FOD - kapitola 50

Kapitola 50

Qin Ce měl na starosti obranu. Během jeho amnézie vytvořila Královna matka několik průniků v bezpečnosti. Když se Qin Ce vrátil, svolal své armády do hlavního města a znovunabytí paláce bylo jen otázkou času. Ale aby zajistil bezpečí malého prince, nemohl udělat moc velký rozruch. A tak se všechno muselo provést potají. Vojáci nemohli prolít žádnou krev.

Konečně se do kasáren vrátili podřízení, co poslal. Zajali syna Královny matky.

Pomocí přísného vyslýchání a mučení sestavili seznam zrádců a pak se připravili na nájezd na hlavní město, aby palác vyčistili. Generálové zrovna diskutovali kolem stolu, když najednou někdo přišel dovnitř a nahlásil: „Generále Yu, někdo za vámi přišel.”

Generál Yu byl Qin Ceova pravá ruka a také to byl onen generál Ding Yuan, kterému Qin Ce rozkázal, aby ochránil vilu Zhu. Když Ding Yuan viděl, jak se velitel mračí, netroufal si se ulejvat a okamžitě příchozího odmávl. „Nemám na ně teď čas. Mám na práci něco důležitého, musíme zachránit malého prince! Řekni jim, aby odešli!”

Voják chvíli váhal a pak řekl: „Ta osoba tvrdí, že je Zhu Ziyu z kraje QingMin. Přišel doručit píci pro koně.”

Vojáci se bez koní nemohli přesouvat, píce pro ně byla důležitá položka zásobování. Generálové kolem se zaradovali a podívali se na svého velitele.

Proč Ziyu obzvláště přišel, aby Yuchengovi přinesl pící? Qin Ce nakrčil své husté obočí a mávl rukou. „Ať jde dál. Yuchengu, ty tu zůstaň, zbytek odejde.”

Generálové se uklonili a odešli.

„Jaký je vztah mezi tebou a Ziyuem?”

Velitelův hlas zněl velmi pochmurně. Yuchengovi z toho úplně zamrzlo srdce, rychle odpověděl: „Setkal jsem se s mladým panem Zhu, když jsi mi rozkázal střežit jeho dům. Mladý pan Zhu je za to pravděpodobně vděčný.”

Očividně to byl on, Qin Ce, kdo to rozkázal, ale výhody z toho měl někdo jiný. Qin Ce v nitru velmi žárlil, ale v tuto chvíli nechtěl odhalit svou totožnost, a tak nesměl dělat scény. „Promluv si s ním, zrovna teď se s ním nemůžu setkat.”

Yuchenga to zmátlo, ale také nechtěl tlačit na pilu. A tak šel za mladým panem Zhuem.

Když roztáhl zástěnu, padl mu do oka mladý muž, co na sobě měl oděv lehký jako peříčko. Své jasně rudé rty měl přirozeně vytočené vzhůru a broskvové oči se mu leskly. Byly křišťálově lesklé a bezděky do sebe vtahovaly všechny, co se na něj podívali.

Dalo se ho přirovnat ke slunci – bylo těžké si ho nevšimnout.

Yucheng ztuhl, začal po těle druhého muže pátrat po Zhusha Zhi. To bylo u Gerů obecně na velmi viditelném místě – buď na zápěstí, ušním lalůčku nebo na čele. Čím byla barva sytější, tím byli Gerové plodnější. Obzvláště cenění byli Gerové s jasně rudou Zhusha Zhi uprostřed čela. Nahlíželo se na ně jako na anděly a každý chtěl nějakého takového potkat.

Yucheng bohužel na Ziyuovi nedokázal najít žádnou Zhusha Zhi a musel tak s lítostí uznat, že mladý pan Zhu byl muž. Mít takové vzezření, a přesto být muž. Taková škoda krásy!

Nitro měl v jednom velkém zmatku, ale na tváři se mu to neukázalo. Přímočaře se zeptal: „Mladý pane Zhu, prý jsi nám přivezl píci, co pro tebe můžeme udělat na oplátku?” Všichni věděli, že nikdo nic nedělal zadarmo.

Zhou YunSheng nechodil kolem horké kaše. „Nemůžu to skrýt, co? Vážně tě musím o něco požádat. Před třemi roky se moji rodiče střetli v oblasti LuoShui s loupežníky a ti je oba zabili. Budu smělý, LuoShui máš na starosti ty. Chci armádě poslat dvě stě tisíc balíků s jídlem výměnou za to, že se v té oblasti zbavíte loupežníků.”

Ačkoli si Zhu Ziyu přál akorát to, aby se rodina Zhu zachovala, Zhou YunSheng nebyl ten typ, co dělal jen minimum. Jelikož na sebe vzal život někoho jiného, musel být dokonalý.

Samozřejmě chtěl také prozkoumat skutečnou totožnost tohoto generála Ding Yuana. Yucheng měřil 190 cm, měl klidnou povahu a také z něj vycházela známá vůně tabáku. Chtěl zjistit, jestli to je jeho dávno ztracená láska.

Kdyby to bylo za normální doby, Yucheng by ho přirozeně neodmítl, ale teď byli ve velmi chaotické situaci. Musel udělat spoustu úkolů, a tak se mu mohl akorát omluvit: „Obávám se, že tentokrát tvou žádost nemůžu přijmout, mladý pane Zhu. Upřímně řečeno se musím postarat o spoustu urgentních záležitostí. Kdybych měl času nazbyt...”

Zhou YunSheng věděl, že se připravovali na to, jak se vypořádají s Královnou matkou. Zakroutil hlavou a zasmál se. „To nic, generále, tohle může počkat. Už tě nebudu dál zdržovat. Jídlo si můžeš nechat, ber to jako dík za to, že jsi strážil vilu Zhu. Za to jsem ti ještě nepoděkoval.”

Už tak byl oslňující, ale když se zasmál, byl ještě krásnější. Točila se mu z toho hlava. Yucheng to nedokázal ustát, rychle zamával rukou a řekl: „To nic nebylo.”

Zhou YunSheng se nemohl ve vojenském táboře dlouho zdržovat. Zamával mu na rozloučenou a otočil se k odchodu. Pak se najednou otočil nazpět a zeptal se: „Generále, rád kouříš?”

„Ano, mladý pane Zhu, poznal jsi to? Protiví se ti ten pach?” Yucheng si upravil oděv, bylo mu trapně.

„Ne, je to velmi pěkná vůně.” Zhou YunSheng se nepatrně usmál a pak odkráčel. Předtím mu ta vůně přišla velmi odpuzující, ale po tolika letech si na to zvykl. Teď se kvůli té vůni cítil příjemně.

Yuchengovi zrudly tváře. Když se otočil, zjistil, že za ním stál velitel. Tvář měl potemnělou a oči chladné.

„Už ti není dovoleno kouřit. Jdi vyhodit svou dýmku.”

„...Proč?”

„Škodí to zdraví, když je chladno, kašleš.”

„Ale veliteli, jsi na kouření ještě závislejší než já.”

„Když jsem ztratil paměť, přestal jsem.” Ale teď bylo na čase s tím zase začít.

Jak na to Qin Ce pomyslel, zvedl paži a přivoněl si k ní. Ale cítil jenom čerstvé mýdlo, žádnou vůni tabáku. Byl z toho v ještě větší depresi.




Jednu noc císařský palác najednou obklíčilo tisíce vojáků. Polapili Královnu matku a 137 lidí. Královna matka se pokusila vzít si jako rukojmí malého prince, ale ten mezitím zmizel. A i její vlastní syn se objevil na rozcestí paláce. Dva vojáci jej pevně svírali a u krku měl ocelový nůž.

Královna matka nemohla vzdorovat, a tak ji rychle polapili.

Druhého dne ráno se v hlavním městě i mimo něj rozezněly zvony. Císař čtvrté generace zemřel a trůn připadl pětiletému princi. Podporoval ho a asistoval mu vojenský velitel Qin Ce, ministr Yang Rong a ministr Huang Bingwen.

Celý národ držel 3 měsíce smutek. Po 3 měsících nastoupil malý princ na trůn, zrušil starý systém daní, vydal milost a udělil amnestii. A pak se z nebe najednou snesl prudký déšť a přinesl spásu lidu Chu Yungua. Lidé se klaněli směrem k paláci a povídalo se, že malý císař byl skutečným Dračím císařem.

Vláda se konečně zklidnila a Qin Ce, jehož moc znovu narostla, vedl 50 tisíc vojáků do LuoShui, aby tam zničil loupežníky. A mezitím poslal své nohsledy, aby rodině Zhangů doručil dary.

Pytle zrní a stříbro nebylo přirozeně všechno, čím jim splatí, že mu zachránili život. Tentokrát k tomu přidal spoustu zlatých a stříbrných šperků, úpisy na několik domů a pěkně okázale je poslal k prahu rodiny Zhangů. Také Zhang JiaRuiovi poslal známého učence, aby byl jeho učitelem.

Na venkově se rozneslo, že rodina Zhangů zachránila člena rodiny Hou. Zhang ShuLin a Zhang JiaRui se pomstili všem, kdo jejich rodinu dříve šikanoval. Za měsíc odjel Zhang JiaRui do Pekingu, aby se účastnil podzimních zkoušek. S dobrým výsledkem se umístil na šestém místě. Pak následovala úřednická zkouška atd.

V závěrečné císařské zkoušce se malý císař doslechl o laskavosti, kterou rodina Zhangů prokázala Shen Wei Hou Shizi, a udělil Zhang JiaRuiovi třetí místo. Dalo se říci, že ze všeho toho štěstí zapomněl na veškeré těžkosti.

Nejvyššího úředníka kraje QingMin povýšili a jelikož se Zhang JiaRui jevil jako nejlogičtějším nástupcem, stal se novým zemským magistrátem.

Zhang JiaRui byl se svým postavením velmi nespokojený. Měl pocit, že si zasloužil místo na Císařské akademii. Několikrát navštívil dům Shen Wei Hou, aby s Qin Ceem napravil vztahy, ale nedovolili mu ani projít přes práh. Se záští tu pozici magistráta přijal.

Ale Zhang ShuLin z toho měl velkou radost. Jelikož se jeho bratr stal magistrátem kraje QingMin, ztratil zábrany. Už se nemusel bát, že místní urazí.

Měl v plánu otevřít si vinárnu a chtěl se specializovat na výrobu vína. Jelikož se v kraji QingMin nepěstovaly hrozny ve velkém, náklady na dovoz mimo kraj by byly vysoké. Bylo mnohem efektivnější si koupit nějaký svah a založit si vlastní vinici. Pár dní pátral v okolí QingMin a konečně našel svah, co se mu zamlouval. Dozvěděl se, že ten svah patřil rodině Zhu, a tak Zhu Ziyuovi poslal dopis.

„Neprodám ho,” odmítl ho Zhou YunSheng čistě.

Zhang ShuLin se stále nevzdával. Přidal ke své nabídce 10% a poslal další dopis.

„Řekl jsem, že neprodám.” Zhou YunSheng by se pro rodinu Zhangů nesnížil.

Zhang ShuLin na něj nemohl tlačit, a tak dál hledal jiné svahy. Ale půda a podmínky zavlažování nebyly jinde tak dobré jako na tom Zhuově svahu. Nevyrostly by na nich prvotřídní hrozny. Zhang ShuLin byl ve znamení Vah, byl velmi vybíravý, a tak ho tato situace trápila.

„Odmítl to prodat?” Zhang JiaRui se o té záležitosti doslechl a ušklíbl se. „Tak si s ním půjdu osobně promluvit.”

Tohle bylo to takzvané nic netrvá věčně. Teď byl místním magistrátem, kdo by se odvážil ho ponížit? Zhu Ziyu několikrát odmítl nabídku jeho bratra, tohle byla prostě očividná provokace.

Kvůli této záležitosti ho osobně navštívil místní magistrát, Zhou YunShenga to začínalo znavovat. Pozval Zhang JiaRuie dál.

Ti dva se posadili a šli rovnou k věci, nezdržovali se se zdvořilostmi.

„Mladý pane Zhu, můj bratr ten svah chce, řekni si cenu.”

„Máš nějakou sumu na mysli?” Zhou YunSheng usrkl ze svého čaje.

„Co takhle tato suma?” udělal Zhang JiaRui tah.

Zhou YunSheng se okamžitě zasmál. „Ten svah jsem koupil za 820 a ty mi nabízíš 320. Úředníku Zhangu, je tohle obchod nebo krádež?”

Zhang JiaRui přimhouřil oči. „Ty pomůžeš mě a já tobě. Můžeme z toho udělat vzájemně výhodnou dohodu, nikdo nemusí trpět. Mladý pane Zhu, jsi nesmírně chytrý, předpokládám, že víš, co je správná volba.”

Bylo jedno rčení, co říkalo, že bojovat s úředníkem bylo jako mlátit hlavou o zeď. Malý lenní pán jako Zhu Ziyu neměl proti místnímu magistrátu šanci. Ale Zhou YunSheng byl velmi tvrdohlavý. Čím víc jste do něj strkali, tím víc se odrážel. Věnoval Zhang JiaRuiovi chladný úsměv.

„Ničeho si od tebe nežádám, tvé výhody mě nezajímají. Tenhle svah neprodám. Krásný zbytek dne, úředníku Zhangu.”

Ta slova byla jasné odmítnutí.

Zhang JiaRui nečekal, že znovu odmítne. Tvář mu přecházela od rudé, k bledé až do zelena. Procedil mezi zuby: „Mladý pane Zhu, doufám, že toho rozhodnutí nebudeš později litovat.”

„Co, pořád jsi tady? Vážně si myslíš, že můžeš pokořit dobročinný klan vybraný Císařem? Pamatuj, že moc máš, jenom dokud máš jméno čisté. Nemysli si, že je tvé postavení neotřesitelné.” Zhou YunSheng ukázal na císařskou zlatou plaketu za sebou. Na ní bylo napsáno: Dobročinný klan. Tu plaketu udělili klanu Zhu za pomoc a péči o vesničany. S touto plaketou museli lidé nejprve zvážit následky, než na klan Zhu zaútočili.

Ta poznámka zadusila Zhang JiaRuiův hněv a s pohmožděným egem vykráčel z domu.

----------------------------------------

~ Ale jak to u těch zlosynů bývá, malinký úspěch jim zamlží myšlení a ženou se do vlastní záhuby... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>