TS - kapitola 35-36

Kapitola 35 – Ne laskavý (1)

Nebylo žádnou novinkou, že zábavní podnikání v sobě zahrnovalo i zločinecké podsvětí. Zhruba v 80. a 90. letech zábavní klaku v Hong Kongu převzaly místní zločinecké triády. Navenek to vypadalo, že si celebrity užívají nekonečnou slávu; ale nebylo známo, kolika hrozbám museli čelit v soukromí. Naštěstí takové případy za poslední dobu klesaly.

Jelikož Tang Feng už byl v zábavním průmyslu nějakou tu chvilku, bylo přirozené, že takové věci věděl. V dnešní době velká většina triád změnila své zaměření a začala pracovat ve firmách a dychtivě se snažily svou minulost smazat. Ale ještě víc se rozhodlo operovat v šedém pásmu, ne přímo ilegálně, ale ani se přísně nedržet zákonů. A mezi takovými lidmi bylo pár, co rádi investovali do filmového průmyslu. Jeden z důvodů bylo to, že z rozkvětu současného filmového průmyslu mohli vytěžit řádný zisk. Dalším důvodem bylo to, že tak mohly své peníze, co pocházely z neznámých zdrojů, vyprat.

Charlesovo a Lu Tianchenovo zázemí bylo rozhodně složitější než to Tang Fengovo, mírně řečeno. Ten den, kdy spolu ti tři jedli, Tang Feng slyšel pár věcí, co neměl. Když se vrátil domů a pečlivě o tom popřemýšlel, vzpomněl si, že člověk, co byl schopný chovat se k druhému jako ke zboží a na měsíc jej prodat, s největší pravděpodobností nebude normální občan žijící dle zákonů.

Charles zavezl Tang Fenga do jedné prvotřídní restaurace ve městě. Číšník Charlese očividně znal a osobně je dovedl k soukromému salónku.

Vně soukromého salónku stáli dva velcí a silní osobní strážci oblečení v černém a strážili místnost s nelítostným pohledem na tváři.

Když spatřili Charlese, uctivě se poklonili. A poté jim jeden z nich otevřel dveře. Tang Feng nevěděl, jestli by měl anebo neměl Charlese následovat dovnitř. Ale aniž by mu Charles dal čas zodpovědět si vlastní otázku, už mu kolem pasu omotal paži. I kdyby nechtěl jít dovnitř, musel.

Uvnitř místnosti už bylo celkem dost lidí. Všichni byli modroocí, zelenoocí, blonďáci nebo hnědovlasí... nebyl tam jediný černovlasý, černooký Asiat. Bylo to moře cizinců.

„Alberte, můj starý příteli,” pozdravil Charles natěšeně. Ale jeho mluva byla vždycky na té lehkovážné straně.

„Charlesi.” Albert, kterého Charles pozdravil, byl jediný člověk sedící u jídelního stolu. Vypadalo to, že je zhruba stejně starý jako Charles a měl kštici poutavých zlatých vlasů. Z pohledu v jeho smaragdově zelených očích lidi jímala nervozita.

Tang Feng se s ním náhodou střetl očima. Albert se svižně odvrátil, ale kvůli tomu jedinému okamžiku se měl Tang Feng na pozoru. Neměl rád tohoto muže jménem Albert; z toho jednoho pohledu věděl, že nemohl být laskavý.

Pokud by se řeklo, že Charles je jaguár, co předstírá, že je prvotřídní kavalír; pak Albert byl takový druh zvířete, co se ani nepokoušel zakrýt svou krutou povahu.

„Tvoje nová hračka?” Albert pozvedl koutek úst a pohledem Tang Fenga poměřil. Nedíval se na něj jako na člověka; bylo to, spíš jako kdyby se díval na nějakou kořist nebo hračku.

Jakmile Albert otevřel ústa, vyšel z nich dokonalý britský přízvuk. A jakmile otevřel ústa, vyšla z nich slova dokonalé nepřístojnosti.

„Vlastně patří Lu Tianchenovi. Stálo mě spoustu námahy, aby mi ho na měsíc půjčil, takže ho musím mít všude s sebou.” Charles se s „haha” začal smát. Stáhl Tang Fenga dolů, aby se posadil, paži měl stále kolem jeho pasu. Pak se na Tang Fenga, co seděl vedle něj, dlouze podíval. „Ale poslední dobou ho začínám strašně milovat.”

Díky tónu jeho hlasu se vážně zdálo, že se do Tang Fenga zamiloval; ale Tang Feng mu v duchu ukázal prostředníček.

„Co takhle kdyby ses přidal ke mně? Ani Lu Tianchen, ani Charles nejsou hodní lidé.” Albert se usmál a oči se mu díky tomu pohybu přimhouřily. Ale hluboko v jeho očích nebyl ani náznak úsměvu.

Když lidé mluví o falešném úsměvu, určitě mluví o tomhle.

„Neposlouchej ty jeho nesmysly. Tenhle chlápek tady je abnormální; poslední člověk, co s ním spal, teď spí v hrobě. Můj drahý Tangu, ne každý je něžný a ohleduplný jako já.” Charles Albertovu přetvářku okamžitě strhl.

Kapitola 36 – Ne laskavý (2)

Albert mírně pozvedl prsty; a okamžitě předstoupil bodyguard, co stál po jeho boku, s cigaretou a zapalovačem. Zlatovlasý muž si dlouze potáhl z cigarety a v poklidu vyfoukl oblaka dýmu. „Pojďme k věci, proč jsi tady.”

„To říkáš, že jsme jen tak laškovali? Alberte, nauč se, jak mít smysl pro humor a trochu se uvolni. Pamatuj, jsme počestní lidé.” Charlesova slova neměla vůbec žádnou důvěryhodnost, ale jeho výraz byl obrazem naprostého sebevědomí. To jej dělalo nesmírně atraktivním.

Albert se chladně zasmál. Pak na signál zvedl bradu: bodyguard na stůl okamžitě položil kufřík. Tang Fengovi při tom pohledu na kufřík zacukalo v koutku oka. Nemůže být plný drog nebo peněz, že ne? Ačkoli se dříve znal s lidmi, co tančili na hranici mezi černým a bílým, sám Tang Feng byl vzorový občan držící se zákonů.

„Otevři to a podívej se,” řekl Albert. Charles pak vytáhl krabičku s doutníky. Tang Feng věděl, že Charles měl rád doutníky.

Bodyguard vyplnil Albertův rozkaz a otevřel kufřík. Uvnitř nebyly žádné sáčky s drogami nebo paklíky bankovek, jenom pár injekcí naplněných neznámou tekutinou.

Kvůli momentální situaci měl Tang Feng pocit, jako kdyby byl ve filmu, ale dál v klidu seděl vedle Charlese. Jelikož ho sem Charles vzal, znamenalo to, že se nestaral, jestli Tang Feng věděl, co dělal nebo ne. Ale kde bral Charles tu jistotu, že Tang Feng nikomu neřekne, co tu viděl?

Samozřejmě, Tang Feng nebyl tak hloupý, aby to hlásil na policii. Kdyby to udělal, pravděpodobně by tentokrát zakusil skutečnou smrt.

Charles vstal a vzal do ruky jednu injekci. Bezstarostně se na ni podíval a pak z kufříku vytáhl tu druhou. „Miláčku, pomoz mi ji natáhnout.”

Za celých třicet a něco let Tang Fengova života bylo tohle poprvé, kdy se zapletl do obchodních podniků kriminálního světa. Tang Feng si potichu povzdechl, ale stejně se natáhl, aby si od Charlese vzal dvě injekce. Snažil se udržovat klid, ale bůh ví jaká podezřelá tekutina v těch injekcích byla.

Byl nervózní? Samozřejmě že ano.

Ale v takovéhle situaci si Tang Feng nemohl dovolit ukázat napjatý nebo horečnatý výraz.

Albert, co seděl naproti nim, se po Tang Fengovi znovu podíval. A pak přímo před ním řekl: „Řekni Lu Tianchenovi, aby mi toho muže na pár dní půjčil. Chci si s ním pohrát.”

Zatraceně—

Tang Feng v duchu zaklel. Takže se k němu vážně chovali jako k hračce?

„Haha, to nemůžu udělat; pokud ho chceš, jdi se Lu Tianchena zeptat sám. Ale zrovna teď je můj.” Charles si Tang Fenga přitáhl do náruče. Dal mu ruku kolem pasu a důvěrně jej políbil na tvář; jeho chování Albertovi poklidně říkalo, že zrovna teď měl dát od Tang Fenga ruce pryč.

Ale co se stane za půl měsíce?

Zrovna teď Tang Feng Charlese skutečně nenáviděl. Tang Feng chápal, jak tihle bohatí lidé přemýšlejí: pokud ostatní měli něco, co oni ne, tak to chtěli taky. Pokud jim to bylo odepřeno, tak to akorát ještě víc povzbudilo jejich zájem. Čím víc si ho Charles střežil, tím intenzivnější Albertův zájem bude.

Tang Feng se po svém znovuzrození chtěl znovu stát uctívanou filmovou hvězdou. Znovu se chtěl soustředit na točení filmů. Vážně nechtěl lézt do postele dalšího muže.

Ani nemluvě o tom, že tenhle Albert na první pohled vypadal jako nějaký zvláštní druh úchyla s divnými preferencemi.




Když odešli z restaurace, Tang Feng se neustále tvářil nespokojeně. Neobtěžoval se skrývat své rozladění a nerozpakoval se využít ticha k vyjádření své špatné nálady. Nezáleželo na tom, jestli to byl Lu Tianchen nebo Charles – v jejich očích se moc nelišil od ostatních lidí. Byl pouhou hračkou nebo pěšákem.

Ale v Tang Fengových očích byli všichni, ať už to byl Charles, Lu Tianchen nebo Albert, spodina země.

Mysleli si, že byl jako nějaká hliněná panenka, co se dala snadno rozmáčknout?

Pokud ano, tak nebylo třeba, aby se držel zpátky. Přece jenom se nespoléhal jen na své herecké schopnosti, aby se ze sirotka vyškrábal na filmovou hvězdu.
-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Jen do nich, Tang Fengu! ~