TS - kapitola 109-110

Kapitola 109 – Náhlý útok (1)

Čas rychle utíkal a v mžiku do začátku natáčení filmu režiséra Li Weie zbývalo jen šest týdnů. A i Výcviková lekce Skutečné hvězdy a Milenec snů brzy dojdou svého konce.

Na Tang Fengově telefonu hrála píseň I want love od Eltona Johna. Dveře do jeho ložnice byly zavřené a před zrcadlem trénoval hraní k písni.

Leary – jejich instruktor hraní – jim dal před dvěma měsíci téma jejich zkoušky. Budou v prázdné místnosti a každý z nich interpretuje jednu píseň jen s pomocí hraní a výrazu v očích. A bez použití slov nebo řeči těla.

Píseň, kterou si Tang Feng vybral, nebyla u veřejnosti známá. Důvod, proč si tuto píseň vybral, měl hodně co dělat s jeho skutečným věkem, zkušenostmi a rozpoložením mysli.

Neustále si tu píseň přehrával. Po pěti nebo šesti opakováních jeho telefon zavibroval a píseň okamžitě nahradil jeho vyzváněcí tón. Tang Feng neměl na výběr a musel to zvednout. Předem ho měl přepnout na letadlový mód.

Než poklepal na přijmout hovor, podíval se na displej. Kvůli tomu známému číslu se mu rty vyklenuly do úsměvu.

Za pět minut už Tang Feng nebyl jediným člověkem v ložnici. Chen Mingxu z dárkové tašky vytáhl sklenici medu a řekl: „Jelikož máš za dva týdny zkoušky, přinesl jsem ti divoký med. Můj kamarád ho dovezl z Dongbei. Můžeš ho smíchat s vodou a každý den ho pít. Utiší ti hrdlo a taky to je dobré na žaludek.”

„Díky.” Tang Feng stál stranou a sledoval, jak se Chen Mingxu zabýval přípravou sklenice medové vody. Od kdy napětí v jejich vztahu zmizelo, aniž by si toho všiml? Tang Feng o tom v duchu přemýšlel.

Chen Mingxu k němu přišel se sklenicí čerstvě namíchané medové vody a posadil se vedle něj. Měkké polštáře na pohovce pod jeho vahou klesly. „Na, ochutnej.”

„Dobře to voní. Jů, je to dobré. Ta nejlepší medová voda, co jsem kdy měl.” Sladkost vody se mu rozšířila od špičky jazyka dovnitř úst a až ke koutkům rtů. Tang Feng bez zábran chválil, jak je ten med sladký.

Už to bylo více než měsíc, co Chen Mingxu onemocněl a co se o něj Tang Feng staral. Potom se Chen Mingxuův postoj k Tang Fengovi zlepšil. Ne, přesnější bylo říct, že to bylo jako rozdíl mezi dnem a nocí.

Předtím po něm Chen Mingxu vždycky hodil pár jízlivých poznámek, jen ho spatřil. Ty jízlivé poznámky mezi nimi stále zůstávaly, ale teď byly zastíraným projevem starosti. Rozpačitou podobou, jak vyjádřit vlastní pocity. Jak by to mohl Tang Feng nepoznat? Jen se musel podívat na ten očividný úsměv v Chen Mingxuových očích, aby to pochopil.

Poseděli spolu a chvilku si povídali. To album, co Chen Mingxu před lety natočil, se celkem dobře prodávalo, takže když přišlo na hudbu, ti dva měli společné téma k diskuzi. Za půl hodiny Chen Mingxu odešel, protože Tang Feng musel ještě trénovat a udělat další úkoly.

To vzájemné porozumění, co mezi ním a Chen Mingxuem bylo, byl dobrý způsob, jak spolu vycházet.





Ťuk ťuk ťuk.

Ani za pět minut poté, co Chen Mingxu odešel, Tang Feng přišel ke dveřím, aby je po zaklepání znovu otevřel. Aniž by se podíval na člověka venku, řekl: „Zapomněl jsi ně—Umf!”

Do místnosti vtrhl vysoký muž oděný v trojdílném obleku a drsně Tang Fenga vtáhl do polibku, zatímco za sebou zavřel dveře.

Ten polibek chutnal po doutnících, ale brzy zesládl, protože Tang Fengovi v ústech ještě zůstávala chuť medové vody. Bylo to lehké, sladké a delikátní. Polibek, co vyprávěl o touze a bolesti z oddělení.

„Charlesi, co to děláš?” Tang Feng se tomu člověku nemusel dívat do tváře, aby věděl, kdo to je. Ten mdlý pach doutníku ho strašně prozrazoval.

„Líbám tě, zlato.” Hned, co se Charles nadechl, měl nutkání Tang Fenga znovu políbit. Ale herec se k němu natáhl a stroze mu rukou přikryl ústa. Charles nečekaně vystrčil jazyk a začal olizovat Tang Fengovu dlaň.

„To je dneska tvůj závazný Pářící den?” Tang Feng ruku spustil a udělal dva kroky vzad, aby se od Charlese vzdálil. Po různých následných vyřazeních v Milenci snů v pořadu zůstaly jen tři celebrity. Jelikož Charles vynakládal velké úsilí, aby Tang Fenga pokaždé vybral, diváctvo už se dlouho nebálo, koho si vybere v další epizodě. Spíš byli zvědavější, jestli si Tang Fenga bude vybírat až do konce.

Navíc víc a víc diváků chtělo, aby ti dva spolu šli na rande a zamilovali se do sebe.

Kapitola 110 – Náhlý útok (2)

„Můj drahý, můj drahý. Můj drahý Tangu, je tohle ta srdečná náklonnost, kterou bys mě měl obdařit?” Charles se tvářil, jako kdyby trpěl přehnanou bolestí, kvůli čemuž bylo ještě obtížnější mu uvěřit. Poslední dobou se klonil k teatrálnosti a hledání rad v divadelních hrách. A tak předváděl svou vlastní verzi sheakespearovských tragédií s náznakem Chiung Yaoa.

„Cože?” Tang Fengovi na Charlesovi nepřišlo vůbec nic srdečného nebo láskyplného. Kdyby nebylo Lu Tianchena, co Charlese držel v šachu, Tang Feng měl pocit, že by se ten chlap neudržel a šel by do akce už dřív.

Tang Feng nechápal, proč se záletník jako Charles do něj zamiloval. Do přesně jaké části se zamiloval? Nechtěl se dostat do situace, kdy po něm bude Charles k smrti toužit. V důsledku čehož kromě nadcházející zkoušky ve výcvikových lekcích a filmu s Ginem Tang Feng přemýšlel také o tom, jak se zbavit Charlese.

Záletníci jako Charles se snadno znudili, ale Tang Feng si nebyl jistý, že by dokázal věci nakormidlovat k výsledku, který chtěl. Udržovat s Charlesem nejasný vztah nebyla žádoucí volba; kromě toho Tang Feng věci nerad nechával takhle.

Možná by se měl k Charlesovi začít chovat lhostejně. Nezáleželo na tom, jestli ho Charles nakonec bude nenávidět, byl tu Lu Tianchen, aby jej ochránil. Co se týkalo Lu Tianchenových pocitů... Momentálně nebylo třeba, aby o tom Tang Feng přemýšlel.

Mezi mužem a podnikatelem se Lu Tianchen rozhodně klonil k tomu druhému.

„Jsi vážně chladný, zlato. Předtím ses ke mně takhle nechoval. Co tě změnilo?” Charles sebou v klidu pleskl na pohovku, roztáhl paže a položil si je na opěradlo jako nějaký špinavý milionář. Zvedl bradu, podíval se na Tang Fenga a řekl: „Řekl jsi mi, že dneska nemáš čas, protože musíš trénovat. Ale co jsem to zrovna neviděl? Ach, správně, náš Tang Feng, co by se měl soustředit na svou práci, zrovna strávil půl hodinu o samotě s tím malým bílým zajíčkem.”

„Ty si možná myslíš, že jsem se změnil, ale já jen přestal žít tak, jak jsi chtěl, abych žil. Charlesi, neznáš moje skutečné já.”

Charles se nad Tang Fengovou odpovědí nahlas zasmál. „Můj drahoušku, co to říkáš? Tvé skutečné já stojí přímo přede mnou. Jak bych tě mohl neznat?”

„Charlesi...”

„Nech mě hádat, chceš si s tím zajíčkem něco začít? Na to zapomeň, drahoušku. Ten zajíček se k tobě vůbec nehodí. Muž jako ty se zrodil, aby ho ostatní slepě milovali.”

„Dokážeš kromě sexu mluvit i o něčem jiném?”

„Nemyslím si, že by na sexu bylo něco špatného. Dokonce se chci dál milovat, až mi bude osmdesát. Prostě to přiznej, drahoušku, vlastně chceš, abych tě držel v náručí. Stýská se ti po mém těle.” Charles se čím dál tím víc vzdaloval od tématu. V očích mu probleskla jiskřička pobouření. „I když předstíráš, že jsi dospělý a klidný, viděl jsem tvoje oči. A ty mi řekly, že jsi ve skutečnosti osamělý a zraněný. Jen sis toho nevšiml.”

„Vůbec si toho nechci všimnout.” Tang Feng si povzdechl a přetřel si čelo dlaní. „Charlesi, pořád mám něco na práci. Pokud nemáš nic důležitého, můžeme si promluvit příště.”

„Ty mě vyhazuješ?” Charlesův hlas se zvedl s náznakem nevíry.

„Jen si přeji, abys mi projevil trochu porozumění.” Tang Feng si byl jistý, že megaloman jako Charles nebude vědět, jak s někým sympatizovat. Z větší části bylo to porozumění a něha, co Charles projevoval, výsledkem jeho osobní image, co chtěl veřejnosti ukázat.

Charles se najednou postavil a upřel na Tang Fenga jeden dlouhý pohled. „Myslím, že jsem ti prokázal dostatek porozumění, drahoušku.”

„Vážně? Mám ti za to poděkovat?” Tang Feng se přinutil k úsměvu.

„Dobrá, dobrá. Už tě déle nebudu vyrušovat při tréninku.” Projednou Charles bez dalšího slova odešel. Tang Feng zíral na zavřené dveře a zlehka si povzdechl.
------------------------------------------------

~ Cha, tentokrát to Charles dostal. ~

<Předchozí>...<Následující>