LIH - kapitola 33

Kapitola 33 – Večerka @

„Aaaaa!! Přestaň s tím, tohle mě děsí!” Snažil jsem se tu věc setřít, rukama jsem se ometal od nohou k pozadí, ale proklouzlo mi to mezi prsty. Ačkoli to vypadalo jako nějaký průhledný gel, rozhodně se to pohybovalo.

Napůl šílený jsem s tím gelem zápasil. Ale kdykoli se mi ho podařilo uchopit, po kouskách mi proklouzl mezi prsty a skápl zpět na mě. A nakonec se vrátil do původní podoby.

Můj vzdor byl k ničemu. Ta senzace, jak mi něco chladného pronikalo zadnicí, byla jasná jako den.

Zaječel jsem, a přesto to ze mě vyšlo jen jako tichý výkřik.

A pak mi celé tělo poraženě ochablo. Přesně takhle mě nějaké podivné stvoření zbavilo panictví. Začne na mě parazitovat a v nejhorším případě zemřu.

Jak jsem se takhle utápěl v zoufalství, hlavou mi probíhaly takové mylné představy.

Vnořil jsem si prsty do zadnice, byl jsem zoufalý to nějak vyškrábat. Už mě ani nezajímalo, jestli to bylo špinavé nebo jestli to bolelo.

Ovšem co jsem ani zdaleka nečekal, bylo, že mi prsty dovnitř pronikly bez odporu. Naopak to vlastně nebolelo, ani když jsem si dovnitř strčil tři prsty. Ale bez ohledu na to, jak moc jsem škrábal, nic ze mě nevyšlo. Vážně to bylo divné.

Ale stejně jsem si hned uvědomil, že bylo špatné mít tu věc v zadnici. Navzdory tomu strachu, co jsem cítil, jsem začal přerývaně dýchat a tělo jsem měl zjevně rozpálenější. Byl to jed? Když to do mě poprvé proniklo, trochu to svědilo a to svědění se začalo měnit na tupou bolest.

Ale ne, rozpouštělo mi to vnitřní orgány!

Ubohý, byl jsem tak ubohý. Zvlhly mi tváře, zdrojem mých slz byl strach. „Uu, uu, co mám teď dělat? Zemřu. Pokud to takhle půjde dál, vážně zemřu...” I přesto jsem se tiskl k opěradlu pohovky, pořád jsem vrážel a vytahoval prsty ze své nahé zadnice, takže jsem vytvářel ještě ubožejší scénu...

A tehdy jsem si vzpomněl—

Bylo na čase, aby se vrátil Sig.

„Minoru, oslov mě jménem.” Když jsem zaslechl Sigův hlas, podíval jsem se jeho směrem. Střetli jsme se pohledem. Bez pohybu stál ve vchodových dveřích. Jako kdyby tam ztuhl. V té chvíli jsem chtěl vážně prostě umřít.

Ach, ale než umřu, měl bych udělat aspoň tohle.

„Sigmunde. Vyndej to...”

Jakmile jsem ho oslovil jménem, ze smartphonu na pohovce se ozval zklamaný zvuk oznámení.




Skutečné jméno, co mi Sig svěřil, mělo moc ho zklidnit.

Sig mi vždycky připomněl, abych „ho oslovil jménem, pokud se něco stane”, ale nechtěl jsem jeho skutečné jméno příliš často používat.

[Penále: -1.000 PT | Zakázané slovo]

To proto, že samotné oslovení jeho jménem, byl penalizovaný počin.

Jak jsem se podíval na nejnovější oznámení na svém telefonu, poklesla mi ramena. Dostal jsem penále i tehdy, když jsem vytrhl květinu. Ale množství stržených bodů se tomuhle ani neblížilo. Vážně to bylo na nic.

„Ach, večerka, co? To nepůjde, Minoru. Když ji nepoužíváš, musíš ji uložit do pevně uzavřené nádoby. Jinak se sama od sebe vydá ke svému krmítku,” řekl Bůh ve zprávě.

„Krmítku...” Oči mi zesklovatěly. Už jsem se převlékl a Sig seděl vedle mě na pohovce.

Ta věc podobná gelu, co na mě zaútočila, byl ten sliz, co jsme vyhráli v Kachě.

Jakmile se Sig uklidnil, snadno ze mě večerku odstranil a vložil ji do průhledné nádoby. Jak se mu to povedlo, pro mě byla stále záhada. Po chvilce se sliz vrátil do své původní podoby hopíku velikosti pěsti a ani se nehnul.

Ta věc mě asi „pojídala”, protože se víčko nádoby uvolnilo...

Sliz Ben bylo stvoření, co vstřebávalo zvířecí odpad a proměňovalo ho na vlastní energii. Jednoduše řečeno jedli exkrementy. Samozřejmě snědl i moje.

A zatímco jedli, vylučovali oblažující substance s účinky podobným afrodiziakům, aby jejich kořist nevzdorovala. Což vysvětlovalo, proč mi bylo předtím horko a svědivo.

„Zmírňují bolest a čistí vnitřnosti. Moje rasa je používá během páření. S tímhle se nemusím bát, že ti ublížím,” vysvětlil Sig.

Ta věc byla rozhodně praktický čistič. Nebylo žádným překvapením, že to nazývali večerkou... možná.

Odvrátil jsem zrak od Sigovy upřímné tváře a složil jsem hlavu do dlaní. Už jsem se nemusel strachovat ohledně našich nočních aktivit, ale pročpak asi...

Chtěl jsem si vedle Iwaa vykopat díru a zakopat se tam.

Té noci mě Sig znovu naučil, jak používat „večerku”.

Jinými slovy jsme to konečně hodlali „dělat”. Moje tělo už chápalo, co večerka udělá, ale to nijak nezmírnilo mou nervozitu. Byl k tomu důvod.

„Sigu, já... Tohle je poprvé, co dělám něco takového.” Vypadal jsem jako zabedněnec, jak jsem tam seděl na patách a mluvil.

Ještě nikdy jsem s nikým neměl sex a rozhodně jsem nikdy nepoužil svůj zadní otvor. I když mi řekl, že to nebude bolet, upřímně mě to stejně děsilo.

Sig přikývl, tvářil se vážně. „Neboj se. I pro mě je to poprvé,” řekl.

...Uch hm. Bůh mi už předem řekl všechno o Sigově nezkušenosti. Tohle byla nová zkušenost pro nás pro oba a nebylo to tak, že bychom s tím mohli něco dělat.

Poddal jsem se svému osudu a převzal jsem iniciativu. Přisunul jsem se k Sigovi. Už byl nahý. Jelikož stejně vždycky spal nahý, nestyděl se, že by měl své tělo odhalit.

Penis měl stále ochablý a stejně velký jako vždycky. Byl tak velký, že jsem si při každém pohledu myslel, že vidím optickou iluzi. Děsil jsem se toho, ale neměl jsem na výběr a musel jsem věřit v sílu večerky.

Sig se ke mně natáhl a zatímco jsem já byl zmatený, vtáhl mě do náručí. „Tohle bylo první místo, kde jsem tě spatřil.”

To „místo”, o kterém mluvil, byla postel, že?

V den, kdy jsem se ztratil, byl můj první dojem z něj, že byl neuvěřitelně nádherný. Tehdy by mě ani nenapadlo, že nakonec skončíme v takovémto vztahu.

Sig na mě zíral, barva jeho očí vypadala tak sladce, že jsem je chtěl téměř olíznout. „Jsem rád, že jsi tu se mnou ty.”

Kvůli těm slovům se mi naprosto vypařily všechny zašmodrchané myšlenky.

Bez přemýšlení jsem přitiskl svoje rty na jeho, žádal jsem ho o polibek.

Od té chvíle se to dalo do pohybu, oba dva jsme po tom druhém žádali víc. Když jsme se od sebe odtáhli, lízal, okusoval a sál mě po celém těle. Vychutnával si každý kousíček a já mu tu laskavost oplácel. Chápali jsme se erekce toho druhého, naráželi jsme do sebe prsty a během toho jsme se o sebe otírali a vyluzovali ze svých rozpálených těl záchvěvy.

Znovu jsme se střetli rty a já mezi těmi horečnatými polibky lapal po dechu.

Než jsem se nadál, tiskli jsme se těsně k sobě a těla jsme měli opocená. Sig rukou sevřel oba naše penisy a já při tom náhlém počinu zasténal.

Takhle bylo obtížné se líbat, jelikož jsme tváře neměli u sebe. Mnul jsem se mu čelem o hruď, zatímco on mnul naše údy. Nedokázal jsem dělat nic jiného než sténat a lapat po dechu.

„Minoru, pokud to bude příliš, hned mě oslov jménem...”

„Já... to neudělám...”

Oslovit ho jménem nebylo dobré. Dostanu penále. Kromě toho trvalo tak dlouho dostat se až sem a teď jsem nechtěl přestat.

Už před nějakou chvílí jsem do svého těla vpustil večerku. Teď jsem měl tělo naprosto otevřené a pohlcoval jsem Sigovy prsty hluboko do svého nitra.

Ale i tak jsem necítil bolest jako předtím.

Hm? Kdy bylo to předtím? Tohle by mělo být poprvé, co tohle děláme. Divné... No, to je jedno.

Sig svými dlouhými prsty hladil v mém nitru jedno místečko, kvůli kterému jsem se chvěl. Děsilo mě tohle dělat, ale pomáhalo mi, že to nebolelo. Naopak mě to vzrušilo. Zdálo se, že kvůli večerce jsem byl uvnitř citlivější.

Pui, pui, pui.

Co jsme začali, neustále se ozývala upozornění. Aaa, to byl ale hluk. Měl jsem ten telefon prostě ztlumit, jelikož mě to bude rozptylovat. Ale co to vůbec bylo za zvuk? To bylo poprvé, co jsem něco takového slyšel.

„...Podívej se na mě,” řekl Sig. Zněl, jako kdyby byl s rozumem v koncích.

Cítil jsem se, jako kdybych se vznášel. Ležel jsem roztažený na Sigových nohách, jedno koleno zavěšené na jeho rameni. Nohy jsem měl doširoka roztažené, špičkou penisu mě šťouchal do otvoru.

Svolal jsem poslední ždibeček rozumu a zvedl jsem tvář.

V Sigových fialových očích planul chtíč a díval se přímo do těch mých. „Chci, abys rozhodl o jménech pro naše děti.”

Vážně na to spěchal.

Se smíchem jsem trochu kývl a v reakci na to se koutek Sigových rtů vyklenul vzhůru. Možná to bylo kvůli té situaci, ale ten úsměv byl nesmírně okouzlující.

„Pro všechny tři,” pokračoval.

Později si dejme na čas a prodiskutujme počet dětí.

Když do mě vstoupil, moc to nebolelo. To akorát, že mé tělo se instinktivně snažilo odmítnout jeho vniknutí a já jsem se trochu sevřel. Zadnice se mi silou otevřela a kvůli tomu pocitu plnosti mi v mozku něco vybuchlo. Horko. Na okamžik jsem byl zmatený, že jsem tam zezadu cítil takovou senzaci, než mi myšlenky spláchla přívalová vlna tak ohromného potěšení, že mě to úplně opilo.

Možná jsem něco vyhrkl.

To poslední, co jsem slyšel, byl Sigův poplašený hlas a oznámení, co nonstop zvonila na telefonu.

Tam skončila moje vzpomínka na tuto událost.

--------------------------------------------

~ Mě bylo tak trapně... Příště si rozmyslím překládat japonskou erotiku... Nakonec to vypadá, že se akt nezdařil, nebo že to nedotáhli do zdárného konce, hm? ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>