LMW - kapitola 357

Kapitola 357 – Nepřátelé z přátel

Bylo těžké kopat duchovní drahokamy, zvláště hluboko v moři. Pro obyčejného člověka to bylo nemožné, ale naštěstí tu byl Ling Xiao.

Použil svou moc, aby vytvořil pole, co odpuzovalo mořskou vodu. Jelikož byli tak hluboko v oceánu, tlak byl tak silný, že dokonce ani Ling Xiao to nedokázal vystát dlouho. Nanejvýš zvládl hodinu.

Jakmile čas vyprší, bude muset stáhnout své pole, jinak mu to zraní jádro. A potom by nemohl akademii DaoXin pomoct při získání Živelné esence.

You XiaoMo tu naléhavost rozpoznal a rychle vytáhl lahev duchovní vody, aby byl kdykoli připravený si doplnit duševní moc. Zvláště když bude jediný, kdo bude kopat.

Duchovní drahokamy byly nesmírně tvrdé. Ani nemluvě o tom, že byly zakopané hluboko, takže bylo obtížné je vykopat. You XiaoMo si to po prvním duchovním drahokamu uvědomil, a proto musel během kopání používat duševní moc. Bylo dobře, že teď byl mágem 8. řádu.

Pro efektivnost mohl pracovat akorát trochu hruběji.

Rozprostřel svou duševní moc jako rybářskou síť a kopal. Za méně než dvě sekundy vložil to, co vykopal do dimenze. A pak znovu pořád dokola.

Po dlouhé době dřiny a pití duchovní vody bylo při jednom člověku nemožné získat požadované množství.

You XiaoMo nakonec nedokázal získat ani tisícinu dostupných duchovních drahokamů.

Jakmile Ling Xiao stáhl své pole, okamžitě odešli.

Netrvalo dlouho a spatřili světlo. A rozhodli se vrátit zpět do Pramenného jezera, jejich výchozího bodu.

You XiaoMo byl stále zklamaný, zatímco ze sebe sklepával vodu.

Během té hodiny, co byli pryč, Azurový ostrov nesmírně ztichl. Všude byly sutiny ze zničené architektury a po starém Hei Tianovi a ostatních nebylo ani vidu, ani slechu.

Po chvilce je přišli vyhledat Xiao Hei a ostatní. Nikdy se od Pramenného jezera moc nevzdalovali a udržovali kontakt s SheQiuem.

„Pane, konečně jsi vylezl.” CatQiu se k nim s pláčem rozběhl. Vrhl se You XiaoMovi k nohám a pokračoval: „Vážně jsem se bál, bylo tu tolik silných lidí.”

You XiaoMo ho zvedl. CatQiu vypadal jako králičí zajíc, co měl ve svém minulém životě. Kulatý, plochý, se dvěma králičíma ušima, a tak si You XiaoMo nemohl pomoct a pohladil ho po srsti. „Co se stalo?”

Tsundere Xiao Hei řekl: „Když jsme dorazili k Pramennému jezeru, přišli i tři kultivátoři z Nekonečného města. Z jejich konverzace jsme dokázali odhadnout, že znali tajemství pod jezerem a že neměli v plánu o tom říct ostatním.”

Tehdy se báli, že na ně přijdou. Obzvláště když se tak moc lišili v řádu. Bylo dobře, že byli velmi daleko a že spěchali, proto je nenašli.

Ling Xiao odpověděl: „Přišli jsme na to samé.”

Xiao Hei pokračoval: „A ještě něco. Zdálo se, že starého Hei Yuna a ostatní někdo sledoval. Pronásledoval je.”

Ling Xiao při tomhle pozvedl obočí. „Víš, kdo to je?”

Xiao Hei potřásl hlavou. Pán mu o někom takovém nepodal žádné informace. „Je to mladý muž v černém plášti.”

Když už byla řeč o oróbovaném muži, co byl mladý a mohl pronásledovat starého Hei Yuna, aniž by na něj ten přišel, a tudíž byl tedy kultivátor 10. řádu. Někdo takový tady byl.

Nebylo divu, že se zdálo, že ten dotyčný na nějakou dobu zmizel. Přišel do Nekonečného moře, aby ukradl Živelnou esenci. Tentokrát pro něj nebude návratu, pomyslel si Ling Xiao, zatímco se mu rty zkroutily do zlověstného úsměvu.

„Jaká je zrovna teď situace?” You XiaoMo na to také přišel, ale vážně tomu nevěnoval pozornost. I když byl ten člověk silný, i kdyby spolupracoval s Podsvětní sirénou, nebude to tak snadné, protože v moři Přízračného písku bylo mnoho silných kultivátorů.

„LanQiu nedávno poslal zprávu, že ti lidé jsou stále na jižní straně moře Přízračného písku na ostrově Západního písku. Bojují ve vzduchu o Živelnou esenci,” odpověděla MaoQiu.

Ling Xiao řekl: „Půjdeme se na to podívat. Vy nemusíte chodit.”

You XiaoMo přikývl na potvrzení. „A v Azurovém paláci by nemělo být příliš mnoho lidí, můžete jít hledat poklady. Pokud se vám to nelíbí, dva tisíce metrů od Pramenného jezera je místo, kde zemská žíla vytváří duchovní drahokamy. Pokud se budete nudit, můžete jich pár vykopat. Ale nezůstávejte dole příliš dlouho.”

Když domluvil, on a Ling Xiao odešli a nechali tam ty tři. Xiao Hei měl na své pohledné tváři potemnělý výraz.

V moři Přízračného písku žilo mnoho démonických zvířat. Kdyby se tam pustili, určitě by z nich byla večeře nějaké ryby. Voda tu byla tak hluboká, že než by vůbec něco vykopali, přišli by o život.

Ačkoli ten první návrh nebyl špatný nápad, Xiao Heie to nezajímalo. Ale MaoQiu a CatQiu to naopak zaujalo.

MaoQiu mohla být dívka nebo chlapec, ale dávala přednost bytí dívkou, a tak se v lidské podobě většinou objevovala jako dívka. Dívky měly obecně rády třpytivé věci, a tak ji poklad zaujal. Naopak CatQiu zavolal Vysílacím kamenem PiQiuovi a zeptal se ho, jestli chce přijít. Jen co to PiQiu zaslechl, nechal SheQiua, kde byl, a přiběhl.

Ostrovy Západního písku byly v moři Přízračného písku atrakcí.

Bylo tam mnoho ostrovů různých velikostí. Téměř každých tisíc mil byl vidět jiný ostrov. A nejenom to, obklopovaly je různé korály v duhových barvách, všechny byly velmi nádherné.

Ostrovy v Přízračném moři a Nekonečné město prováděly ekonomické transakce v korálové měně.

Jak ti dva pokračovali dál, všude kolem bylo mnoho korálových shluků. Velmi pěkné, ale jenom na dívání a ne k jídlu, takže You XiaoMo neměl potřebu je sbírat.

Za hodinu konečně dorazili nad ostrovy Západního písku.

V moři bílých oblaků byly tři siluety, co se na sebe zpovzdálí dívaly. Atmosféra nebyla napjatá, jako když spolu bojují nepřátelé, ale stejně byla velmi zlověstná.

You XiaoMo se dobře podíval a pak jednoho z nich poznal. Zrovna když chtěl zakřičet jeho jméno, Ling Xiao mu v rychlé reakci zakryl pusu.

„Hnnnmmmm...” You XiaoMo trochu protočil očima. Co bylo špatně tentokrát? Zdálo se, že mu pokaždé zakrývali pusu.

Ling Xiao vysvětlil: „To nepoznáváš, že ta osoba, co stojí vedle starého Hei Yuna, je tvůj senior Qiu Ran?”

You XiaoMovi se rozšířily oči nevírou. To lžeš, starý Hei Yun a Qiu Ran?

Aby zjistili pravdu, rozhodli se počkat a zareagovat dle situace.

„Mistře, jelikož jsi na mě přišel, předpokládám, že už nemůžu víc udělat. Máš pravdu, Hei Yun je moje životem provázané démonické zvíře. To já jsem mu řekl, aby založil Nádvoří černého domu. Jaký je rozdíl v tom, když to víš a když to nevíš?” Qiu Ran mluvil bez zájmu. Původně měl v plánu, že se o tom Duan QiTian nedozví. Ale i když na to přišel, nesešlo na tom.

Duan QiTian prázdně odpověděl: „Ano, nic to neznamená. Ačkoli tu je jedna otázka, na kterou jsem od samého začátku chtěl znát odpověď. Upřímně mi řekni, byl jsi to ty, kdo ublížil Wei Baiovi?”

Qiu Ran byl chvíli zticha a pak se namíchnutě zasmál. „Vždycky jsi mě podezíral, že?”

Duan QiTian mu to bez omluvy potvrdil. „Správně. Od chvíle, co tvůj druhý junior zmizel, jsem měl podezření, že to má co dělat s tebou.”

Qiu Ran se chladně zasmál. Zlovolně zíral na Duan QiTiana a promluvil jedno slovo po druhém: „Jelikož to vážně chceš vědět, řeknu ti to. Nechci, aby ses převracel v hrobě. Máš pravdu, tvému drahému druhému učedníkovi jsem ublížil já. Taková škoda, že měl štěstí a unikl, ale jsem si jistý, že v tuto chvíli je už zlomený.”

„Ty mizero!” zařval Duan QiTian naštvaně.

Qiu Ran s lehoučkým výrazem odpověděl: „Pokud z toho chceš někoho vinit, viň sám sebe. Taky jsem tvůj učedník, ale ty ses zajímal jenom o Wei Baie. Dal jsi mu všechno. A mě? Dokonce i Písmo nebeské duše jsem si musel najít sám. A teď se i k juniorovi, kterého jsi zrovna přijal, chováš lépe než ke mně.”

Když se od své učednice poprvé dozvěděl, že mistr dovolil tomuto juniorovi, aby vstoupil do jeho ceněné knihovny, sice se choval, jako kdyby mu na tom nesešlo. Ale bublala v něm žárlivost stejně jako předtím s Wei Baiem. Od té chvíle věděl, že ho mistr nikdy neměl rád.

Duan QiTian odpověděl: „To ty tady chováš špatné úmysly, ale přitom viníš mě, svého mistra. Proč se nekaješ z toho, co jsi udělal špatně?”

Qiu Ran se chladně zasmál. „V této chvíli je to už zbytečné. Tvůj drahý druhý učedník se už nikdy nevrátí. A co se týče You XiaoMoa, radši bys na něj měl dávat pozor, protože se nemůžu zaručit, že se nevydá stejnou cestou jako Wei Bai.”

Duan QiTian se začal chvět hněvem. „Pokud si mu troufneš zkřivit jediný vlas na hlavě, jako tvůj mistr ti slibuju, že tě vlastnoručně připravím o život.” Už přišel o jednoho učedníka, stejnou tragédii už nedopustí.

„Připravíš o život? HAHAHA!!!!” Qui Ran vybuchl smíchy, jako kdyby zaslechl něco vtipného. Chvíli trvalo, než se zklidnil, a pak se výhrůžně podíval na svého mistra. „Starče, ty si myslíš, že z tohoto moře Přízračného písku stále dokážeš vyjít živ? Dneska nastal den tvé smrti.”

„He, myslíš si, že nade mnou vyhraješ?” odfrkl si Duan QiTian.

„Starče, nemysli si, že to nevím jen proto, žes to dobře skryl. Ve skutečnosti... už máš dlouho zničenou duši, ne? A nikdy se nemůže navrátit do svého vrcholného stavu?” Qiu Ran se zasmál, tvářil se, jako kdyby vyhrál.

Duan QiTianovi se rozšířily oči.

You XiaoMovi se také rozšířily oči.
--------------------------------------------

~ Takže Qiu Ran je pěkný mizera... tedy ne že bychom to nevěděli už dřív, ale on dokonce usiloval o život svého mladšího bratra učedníka? A ještě se dozvíme, že u staříka to není rozštěpená osobnost, ale rovnou rozštěpená duše? Kdyby autorka měla ještě nějakou munici ke shazování, hodila by pár dalších bomb! ~ 

Hlavní stránka

Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>