLinem. Jeho bratr byl přece jenom člověk, co generála zachránil. Nemohl se vůči němu chovat nevděčně.

Zhang ShuLinovi zkyslo srdce. Ale kvůli budoucnosti svého bratra musel zaběhnout do domu Zhu za lordem Shen Wei Houem. Sluhové ho nepustili dovnitř, a tak mohl akorát čekat stranou. Teprve ráno druhého dne viděl generála vyjít ven.

„Xiao Heii, prosím, počkej.” Rychle ho následoval.

„Na koho to voláš?” zeptal se Qin Ce temně.

„Hou Ye, prosím počkej, musím ti něco říct.” Zhang ShuLin okamžitě změnil, jak ho oslovoval.

„Ale já ti nemám co říct. Byl jsem ti zavázán, ale ten dluh byl splacen. Dal jsem ti jídlo, pozemky a bohatství. Kdyby ses s tím spokojil, mohl jsi žít hladce. Ale byl jsi hamižný a snažil ses z mé manželky vymámit její pozemky. Poté, co ses ho pokusil okrást o bohatství, ses pokusil jej okrást i o život tím, žes ho nutil ke sňatku. Předstíráš, že jsi světec, ale všichni vidí, jaký jsi ve skutečnosti. Jen při pohledu na tebe se mi dělá zle. Vrať se a řekni Zhang JiaRuiovi, že to nikdy nenechám být!”

Člověk, co zaútočil na jeho milého, si žádnou milost nezasloužil!

Zhang ShuLin neměl slov. Mohl tam akorát bezmocně stát, zatímco generál odjel.

Zhang JiaRui byl vzhůru celou noc a čekal. Tvář měl pokroucenou, vlasy mu vypadávaly a kvůli lítosti se mu vnitřnosti barvily dozelena. Když se vrátil jeho bratr, stačil mu jeden pohled na jeho frustrovaný výraz a přišel o sílu stát. Podlomily se mu nohy, celé tělo měl ochablé.

Měl to předvídat. Zhu Ziyu byl nádherný, bezstarostný a hrdý, jak mu mohl Qin Ce odolat.

„Bratře, co zmůžeme?” Byl znovu jako dítě a brečel. Jeho ceněná moc a prestiž mu proklouzávala mezi prsty.

Ani Zhang ShuLin neměl žádnou naději. Mohl ho akorát konejšit, že Xiao Hei nebude tak necitelný.

Ale Qin Ce byl vlastně velmi necitelný. Všechnu svou něhu zasvětil Zhou YunShengovi. Kdokoli, kdo jednal proti jeho milému, utrpí jeho bláznivou pomstu.

Zhang JiaRui se brzy zapletl do velkého případu korupce. Poslali ho do vězení a sebrali mu slávu i titul. Zhang ShuLin prodal veškerý majetek rodiny, aby ho z vězení vykoupil. Pověst rodiny Zhangů byla naprosto zničená, na každém kroku je drsně kritizovali. Lidé si mezi sebou šuškali, že Zhang JiaRui falešně obvinil své podřízené, že si svůj konec zasloužil a že se Zhu Ziyu vážně ke generálovi hodil víc...

Rodina Zhangů nikdy nemohla doufat, že by ze sebe v kraji QingMin tu hanbu smyla, a tak se museli přestěhovat někam daleko a začít znovu. Ale neměli žádné základy, žádné konexe a žádné peníze, jak by se jim mohlo snadno žít? Kdykoli Zhang ShuLin vymyslel nějaký dobrý nápad, jak vydělat peníze, ostatní to svižně okopírovali a ukradli. Kvůli těm těžkostem si vážně uvědomil, jaké měl štěstí, že narazil na tak dobrého lenního pána jako Zhu Ziyu.

Zhang JiaRui měl velmi velké ambice, ale nedokázal ustát překážky. Poté, co mu přehradili cestu ke kariéře, měl pocit, že byl život beznadějný a sklíčilo ho to. Chytil se se špatnými lidmi a začal holdovat alkoholu, drogám, hazardním hrám a jiným zlozvykům. Naprosto se z něj stal nebezpečný ničema.

Když se o něm někdo z místních zmínil, vždycky akorát žalostně potřásli hlavou.

----------------------------------------

~ No páni, ZYS to bere vážně zevrubně a Qin Ce samozřejmě udělá vše, co mu na očích vidí. Příště zakončení tohoto světa a pak hurá na další! Tentokrát moderní svět, šoubyznys a mafiáni! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>