TS - kapitola 7-9

~ Na oslavu 100. liku na FB. ~

Kapitola 7 – Charles (1)

Když Tang Feng pohlédl na trojmístnou částku na svém spořícím účtě, neměl co říct. Vypadá to, že předešlý majitel tohoto těla nepromarnil ani minutu, aby promrhal peníze z matčina dědictví. Není divu, že mu jeho postarší manažer řekl, že mu banka zabavila jeho dům. Tenhle spořící účet s trojmístnou částkou bylo všechno, co mu zůstalo z osobního majetku.

Tang Feng uklidil knížku zpět do stolku a než se převlékl, rychle se osprchoval. Celý šatník sestával z nádherných kousků ze značkových firem, ale upřímně nemohl vkusu předchozího majitele skládat poklony. Tang Feng si jen stěží vybral normálně vyhlížející, neutrálně barevný oděv a šel ven.

Podle toho, co mu manažer řekl, Lu Tianchen mu zařídí místo ve firemní ubytovně. Jenom že prvně musí měsíc žít v Charlesově vile.

Tang Feng sešel ze schodů. Charles už byl vzhůru. Kvůli sporému osvětlení a závrati ze včerejší drogy ještě stále pořádně neviděl muže, s kterým se dostal do důvěrného vztahu.

„Ránko.” Charles zvedl hlavu se zdvořilým úsměvem, jeho vlasy za slunečního světla vypadaly kávově hnědé. Oděv měl upravený a čistý a držel se zpříma. Před ním ležela prostá, ale znamenitá snídaně a na straně pár novin. Tang Feng si je nenuceně prohlédl. Kromě obvyklých podnikatelských a finančních novin tak byly také jedny ze zábavního průmyslu.

Na stole byly dvě porce snídaně. Tang Feng přešel ke stolu a odtáhl si židli, aby se posadil vedle Charlese. Jak srkal čerstvě namletou a uvařenou kávu, ta známá chuť jej utěšovala. Jelikož Tang Feng věděl, že kvůli svým srdečním problémům může kdykoli zemřít, vždycky si dal záležet na kvalitu svého života.

Vážně, přimět člověka, co je zvyklý na život v luxusu, přes noc znovu žít v bídě je příšerně bolestné. Je to jako říct ženě, co má na sobě šaty za tisíce, aby se vrátila zpět k šatům za deset. Muži jsou stejní. Zvyknou si na kouření dobrého doutníku, pití čerstvé kávy a řízení toho nejlepšího auta.

Řídit zase traktor? Zapomeňte na to, to radši půjde.

„Zábavní noviny?” zeptal se Tang Feng zvědavě.

Charles se usmál. Je to muž velkého charisma, zhodnotil Tang Feng, když to spatřil. Výborná výchova, zdvořilý a způsobný, a přesto velmi divoký v posteli.

„Pro namátkovou četbu.”

„Zaujala tě nějaká celebrita?”

Místo toho, aby mluvil jako se svým „majitelem”, Tang Fengův přirozený postoj byl, jako kdyby mluvil s dobrým přítelem. Naklonil se, aby se podíval na noviny před Charlesem. Slunce, co dopadalo na jeho mírně bledou tvář, zdůraznila zvláštní smysl neurčitosti. Charles přimhouřil oči a pak se najednou ohnul a sklonil se, aby jej políbil na tváři. Jaká výborná „snídaně”.

„Jsi takhle něžný na všechny svoje milence?” Jelikož Tang Feng celý svůj život žil na Západě, tak by z něčeho takového nebyl na rozpacích, ale to vřelé počínání v něm vyvolávalo dojem, jako kdyby byli skuteční milenci. Ale to je jenom mylná představa. Tang Feng viděl příliš mnoho bohatých a pohledných mužů jako Charles. Takoví ti lidé, co partnery v posteli střídali mnohem rychleji než let rakety. Pohraješ si s ním, užiješ si toho pocitu být zamilovaný a pak když všichni dostanou, co potřebují, rozloučíš se v dobrém.

Ale člověk do toho nikdy nesmí vložit své skutečné pocity.

Charles přimhouřil oči a usmál se. „Málokdy.” Upřímně řečeno tohle ještě nikdy předtím neudělal. Nebýt schopen se zdržet polibků během jídla a u milence, kterého si koupil za peníze, to bylo divné dokonce i pro Charlese. Ale rád Tang Fenga líbal, takže o tom moc nepřemýšlel. S největší pravděpodobností to bylo proto, že mu zrovna teď přišel osvěžující.

„Máš na dnešek něco domluveného?” zeptal se Charles ledabyle, zatímco skládal noviny, co dočetl.

Tang Feng, co zrovna jedl kousek šunky, zakroutil hlavou. „Abych řekl pravdu, rád bych zašel za Lu Tianchenem.”

„Och? Ty jsi do něj vážně zamilovaný.” Charles pozvedl obočí.

„Ne, jen s ním chci prodiskutovat, aby mi sehnal jiného manažera. Zkušenosti nejsou důležité, ale ten člověk musí být aspoň upřímný.” Tang Feng věděl, že ho Charles špatně pochopil, ale neměl v plánu to vysvětlovat. „Navíc se chci podívat, jestli se pro mě najde nějaká práce.”

„Ale přijmout práci znamenalo, že musel pracovat se svým manažerem. Proto musel Tang Feng změnit toho nedůtklivého manažera, co měl teď.

Charles se po něm podíval a promluvil: „Postarám se o to. Na oplátku mě dneska doprovoď.”

„Celý den,” dodal Charles.

Kapitola 8 – Charles (část 2)

Z černých aut vždycky vyzařoval takový důstojný pocit. Řidič jim otevřel dveře, ale Charles nenastoupil. Místo toho Tang Fenga nechal galantně nastoupit jako první a teprve pak nastoupil on.

„Co mám dneska dělat?” Přemýšlel Tang Feng potichu, zatímco se opíral o zadní sedačku auta. Charles nevypadal jako člověk, co by si liboval v úchylných hrátkách, ale jak to mohl člověk vědět jistě? V případě, že by ho ten chlap odtáhl do své kanceláře, aby tam s ním prováděl nějaké nemorálnosti, Tang Feng se potřeboval připravit teď a začít přemýšlet o tom, jak ho odmítne.

„Prostě mě doprovoď.” Charles se mírně usmál, položil dlaň na Tang Fengův klín, ale nic víc.

„Můžu se zeptat, co tě živí, Charlesi?”

„Jistý druh podnikání, většinou zahrnující reality a finance. Ale většina obchodů probíhá v Evropě. Poslední dobou jsem také začal investovat do filmů.” Když si Charles vzpomněl, že Tang Feng přišel o paměť, pokračoval: „Lu Tianchen a já jsme byli spolužáci na vysoké. Kromě opečovávání podnikání, co mám tady v Číně, také pracuji s Lu Tianchenem.”

„Ty jsi na něj vůbec nevzpomínáš?” Charles se na muže vedle zvědavě podíval.

„Ne, ale během svého pobytu v nemocnici jsem se doslechl o našem vztahu.” Tang Feng dokázal z Charlesova pohledu říct, že ví, že majitel tohoto těla byl zamilovaný do Lu Tianchena. Dobré na tom bylo to, že Charles o těch věcech jenom slyšel a nepřišel za Tang Fengem, aby si to potvrdil.

Tang Feng začínal mít pocit, že jej čeká řádný bolehlav. Taková výmluva jako amnézie Lu Tianchena na moc dlouho neoklame, ale na druhou stranu by neměl mít moc věcí, kvůli kterým by se měl trápit, ne? Lu Tianchen má rád Ge Chena a dokonce Tang Fenga velmi prakticky nenávidí. S tím se nebudou muset vídat. Stejně není třeba, aby se celebrity každý den stýkaly s předsedou vlastní agentury.

Kromě Charlesových plánů o výletu po Číně se nějak dostali k tématu sportu. Protože v minulosti Tang Fengovi jeho tělo nedovolovalo žádné extrémní aktivity, tak více méně hrál jenom kulečník. Charles se náhodou prohlašoval za experta v kulečníku. Ti dva si chvíli povídali, než Charles navrhl, aby si odpoledne zahráli. Tang Feng tu výzvu potěšeně přijal.

Auto zastavilo před jedním mrakodrapem ve městě S. Před tou budovou byla velká mramorová deska. Na ní byla vyrytá tři slova: Tian Chen Group.

Během svého pobytu v nemocnici Tang Feng trochu pochopil toho člověka jménem Lu Tianchen, když listoval časopisy a mluvil se zdravotními sestrami. Lu Tianchen je zakladatel Tianchen Group a jejím předsedou. Když byl mladý, zužitkoval postavení své rodiny a svůj osobní talent, aby úspěšně založil svůj nynější podnik. Jeho společnost vlastní mnoho podniku v širokém spektru průmyslu od výroby automobilových součástek až po finance a teď i zábavy. Pokud existovalo odvětví, které bylo schopné generovat profit, tak se do něj angažoval. Ve městě S byl tento muž prakticky legendární postava.

Co se týče Tian Chen Group... to byla Lu Tianchenova pevnost.

Charles jasně věděl o nepřátelství mezi Tang Fengem a Lu Tianchenem. Ale Tang Feng na něj teď zapomněl. Zajímalo by jej, co si Charles myslel, když ho vzal sem.

Tang Feng se na Charlese pochybovačně podíval, zatímco Charles šel k němu a ukázal mu zářivý kavalírský úsměv. „Zapomněl jsem ti říct, že během svého pobytu v Číně budu pracovat v budově Tian Chen Group. Ale vzhledem k tomu, že jsi na Lu Tianchena zapomněl, tak by se nemělo nic stát, ani kdybyste se vy dva potkali. V každém případě jsi pořád jeho zaměstnanec, takže není dobré se s ním dohadovat.”

Podle toho, co Charles říkal, znamenalo to, že chtěl být prostředníkem?

„Děkuju.” Kdyby Tang Feng mohl zakopat válečnou sekeru mezi sebou a Lu Tianchenem, byl by více než šťastný.

Kapitola 9 – Charles (část 3)

Tang Feng následoval Charlese do budovy společnosti. Tang Fengovi došlo, že lidé uvnitř jej znali nebo jej alespoň znaly recepční. Když jej spatřily s Charlesem, všechny na recepci byly na okamžik vyjevené, než se znovu podívaly směrem k těm dvěma mužům. Jejich pohledy nebyly přátelské nebo nepřátelské, jen extra zvědavé.

Tian Chen Entertainment se nacházela v této budově a zaměstnanci si často předcházeli předsedu a měli rádi všechno, co se jej týkalo. Proto pro ty dámy nebylo neobvyklé, aby poznaly i tak malou hvězdičku jako Tang Feng. Ale někteří lidé byli zmatení. Proč by Tang Feng, co tak vášnivě proháněl předsedu Lua, byl najednou s Charlesem?

„Všichni se na mě dívají.” Tang Feng se suše usmál, když nastoupil do VIP výtahu.

„To proto, že jsi nádherný.” Charles v klidu položil své paže kolem pasu druhého muže.

Nádherný? Příliš nádherná tvář se do zábavního průmyslu nehodí. Tang Feng mrkl na odraz dvou postav v zrcadle. Jeho vlastní tvář nebyla nijak zvlášť nádherná nebo něco, ale byla to tvář, co si lidé pamatují. Co se týče krásy, i Charles byl na žebříčku vysoko. Jako míšenec měl jakousi divokost a eleganci.

Výtah se zastavil v nejvyšším patře. Charles vystoupil a jako kdyby se nikdo nedíval, vyrazil k okázalé kanceláři s paží stále kolem Tang Fenga. Mezi recepčními a Charlesovou sekretářkou byl jeden podstatný rozdíl. Ty dole nedokázaly ovládnout vlastní oči nebo ústa, zatímco sekretářka tady neprojevovala žádnou zvědavost nebo podezření, i kdyby nějakou cítila. Pohled, který Tang Fengovi věnovala, byl také neuvěřitelně obyčejný.

Existuje důvod, proč někteří lidé mohou pracovat na vyšších pozicích a někteří ne.

„Dopoledne mám práci. Támhle jsou nějaké časopisy a počítač a pokud bys něco potřeboval, zajdi za Annou. Musíš jen zůstat v kanceláři.” Charles seděl vzpřímeně za svým stolem, zatímco mu jeho sekretářka Anna přinesla kávu. Samozřejmě nezapomněla ani na Tang Fengův díl.

Charles celé dopoledne věnoval vyřizování dokumentů na svém počítači. Kromě občasného srkání kávy a pohledů na nedalekou pohovku, kde si Tang Feng hrál na iPadu, neřekl Charles jediné slovo a zasvětil svou pozornost práci. Tang Feng byl soudný, a tak jej nevyrušoval. Prostě šel na internet, aby si vyhledal pár informací.

Jako první hledal informace o smrti Tang Feinnese. Filmová hvězda, co minulý měsíc zemřela na srdeční infarkt, už byla pohřbená a jak si přál ve své závěti, všechny jeho peníze a majetek byl dán na charitu. Nespočet lidí smutnilo, že ze světa odešel génius.

Byl to zvláštní pocit vidět zprávy o své vlastní „smrti”. Tang Feng se najednou cítil celý vzpružený. Měl v plánu použít tohle tělo a svých zkušeností, co nastřádal za minulých třicet sedm let, aby se znovu vyškrábal na vrchol.

Pak si vyhledal pár zpráv o Lu Tianchenovi. Ten muž byl pohledný a přirozeně elegantní. Pokud byl Charles divoký kavalír, pak Lu Tianchen byl jako člen královské rodiny. Z celého jeho těla sálala majestátnost a jen z jeho pronikavých očí dokázal Tang Feng říct, že tento člověk nebyl tak prostý, jak vyhlížel.

Tang Feng si skoro zapomněl vyhledat Charlese, takže to rychle udělal. Charles byl magnát ze zámožné rodiny v Evropě. Byl trochu záhadným člověkem a momentálně spolupracoval s Lu Tianchenem na investicích v zábavním průmyslu.

Tang Feng měl pocit, že je na tom něco podivného – ten pocit, když spolu pracují dva plutokrati. Ti dva pravděpodobně nejsou jenom podnikatelé, že ne? Zvedl hlavu, aby si očima změřil Charlese, a Charles mu pohled náhodou zrovna opětoval. Charles mu štědře věnoval okouzlující úsměv.

„Nuda?” Zavřel dokumenty a vstal. Obešel svůj stůl a vyrazil k Tang Fengovi.

„Skončil jsi s prací?” Tang Feng se cítil zmateně, jak se Charles přibližoval. Doufal, že tento okouzlující muž je jenom prostý obchodník. Pokud by Charles opravdu jednal se zločineckým podsvětím, znamenalo by to, že si Tang Feng nemohl dovolit jej urazit.

„Najednou se mi zachtělo tě políbit.” V polokleku na gauči Charles Tang Fenga objal kolem pasu, namáčkl se na něj a políbil jeho jemné rty. Tentokrát to nebylo jen lehké políbení. Charles Tang Fengovi rozevřel zuby a vnikl do jeho úst. Ten polibek byl jako útok, agresivní a chutnal po dýmu. Tang Feng jako člověk, co se líbal jen velmi málo, ten polibek prostě přijal.

Charles jej líbal s takovou dravostí a silou, že se zdálo, že jej chce celého spolknout. Rukou, kterou měl kolem Tang Fengova pasu, jej také začal masírovat. Zrovna když si Tang Feng pomyslel, že ten chlap se poddá vášni tady a teď, Charles jej pustil. Mírně se usmál a prstem objel Tang Fengovy mírně nateklé rty a řekl chraplavým hlasem: „Vsadím se, že máš hlad. Pojďme něco sníst.”
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>