TS2 - kapitola 27

Kapitola 27 – Krása zlomeného

Když natáčení skončilo, štáb šel do nedaleké grilovací restaurace na slavnostní večeři. Režisér a hlavní štáb a také dva hlavní herci přirozeně seděli u stejného stolu. Režisér Li Wei měl pro Tang Fenga spoustu uznání, ptal se ho na spoustu otázek ohledně jeho budoucích plánů. A i Tang Feng si upřímně povídal s ostatními.

Tang Feng si přál postoupit do Hollywoodu, takže se musel ještě více seznámit s natáčecím procesem. Zatímco kontinentální prospekty nebyly špatné, tamější filmy byly podrobeny přísnějším regulacím než ve Státech. Problém netkvěl v divácích; vina spočívala na filmových studiích a pár produkčních investorech.

Tang Feng měl pocit, že i když se znovu zrodil, zůstal bezvýznamným méněcenným hercem. I kdyby mohl film režiséra Li Weie použít jako odrazový můstek do druhé třídy, nakonec byl hlavním hrdinou homosexuálního filmu a dokonce se předtím účastnil vzrušujícího homosexuálního romantického programu. Kdo věděl, jestli bude kvůli tomu podroben přísnějším omezením?

Hollywood byl mnohem objektivnější. Pokud jste měli charisma, herecké schopnosti a nespáchali jste příliš ohavný zločin, měli jste navždy příležitost se tam zveličit.

Ale zatímco tam byla příležitost, konkurence byla mnohem ostřejší. Pokud někdo předčil konkurenci a uzmul si hlavní roli, stala se z něj superhvězda. Tang Feng chápal všechna nepsaná pravidla lépe než kdo jiný – lidem vždycky šlo analyzování vlastních záležitostí – a mohl to zvládnout ještě lépe.

Jakmile si vybuduje své postavení a slávu, faktory, kvůli kterým by ho v minulosti cenzurovali, zmizí jako pára nad hrncem. To byl nevyvratitelný fakt.

A co že jste dokázali hrát? Lidé bez přesvědčovacích schopností neměli ochotnou podporu, což znamenalo, že měli omezené množství scénářů, ze kterých mohli vybírat.

Všichni chtěli hrát v dobrém filmu, ale otázkou bylo, jestli budete mít vůbec možnost výběru.

„Mám pocit, že přemýšlíš velmi dobře. Ale upřímně řečeno pokud bys po natočení mého filmu plánoval okamžitý návrat do Číny, zastavil bych tě. Návrat do Číny je bezpečná volba, ale jako herec musíš vědět, že v tomto průmyslu nikdy nemůžeš trávit čas v bezpečí. Dobrý herec si musí vždycky rozšiřovat repertoár. Teprve pak si zvýšíš příležitosti, rozšíříš konexe a uvidíš větší kus světa.” Li Wei si položil ruku na nohu a živě přikyvoval, zatímco vyjadřoval svůj názor.

„Hollywood je momentálně plný výjimečných lidí. Nejsem první a nebudu ani druhý. A podobně se i tady objevují slibní lidé. Fiennesova existence je to, k čemu by ti význační herci měli mířit. Hollywoodu nesházejí zahraniční herci,” prohlásil Li Wei a odmlčel se, aby usrkl vína.

Fiennes už bohužel zemřel.

Pokračoval: „Je obecně známo, že je tu mnoho anglických herců. Za posledních pár let začali do Hollywoodu chodit i Australané. Například Chris Hemsworth, co hrál Thora v The Avengers, se nedávno objevil v dalším novém filmu Sněhurka a Lovec s další hlavní herečkou Charlize Theron, co se narodila v Jižní Africe.”

„Dle globalizace a rozšíření spolupráce na filmech bude Hollywood zaměstnávat víc a víc zahraničních herců. Čína se zanedlouho stane druhou největší mocností na světě, druhá jen po Americe.” Li Wei poplácal Tang Fenga po rameni. Přiznal, že má před sebou ještě dlouhou cestu, a řekl: „Budeš mít velmi dobré šance, Tang Fengu. Jsi skvělý herec a věřím, že získáš uznání, co si zasloužíš.”

Tang Feng se usmál a odpověděl: „Děkuji, režisére. Budu se snažit.”

Tang Feng si povídal s ostatními členy štábu, z nichž mnoho bylo z jeho rodné země. Všichni měli svou vlastní práci a úkoly, a přesto zároveň měli sen, že budou ve filmovém průmyslu. Každý udržoval vzájemnou komunikaci, aby bylo příhodné zůstat v kontaktu a v budoucnu si navzájem pomoct.

V zahraničí si herci a štáb ze stejné země vždycky navzájem vypomáhali, všichni se stejným cílem budoucího vývoje. Ale toto se vztahovalo jen na dobu, kdy člověk začínal. Člověk se nakonec mohl spoléhat jen na vlastní sílu, pokud si přál postavit se na mezinárodní jeviště.

Když šel Tang Feng na záchod, spatřil v předzahrádce Gina, takže k němu přišel.

„Jak jste na tom ty a Lilith?” zeptal se Tang Feng Gina.

„To je moje věc,” odpověděl Gino, zatímco se na Tang Fenga podíval a pak se chladně otočil a ignoroval muže za sebou.

Od té doby, co se vrátili z Los Angeles, se Ginův přístup k Tang Fengovi zdál chladnější a Tang Feng si nebyl jistý, čím ho urazil.

„Jsi na mě naštvaný?” zeptal se Tang Feng.

Gino v tichosti stál zády k němu. Tang Feng necítil nervozitu. Trpělivě čekal, až Gino odpoví. Znal ho. Tenhle typ člověka nedokáže odolat; všichni mladí lidé takoví byli.

A opravdu, ani ne za tři minuty už Gino mluvil.

„Proč se musíš nechat takhle okrádat?!” zakřičel Gino.

„Já se nechávám okrádat?” odpověděl Tang Feng pochybovačně. Nedokázal si vybavit, kdy se znevážil.

Gino se divoce otočil na Tang Fenga, oči měl naštvané a kázal mu vyčítavým tónem: „A ne? Proč ses pro všechno na světě vyspal s Charlesem a Lu Tianchenem? Je to jen proto, abys točil filmy a proslavil se?”

Tohle očernění bylo neoprávněné, ale Tang Feng se nenaštval. Jen se smíchem potřásl hlavou. „Pokud naznačuješ, že jsem s nimi měl vztah, abych se proslavil a dostal roli ve filmech, znamená to tedy, že když se dám dohromady s jedincem bez slávy a bohatství, že to bude rozhodně opravdická láska? Gino, buď trochu vyspělejší. Jsme tady všichni dospělí. Mám právo si svobodně vybrat a s nikým jsem nespal jen proto, abych získal slávu.”

Gino pořád vypadal naštvaně za to, co se stalo v Los Angeles, ale tohle byla Tang Fengova osobní záležitost a Tang Feng neměl rád, když mu lidé kvůli tomu kázali nebo když mu říkali, jakou by měl mít morálku. On se netrápil vztahy ostatních lidí a přál si, aby ho ostatní k ničemu nenutili. Byl dospělý muž; věděl, co dělá.

Že měl vztah s Charlesem a Lu Tianchenem, ještě neznamenalo, že byl až příliš tolerantní člověk.

Jak v jeho minulém životě jako Fiennes, tak v tomto životě jako Tang Feng, co žil, jak se mu zachtělo, mu nezáleželo na názorech ostatních. Jeho život byl jen jeho. Měl dost životních zkušeností z první ruky. Věděl, co by měl a neměl dělat. Neměl sklon se omezovat, jen aby potěšil ostatní.

Tohle byl skutečný Fiennes a taky skutečný Tang Feng.

„Takhle by to být nemělo.” Gino frustrovaně potřásl hlavou, jako kdyby se Tang Feng, kterého si představoval, takhle neměl chovat.

„Tak jaký si myslíš, že bych měl být?” zeptal se Tang Feng.

Gino se podíval na muže před sebou a bezmocně si povzdechl: „Já nevím.”

„Myslíš si, že jsem nějaký světec? Že se nerozčílím, že se nerozzuřím? Udržovat se v počestnosti neznamená, že si musím něco zakazovat. A přesto máš zároveň pocit, že potřebuju ochranu? Ne, Gino, to nejsem já,” řekl Tang Feng. Postoupil dopředu a poplácal Gina na rameni. „Jsem chlap jako ty; mám základní podstatu všech chlapů, akorát mám nad sebou lepší kontrolu.”

„Tak ses neměl vyspat s Lu Tianchenem!” promluvil Gino trochu nahlas. Naštěstí byli v odlehlejší oblasti, jinak by Tang Feng dal Ginovi pěstí. Nikomu by se nelíbilo, kdyby druzí světu oznamovali jejich osobní záležitosti.

„Gino,” pokáral ho Tang Feng klidným tónem.

Gino ho najednou popadl za ramena, hruď se mu pobouřeně nadouvala a očima zíral přímo na něj. „Já... ...nelíbí se mi, že se takhle chováš. Vůbec se mi to nelíbí.”

Gino pokračoval: „Pokud to Charles a Lu Tianchen můžou, znamená to tedy, že já...”

Tang Feng ho nenechal domluvit. Natáhl se, aby mu zavřel pusu, a pevně řekl: „Ne!”

„Proč ne? Proč nemůžu?” Gino jeho ruku stáhl a využil jejich pozic, aby ho políbil. Ti dva k sobě byli přitisknutí, jak Gino zbrkle líbal Tang Fenga. Tang Feng se ho jednou rukou chopil za rameno a druhou mu dal pěstí do břicha.

Opilý muž okamžitě o pár kroků ustoupil, než si dřepl na zem. Tang Feng neměl to srdce Ginovi hubovat, když vypadal jako zraněné štěně, jak dřepěl na zemi, objímal si břicho a vydával ze sebe bolestné fňukání.

„Gino,” oslovil ho Tang Feng.

„Omlouvám se, omlouvám se. Vím, že jsem to neměl udělat. Taky vím, že nejsi Fiennes, ale stejně jsem se cítil rozčileně, když jsem tě viděl s Lu Tianchenem... nevím, co se to se mnou stalo,” odpověděl Gino, zatímco mírně potřásl hlavou.

Tang Feng přišel k němu a sehnul se, aby poplácal Gina po rameni. „Dobrá, nechovej se jako dítě, co má na zemi záchvat vzteku. Až se do mě příště pustíš nebo zase řekneš něco nepříjemného, možná tě zmlátím doopravdy.”

„Už jsi mě zmlátil.” Gino se hořce zasmál. Po té ráně pěstí více méně vystřízlivěl.

„Tak víš, že si se mnou nemáš zahrávat.” Tang Feng měl ruce podél boků a usmál se. „Nechovej se ke mně jako k Fiennesovi, Gino. Měl bys vystoupit z Fiennesova stínu a rozhodnout se, jestli jsi ho vážně tak moc miloval. Pokud jsi ho miloval, proč sis to za těch 7 let nikdy neuvědomil a zjistil jsi to, až zemřel?”

„Já...” Ginův hlas se vytratil.

„Jdi domů a promysli si to,” odpověděl Tang Feng.

Pokud člověk vážně někoho k smrti miloval, už by ho dávno miloval, pokud by to chtěl.

Proč se otravovat s čekáním a nikdy si neuvědomit vlastní pocity?

Tohle byla věc, o které Tang Feng začal přemýšlet až po svém znovuzrození. Možná že to, co Gino miloval, byl jen nedokonalý konec a věřil, že mrtvý člověk je někdo dokonalý.
------------------------------------------------

~ Gino, co to k čertu...! Sice jsem ho nikdy neměla moc ráda, ale tímhle tedy klesl... ~

~ Potvrzuje se pravidlo, že jakmile přestanu sledovat aktualizace, hned se objeví nová kapitola. Díky za upozornění! ~

<Předchozí>...<Následující>