LIH - kapitola 34

Kapitola 34 – Něžná péče (Den 17)

Mezerou mezi závěsy prosvítalo světlo.

Bylo ráno. Tohle se stalo pokaždé, ale naprosto jsem zaspal. To samozřejmě znamenalo, že když jsem se probudil, Sig už vedle mě nebyl.

S obezřetností jsem se pokusil pohnout tělem a zjistil jsem, že jsem měl ztuhlá ramena a celkem slabý pas. To bylo pravděpodobně proto, že jsem byl předešlou noc až příliš nervózní, co? Ačkoli jsem se na to připravoval, zadnice mě vůbec nebolela.

Co se potom každopádně stalo?

Od začátku byla atmosféra mezi mnou a Sigem dobrá a potom šlo všechno dobře. Vzpomínal jsem si, že jsme mluvili o našich dětech. A potom... Správně, potom jsme to udělali. Netřeba říkat, že jsem nebyl ani trochu zraněný. Bylo to dokonalé.

Ale i tak, kdy jsem usnul? Konkrétně řečeno... na tu nejdůležitější část jsem si nevzpomínal.

„Neříkejte mi, že to celé byl jen sen... To snad ne, ne?” Natáhl jsem se k nočnímu stolku a zvedl jsem telefon. Na obrazovce se zobrazovaly PT, co jsem vydělal včera v noci.

[Něžná péče – řád A: 12.000 PT x2 = 24.000 PT]

Něžná péče... řád „A”?

To bylo poprvé, co jsem to viděl. Úkol řádu A mi přinesl dvojnásobek PT než řádu B.

Co jsem si tak vzpomínal, řád B jsem dostal, když jsme se dotýkaly „prostřednictvím úst”. Například když jsem Siga políbil. Pokud to bylo takhle, pak řád A bylo... Jo. Nemohlo to být nic jiného než to. Možná že to první bylo z tehdy a to druhé bylo—

V žaludku mi hlasitě zakručelo, takže mi to přerušilo myšlenky.

S tím se nedalo nic dělat. Už nějakou dobu mě pod nosem šimrala bohatá vůně a já byl trochu zvědavý. Vonělo to, jako kdyby se něco připalovalo. Jestlipak to Sig vařil.

Měl jsem hlad, takže jsem neotálel a vstal.

Hlava se mi točila, jen když jsem se převlékal. Kromě toho jsem neměl žádné problémy, ať už jsem stál nebo chodil. Ach, má laskavá večerko.

Jediné, co mě trápilo, bylo, že mi poklesla „energie”, i když bylo stále ráno. Podobně jako s tím novým řádem Něžné péče to bylo poprvé, co se mi to stalo. Později se něčeho napijme, abychom si doplnili energii.

Jak jsem v kuchyni srkal švestkovou šťávu, Sig se vrátil dovnitř. „Minoru, jsi v pořádku?” zavolal na mě, což mě polekalo.

Jak jsem si myslel, včera v noci se přece jenom něco stalo.

„Ehm, včera v noci... Co se mi stalo?” šel jsem rovnou k věci.

Sig poklesl na duchu. „Ty si na to nepamatuješ?”

„Ne! Pamatuju! ...Ale jen do půlky.” Myslí mi problýskly detaily toho, co se včera v noci stalo. A já cítil, jak mi hořely tváře. Spolkl jsem zbytek švestkové šťávy a honem jsem omyl hrníček.

Sig přišel ke mně, stál vážně blízko. „Omdlel jsi, jakmile došlo k pohlavnímu styku.”

Pohlavnímu styku? Znovu s těmi přehnaně formálními termíny...

To, co se stalo včera v noci, každopádně nebyl sen. To mi stačilo. Otočil jsem se k Sigovi a hluboce jsem sklonil hlavu.

„Promiň, že jsem tě v půlce opustil...”

„Tím se nemusíš trápit.” Sig mě pohladil po tváři. „Jen se bojím o tvoje tělo.”

„Mé tělo je v pohodě. Myslím, že jsem jen unavený.”

„...Správně. Dneska trénink bojutsu vynecháme. Měl by sis dát na čas a odpočinout si.”

Posledních pár dní jsem pracoval nonstop, jak duševně, tak tělesně. Přesně jak řekl, po řádném odpočinku se zotavím.

Poslušně jsem přikývl a Sig mě usadil na židli v obýváku. „Nejdřív si dejme snídani. Potom ti chci něco ukázat,” řekl.

Dneska snídani připravil Sig.

Spíš než že ji připravil by bylo přesnější říct, že ji „naprosto opekl”. Na stole byla velká mísa s obrovskými krabími klepety, z kterých stoupala pára. Takže toto byla skutečná totožnost té bohaté vůně, co mi podněcovala apetit.

Ten krab byl vážně obrovský. Dokonce i klepeta měl zhruba stejně velká jako já paži.

„Sigu, tohle je...”

„Velký král bažinných krabů. Ulovil jsem ho dneska ráno. Má velmi výživné a lahodné maso,” řekl a rozkřápl několik klepet a dal mi maso na talíř.

Rozhodně to vonělo dobře. Tvrdá skořápka byla doslova nacpaná hutným, bílým masem a když jsem se do něj zakousl, v ústech mi vybuchla slaná chuť umami.

Měkké a snadno se kousalo. Navzdory tomu, že to byl bažinný krab, vůbec nepáchl po blátě. A jen samotná ta slanost stačila na to, aby to vyneslo naprosto neodolatelnou umami chuť.

„Tohle je lahoda!”

„To jsem rád. Taky mám rád kraby. Pořád máme ještě, takže si je můžeme kdykoli zase dopřát.”

Oba jsme snědli jedno klepeto a pak mě Sig vzal ven.

Venku byly stopy po sazích a na zemi byl krunýř obrovského kraba. Zdálo se, že tady ho Sig vykuchal a opekl. Vysvětlil, že až se krunýř umyje, dá se použít na jiné věci.

Krátce poté jsme zamířili na pole.

Už z dálky jsem si myslel, že je na tom něco divného, ale jakmile jsme se přiblížili, překvapeně jsem zalapal po dechu.

V jednom rohu pole tam byly brázdy, břehy z hlíny a údolí, co vznikla mezi nimi, byla plná vody. Vypadalo to, že ta voda stékala kanálem z bystřiny, co protékala západním lesem.

Bezpochyby to bylo malé rýžové políčko.

„Dneska brzy ráno jsem měl divný pocit a když jsem se porozhlédl, tahle oblast už byla taková... Minoru.”

„Ano. Je to to samé jako tehdy ráno, co?” Podíval jsem se na Siga a oba jsme přikývli. K něčemu podobnému už došlo. Tehdy se změnil dům a ne pole.

Užuž jsem chtěl kontaktovat Boha, když mi poslal zprávu. „Tvoje Miniaturní zahrádka se dostala do levelu 3, co? Blahopřeju!”

„Takže jsem měl pravdu! Tentokrát se změnilo jenom pole?”

„Změnilo se i pár dalších věcí, takže měj oči na stopkách. Minoru, každopádně mám radost! Ten chlapec konečně přišel o pani—”

„Chápu. Sig a já se tu porozhlédneme.” Prstem jsem ťukl do obrazovky a vypnul to.

Bez prodlevy zazvonila zpráva. A zvonila pořád dokola.

„...Minoru.” Sig mi vlídně položil ruku na rameno a já telefon zdráhavě zase zapnul.

Jen tentokrát Bohu odpustím, a to jen kvůli Sigovi. A navíc jsem chtěl vědět, jaké podmínky jsem splnil.

Podle toho, co Bůh řekl, jsem dosáhl těchto následujících čtyř věcí:

Pěstuj na poli plodinu řádu A (70% sklizeň)

Chovej tři nebo více druhů dobytka (řád B nebo výše)

Postav plot (dosaženo z 50%)

Získej Bronzový recept (dva nebo více)

Hm. Plot už jsme měli skoro hotový a co se týkalo plodin řádu A, sklidil jsem švestky a jablka. Když jsem teď o tom přemýšlel, také jsem nedávno uvařil karí, což byl bronzový recept.

Co jsem ale nechápal, byla ta druhá podmínka. Kráva byla v řádu B, už když jsem ji koupil, a kuřata také vylevelovala na řád B, ale to byly pořád jenom dva druhy. A přesto se to z nějakého důvodu počítalo za splněné.

Zeptal jsem se na to Boha a co mi řekl, mě omráčilo.

„Ta starodávná želva, co jsi pojmenoval Iwao, pochází ze vzácného druhu. Od začátku měla nejvyšší řád.”

„Vážně?” Věděl jsem, že byl Iwao vzácný, ale to, že se počítal mezi dobytek, pro mě bylo překvapením. Nikdy jsem neměl v úmyslu ho takhle chovat.

Evidentně to bylo proto, že Sig seškrábal z Iwaova krunýře materiál. Proto ho systém počítal jako dobytek. Ale my jsme Iwaa vůbec nekrmili... Tak nějak jsem se cítil provinile.

Nicméně jsem díky Iwaovi získal nečekané terno.

[Bonus: 500.000 PT | Dobytek (S)]

500 tisíc PT, kolik dní bych musel dřít, abych nasbíral tolik PT...?

Na místě se mi ta částka převedla a k tomu ještě zahrada vylevelovala.

Toho dne jsme průzkum Miniaturní zahrádky odložili.

Byla to škoda. Ale jak mě Sig hladil po vlasech a řekl mi, abych byl hodný a odpočíval, mohl jsem ho akorát poslechnout. Byl jsem vděčný, že se o všechno postará, abych já mohl šetřit energii.

Dneska večer jsem měl něco na práci.

„...Minoru, nemusíš se k tomu nutit.”

„Ne, včera jsme přestali uprostřed, takže... to chci řádně udělat.” Správně. Pokoušel jsem se Siga přemluvit k dalšímu kolu milování.

Sig řekl, že počká, až dokud se nebudu cítit lépe, ale v takových chvílích byl důležitý spád. Dobře jsem znal svoji povahu. Bylo kriticky důležité mít dobrý první dojem, aby pak nálada v budoucnu nebyla špatná.

Kdyby to Sig nechtěl, nenutil bych ho k tomu, ale na mé nadšení zareagoval svým vlastním.

Ačkoli na to bylo třeba spoustu odvahy a já byl nervózní... výsledek stál za to, abych si protrpěl trochu té hanby.

Ale stejně...

Žalostné na tom bylo, že jsem znovu omdlel uprostřed aktu. Nespojili jsme se dlouho, a přesto jsem upadl do bezvědomí, jako kdyby mi došly baterky. To samé jako včera v noci.

Něco bylo špatně.

„...Co se to kruci děje?” řekl jsem dalšího rána, jak jsem seděl na posteli, hlavu v dlaních. Něco se muselo dít, abych omdlel dvakrát po sobě. Co by to mohlo být...?

Zkontroloval jsem telefon, kde byly zobrazené PT, co jsem získal včera v noci. Bylo to to samé jako včera v noci. [Něžná péče – řád A]. Neříkejte mi, že příčina byla tohle?

Otevřel jsem obrazovku Správy PT a prohlédl si seznam. Tady jsem mohl vidět detailní informace o svých výdělcích. Také jsem se mohl podívat na podmínky splnění úkolu, hodnoty dosažených PT a tak dále. Jelikož se nahoře v menu objevil nově dokončený „úkol”, okamžitě jsem našel [Něžnou péči – řád A].

[Něžná péče – řád A: 12.000 PT | Kontakt pohlavních orgánů. Spotřeba energie 250 (100%)]

„Spotřeba energie... Energie?”

Spotřebuješ energii při každém počinu, co vyžaduje soustředění nebo nástroje.

Takhle mi to Bůh jednou vysvětlil.

„Úkoly”, co spotřebovávaly fyzickou sílu a energii. Když jsem ze studny tahal bodu, spotřebovával jsem „fyzickou sílu”. A když jsem srpem sekal plevel, spotřebovával jsem „energii”.

Byla pravda, že jsem se na „to” musel soustředit... Pravděpodobně.

Ale nikdy jsem nečekal, že sex spotřebuje 250 bodů energie. Zrovna teď jsem měl limit energie na 145. I když bych měl plnou měrku, stejně by mi scházelo víc než 100 bodů. Nebylo divu, že jsem omdlel v půlce.

Co mě trápilo, bylo, že když jsem omdlel, Sig se... scvrkl. Evidentně dokázal v mžiku ochladnout. Úplně jako když jsem ho oslovil jeho skutečným jménem. Promiň, Sigu.

„Tohle bude trvat dlouho...”

Ze všeho nejdřív jsem si musel navýšit kapacitu energie. Nebylo možné, abychom v mém nynějším stavu zvládli udělat dítě.

Musel jsem si vytrénovat tělo, pokračovat se svým plánem s plodinami na poli a dokonale zvládnout dojení Chachy... Poté jsme museli společně sníst plod z Božího stromu. Měl jsem tolik práce.

Ale to bylo v pohodě. Měl jsem po boku Siga a nemusel jsem být netrpělivý.

Protože jsem se konec konců už rozhodl, že tu budu žít se svou rodinou.

--------------------------------------------

~ Pfft, takže záhada vyřešena. Minoru se prostě jen potřebuje vytrénovat, aby to zvládl na 100%. ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>