LMW - kapitola 214

Kapitola 214 – Trojský Helenos

Město Yan mělo čtyři městské brány, jednu na každé světové straně. Povídalo se, že každá z těch bran byla postavená ze zvláštního nefritu a dokázala vystát údery od válečníka Duchovního řádu bez jediného škrábnutí.

V minulosti byl jeden takový válečník, co chtěl otestovat, jestli byly brány opravdu tak masivní, jak se v legendách povídalo. Zanedlouho poté, co začal se svou palbou, ho odvedli stráže. A co se týkalo samotné brány... neměla jediného škrábnutí.

Město Yan bylo vzorem Severu, symbolizovalo autoritu jistých sil v okolí. Kvůli tomuto bylo zakázáno vzdušné cestování v oblasti přímo nad městem a každého, kdo by se tím neřídil, by hlídka sestřelila, jen co by jej objevili. Nejhorší možný výsledek byl, že by toho provinilce vyhnali a zakázali mu po zbytek života vstup.

Tresty byly obvykle celkem kruté. Jelikož v minulosti byli lidé, z kterých udělali odstrašující příklad, všichni poutníci, co chtěli projít městem, si tohoto zákona ve města Yan byli vědomi. Vlastně by se to dalo považovat za podmínku ke vstupu navzdory tomu, že tu nebyl žádný způsob rozhlasu.

Jak se říkalo: kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. A tak You XiaoMo a Ling Xiao následovali dav lidí na silnici a vydali se na cestu. Navzdory tomu, jak to vypadalo, bylo město Yan celkem daleko od přistávací oblasti. Vypadalo to celkem blízko jen proto, že město Yan mělo abnormálně velkou siluetu.

Za čtyři hodiny chůze You XiaoMo začal pociťovat účinky tohoto extrémního cvičení. Nešťastně se podíval na to zdánlivě blízké město a ovadl zoufalstvím.

Myslel si, že město Yan bylo celkem blízko, ale očividně to tak nebylo. Za ty čtyři hodiny evidentně ušli jen půlku vzdálenosti, což znamenalo, že než se dostanou do města, budou muset jít další čtyři hodiny.

Ling Xiao, co kráčel napřed, si všiml, že You XiaoMo zaostával. „Co se děje?” zeptal se.

You XiaoMo napůl dřepěl a odpověděl s bolestným výrazem. „Bolí mě nohy.” Cítil, jak se mu na dvou palcích začaly vytvářet puchýře, takže každý krok byl velmi bolestný.

„Taková křehotinka,” řekl Ling Xiao a přišel k němu.

You XiaoMo se na Ling Xiaa mračil. Ale no tak, ani ve svém minulém životě se mu nikdy moc nezamlouvalo chodit ven a co možná nejvíc zůstával uvnitř. A tento jeho život, co vedl jako vychrtlý výrobce pilulek, co akorát vyráběl pilulky a praktikoval kultivaci, nebyl o nic lepší; kdo by měl čas posilovat si tělo? Už tak bylo velkým dosažením, že šel čtyři hodiny v kuse.

You XiaoMovo nepřátelství nemělo na Ling Xiaa vůbec žádný vliv a dál se pochechtával. „Dám ti dvě možnosti. První, nést se v mém náručí. Druhá, nést se na zádech. Co z toho preferuješ?”

You XiaoMo chtěl užuž namítnout, že mezi těmi dvěma možnostmi nebyl žádný rozdíl, ale po chvilce pečlivého zvažování si uvědomil, že v tom vlastně byl celkem velký rozdíl. Bez ohledu na to, jak o tom přemýšlel, při představě muže jako on, jak se nese v náručí, mu bylo tak trochu trapně. A tak si You XiaoMo vybral to druhé.

Jen málo věděl, že obě ty možnosti pro něj byly stejně trapné. Že měl nohy znavené jen po pouhých čtyřech hodinách chůze. Zdálo se, že byl ještě delikátnější než žena.

A tak se na cestě k jižní bráně objevil mladý muž, co byl tak pohledný, že to lidem vyráželo dech, a kolem kterého se vznášela aura vznešenosti. A přitom na zádech nesl líbezně vyhlížejícího chlapce. Kvůli této scéně mnoho skvěle vypadajících žen, co prahly po mužích, obrátilo hlavu Ling Xiovým směrem a nesmírně žárlily na chlapce na jeho zádech.

O takového velkolepého muže nemohly ani pečovat, ani nemluvě o tom, aby ho nutily něco dělat. Nejenom že si ten chlapec toho muže nevážil, ale také si troufl ho přimět ho nést?! To byl ale hanebný, nevděčný spratek. Čím víc o tom přemýšlely, tím byly nahněvanější. A jejich nenávistné pohledy směřovaly přímo na You XiaoMoa.

You XiaoMo v této chvíli ještě nevycítil, že se stal veřejným nepřítelem číslo jedna, a na Ling Xiaových zádech podřimoval, když najednou v zádech ucítil něčí pohled. Zvedl hlavu z Ling Xiaova zátylku a zahlédl, jak mnoho žen spěšně odvrátilo zrak. Takže ho to ještě víc zmátlo.

Ale ten zmatek netrval dlouho, neboť si uvědomil, že jejich upřené pohledy se čas od času přesunuly k Ling Xiaově tváři. Když You XiaoMo odhadl, co se všem honilo hlavou, měl pocit, že našel svou odpověď. Mužská krása byla vskutku hřích!

Ling Xiaovi trvalo méně než dvě hodiny ujít tu zbývající vzdálenost spolu s davem a konečně byli přímo před jižní bránou.

Ta tyčící se brána byla natřená na mdlou rudou, na výšku měla minimálně padesát metrů, na šířku šedesát a You XiaoMo ještě nikdy nic takového neviděl.

Ale z praktických důvodů byly v bráně troje menší vrata. Zrovna teď tam byly dlouhé řady lidí, co pocházely z nejrozličnějších zázemí a profesí; poutníci, kupci, alchymisté a dokonce i místní z města Yan rozumně vytvářeli uspořádané řady a nebyl tu ani náznak po tom, že by někdo předbíhal.

Ling Xiao tu scénu přehlédl a kráčel k nejkratší řadě. Ale dokonce i v té nejkratší řadě stálo přes dvě stě lidí. Naštěstí byli stráže celkem efektivní a během padesáti minut prošlo dovnitř dvacet až třicet lidí.

Jak You XiaoMo cítil, jak se na něj lidé podivně dívali, zviklalo ho to. „Nohy už mám mnohem lepší, můžeš mě pustit na zem,” řekl Ling Xiaovi.

„Vážně?” zeptal se Ling Xiao a obrátil hlavu.

„Vážně,” přikývl You XiaoMo a párkrát kopl do vzduchu, aby mu to dokázal.

Po této ukázce sebevědomí ho Ling Xiao spustil na zem. Jak se You XiaoMo postavil na zem, pořád ho nohy trochu bolely, ale dalo se to vydržet. Jakmile se celá tahle záležitost s Akademií urovná, začne pracovat na posilování svého těla.

Zbývající čekání bylo zničující, ale s Ling Xiaovou tváří to nemohlo být zničující, aby kdyby chtěli. Nebylo to ani deset minut, co se You XiaoMo zase postavil na vlastní nohy, když k nim přišel strážný oděný v šarlatovém brnění. Konkrétně řečeno kráčel k Ling Xiaovi.

Strážný pozvedl své spojené pěsti. „Promiňte, pane, moje paní chce také vstoupit do města a přeje si tě požádat o společnosti.”

Když se pominulo to zdvořilé vyjadřování, každému s půlkou mozku by došlo, že tato paní, o které mluvil, měla spadeno jen na Ling Xiaoův pěkný vzhled; proč by si ze všech lidí tady vybrala právě je? You XiaoMo měl podezření, že i on sám byl jen takové extra.

Ling Xiao se podíval k první bráně, u které byla řada delší než ta jejich. Všichni tam čekali, až se dostanou dovnitř. Ale zdálo se, že ta paní, o které strážný mluvil, měla důležitou totožnost a mohla do města Yan vstoupit dle libosti. Přímo v této chvíli seděla v elegantním kočáře taženém koni a bystrýma očima vykukovala ven oknem.

Ling Xiao se podíval po You XiaoMovi, jestli souhlasil, a při pohledu na jeho náladovost se uchechtl. „Co myslíš, Momo?”

You XiaoMo o tom chvíli uvažoval. Původně měl v plánu tu frontu prostě přetrpět, ale když viděl, že před ním byly pořád stovky lidí, nebyl si tak úplně jistý. Slunce mělo co nevidět zapadnout a toto pro ně byla příležitost, co jim naservírovali na zlatém podnose. You XiaoMo se rozhodl a souhlasně kývl; jenom hlupáci by si nechali ujít tuto šanci.

Ling Xiao se otočil na strážného. „Pak nám dovolte vás doprovodit.”

Strážného mírně omráčilo, že se Ling Xiao zeptal na názor toho chlapce; rychle se vzpamatoval a se slovy „potěšení je na naší straně” je zavedl ke kočáru.

Člověk by normálně vyjádřil svůj dík tak, že by si osobně promluvil s majitelem, ale Ling Xiao a You XiaoMo nebyli normální lidé. Jeden nikdy nejednal dle standardu a druhý se zabýval malichernými záležitostmi, a tak nakonec odmítli návrh strážného a místo toho ho požádali, aby své paní vyřídil jejich díky.

Aniž by ti dva čekali na reakci strážného, odešli.

Strážný nemohl dělat nic jiného, než se držet jejich rozkazů.

Po chvilce konvoj kočáru vjel do města. Navzdory tomu, že You XiaoMo neslyšel přesně celou konverzaci mezi strážným a jeho paní, matně rozeznal pronikavé nadávání. Což mu znovu potvrdilo, že ta žena měla od samého začátku v úmyslu Ling Xiaa svést.

Ale jakmile se dostali za městské hradby, You XiaoMo rozkázal strážnému za nimi, aby své paní předal zprávu. A utekl, než sem mohla osobně přijít.

Svádět Ling Xiaa přímo před ním? To tedy ne!

You XiaoMo samolibě odtáhl Ling Xiaa od konvoje a velmi brzy byl kočár té paní příliš daleko, aby jej viděli.

Ling Xiao musel zužitkovat své železné sebeovládání, aby se při pohledu na You XiaoMovo malicherné počínání nerozesmál. To byla intenzivní žárlivost; ačkoli s jistotou věděl, že ho You XiaoMo choval v srdci s láskou, stejně ho překvapilo, že zareagoval tak silně.

You XiaoMo nevěděl, že za ním zrovna docházelo k takovému vnitřnímu boji. Na místě se zastavil a zostra se otočil.

Všechny stopy po pobavení se z Ling Xiaovy tváře okamžitě vypařily a zůstal mu na ní jenom nevinný zmatek. „Co se děje?”

„Přemýšlel jsem a řekl bych... že možná bude nejlepší, když si přece jenom zakryješ tvář.” Za tu krátkou chvíli, stěží jen půl dne, už Ling Xiaova tvář přilákala jednu osobu. Kdo mohl vědět, kolik dalších by to přilákalo v následujících dnech? You XiaoMo nechtěl celý den trávit odháněním otravů.

Když You XiaoMo řekl to slovo „zakrýt”, Ling Xiao si promnul bradu. „Dobrá. Nemám žádné námitky.”

You XiaoMo protočil očima tak moc, že to muselo bolet. Stejně by všechny námitky odmítl.

Jelikož měli svůj cíl, vyrazili najít stánek, kde prodávali masky. Jelikož to bylo poprvé, co tu oba byli, trvalo jim téměř hodinu, než našli obchod, kde prodávali vytříbeně detailní masky. Ten obchod se jmenoval Smaragdový Dvůr. Jak to jméno napovídalo, Smaragdový Dvůr zabíral nezvykle velkou plochu: byl zhruba dvakrát větší než normální obchody. I exteriér byl stejně tak velkolepý a nebyl v něm ani náznak nevkusu.

Tento takzvaný Smaragdový Dvůr byl v okolí celkem známé místo. Každý den přivítal nekonečný proud zákazníků a většina jich byly ženy.
--------------------------------------------

~ Pfft, YXM žárlí, zdá se, že už Ling Xiaa naprosto přivlastnil. ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>