LIH - kapitola 17

Kapitola 17 – Šíleně zamilovaný

Toho samého rána, kdy se dům zvětšil, jsem se připravoval zasadit zelí. Jak jsem obdělával hlínu na poli, zaslechl jsem upozornění na svém smartphonu.

Položil jsem motyku a zkontroloval jsem obrazovku. A zatvářil jsem se komplikovaně, když jsem si přečetl zprávu od Boha:

„Růže jsou rudé, fialky modré. Proč je ten chlapec stále panic?”

Co to bylo za báseň?

„Prosím, snaž se mu najít nevěstu,” zamumlal jsem, než jsem naťukal svoji odpověď.

„Zdá se, že Sig má radši, když je tu veseleji. Myslím, že jenom jedna nevěsta mu stačit nebude.” A poslal jsem to. Vrátil jsem telefon do kapsy.

Zrovna když jsem chtěl znovu zvednout motyku, ozvalo se další upozornění. Trochu jsem si povzdechl a přesunul jsem se do stínu stromu, abych si odpočinul. Bude lepší si promluvit, až si sednu.

„Už se rozhodlo, že může mít jenom jednu manželku. To obzvláště platí pro jeho kmen.”

„Ale mě řekl, že chce tři lidi.”

Výslovně neřekl, že chce tři manželky, ale naznačil to.

A přesto mi Bůh poslal akorát lehkomyslnou odpověď. „Zase se takhle chováš, LOL.”

„A taky co to je s tím titulem? Nejsem Sigova manželka.”

„Copak, Minoru? To hoříš žárlivostí? Vypadá to, že včera v noci se mezi vámi nic nestalo. To jste měli milostnou hádku?”

„Co kruci myslíš tou žárlivostí...? Tak to není! Jak dlouho chceš v tomhle žertování pokračovat? Já jsem jen poutník, co omylem pronikl do tohoto světa, ne? Už jsi to dřív řekl.”

Proč se teď Bůh ke mně najednou choval jako k Sigově manželce?

Z úst se mi vydral povzdech, co už mi v hrudi rostl od včerejší noci, než jsem sklouzl na zem a posadil se na kořeny stromu. Celé ráno jsem byl zachmuřený a tahle otázka mi vrtala hlavou tak moc, že jsem se cítil vyčerpaně, i když jsem ještě moc nepracoval.

Nějakou dobu žádná odpověď. Ale nakonec telefon zazvonil. Zvedl jsem to, ze rtů mi neunikla ani hláska.

„Je pravda, že jsem to dřív řekl. Ale změnil jsem názor. Jeho společník by přece jenom měl být někdo, koho si sám vybere.”

Jak jsem poslouchal jeho neuspěchaná slova, srdce se mi postupně zklidňovalo. Bůh měl pravdu. Sig by si měl svou choť vybrat sám... Ne, počkat.

„Tak co se stalo s pátráním po Sigově nevěstě?”

„Už jsem s tím přestal, víš? Stejně toho není třeba, neboť si už za životního společníka vybral tebe.”

Počkat, prostě jen tak nemůžeš přestat.

„Minoru... nechám ti toho chlapce na starost.”

„Já s tím nejsem v pohodě!”

Pokoušel se to převázat pěknou mašličkou, ale já mu to nedovolím.

Sevřel jsem svůj smartphone a vysvětlil jsem mu, proč mi Sig řekl své skutečné jméno. Že to bylo jen pro mé vlastní bezpečí a ne proto, že by se se mnou chtěl oženit.

Ale Bůh se jen smál. Pak mi řekl, abych zkontroloval obrazovku svého stavu.

„Víš, co je ta první položka v kategorii Péče? Pokud tomu chlapci nějak posloužíš, získáš z toho body. Měl bys mít dostatečnou sebedůvěru, Minoru! Ten chlapec už je do tebe šíleně zamilovaný, že jsi už první den dostal hlášku Sdílení lože.”

Šíleně zamilovaný? Na který starý film ses díval, Bože...?

Ale opravdu jsem první den tady dostal hlášku Sdílení lože. Jak se mi vůbec podařilo ho přimět se do mě „šíleně zamilovat”, když hluboce spal?

„Je citlivý na aury ostatních lidí,” řekl Bůh.

Co tím Bůh myslel, že je citlivý? Znamenalo to, že Sig věděl, že jsem mu předtím otřel tělo?

„A navíc ty tituly v kategorii Péče jsou skutečné pocity toho chlapce. Prosím, už se s tím srovnej, jako jeho manželka.”

„Ech, tituly...?”

To mluvil o těch hořkosladkých titulech jako „Neopětovaná láska” a „Roztoužený láskou”?

Když si pomyslím, že to nebylo škádlení od Boha, ale Sigovy skutečné pocity lásky... Tohle je příliš.

Když jsem se pokoušel Boha prosit, aby s tím přestal, řekl: „Ten chlapec moc nemluví, takže je pro něj těžké vycházet s ostatními... Obzvláště s „křehkým člověkem” jako ty. Proto doufám, že posoudíš, co cítí, a budeš proaktivnější.”

Naprosto jsem zavrhl žádost Boha, abych tituly Péče využíval jako odkaz na Sigovy pocity. Sigu, promiň.

Zdálo se, že Bůh věděl, že jsem to myslel vážně, když jsem se dohadoval, že jsem se za Siga neprovdal. Nežertoval jsem a ani jsem si nehrál na tsundere. Nebylo o tom pochyb, neboť od začátku zvažoval ta klíčová slova ze včerejší noci.

A pokud ano, znamenalo to, že ani všechno ostatní vlastně nebyl žert? Ohledně toho, že jsme se Sig a já vzali a jak byl do mě „šíleně zamilovaný”...

Najednou mi na mysl vytanuly vzpomínky na všechno, co se dosud stalo. Bolelo mě u srdce.

Klesl jsem do dřepu a objímal jsem si hlavu.

„Bože... Znamená to, že už nemůžu překročit most a odejít z tohoto světa?” Jakmile jsem své myšlenky vyjádřil slovy, zesláblo mi tělo.

Věděl jsem to. Bůh byl zaujatý. Pokud mě vážně vybrali jako Sigova životního partnera, pak mě nikdy nepustí, že?

A proto jsem už nemohl překročit most zpět do svého světa.

„Minoru, tohle jsem měl říct dřív. Vybrat by si měl sám člověk.” Jak to Bůh řekl, pobídl mě, abych zkontroloval Směnný seznam.

Otevřel jsem ho a šokem se mi rozšířily oči.

Na seznamu úplně dole byl „Most”.
--------------------------------------------

~ Velké odhalení! Ty nesmyslné tituly konečně dostaly smysl! A co Minoru, stále ještě bude chtít jít domů a nechá tam Siga na pospas svému zlomenému srdci?! ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>