OSA - kapitola 20

Kapitola 5

Rourke nikdy nepřemýšlel o tom, že by bydlel sám. Jelikož nájmy byly vysoké a platy nízké, bylo běžné, aby děti zůstaly doma věčně. Jedinou výjimkou byly malé byty jako ten, co sdíleli on a jeho matka. Pokud by si Rourke chtěl založit rodinu, musel by se rozhodnout: buď odejít z domu nebo přestěhovat i matku.

Cory a Ann si zařídili své vlastní malé bydlení. Chtěli si udělat život oddělený od jejich rodičů, aby měli prostor pro víc dětí. Ale Coryho to stálo veškerý volný čas a Ann dřela na svém notebooku jako zákaznická podpora. Oba byli šťastní a jeden pro druhého dokonalí.

Rourke měl dojem, že to stěhování pro ně bylo dobrodružství. Nikdy po nikom nic nesbírat a nemít pořád zapnutou televizi byla svoboda. Nespočetněkrát se vzbudil uprostřed noci kvůli televiznímu pořadu, u kterého jeho matka usnula.

A tak bylo ironií, že jako první poté, co si zdříml, zapnul televizi.

Deset minut strávil vybalováním a zbytek času prostě jen tak zahálel a chodil od místnosti k místnosti. Neměl pocit, jako kdyby tady bydlel. Ten element „doma” tu chyběl. Zapnul holoset na jeden z oblíbených kanálů jeho matky a vzal do ruky telefon.

Podle zpráv na něj byla celkem naštvaná, ale nebyla to žádná tiráda. Poslal jí: Miluju tě, mami. A to jen proto, že mu na mysl poslední dobou tanula její smrt. Přijde jí to rozkošné a odpustí mu.

Pod jejím profilem byl Coryho profil. Nikdy tam nepřišla žádná nová zpráva.

Rourke chvíli palcem ťukal do okraje telefonu. Cory ho žertem vždycky nazýval strašpytlem a podněcoval tak Rourkea, aby něco udělal. Teď to musel udělat sám.

Klikl na obrázek a v trojpísmenném slově se třikrát uklepl.

Hej.

A čekal, srdce mu bušilo.

Po dvou minutách si byl jistý, že buď nedostane žádnou odpověď, anebo super dlouhou a ošklivou. Po třech minutách přemýšlel, jestli byl Cory vůbec u telefonu, aby si to přečetl. A po sedmi konečně přesvědčil sám sebe, že není.

Odložil telefon. Zdeptaný. Byl rozčilený, ale nedokázal přesně říct proč. Cory ho možná ignoroval, ale to bylo jeho právo.

Ozval se zvonek. Vyskočil kvůli tomu na nohy, jako kdyby ho při něčem přichytili. Ale byla to akorát známka toho, že ho někdo chtěl vidět. Rourke stiskl tlačítko na intercomu vedle výtahu. Neobtěžoval se ptát, kdo to je, neboť to pravděpodobně byla Stephanie.

Místo toho se dveře otevřely a ukázaly velmi těhotného Thomase. Nesl s sebou talíř překrytý alobalem a kvůli tomu svému kymácivému kroku vypadal, jako kdyby se měl každou chvilku převrhnout. Rourke se chtěl přihnat k němu a ustálit ho, vzít ten talíř a nést ho místo něj. Ale bylo divné, aby to dělal chlápek pro jiného chlápka.

„Hej. Jak ti je?” řekl s úsměvem, podařilo se mu obstarat talíř i chůzi. Byl jako tlustá husa a Rourke se cítil strašně, že si to navzdory jeho přátelskosti pomyslel.

„Stephanie mi dala číslo tvého bytu. Rád vařím, takže jsem ti přinesl kuře, šťávu a sušenky.”

Šel do kuchyně, jako kdyby věděl, jak to tady bylo.

„Ale pokud nechceš jíst, nevadí. Když jsem se sem poprvé dostal, skoro dva týdny jsem nesnědl pořádné jídlo. He, když na to přišel můj Alfa, měl záchvat.”

Rourkeovi na mysl při pohledu na jeho nadmuté břicho netanuly žádné dobré myšlenky na toto téma. Byl strašný člověk, měl by jít do pekla. Rourke věděl, že být těhotný nemělo co dělat s tloušťkou.

Ale Thomas byl chlap a tohle bylo tak divné.

Thomas si ovinul ruce kolem břicha, jako kdyby to dítě chránil před Rourkeovým odsuzováním. Rourke potřásl hlavou, uvědomil si, že mlčel a zíral. Tenhle chlápek mu zrovna přinesl večeři.

„Promiň! J-já jsem Rourke. Kruci, to víš.” Zasmál se, aby se přenesl přes ten trapný okamžik. „Ehm, vítej. Tohle je, uch, můj nový byt. Aspoň myslím. Večeře je vážně pěkné gesto, díky.”

Thomas se znovu vrátil ke svému přirozenému chování.

„Nemáš zač! Stephanie vážně chtěla, abychom to protáhli na celý večer a abych ti to tu ukázal, ale odkázal jsem ji místo tebe.” Přešel k panelu na zdi, který Rourke ještě neprozkoumal. „Stephanie se i zmínila, že ti zapomněla nastavit okna. Chudinka. Přijde kvůli tobě o rozum.”

„Och. Jo...” Bylo by dokonale v pořádku zůstat zticha. Rourke většinu času preferoval, aby konverzace tak nějak plynula kolem. Ale tohle konkrétní téma v něm něco vybudilo. „Nevím, proč jí dělají takové těžkosti. Prodal jsem se za hodně, takže Society má svoje peníze. Budou jí zpovídat kvůli maličkostem, jako že zapomněla můj kufr nebo takový kraviny.”

„Alfové jsou perfekcionisti, co lnou k přísné klasifikaci jednotlivců. Ale neboj se, udoláváme je.”

V místnosti to potemnělo, okna tmavla.

„Hej, to je skvělý.”

„Jo. Až budeme na denním cyklu, tak se taky rozjasní. Východ a západ slunce si můžeš upravit dle svého osobního rytmu, ale je tu standardní 'Měsíční čas', aby byly dny předvídatelné kvůli obchodování a tak. Tak se pojď nadlábnout.”

Rourke se ve své kuchyni ničeho nedotkl, ale Thomas už věděl, kde najít talíře, příbory a všechno ostatní. Dokonce si nabídl mléko a máslo z lednice.

„Takže sem s těmi tvými otázkami,” řekl, když nabral obsah pekáčku na dva talíře. „O Alfech, miminech... o čemkoli. Proto jsem tady.”

„Ehm... Jaké to je?” Rourke kývl k jeho břichu.

„Ani zdaleka tak špatné, jak si myslíš,” řekl s širokým úšklebkem. „Tak každou hodinu jdu chcát a když stojím moc dlouho, bolí mě záda. Ani nemluvě o tom, že jsem zkurveně široký, mám pocit, že do ložnice potřebuju dveře jako vrata od stodoly.”

Odnesli si talíře do obýváku. Vonělo to nádherně, ale Rourkeův žaludek o to jevil jen mírný zájem. Musel na tu svoji večeři pomalu, jinak hodinu stráví zvracením na záchodě.

„Och a musíš si dávat pozor. Máme útlejší těla než ženy, takže tě tíha dítěte může překotit, když si nedáváš pozor. Při svém prvním budeš nemotorný.”

Bylo celkem legrační, jak si talíř položil na tu svou oblinu, aby se najedl.

„Ale neboj se. Alfové jsou celí žhaví na své těhotné muže a ani ne jen na svoje vlastní. V supermarketu mě chytil jeden chlápek. A tím chytil myslím to, že mě levitoval ve vzduchu, což je jen tak mimochodem zatraceně zkurvená zkušenost. Tak deset sekund si myslíš, že padáš, než si uvědomíš, že se nic neděje.”

Dopřál si velké sousto a dodal: „Jen tak mimochodem doufám, že ti nevadí, jak mluvím. Když mám kolem sebe pořád malé, nemůžu moc často nadávat.”

„Ne, nevadí mi to,” řekl Rourke s uchechtnutím. Teď měl Thomase mnohem víc rád. Když Stephanie zprvu navrhla večeři a to všechno, zapřáhla ho do další události, kde neměl žádnou kontrolu nad svým životem. Povídat si s někým na pohovce mu přišlo pěkné.

„Tak to je zkurveně prachsprostě dobře. Doufám, že ti nevadí, že zapnu i nějakou hudbu. Pokud budu muset ještě zkurveně jednou poslouchat Zvonilky a Teletubís...”

Rourke vybuchl smíchy, zatímco Thomas se probíral hudebním kanálem v televizi. Vybral elektro kanál s úžasným rytmem, ale stáhl to dost na to, aby si mohli povídat.

„Takže mi řekni,” řekl Thomas a opřel se o pohovku. „Kvůli čemu tu jsi? Proč jsi tu?”

„Och. Uch...” Měl by lhát člověku, co se otevřeně snažil se s ním spřátelit? „Vždycky bylo mým snem, ehm, žít na Měsíci.”

Thomas si odfrkl. „Hej, nejsem u tý jejich společnosti, chlape. Nejsem za to placený nebo tak něco a nejsem špeh, co to na tebe vykecá. Stejně by na tom nesešlo. Teď už máš ty kraviny za sebou. Jsi Omega a jsi tu a máš Alfu, co je vůči tobě velmi majetnický. Přestaň s tím hraním. Můžeš si říct, co zatraceně chceš, Alfy si tě nechají.”

„Správně. To dá rozum,” zamumlal Rourke. Ale vážně mohl jen tak říct, že chtěl, aby jeho máma dostala peníze? A proč? Nenutili by ho, aby začal brát pilulky?

„Já tu jsem, protože jsem měl pocit, že jsem nikam nepatřil. Neměl jsem žádný cíl nebo tak něco. Moje máma měla sedm zatracených dětí. Z náboženských důvodů. A já byl čtvrtý. Nebyl jsem... No, zní to plytce to tak říct, ale... Nebyl jsem výjimečný. Nebyl jsem nic. Pětkrát z deseti případů mě rodiče oslovili špatným jménem. Moji bráchové byli neurvalci, rodiče na ně vždycky křičeli, takže se nejvíc ozývaly jejich jména.”

Byl upřímný. Rourke mu to pravděpodobně mohl říct.

„Chtěl jsem udělat něco nezvyklého. A chtěl jsem, aby mě někdo chtěl, víš?” Podíval se Rourkeovi do očí a pak mu tvář prořízl úsměv. „Dostal jsem mnohem víc než to. Teď jsem středem pozornosti.” Ze strany se poplácal po svém velkém břiše. „Ačkoli je to někdy únavné. Takže co ty? Co tě dohnalo se sem zapsat?”

Rourke odvrátil pohled. Thomas mu možná odpověděl upřímně, ale nebylo to tak hloupé jako jeho případ.

„Peníze, co?” hádal Thomas a Rourke kvůli tomu sklopil zrak. Jako kdyby ho při něčem přichytili.

Thomas bezstarostně zamával rukou. „Och, 90% chlapů je tu kvůli penězům. Alfové to ví a nevadí jim to. Kruci, proto si myslí, že ta dražba je báječný nápad. Nemají žádný koncept prostituce nebo otroctví. Podle nich jim to převede péči o tebe na Alfu a odmění to rodinu za to, že zplodili zdravou Omegu.”

Zavřel oči a začal pokyvovat hlavou, když začali hrát obzvláště dobrou písničku. Když skončila, otevřel oči.

„Tak co ty na to? Odhadl jsem to správně?”

Rourke si promnul ruce. Jídlo mu stydlo na konferenčním stolku. Nebyl sytý, ale žaludek mu vysílal tiché varování. Víc už ne, nebo toho budeš litovat.

„Jo.”

„Takže ti je celkem za dobře? Máš chuť jít vyzkoušet tu svoji magickou občanku?”

Rourke nevěděl, co to „za dobře” znamenalo, ale jednou kývl.

„Na Měsíci je pěkné to, že nákupní centra tu jsou 24/7. Denní a noční cyklus tu narušuje Pozemský systém. Všichni jsou zmatení, že se musí držet hodin, když tu je denní čas 27 dní v kuse a pak to samé noc. Och, a pokud strávíš moc času venku, může ti to pocuchat tělo. Ale pokud chceš, můžeme jít teď. Můžu ti ukázat pár míst, kde nakupovat.”

„Och, ne, díky. Nechci nikam jít. Zrovna teď je pěkné byť i jen být mimo ten vesmírný toustovač.”

„He, vesmírný toustovač... to je pěkný termín.” Přesunul se na okraj pohovky a natáhl se po Rourkeově talíři, jen co dojedl svůj. Rourke mu pomohl ho zvednout, protože s tím jeho velkým břichem pažemi nedosáhl moc daleko. Hranou prstů se na chviličku dotkl té vybouleniny, kvůli čemuž ucukl tak rychle, že mu talíře téměř vyklouzly.

Když teď věděl, že za tou oblinou byl přátelský člověk, tolik ho to netrápilo. Ale stejně to bylo nezvyklé. A osobní.

„Pokud chceš, můžeš se toho dotknout. Pokud jsi zvědavý,” řekl Thomas a pokrčil rameny a položil si na oblinu talíř.

Rourke zakroutil hlavou a dál měl ruce sevřené v klíně.

„Jo, nikdy jsem nechápal, proč do toho holky byly celé tak hrr. Asi to je částečně na uctění dítěte. Chlapi jsou vůči své oblině vážně ochranitelští. Ale to by taky mohl být předsudek ze Země.”

Okusoval sušenku.

„Nepřijdeš mi jako ten typ, co jde po penězích, Rourke. Jsi celý tichý a stydlivý, jako kdybys tu vážně nechtěl být. Nebo se tomu možná jenom pořád přizpůsobuješ. To je pravděpodobně ono.”

Rourke se užuž chtěl začít vymlouvat, ale Thomas zvedl ruku.

„To nic. Vážně to není moje věc. Ale jsme tu všichni rodina. Navzájem si pomáháme a staráme se o děti. Když je náš Alfa pryč, ostatní na nás dávají pozor. Zvykneš si na to, že jsi tu součástí komunity.”

„Takže jsou hodní?” zeptal se Rourke. „Tím myslím Alfy. Nejsou... však víš. Mizerové nebo tak něco?”

„Nemusíš se ničeho bát. Budeš se muset sám podívat. Někdy dokáží být... otravní. Ale dovolují téhle Omega Society, aby nás činila šťastnými a dala nám ochranu. Přebírají lidská jména a naši kulturu. Jsou hrdí na to, že jsou pokrokoví, Rourke. Tvůj chlap nebyl takové kretén, ne?”

„Ne. Nebyl.” Vlastně šlo všechno dobře, dokud se neukázala Stephanie. Rourke neměl zájem o sex na veřejnosti, ale přál si, aby je nenašla tak brzy.

Thomas přikývl. „Budou se ti líbit. To ti povím. A jen tak mimochodem možná si budeš chtít vzít dvojnásobnou dávku pilulek. Tedy pokud do pár měsíců nechceš skončit jako já.”

„Chci.”

Thomas pomalu přestal jíst. Rourke sklopil pohled ke svým rukám. Možná to nebyla naprostá upřímnost, ale stačilo to.

„Hmm.” Thomas si pěstí podepřel bradu jako intrikující superzlosyn. „S tím můžu pomoct,” slíbil s pomalým úsměvem.

----------------------------------------

~ Konečně někdo, kdo má rozum! Thomasi, prosím, pomáhej o-sto-šest! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>