OSA - kapitola 26

Kapitola 11

'Šťastné myšlenky. No, pokud jsem v něčem dobrý, pak...'

Rourke na chvíli zabořil hlavu do dlaní, zrovna se probudil. Stephaniina slova měl celý den vzadu v mysli. Ani nebyl těhotný a přitom si položil ruku na břicho a pomyslel si: 'Bude to v pohodě, škvrně. Dokážu zachránit dva životy.'

Šťastné myšlenky k němu nepřicházely přirozeně, ale to byl jen další problém na později. Zjistil, že mobil měl od včerejška stále vypnutý. Zatímco se načítal, zvedl se a přesunul se do koupelny. Než se vysprchoval a umyl, uplynula dobrá hodina, protože si dával na čas. Jak si v zrcadle prohlížel svou tvář, zjistil, že už se evidentně nemusel holit. Ne že by si stěžoval.

Na to, aby si natáhl tričko, byl příliš rozpálený, takže si natáhl jenom tepláky a zvedl telefon, aby se znovu spojil se světem. Pocit vzduchu na své vlhké kůži mu přišel úžasný. Roztržitě si promnul zátylek, zatímco si pročítal svoje zprávy.

Od mamky nebylo nic nového, takže jí bude muset zavolat.

'Jsi naštvaný?' ptal se Thomas, takže mu Rourke poslal krátké vysvětlení. 'Ne, jenom spím. Dobré ráno. Jen tak mimochodem, Stephanie tě nenávidí, ale já si myslím, že jsi pomohl.'

Palce držel nad obrazovkou, ale nedokázal najít způsob, jak říct: Moje mimčo bude kvůli dřívější říji ve vyšším riziku. A to v jedné prosté textovce. Zaprvé to nebyla šťastná myšlenka. A zadruhé to riziko nebylo jen kvůli Thomasovi. Rourke k tomuhle rozhodnutí došel dlouho před tím, než se setkal s Thomasem. A tato nová informace by nic nezměnila. A jeho matka neměla osm měsíců, kdy by mohla čekat.

Když jí zavolal, našel ji otřesenou a nespokojeně probuzenou, ale prozatím dostatečně v pořádku. Slíbil, že jí znovu zavolá, až bude vzhůru. Ačkoli si všiml, že u ní doma už bylo jedenáct ráno.

A pak tu byl Cory.

Rourke se kousal do bříška palce a díval se na své opuštěné Hej bez odpovědi.

'Šťastné myšlenky...'

Nezáleželo na tom, že s ním už Cory nechtěl kamarádit. Rourke už si prošel zármutkem a přijal, že už svého kamaráda – vlastně skoro svého bratra – nikdy znovu neuvidí.

Vyskočil z té konverzace. Pak si ji znovu otevřel a palce mu tančily po obrazovce, jako kdyby celou dobu věděly, co chtěl říct.

'Pokud se mnou už nechceš mluvit, nevadí. Mám větší problémy, chlape. A pokud popřemýšlíš o tom, proč jsem odešel, přijdeš na to. Neměl bys mi to mít za zlé. Dělám to jediné, co můžu.'

Ťukl na enter. Vyťukal: 'K čertu s tebou, chlape.' Ale měl dost rozumu na to, aby si uvědomil, že to na něj pravděpodobně znovu jde říje. Rourke se typicky s nikým nehádal a nebyl hrubý. Chvíli držel prst nad enterem a pak aplikaci zavřel.

'Šťastné myšlenky, šťastné myšlenky...'

Byl to dlouhý, zbytečný den. Videohry, u kterých se jen stěží dokázal přinutit projít si tutoriál. Seriály s neurčitou zápletkou. Přišlo mu to jako spoustu nesmyslných okamžiků pospojovaných za sebou. Lednička se spoustou jídla, ale nic, co by uspokojilo tuto neustálou touhu. Nakonec došel k tomu, že by měl přestat. Co chtěl, tu nebylo.

Když se dotýkal sám sebe, trochu to ztupilo tu hranu, ale byla to spíš rutina než potěšení. Ten pocit ukojenosti netrval dlouho. Rourke se přichytil, jak chodil bytem sem a tam pořád dokola a svezl se na pohovku.

Cinkl mu mobil.

Byla to zpráva od Coryho. 'Coby, chlape.'

Rourke mu přece jenom poslal to 'k čertu s tebou'. A pak zíral na televizi, ale nic neviděl. Byl unavený. V depresi.

Když mu znovu zazvonil telefon, byl připravený na bitvu. Pokud se Cory chtěl rozjet, Rourke se taky rozjede.

Místo toho to byla zpráva od Stephanie.

'Rourke, budeš mě milovat. :)'

'Obleč si něco pěkného. Hned! Lol.'

----------------------------------------

~ V téhle kapitolce mi Rourke přijde jako usýčkovaná holka, ale co já vím, jak je to s nově přeměněnými Omegami a jejich rozbouřenými hormony, že? A Stephanie... konečně...! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>