GDC - kapitola 109

Kapitola 109 – Utajení (3)

Lan XiChen se po tom strčení zapotácel pár kroků vzad. Ještě si neuvědomil, co se stalo. Mezitím Lan WangJi udeřil do zátylku sochu Guanyin s jemnými rysy, co stála uprostřed chrámu. Socha zavibrovala a rozletěla se k rakvi. Nie MingJue stále zkoumal mrtvolu ve své ruce, hlavu už měl skloněnou. Jak ho zasáhla ta těžká socha, spadl rovnou zpět tam, kde předtím byl.

Wei WuXian vyskočil na vrch a stoupl Guanyin na hruď. Víko rakve se už rozbilo. Jako víko teď mohli použít akorát sochu Guanyin a zapečetit tak Nie MingJuea a jeho běsnění. Nie MingJue pod ním znovu a znovu bušil do sochy, jak se pokoušel dostat na svobodu. A s Wei WuXianem to pořád dokola třáslo, vrávoral tak moc, že ho to skoro shodilo. Klátil se a uvědomil si, že vůbec nedokázal nakreslit amulet.

„Lan Zhane, honem, honem, pojď ke mně. Další člověk tomu přidá na váze. Po pár úderech se ta socha možná rozpadne...”

Než vůbec domluvil, Wei WuXian najednou cítil, jak se mu nahnulo tělo i úhel pohledu. Lan WangJi držel jednu stranu rakve a zvedl ji.

Což znamenalo, že pouze levou rukou zvedl dřevěnou rakev, dvě mrtvoly v rakvi, sochu Guanyin na rakvi a Wei WuXiana na soše.

Wei WuXian na to udiveně zíral. Už dávno věděl, že Lan WangJi měl v pažích šokující sílu, ale tohle... tohle bylo trochu moc šokující!

Lan WangJi ve tváři nehnul ani brvou. Pravou rukou rozvinul stříbrnou citerovou strunu. Ta struna několikrát zasvištěla kolem rakve a sochy Guanyin, jako kdyby měla křídla, a svázala ty dva předměty k sobě. A pak to samé druhá struna a třetí... Když usoudil, že Nie MingJue a Jin GuangYao byli řádně zapečetění, konečně levou ruku spustil. Ten patřičný konec rakve s hlasitou ranou spadl na zem.

Wei WuXian se také nahnul. Lan WangJi jej uvítal tím, že mu zabránil v pádu vlastními pažemi, a pak ho nevzrušeně postavil na zem. Svýma rukama zrovna pokořil téměř pět set kilo, ale když v náručí držel Wei WuXiana, jeho dotyk byl více než něžný.

Lan XiChen zíral na rakev ovinutou sedmi citerovými strunami. Pořád byl ztracený ve vlastních myšlenkách.

Nie HuaiSang natáhl ruku a zamával mu jí před očima. Byl celý vyděšený. „...B-bratře XiChene, jsi v pořádku?”

Lan XiChen: „HuaiSangu, vážně se mě zrovna teď snažil načapat nepřipraveného a zaútočit na mě?”

Nie HuaiSang: „Myslím, že jsem to tak viděl...”

Když Lan XiChen slyšel, jak váhal, přitlačil na něj: „Ještě o tom popřemýšlej.”

Nie HuaiSang: „Pokud se mě takhle ptáš, tak si ani já nemůžu být jistý... Vážně mi to přišlo jako...”

Lan XiChen: „Přestaň s tím, že ti to tak přišlo! Došlo k tomu nebo ne?!”

Nie HuaiSang s obtížemi odpověděl: „...Já nevím, já vážně nevím!”

Když byl Nie HuaiSang zoufalý, tohle bylo to jediné, co uměl říct. Lan XiChen zabořil čelo do dlaně. Přišlo mu, že se mu hlava měla co nevidět rozskočit. Nebyl ochotný znovu promluvit.

Najednou Wei WuXian zvolal: „HuaiSangu.”

Nie HuaiSang: „Hm?”

Wei WuXian: „Jak tě tehdy Su She bodl?”

Nie HuaiSang: „Nesl bratra... tedy vůdce sekty Jina a prchal. A já mu stál v cestě, takže...”

Wei WuXian: „Vážně? Podle toho, kde si stál, si nevybavuji, že bys jim stál v únikové cestě.”

Nie HuaiSang: „Nemohl jsem k němu přece naschvál přiběhnout ve snaze, aby mě bodnul, ne?”

Wei WuXian se usmál: „To jsem nikdy neřekl.”

Nie HuaiSang: „Tak co se snažíš říct, bratře Weii?”

Wei WuXian: „To akorát, že se mi najednou spojilo pár věcí.”

Nie HuaiSang: „Jakých věcí?”

Wei WuXian: „Jin GuangYao řekl, že mu někdo poslal dopis, ve kterém vyhrožoval, že světu řekne, co udělal. Prvně předpokládejme, že nelhal a mluvil pravdu. Pak tato konkrétní osoba dělala něco zbytečného.” Pokračoval: „Pokud člověk chtěl odhalit hříchy druhého, proč by se místo přímého odhalení nějak zvlášť snažil spravit toho hříšníka o tom, že má důkaz jeho zločinů?”

Nie HuaiSang: „Copak bratr... Copak vůdce sekty Jin neřekl, že ten člověk chtěl, aby se omluvil a sám se udal?”

Wei WuXian: „Prober se. Je více než očividné, že by se Jin GuangYao nerozhodl se sám udat. Jaký to potom tedy mělo smysl? Ale zdá se, že to smysl mělo. Ale vážně by člověk, co mohl odhalit ta Jin GuangYaova stará tajemství, udělal tak zbytečný tah? Takový zbytečný počin musel mít svůj cíl. Ať už se jednalo o to něco vyvolat nebo někoho k něčemu ponouknout.”

Lan XiChena to polekalo: „Něco vyvolat? A co?”

Lan WangJi tiše promluvil: „Jin GuangYaovu krvežíznivost.”

Kdyby to byl obvyklý ZeWu-Jun, určitě by to hned pochopil. Ale zrovna teď bylo pravděpodobné, že nedokázal vůbec přemýšlet.

Wei WuXian: „Správně. Byl to právě tento dopis, co nebývale podnítil Jin GuangYaovu krvežíznivost. Copak se tam nepsalo, že by měl počkat na svou smrt, ke které dojde za sedm dní? A tak udeřil jako první. Během těch sedmi dnů svrhne na Pohřebním pahorku všechny hlavní síly kultivačního světa, aby tak řekl, kdo zemře jako první.”

Lan XiChen: „To myslíš, že toto bylo cílem toho člověka, co mu ten dopis poslal? Jen ho pobídnout k akci?”

Wei WuXian: „To si myslím.”

Lan XiChen zakroutil hlavou. „...Tak co jen ten člověk, co ten dopis poslal, chce udělat? Odhalit Jin GuangYaa nebo zničit sekty?”

Wei WuXian: „Je to celkem prosté. Podívej, co se stalo poté, co to obléhání selhalo. Když se všichni shromáždili na Lotosovém Molu, na vrcholu svého vzrušení přivítali Sisi a BiCao— nemyslím si, že příchod těchto dvou svědků byla náhoda. A tak se všechno nakupilo a vybuchlo.” Wei WuXian se odmlčel a pak pokračoval: „Nejenom že ten člověk chtěl Jin GuangYaovi pošpinit jméno. Ale také chtěl, aby byl nepřítelem světa. A muselo to být smrtelné při první kapce krve— nesměl mít žádnou možnost, jak to zvrátit.”

Nie HuaiSang: „To zní, jako že to ten člověk začal plánovat velmi dávno.”

Wei WuXian se na něj podíval a pak se ho najednou zeptal: „Správně, nebyl jsi zodpovědný za úschovu ChiFeng-Zunova těla, vůdče sekty Nie?”

Nie HuaiSang: „Nejprve jsem ho uschoval, ale dneska večer jsem obdržel zprávu, že tělo mého bratra z Qinghe najednou zmizelo. Jinak bych nespěchal zpět do Qinghe a Su She by mě po cestě nechytil...”

Wei WuXian se zeptal znovu: „Vůdče sekty Nie, slyšel jsem, že často cestuješ mezi sektami Lan z Gusu a Jin z Lanlingu, správně?”

Nie HuaiSang: „Jo.”

Wei WuXian: „Pamatuji si, že když jsem se s tebou setkal poprvé poté, co Mo XuanYuovo obětování uspělo, zdálo se, že jsi mě vůbec nepoznával. Dokonce ses HanGuang-Juna zeptal, kdo jsem. Mo XuanYu kdysi každopádně Jin GuangYaa obtěžoval a dokonce byl schopen se podívat na rukopisy, co měl Jin GuangYao ve své sbírce. Ty jsi na druhé straně také často docházel za vůdcem sekty Jinem a ventiloval jsi u něj své křivdy. I kdyby ses s Mo XuanYuem neznal, vážně jsi ho nikdy ani jednou neviděl?”

Nie HuaiSang se poškrábal ve vlasech. „Bratře Weii, Kapří Věž je tak velká; nemohl jsem vidět každého jednotlivce, o to méně si pamatovat všechny, co jsem kdy viděl. A kromě toho...” Zdálo se, že mu bylo trochu trapně. „Víš, jaké měl Mo XuanYu zázemí. Bylo to trochu... Sekta Jin z Lanlingu se ze všech sil snažila udržet to v tajnosti. Není to tak divné, že jsem ho neviděl, ne? Dokonce ani bratr XiChen ho možná neviděl.”

Wei WuXian: „Ach, vskutku. Ani ZeWu-Jun Mo XuanYua neznal.”

Nie HuaiSang: „Že jo?! A vážně to nechápu. A i kdybych Mo XuanYua viděl, proč bych měl naschvál předstírat, že ho neznám? Bylo to třeba?”

Wei WuXian se usmál. „To nic. Jen mi na tom přišlo něco trochu mimo. Jen jsem se ptal.”

A přesto v duchu odpověděl: 'Samozřejmě abys zjistil, jestli je tento 'Mo XuanYu' doopravdy tím skutečným Mo XuanYuem.'

Podle popisu ostatních byl Mo XuanYu tak bázlivý a ustrašený. Jak mohl takový člověk sebrat odvahu, aby si vzal život a obětoval vlastní tělo?

Proč by vypustili ChiFeng-Zunovu levou ruku? Vážně ji Jin GuangYao vypustil čirou náhodou? A proč se objevila ve vesnici Mo, kde Mo XuanYu obětoval své vlastní tělo, takže na ni Wei WuXian narazil, jen co se znovu zrodil? Proč to nebylo někde jinde?

ChiFeng-Zunovo tělo pohřbila sekta Nie z Qinghe. Nie HuaiSang svého staršího bratra vždycky obdivoval, vážně si za celá ta léta nevšiml, že jeho tělo vyměnili?

Wei WuXian místo toho preferoval tuto verzi.

Možná že před Nie MingJueovou smrtí Nie HuaiSang vážně o ničem nevěděl. Ale po jeho smrti se o všem dozvěděl. Včetně toho, že Nie MingJueovo tělo vyměnili. A včetně skutečné podstaty bratra, kterému kdysi věřil.

Snažil se pátrat po těle svého staršího bratra, ale po tolika letech a po takovém úsilí dokázal najít jen jedinou levou ruku.

V této fázi se zasekl a neměl žádné vodítko, co dál. Ta levá ruka byla kromě toho abnormálně zběsilá, bylo až příliš složité ji potlačit. Kdyby si ji nechal u sebe, akorát by to vedlo ke krveprolití. A tak si na někoho vzpomněl. Na někoho, kdo byl v těhle věcech nejlepší, kdo takové problémy dokázal řešit nejlépe.

Patriarcha Yilingu.

Ale Patriarchu Yilingu už roztrhali na kusy. Co by tedy teď měl dělat? A tak si vzpomněl na někoho dalšího. Na Mo XuanYua, kterého vykopli z Kapří Věže.

Nie HuaiSang si s ním jednou promluvil, možná proto, aby od něj získal informace. Z jeho stěžování věděl, že Mo XuanYu kdysi četl útržkový rukopis z Jin GuangYaovy sbírky, v kterém se psalo o starodávné, zakázané technice. Mo XuanYu měl dost toho příkoří, kterého se mu dostávalo od členů jeho vlastního klanu, a tak ho Nie HuaiSang ponoukl, aby usiloval o pomstu právě za pomoci této zakázané techniky obětování těla.

A kterého zběsilého ducha to povolalo?

Samozřejmě znovu Patriarchu Yilingu.

Mo XuanYu už nedokázal snášet své okolnosti, a tak konečně nakreslil tu krvavou formaci. A Nie HuaiSang této příležitosti využil, aby se také zbavil té horké brambory, kterou si už déle nemohl nechat u sebe: ChiFeng-Zunovy levé ruky.

A od té chvíle jeho plán úspěšně začal. Už nemusel vynakládat žádnou energii na pátrání po zbývajících údech Nie MingJuea. Místo toho nechal veškeré nebezpečné a otravné záležitosti na Wei WuXianovi a Lan WangJim. Musel akorát monitorovat každý jejich pohyb.

Když Jin Ling, Lan SiZhui, Lan JingYi a ostatní juniorové po cestě narazili na ten podivný incident s mrtvými kočkami, tehdy někdo jasně naschvál vytvářel abnormality. Společně s tím neexistujícím „lovcem”, co jim ukázal cestu v nedaleké vesnici, nebylo pochyb o tom, že jeho cílem bylo zavést tyto naivní učedníky do města Yi. Kdyby byli Wei WuXian a Lan WangJi jen o něco víc nedbalí, cokoli by se těm učedníkům ve městě Yi stalo, by s největší pravděpodobností také hodili na Jin GuangYaa.

Čím víc to mohlo Jin GuangYaa usvědčit, tím to bylo každopádně lepší; čím více to mohlo způsobit, aby ten obezřetný zlosyn chyboval, tím lépe; a pokud by to vedlo k jeho ještě tragičtější smrti, tím lépe.

Lan WangJi hrotem Bichenu obrátil černou truhlu vedle rakve. Letmo se podíval na zaříkávadla vyrytá na povrchu a pak se otočil na Wei WuXiana. „Hlava.”

V té truhle pravděpodobně uchovávali Nie MingJueovu hlavu. Poté, co ji Jin GuangYao přesunul z Kapří Věže, pravděpodobně ji zakopal tady.

Wei WuXian přikývl. „Vůdče sekty Nie, víš, co v té rakvi původně bylo?”

Nie HuaiSang: „Jak bych mohl? Ale podle toho, jak bratr... ach, ne— jak vůdce sekty Jin vypadal, to pravděpodobně bylo něco, co pro něj bylo vážně důležité, co?”

--------------------------------------------

~ 500 kg jednou rukou (a možná tou méně dominantní), hm? ~

~ Wei WuXian už to v podstatě vymyslel, teď si akorát objasní pár podrobností a pak... pak se vrhneme na ty dlouho očekávané "párové" kapitoly. Už se těším na tu moji oblíbenou extra kapitolu... ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>