FOD - kapitola 49

Kapitola 49

Qin Ce brzy neměl čas přemýšlet o milostných problémech.

Protože se v hlavním městě vyhlásilo stanné právo, posledně se dovnitř nedokázal vplížit. Ale kvůli nedávné pohromě se u městských bran shromáždil příliv lidí bez domova, takže stráže, co to tam bránily, zakoušely chaos. Byla to dobrá příležitost, jak se proplížit dovnitř.

Vymyslel si výmluvu, proč odejít od rodiny Zhangů, a převlékl se za strážného, aby se snadno vetřel do paláce.

Císař měl v paláci mnoho věrných ministrů. Kdyby zemřel a malý princ jej rychle následoval, ministři by nevyhnutelně měli svá podezření a způsobilo by to spoustu problémů. Kvůli tomu si Královna matka dávala na čas. Čekala, až její syn zdědí trůn, a pak prince pomalu otráví, aby se vydal v šlépějích svého otce.

Qin Ce se hladce dostal do paláce a užuž chtěl vzít malého prince, když ho náhodou spatřila jedna hlídka, což vedlo k pátrání po celém městě.

Zároveň s tím Zhou YunSheng dostal od svého sluhy dobré zprávy. Zástupce Shen Wei Hou Shizia se velmi shodoval s vlastnostmi, které Zhu Ziyu hledal. Byl vysoký 180 cm, vypadal důstojně, měl rozložitou postavu a kouřil. Vlastně mu v armádě přezdívali Starý kuřák.

Zhou YunSheng byl radostí bez sebe. Velkou sumou podplatil strážné v hlavním městě, aby mu dovolili vstoupit do města. Pronajal si pokoj v hostinci nedaleko zástupcovy vily a trpělivě čekal.

Čekal celý den, ale ten muž se nikdy neobjevil. Byl z toho celkem frustrovaný. Tweety a Lushi se naobědovaly a pak se vrátily do svých pokojů k odpočinku.

„Pane, tvá koupel je připravená, prosím.” Majitel hostince odsunul přepážku a ukázal mu vanu plnou horké vody, ovšem také vědra plná okvětních plátků.

„Co je tohle?” Zhou YunSheng ukázal na vědra, v ústech mu cukalo.

„Tohle připravily vaše služebné, abyste měl voňavou lázeň. Nasypu ti jich trochu do lázně.”

Tweety a Lushi si myslely, že jejich mladý pán cestoval do města, aby se setkal se svým milencem. Představivost jim přirozeně jela na plné obrátky. Zhou YunShenga to pobavilo, hodil tomu příliš pilnému pracantovi dva stříbrné a pak hloupě zíral na ty vznášející se okvětní plátky.

To je jedno, teď mohl dokonce porodit, proč by se měl trápit kvůli něčemu takovému? Zašklebil se, svlékl se a pomalu se ponořil do vody. Za pár minut někdo silou rozrazil okno za ním. Na rám okna skočil maskovaný muž, pak ztuhl a zíral na něj.

Přesněji řečeno zíral na Zhusha Zhi, co měl Zhu Ziyu mezi obočím.

„...Ty jsi Ger?” zeptal se maskovaný muž.

„...Xiao Hei?” Zhou YunSheng nakrčil čelo. V přízemí slyšel dusot mnoha nohou a pak maskovaný muž rychle zavřel okno a skočil mu do lázně. Ponořil se na dno sudu. Naštěstí byla hladina zakrytá okvětními plátky, takže skrývaly všechno pod sebou.

Dveře někdo rozkopl a dovnitř vtrhlo několik vojáků, máchali kolem sebe meči. Odstrčili přepážku a za ní našli vyděšeného muže, co si zakrýval hruď a co na ně zíral rozšířenýma očima.

„Kdo jste? Proč jste se mi vlámali do pokoje? Tohle vám řeknu rovnou, jsem snoubenec velitele armády Zuo, pana Fei WenHaie. Pokud ho urazíte, budete se mít z čeho zodpovídat!!”

Zhou YunSheng to neřekl jen tak bezdůvodně. Královna matka měla kontrolu nad pěti jednotkami armády You a snažila se na svou stranu získat armádu Zuo, aby jí pomohla v boji proti armádě Qin. Přirozeně se neodvažovala urazit žádného z velitelů. A kromě toho byl velitel Fei čestným šlechticem a vskutku měl v plánu se podruhé oženit.

Ten člověk ve vaně byl neobyčejně krásný a tváře měl hněvem celé zrudlé. A ta tečka mezi obočím byla rudá jako kapka krve. Tak oslňující kráska mohla patřit jenom bohatému šlechtici. Několik vojáků se neustále ohlíželo, aby se ještě jednou podívali, zatímco ustupovali za přepážku. Zkontrolovali to pod postelí, v šatníku a na dalších místech, kde by se mohl někdo skrýt, a pak odešli.

Tweety a Lushi za nimi rychle zamkly dveře.

Qin Ce vyskočil z vody, zaskřípal zuby a zeptal se: „Ty jsi zasnoubený s Fei WenHaiem?”

„Ne. To byl jenom trik.” Zhou YunSheng ledabyle odmávl jeho starosti. Vyskočil z vany a v klidu si navlékl róbu. Nikdy nebyl nic jiného než muž, takže se před Qin Ceem nestyděl.

Qin Ce zíral na jeho velmi pevnou zadnici a štíhlé rovné nohy. V nosu ucítil teplo a vlastně mu z něj začaly téct dva proužky krve. I rozkrok měl bolestně napjatý, jako kdyby měl co nevidět vybuchnout.

Zhou YunSheng si uvázal opasek, bosý přešel ke stolu a nalil si čaj. Zeptal se: „Proč jsi najednou tady? Dokonce tě pronásledují stráže. Udělal jsi něco špatného?”

„...To se těžko vysvětluje.” Qin Ce si tu krev z nosu okamžitě smyl, ale neodvážil se z vany vstát. Nechtěl, aby Zhu Ziyu objevil to obrovské mořské stvoření.

Zhou YunSheng už věděl o všech událostech, ke kterým mělo dojít, přirozeně neměl zájem to nijak dál rozvádět. A i kdyby to nevěděl, nečekal by, že by mu Qin Ce řekl pravdu. Znovu přešel k vaně a usmál se. „Co kdybychom se dohodli?”

„Na čem?” Qin Ce se obezřetně nadechl a přinutil se se na tělo toho muže nedívat, i když pod tou vlhkou róbou viděl jeho obrysy velmi jasně.

„Pomůžu ti uprchnout z toho lovu a ty zapomeneš, že jsem Ger.”

„Proč prostě neřekneš lidem, že jsi Ger?”

Qin Ce se na něj podíval. Potlačil své vzrušení a dodal: „Jelikož jsem viděl tvé tělo, měl bych za tebe přijmout zodpovědnost.”

„Pokud bys za mě 'přijal zodpovědnost', co by dělal Zhang ShuLin? Copak už nemáte pevně dané zasnoubení? To se ti líbí chovat se jako král a zahřívat co možná nejvíc postelí? Kde bereš tak velké ego?” ušklíbl se Zhou YunSheng.

A pak dodal: „Nepotřebuju, abys přijímal zodpovědnost, už mám svého milého. Vlastně jsem přišel do Pekingu jen proto, abych se s ním setkal.”

Qin Ce chtěl vysvětlit svůj vztah se Zhang YuLinem, ale ta poslední věta ho omráčila. Trhl sebou, jako kdyby mu někdo zabodl nůž do hrudi. Jako kdyby mu kolem srdce vyřízl kruh a pak to jeho tlukoucí srdce vytáhl a rozmačkal ho na padrť. Nenáviděl se za to, že se tak uspěchaně zaslíbil Zhang ShuLinovi. Ale ještě víc nenáviděl toho člověka, do kterého se Zhu Ziyu zamiloval. Udělal by cokoli, aby se s tím člověkem setkal. A roztrhal ho na kusy.

„Kdo je tvůj milý? Jestlipak budu mít tu čest se s ním setkat,” zeptal se nonšalantně. Tvář měl bezvýraznou, ale v duchu plánoval vraždu.

„Počkej, až ho najdu. A pak se mě můžeš znovu zeptat,” řekl Zhou YunSheng, cítil se sklíčeně.

Ještě jsi ho nenašel? Dobře, navždy zmizí. Qin Ce sklopil zrak, maskoval tak ten krvežíznivý lesk v očích. Poté, co tak dlouho pobýval ve vychladlé vodě, vylezl z kádě a vzal si čistý oděv, co mu mladík předal.

Ti dva měli naprosto jinou velikost. Látka se Qin Ceovi pevně obepínala kolem těla a vykreslovala jeho svalnatou postavu. Zhou YunSheng mu věnoval jeden rychlý pohled a pak odvrátil zrak. Cítil se trochu nepříjemně rozpáleně. Tento muž byl stejně jako jeho milenec chodící dávkovač hormonů.

„Já budu spát na posteli, ty na zemi.” Z komody vytáhl další přikrývky a hodil je Qin Ceovi k nohám.

„Přirozeně.” Qin Ce si rychle rozložil lůžko. Po chvilce najednou řekl: „Jednu věc musím uvést na pravou míru. Nejmenuju se Xiao Hei, ale Qin Ce.” Jak ostudné jméno! Za koho ho Zhang ShuLin měl? Byl vojenský velitel a ne pes!

Zhou YunSheng se vesele uchechtl. „Slyšel jsem tě, Xiao Heii.”

Qin Ceovi problýsklo v očích, ale nečekaně si nestěžoval. Bylo to stejné jméno, ale když to vyslovil Zhu Ziyu, byl by ochotný vrhnout se i do plamenů, kdyby ho to uspokojilo. Zdálo se, že se vážně dostal do bodu, odkud nebylo návratu.

Když si ti dva muži ustlali, zhasli a uložili se ke spánku.

Qin Ce měl ve své nejbližší blízkosti člověka, kterého miloval, nedokázal uvolnit svou mysl. Útočila mu na ně jedna fantazie za druhou. Dech se mu postupně zrychlil a pak se otočil a zíral na tu odpočívající siluetu.

Dolní část svého těla začínal mít rozbolavělou, konečně dosáhl limitu svého vytrvalosti. Užuž chtěl tomu mladému muži něco navrhnout, když ten najednou promluvil: „Neustále se převaluješ a házíš sebou, nemůžeš spát?”

„...Ne, jen zřídka spím vedle jiných lidí, cítím se trochu mimo.” Qin Ce ztuhl, dýchal pomalu, aby zklidnil to své rozrušení.

„To i já. Ale zkusme se vyspat, zítra ráno se musíme dostat z města.”

„Jak se dostaneme z města?”

„Samozřejmě v převleku.”

„V převleku za co?”

„...”

Qin Ce s ním mluvil, zatímco si rukou oblažoval svou dolní část. Mysl se mu zaobírala Zhou YunShengovými rudými tvářemi a zamlženýma očima. Měl silné sebeovládání. I když se mu tělo i duše chvělo právě kvůli tomu mladému muži, dech měl vyrovnaný.

Zhou YunSheng mu nastínil zítřejší plán a pak nevinně usnul.

Qin Ce konečně vyvrcholil. Ale podobně jako vlk, kterého konečně vypustili z dlouhého zajetí, se nedokázal zasytit.

Druhého dne Zhou YunSheng řekl Tweety, aby šla koupit nějakou kosmetiku. Se svými skvělými schopnostmi proměnil Qin Cea na šedesátiletého staříka, co měl tvář plnou vrásek a podobně. Dokonce i krk a další odhalenou kůži měl povolenou. Vlasy, obočí a bradku měl celou šedou, měl sehnutý hřbet a při každém kroku se potácel, jako kdyby byl na prahu smrti. I kdyby před Qin Ceem stáli jeho rodiče, nepoznali by ho.

Oba dva nastoupili do kočáru, aby se dostali z města. Zhou YunSheng si svou Zhusha Zhi nezakryl a ověsil se těžkými zlatými šperky, aby podtrhl svou krásu. Městská stráž se jich jen nepatrně vyptávala, než je pustila z města.

Když se blížili k vesnici, Qin Ce se přesvědčil, že je nikdo nesledoval. Pak popadl Zhou YunShenga za paži a řekl: „Zakryj si Zhusha Zhi.”

Nechtěl, aby na to tajemství přišel někdo jiný, než celou situaci stabilizuje. Zhu Ziyu mohl být jen jeho.

„Zakryju, není to tvoje starost.” Zhou YunSheng se na něj omráčeně podíval.

„Zakryj ji hned.” Qin Ce se nedokázal uvolnit.

Zhou YunSheng nedokázal pochopit, na co myslel, ale stejně vytáhl pudr, aby si ji zakryl. Qin Cea to konečně uspokojilo. Vyskočil z kočáru a pak běžel patnáct kilometrů do kasáren.

Tam prodiskutoval své plány se svým zástupcem a v noci se vrátil do domu Zhangů.

Když ho Zhang ShuLin spatřil, byl velmi šťastný, ale nepřiřítil se k němu jako obvykle. Stál bez hnutí a tvářil se komplikovaně.

Zhang JiaRui se bez obalu zeptal: „Bratře Xiao Heii, už se ti vrátila paměť? Jaká je tvoje totožnost? Někdo nám zrovna v tichosti poslal pár stovek kilo rýže a štůček stříbra. Řekli, že to je na oplátku naší laskavosti.” Ta laskavost se mohla týkat jen toho, že zachránili Xiao Heie.

„Ta rýže a stříbro je pro vás. Zrovna teď je nepraktické vyjevit mou totožnost, ale v budoucnu se to dozvíte. Nikomu o těch darech neříkejte, mohli byste v nich podnítit zlo.” Qin Ce měl lhostejnou tvář, jako kdyby ten upřímný Xiao Hei nikdy neexistoval.

Zhang ShuLina to polekalo. Okamžitě přikývl a slíbil, že to udrží v tajnosti.

Zhang JiaRui o tom v duchu intenzivně přemítal, dal si dvě a dvě dohromady a pak se s jasnýma očima zeptal: „Takže... pořád platí tvoje zasnoubení s mým bratrem?” Pokud byl tento muž vážně ten pohřešovaný syn Wei, pak by rodina Zhangů vyhrála jackpot. A on by tím také snadno nabyl základ ve společnosti.

„Neplatí,” popřel to Qin Ce, ani přitom nezaváhal.

To rozdrtilo Zhang JiaRuiova očekávání. Naštvaně začal: „Jak nečekané, že je důstojný velitel armády tak zlovolný muž.”

„Jsi velmi chytrý, ale jsi ten typ člověka, co si to užívá. Takoví chlubilové vždycky umřou nejrychleji,” odpověděl Qin Ce bezvýrazně. „Vážně jsem to slíbil, ale nepřipravím se o celý život štěstí jen kvůli ledabylému slibu. Existuje mnoho způsobů, jak laskavost oplatit. Nestojí mi za to, abych ji splatil vlastním tělem. Měl jsem amnézii a ne újmu na mozku. Pokud jsi vážně chytrý, poslušně přijmeš, co ti nabízím, a nebudeš se snažit si něco začínat. Mám způsoby, jak tě přimět toho litovat.”

Zhang ShuLin si uvědomil, že ten člověk před ním byl pan Wei, strašlivě mocný velitel armády. A ne upřímný Hei, kterého kdysi znal. Se zarudlýma očima přikývl.

Zhang JiaRui k němu cítil zášť, ale také věděl, že vejcem kámen nerozbije. Neměl na výběr a musel se této zlaté husy vzdát.

Qin Ce se se Zhangy rozloučil a pak tiše zmizel do noci.

----------------------------------------

~ A teď si představte, že by Qin Ce našel sám sebe a roztrhal se na cucky. Akorát že o tom ani jeden ještě neví... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>