GDC - kapitola 120.5

Kapitola 120.5 – Vyrušení (1)

Příběh začal v noci před třemi dny.

Toho večera se mladý pan Qin vrátil ze společnosti plný alkoholu a únavy. Zrovna když chtěl užuž vejít dovnitř, najednou zaslechl, jak někdo bušil na dveře.

Znovu a znovu ten člověk bouchal na hlavní bránu rezidence Qin.

Sluha, co dohlížel na dvůr, v reakci na to něco zabrblal a vyhrabal se, aby to šel s lucernou zkontrolovat. Zrovna když se chtěl zeptat, kdo to je, zdálo se, že ten někdo, co bušil na dveře, najednou zešílel a šíleně třískal do dveří.

A bylo to vskutku třískání. Závora skřípala. Zdálo se, jako kdyby prkna ustavičně škrábalo deset železných drápů.

Ten rozruch byl příliš hlasitý. Brzy byl dvůr plný vzbuzených sluhů. Ten dav lidí na sebe navzájem zíral a držel v rukách lampy, lucerny a palice. Nakonec dorazil i majitel rezidence, oděný jen ve svrchní róbě, co v ruce svíral meč.

Mladý pan Qin s ostrým zařinčením vytasil meč a zakřičel: „Kdo je tam?!”

To škrábání zvenku dveří bylo hned ještě hlasitější.

Jeden ze sluhů byl schoulený v rohu a opíral se o smeták. Mladý pan Qin na něj ukázal. „Vylez nahoru a podívej se ven.”

Ten sluha si netroufal ho neposlechnout. S pochmurnou tváří se pomalu sunul nahoru, pak s velkými obtížemi otočil hlavou, aby se na mladého pana Qina podíval. Ale dostalo se mu jenom netrpělivého pobízení.

Nakonec položil dvě třesoucí se ruce na tašky stříšky a nakoukl. Stačil jen jeden pohled a zřítil se na zem hlavou napřed.

Mladý pan Qin: „Řekl, že na dveře klepal netvor v pohřební róbě. S rozcuchanými vlasy a pokrytý krví. Nebyl to živý člověk.”

V této chvíli si Wei WuXian a Lan WangJi vyměnili pohled.

Ovšem Lan SiZhui se zeptal: „Mladý pane Qine, nemáš podrobnější popis?”

Mladý pan Qin nepatřil do kultivačního světa. Ty správné lidi našel jen náhodou. Věděl, že toto byli kultivátoři, ale neznal jejich totožnost nebo jména. Lan WangJi měl nicméně nadpozemské chování, Wei WuXian mu připadal, že mu sebevědomí nechybělo, a i když byl Lan SiZhui stále mladý, už byl celkem elegantní. A proto se neodvažoval se k nim chovat špatně. „Ne. Ten sluha byl zbabělec. Po jediném pohledu omdlel a mě se ho podařilo probrat až za celou věčnost, kdy jsem mu tiskl centrální akubod. Myslíte, že se dá čekat, že to viděl jasně?”

Wei WuXian: „Můžu se na něco zeptat?”

Mladý pan Qin: „Jen do toho.”

Wei WuXian: „Mladý pane Qine, to jsi jen rozkázal svému sluhovi, aby se podíval, a sám ses ven nepodíval?”

„Správně.”

„Taková škoda.”

„Co je na tom za škodu?”

Wei WuXian: „Podle tvých slov se zdá, že k tvým dveřím zavítala zběsilá mrtvola. Když se někde zastaví zběsilá mrtvola, obvykle tam jde kvůli konkrétnímu člověku. Kdyby ses podíval, možná bys zjistil, že to je tvůj starý přítel.”

Mladý pan Qin: „A možná jsem vzácný případ. A kromě toho i kdyby přišla kvůli někomu, nemusel jsem to být nutně já, ne?”

Wei WuXian s úsměvem přikývl. „Máš pravdu.”

Mladý pan Qin pokračoval: „Ta věc v tom pokračovala až do úsvitu. Když jsem ráno vyšel ven, abych se podíval, brána už byla v troskách.”

Wei WuXian a Lan WangJi došli až před hlavní bránu.

Lan SiZhui je následoval, pečlivě to zkoumal. Brána rezidence Qin byla pokrytá stovkami divokých škrábanců v shluku po pěti, některé byly dlouhé pár desítek centimetrů a některé jen pár centimetrů. Ta brána byla vskutku v troskách.

Ačkoli nebylo pochyb, že to byly stopy po lidských rukách, v žádném případě jim to nepřišlo jako něco, co by mohly vytvořit nehty živého člověka.

Mladý pan Qin: „Mladí pánové, jelikož jste každopádně z kultivačního světa, víte, jak tuto věc vymýtit?”

Ale Wei WuXian odpověděl: „Toho není třeba.”

Lan SiZhuie to překvapilo, ale nic neřekl. Mladému panu Qinovi to také přišlo divné a zeptal se: „Není toho třeba?”

Wei WuXian prohlásil: „Není toho třeba. Ten takzvaný 'dům' na sebe bere úlohu skrýše, jen co se postaví, jen co ho někdo vlastní. Dveře od domu vytvářejí přirozenou bariéru. Nejenom že brání ve vstupu lidem, ale také tomu nelidskému. Protože jsi pánem tohoto domu, dokud neřekneš nebo neuděláš něco, co by dovnitř pozvalo stvoření temnoty, není možné, aby dovnitř pronikly. Podle zlé energie, co zbyla na bráně, to ani není nějaké vzácné, krvežíznivé stvoření. Na jeho odražení stačí dveře.”

Mladý pan Qin měl stále své pochybnosti. „Vážně je to tak snadné?”

Lan WangJi: „Ano.”

Wei WuXian stoupl na práh. „Vážně. A ve skutečnosti je i práh bariérou. Živí mrtví jsou bez života jak v krvi, tak dechu. Mohou se pohybovat jen skákáním. I kdyby byly dveře dokořán, nedokázali by skočit dovnitř. Tedy pokud ta chodící mrtvola nemá šokující sílu v nohách a dokázala by vyskočit metr vysoko.”

Mladého pana Qina to stále trápilo. „Není něco dalšího, co bych měl koupit? Jako amulety na obranu nebo meč na vymýtání? Více než rád bych nabídl skvělou odměnu. Peníze pro mě nejsou problém.”

Lan WangJi: „Investuj do nové závory.”

„...”

Když Wei WuXian spatřil nevěřícnou tvář mladého pana Qina, co naznačovala, že si myslel, že se ho akorát chtěli zbavit, odpověděl: „Je to tvoje volba. Sám se můžeš rozhodnout, mladý pane Qine. Pokud se stane ještě něco dalšího, jsi vítán za námi zase přijít.”

Poté, co odešli z rezidence Qin, kráčeli Wei WuXian a Lan WangJi chvíli bok po boku. Za chůze si nezávazně povídali.

Zrovna teď byli ti dva už napůl ve výslužbě. Pokud se nestalo nic důležitého, bezcílně se potulovali krajem, někdy jen pár dní a někdy téměř celý měsíc. Když Wei WuXian slyšel o Lan WangJiho pověsti, že byl všude, kde byl chaos, nemyslel si, že by to bylo příliš těžké. Ale když to teď zrovna teď zkoušel po Lan WangJiho boku, zjistil, že to byla vskutku zkouška jeho odhodlání. Nebylo to obtížné. Vlastně to bylo příliš snadné. Když v minulosti chodil na noční lovy, vždycky si rád vybíral podivná, dobrodružná místa, a tak byly jeho cesty plné vzrušení a překvapení. Ale Lan WangJi nebyl vybíravý. Dělal všechno, o čem si myslel, že by měl, a tak často narazil na terče nočního lovu, co pro Wei WuXiana nebyly žádnou výzvou. Například tento případ zběsilé mrtvoly nebyl v porovnání s věcmi, co Wei WuXian v minulosti lovil, příliš zajímavý. S největší pravděpodobností by i většina ostatních uvážila, že jich to nebylo hodno.

Ale i když samotný ten incident nebyl moc poutavý, jelikož byl spolu s Lan WangJim a dělali si navzájem společnost, byl to celkem uvolňující proces.

Lan SiZhui je v tichosti následoval a držel otěže Malého Jablíčka. Po nějakém tom rozmýšlení si nemohl pomoct a stejně se zeptal: „HanGuang-June, seniore Weii, vážně je v pořádku nechat rezidenci mladého pana Qina jen tak?”

Lan WangJi: „Ano.”

Wei WuXian se široce usmál. „Vážně sis myslel, že jsem mluvil nesmysly a vymýšlel lži, SiZhuii?”

Lan SiZhui si pospíšil: „Jistěže ne! Ehm, to jsem tím nemyslel. Chtěl jsem tím říct, že i když dveře domu mají tu moc věci odrazit, ta brána se měla co nevidět rozpadnout. Vážně to bude v pořádku, když jsme mu nedali jediný amulet?”

Wei WuXian: „Přirozeně.”

Lan SiZhui: „Och...”

Wei WuXian: „Jistěže to nebude v pořádku.”

Lan SiZhui: „He? Tak proč?”

Wei WuXian: „Protože mladý pan Qin lhal.”

Lan WangJi zlehka kývl.

Ale Lan SiZhui působil tak nějak překvapeně. „Jak jsi to poznal, seniore Weii?”

Wei WuXian: „Setkal jsem se s mladým panem Qinem jenom jednou, takže to nemůžu říct s jistotou, ale jeho povaha...”

Lan WangJi: „Tvrdohlavý a chladný.”

Wei WuXian souhlasil: „Více méně ano. Každopádně se rozhodně nenechá snadno vyděsit. Situace té noci byla podivná, ale podle jeho popisu to nebylo tak divné, aby to člověka k smrti vyděsilo. Bylo by pro něj tak složité vylézt na střechu a podívat se ven?”

Lan SiZhui si to uvědomil. „Ale on trval na tom, že se ani nepodíval...”

Wei WuXian: „Že? Pokud ti někdo v noci přijde bušit na dveře, všichni mají v sobě trochu zvědavosti a také trochu odvahy. Takže normálně by se pokoutně podíval. Nebylo by divné, kdybys tvrdil, že ses nepodíval?”

Lan WangJi: „Souhlasím, naprosto.”

Wei WuXian: „Skvělé mozky myslí podobně!”

Když domluvil, široce se usmál a promnul si bradu. „A i když ty škrábance na dveřích, co po sobě mrtvola nechala, vypadaly celkem děsivě, nebyly zase až tak obtěžkané zlou energií. Rozhodně tam nepřišla někoho z pomsty zabít— tohle vím jistě. Budeme muset počkat a uvidíme, jak to vlastně je.”

Lan SiZhui: „Seniore Weii, proč potom tu mrtvolu nezavolat a přímo se jí nezeptat?”

„To odmítám.”

„He?”

Wei WuXian váhavě odpověděl: „Víš, kolik krve je za potřebí, abys namaloval Prapor na nalákání ducha? Mám slabou konstituci.”

Lan SiZhui si vážně myslel, že byl až příliš lenivý na to, aby si nechal vzít trochu krve. „Seniore Weii, můžeš použít moji krev.”

A přesto Wei WuXian vybuchl smíchy. Promluvil: „SiZhui, tohle upřímně řečeno není ten problém. Tentokrát jsme sem přišli, abys získal víc zkušeností, ne?”

Lan SiZhui se překvapeně odmlčel.

Wei WuXian pokračoval: „Samozřejmě že můžu tu mrtvolu zavolat a přímo ji přimět, aby odešla. Ale dokážeš to ty?”

Jak to Lan SiZhui zaslechl, okamžitě pochopil.

Poté, co si prošli několika událostmi, jak on, tak ostatní juniorové ze sekty Lan se začali na Wei WuXiana až příliš spoléhat. Povolat duchy a ovládat mrtvoly byl vskutku ten nejrychlejší způsob, ale ne každý dokázal použít takové prostředky. A přece jenom nekultivoval přízračnou cestu. A proto pro něj nebylo nejlepší studovat příliš těchto technik. Kdyby i tentokrát Wei WuXian dělal, v čem byl dobrý a jen po pár pokusech tu záhadu vyřešil, jak by se to dalo nazvat zkušeností?

Tentokrát tu Wei WuXian a Lan WangJi byli, aby ho provedli obyčejnou cestou. Aby viděl, jak se tato záležitost dala vyřešit obvyklými prostředky.

Lan SiZhui: „Takže HanGuang-June, seniore Weii, jelikož nám mladý pan Qin odmítl říct pravdu, máte v úmyslu ho prozatím ignorovat a pořádně ho vyděsit?”

Wei WuXian: „Přesně. Prozatím to budeme jen sledovat. Ta závora na bráně vydrží nanejvýš další dva dny. HanGuang-Jun mu z laskavosti dal tak praktickou radu, řekl mu, aby si pořídil novou, ale zdá se, že si to mladý pan Qin nevzal k srdci. Pokud před námi každopádně vážně skryl něco důležitého, bude mu k ničemu, i kdyby si pořídil deset nových závor. Dřív nebo později se to vrátí.”

A přesto ta závora na bráně nedokázala vydržet ani jedinou noc. Druhého dne mladý pan Qin se zachmuřenou tváří znovu přišel za Wei WuXianem a Lan WangJim.

Všechny význačné sekty měly mnoho externích zázemí. Poté, co ti tři přišli, zabydleli se v malé, elegantní budově sekty Lan z Gusu jménem Bambusová chaloupka. Mladý pan Qin za nimi zavítal celkem brzy a náhodou narazil na Lan SiZhuie, jak tahal osla za otěže. Ubohý Lan SiZhui se ze všech sil snažil odtáhnout Malé Jablíčko ven, neboť okusoval bambusové výhonky. Jakmile se otočil, spatřil, jak mladému panu Qinovi cukalo ve rtech. Lan SiZhui se mírně uzarděl, pustil otěže a pozval mladého pana Qina dovnitř.

Opatrně šel zaklepat na dveře komnaty těch dvou seniorů, aby jim podal hlášení. Když viděl, že již oblečený Lan WangJi beze zvuku otevřel dveře a zakroutil hlavou, Lan SiZhui věděl, že senior Wei se nijak brzy nedokáže vzbudit. Lan SiZhui se cítil celkem v úzkých. Nakonec se stejně vzmužil a porušil sektovní pravidlo, že je zakázáno lhát, a řekl mladému panu Qinovi, že jeho senior stále odpočíval, neboť najednou onemocněl. Jinak přece nemohl bez obalu říct, že „senior Wei spí a HanGuang-Jun ti řekl, abys počkal”, no ne...?

Wei WuXian nakonec spal, až dokud slunce nebylo vysoko na obloze. Teprve poté, co ho Lan WangJi mnohokrát objal a pohladil, se mu konečně podařilo vyhrabat. Jak začal se zavřenýma očima vykonávat své ranní návyky, dokonce si omylem natáhl i Lan WangJiho vnitřní róbu. Zpod vnější róby mu vykukovalo několik centimetrů bílých rukávů, co měl na několikrát vykasané. Vážně se to celkem nehodilo. Naštěstí mladý pan Qin nebyl v takovém stavu mysli, aby mu vadilo, jestli byl Wei WuXian řádně oblečený nebo ne. Hned ty tři odtáhl.

Dveře do rezidence Qin byly pevně zavřené. Mladý pan Qin přišel k bráně a zaklepal na ni a šel rovnou k věci: „Po té včerejší radě se mi tak nějak ulevilo, ale stejně jsem nedokázal spát. Četl jsem si v síni a poslouchal zvuky venku.”

Bránu brzy otevřel sluha a pozval ty tři na dvůr. Jakmile sešli ze schodů, Wei WuXian se nepatrně zarazil.

Po celém dvoře byly rozeseté karmínové stopy. Byl to strašlivý pohled.

Mladý pan Qin pochmurně pokračoval: „Včera v noci ta věc přišla znovu. Skoro hodinu škrábala a bušila na dveře. Zrovna když mě ten rozruch začal štvát, najednou jsem zaslechl zaskřípání a závora se rozlomila vejpůl.”

Jakmile mladý pan Qin zaslechl, jak se závora zlomila, cítil, jak mu vstaly všechny vlasy.

Odsprintoval k bráně a vykoukl ven z dřevěných dveří hlavní síně.

Měsíc byl zastřený. Z dálky viděl, jak se veřeje otevřené brány houpaly. Před vchodem do rezidence Qin stála postava, skákala jako kus dřeva s pružinami pod sebou.

Chvíli skákala a pořád se nedokázala dostat dovnitř. Mladý pan Qin si vydechl úlevou. Pomyslel si, že se dalo čekat, že to bylo, jak to během dne Wei WuXian popsal. Tělo měla ztuhlé a nedokázala ohnout nohy. Rozhodně by nedokázala přeskočit vysoký práh jeho domu.

Ale než si vůbec skutečně oddechl, spatřil, jak ta skákající postava u dveří najednou vyskočila vysoko do vzduchu— a přesně takhle proskočila dveřmi!

Mladý pan Qin se otočil na patě a přibouchl dveře zády.

To stvoření prošlo hlavní branou a vešlo na dvůr, hopsalo přímo vpřed. Bum. Bum. Jen po pár skocích narazilo do dveří do hlavní síně.

Mladý pan Qin ucítil, jak se dřevěné dveře za jeho zády zatřásly. Uvědomil si, že mezi ním a tím stvořením byly jen jediné dveře, a hnal se k útěku.

Mladý pan Qin: „Za měsíčního světla se stín toho stvoření odrážel na papírových oknech. Nemohlo vejít dovnitř, a tak kroužilo kolem síně. A nechalo po sobě všechny ty stopy na dvoře! Mladí pánové, vážně to není tak, že vám nevěřím, ale vážně jste řekli, že nemůže skočit dovnitř.”

Wei WuXian stoupl na práh. „Mladý pane Qine, ztuhlé mrtvoly většinou vážně nedokáží skočit dovnitř. V mrtvých neproudí krev, takže jistěže nemohou ohnout nohy. Můžeš se zeptat jakékoli kultivační sekty kdekoli na světě. Všichni ti řeknou to samé.”

Mladý pan Qin rozpažil, jako kdyby mu chtěl ukázat dvůr plný rudých stop. „Tak jak bys vysvětlil tohle?”

Wei WuXian: „Můžu říct jenom to, že ta věc, co prošla tvými dveřmi, není příliš obyčejná. Mladý pane Qine, popřemýšlej o tom chvilku— když ses včera v noci na tu mrtvolu podíval, nevšiml sis něčeho divného?”

Mladý pan Qin o tom dlouho přemýšlel, tvářil se nevzhledně, než konečně odpověděl: „Když už jsme u toho, ta věc skočila dovnitř v celkem podivné póze.”

Wei WuXian: „V jaké?”

Mladý pan Qin: „Skoro jako kdyby...”

Lan WangJi na druhé straně už dvůr jednou obešel. Přišel zpět k Wei WuXianovi a klidným hlasem řekl: „Kulhala.”

Mladý pan Qin vykřikl: „Správně!” Okamžitě se zeptal: „Mladý pane, jak to víš?”

Lan SiZhui uvažoval o tom samém. Ale jelikož chápal, že nebylo ničeho, co by HanGuang-Jun nevěděl, byl jenom zvědavý a ne zmatený. A v klidu čekal na odpověď.

Lan WangJi: „Stopy na zemi.”

Wei WuXian se sehnul a i Lan SiZhui si dřepl a pečlivě ty stopy prozkoumal.

Wei WuXianovi stačilo pár pohledů a vzhlédl na Lan WangJiho. „Mrtvola s jednou nohou?”

Lan WangJi přikývl.

Wei WuXian vstal. „Tak proto to dokázala přeskočit. Všechny ty stopy byly napůl těžké a napůl lehké. Mrtvola má jednu nohu zlomenou.” Ještě víc o tom přemýšlel. „Myslíš si, že si ji zlomila před nebo po smrti?”

Lan WangJi: „Před.”

Wei WuXian: „Ano. Kdyby to bylo po smrti, nezáleželo by na tom, co by si zlomila, nemělo by to na ni žádný vliv.”

Přesně takhle si bez jakýchkoli zábran začali povídat. Ale Lan SiZhui je nedokázal sledovat. Musel je zastavit. „Počkat, HanGuang-June, seniore Weii, ať si to urovnám— říkáte, že tahle mrtvola má zlomenou nohu a za chůze pajdá. Ale kvůli tomu je pro ni snazší přeskočit vysoký práh než pro dvounohé... uch, tělesně schopné mrtvoly?”

Mladý pan Qin jasně přemýšlel o té samé otázce. „To jsem se přeslechl?”

Lan WangJi: „Ne.”

Mladému panu Qinovi to přišlo absurdní. „To chcete říct, že někdo s jednou nohou poběží rychleji než druhý se dvěma?”

Naopak ti dva byli celkem zabraní do diskuze. Wei WuXian mu vyšetřil chvilku a věnoval mu široký úsměv. „Pochopil jsi to špatně, ale možná ti to dojde, když to vysvětlím takhle. Někteří lidé jsou slepí na jedno oko, a tak se lépe starají o to, co jim zbylo. A tak i když jsou napůl slepí, jejich zrak nemusí být o nic horší než u lidí se dvěma očima. A ve stejném duchu pokud má člověk zlomenou levou paži a může používat jenom pravou, po dlouhé době bude mít možná pravou ruku abnormálně silnou. Možná dokonce dvakrát tak silnější než někdo s oběma pažemi...”

Lan SiZhui to pochopil. „A protože ta mrtvola na jednu nohu kulhala už před smrtí, po smrti často skákala na jedné noze a tak dokázala vyskočit výš než mrtvoly se dvěma nohama?”

Wei WuXian s radostí odpověděl: „Přesně.”

Lan SiZhuiovi to přišlo fascinující a uložil si to do paměti.

Mladý pan Qin se zdál podrážděný. „Je to moje chyba. Včera jsem se dohadoval se svou ženou a až pozdě do noci jsem se zabýval záležitostmi domácnosti, takže jsem neměl čas nainstalovat novou bránu. Hned ji spravím— zařídím, že ta brána bude stejně masivní jako vědro z oceli!”

Ale Lan WangJi zakroutil hlavou. „Bylo by to marné. 'Nebude se předkládat precedens'.”

Mladý pan Qin sebou trhl, měl pocit, že ten výrok nemohl být nic uklidňujícího. „A co to znamená?”

Wei WuXian: „To je náš žargon. Znamená to, že když jednáme s temnými stvořeními, některé obranné taktiky se dají použít jen jednou. Podruhé to bude k ničemu. Kdybys bránu spravil včera, byla by schopná vydržet o něco déle. Ale když se teď mrtvole jednou podařilo vstoupit branou, od teď bude schopná volně vcházet a vycházet.”

Mladého pana Qina to šokovalo a zároveň toho litoval. „Tak! Co mám dělat?”

Lan WangJi: „Sedni si a čekej.”

Wei WuXian: „Není třeba panikařit. Dokáže projít hlavní branou, ale nedokáže se dostat přes druhé dveře. Ber svou rezidenci jako město. Zrovna teď prolomila jen vnější hradby— ještě zbývají dvoje.”

„Dvoje? Jaké dvoje?”

Lan WangJi: „Dveře společnosti. Dveře soukromí.”

Wei WuXian: „Tvůj obývací pokoj a ložnice.”

Za hovoru už skupina prošla dvorem a usadili se v hlavní síni. Překvapivé bylo, že jim dlouho nikdo nepřinesl čaj, všichni sloužící zmizeli. Po křiku mladého pana Qina konečně někdo přišel a mladý pan Qin jej rychle nato vykopl. Když si teď vybil svůj vztek, výraz se mu nepatrně zklidnil. Pořád nebyl ochotný se usadit. „Vážně byste mi nemohli dát nějaké amulety, abych to potlačil? Prosím, nebojte se, mladí pánové. Peníze pro mě vážně nejsou problém.”

A přesto nečekal, že tito lidé nikdy ani nečekali, že by jim z nočního lovu něco vzešlo.

Wei WuXian: „To záleží na tom, jak to chceš potlačit.”

„Jak to?”

A tak Wei WuXian začal: „Potlačení napraví symptomy, ale ne jádro problému. Pokud jí chceš akorát zabránit ve vstupu branou, bylo by to relativně snadné— každé dva týdny amulety vyměň. Ale pořád ti bude moct zničit bránu. A v tom případě bys bránu musel měnit častěji než amulet. Pokud chceš, aby se ta mrtvola stáhla, budeš muset amulet měnit každých sedm dní a tyto amulety jsou často složité na výrobu a drahé. A kromě toho čím déle ji budeš potlačovat, tím silnější nakonec bude její energie zášti...”

Lan WangJi tam v tichosti seděl a naslouchal Wei WuXianovým nesmyslům. Nic neříkal.

Byla pravda, že potlačení nebyla dobrá strategie. Ale výroba a použití amuletů nebylo tak obtížné nebo složité, jak to Wei WuXian popisoval. Ale co se tohoto týkalo, nikdo neměl prohnanější ústa než Wei WuXian. Dokonce i Lan SiZhuie s jeho výbornými známkami to jeho vysvětlení zmátlo a téměř tomu uvěřil. Mladému panu Qinovi to přišlo na obtíž. Kdyby se rozhodl to potlačit, jako by jej postihlo nespočet následků. Nemohl si pomoct a začal o tom pochybovat, opakovaně se letmo díval na Lan WangJiho, co popíjel čaj. Ale jelikož se mu na tváři nikdy neobjevil ani náznak toho, že by Wei WuXian „přeháněl”, mohl tomu akorát věřit.

„Neexistuje něco, co by se s tím vypořádalo jednou pro vždy?!”

Wei WuXianův tón se změnil. „Jestli existuje nebo neexistuje, to rozhodnutí je na tobě, mladý pane Qine.”

Mladý pan Qin: „Jak to, že je to na mě?”

Wei WuXian: „Můžu vytvořit amulet přímo pro tebe, ale to záleží na tom, jestli budeš ochotný upřímně odpovědět na mou otázku.”

„Na jakou otázku?”

Wei WuXian: „Znal jsi tu mrtvolu před smrtí?”

Po chvíli ticha mladý pan Qin konečně odpověděl: „Ano.”

----------------------------------------

~ A znovu řešení záhad a případných zločinů. Už mi to chybělo! ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>