LMW - kapitola 209

Kapitola 209 – Ling Xiaova skutečná tvář @

Ling Xiao se na něj lenivě podíval a pohledem spočinul na You XiaoMových zvědavých očích. Pak se najednou dvojsmyslně usmál. Přesunul se k You XiaoMovi, takže vzdálenost mezi nimi byla ještě menší. Byli tak blízko, že se jejich řasy téměř dotýkaly.

You XiaoMo na své tváři cítil Ling Xiaoův dech. Začal se červenat. Naštěstí byla noc, takže i když měl rudou tvář, nikdo to neviděl. Když You XiaoMo viděl, že se na něj Ling Xiao beze slova díval, položil mu ruku na hruď a zatlačil. „Neodpověděl jsi mi na otázku.”

Ling Xiao si zastrčil vlasy za ucho a zasmál se. „Ne že bych ti svou skutečnou tvář nemohl ukázat, ale... co uděláš na oplátku?”

Když You XiaoMo zaslechl ta slova, měl nutkání nadávat. Proč musel platit jen za to, že spatří jeho tvář? Jako kdyby věřil, že Ling Xiao bude až do smrti používat Lin Xiaovu tvář, ale... byl super zvědavý, ach. Vážně chtěl vědět, jak původně vypadal.

You XiaoMo dlouho váhal a pak se obezřetně zeptal: „To... co chceš?”

Když Ling Xiao zaslechl jeho zdráhavá slova, zdržel se smíchu a ukázal si na rty. Řekl: „Pokud převezmeš iniciativu a políbíš mě, ukážu ti to.”

You XiaoMo si skousl dolní ret. Problýsklo mu v očích, jako by přemýšlel o kladech a záporech.

Ling Xiao ho nepobízel, položil se na trávu a čekal na jeho rozhodnutí.

Když You XiaoMo viděl tento jeho přístup „nezáleží na tom, co odpovíš”, zaťal zuby. Nejdřív se rozhlédl kolem a když si byl jistý, že se nikdo nedíval, posadil se, přišoural se k Ling Xiaovi a dal mu letmý polibek na rty. Tohle bylo poprvé, kdy v líbání převzal iniciativu.

Když si myslel, že ten polibek byl dostatečně dlouhý, nenapadlo ho, že když se bude chtít odtáhnout, Ling Xiao už budu mít ruku na jeho zátylku. A ty rty, od kterých se odtáhl, se ho znovu dotýkaly.

Ling Xiao mu přímo rozevřel zuby a jazykem mrštně vklouzl dovnitř. Ten letmý polibek proměnil na francouzský, jazykem olizoval každý kousek You XiaoMových úst. Teprve když mu tvář začala rudnout, ho Ling Xiao pustil.

„Xiao Momo, tomuhle se říká polibek!” Ling Xiao si olízl rty a zasmál se.

You XiaoMo se ztěžka nadechl a vydechl a přitom si otíral sliny z koutků úst. Kvůli tomuhle polibku mu srdce téměř vyskočilo z hrudi. „Teď mi ukážeš svou skutečnou tvář?”

Ling Xiao ztišil hlas a zasmál se. „Och, vážně to chceš tak moc vidět?”

„Samozřejmě, já...” You XiaoMo zvedl hlavu a když spatřil Ling Xiaovu tvář, neměl slov. Pohled měl prázdný, jako kdyby mu duše uletěla z těla. A chvilku trvalo, než ten skelný pohled vyprchal.

Nebylo divu, že tento muž neodhalil svou skutečnou tvář, i když už se na jeho totožnost přišlo. Dopadlo to tak, že byla až příliš čarovná. Jeho vzezření bylo neobyčejně pozoruhodné a pohledné, tak okouzlující a sexy, a přitom nijak netratilo na mužnosti.

Jako bůh, co sestoupil na pozemský svět. Jeho něžný úsměv byl oslňující a vřelý jako slunce, dokonce ani ty blyštivé hvězdy se s ním nemohly rovnat. Ovšem to samozřejmě platilo jen do doby, než otevřel pusu.

Kdyby You XiaoMo měl toto vzezření, každý den by potřeboval masku.

Ale bohužel žádné takové vzezření neměl, aby se jím chlubil.

Když Ling Xiao spatřil jeho bláhový výraz, nemohl si pomoct a elegantně se usmál. Svým štíhlým prstem zvedl You XiaoMovi hlavu a jak na něj zíral, lenivý pohled se mu naplnil vášní. „Xiao Momo, okouzlil jsem tě?”

You XiaoMo konečně nabyl zpět svou duši. Provinile si zakryl pusu a odvrátil se. „Neokouzlil.”

„Ne?” Ling Xiao se usmál a přitáhl se blíž. „Ale vidím, že máš tvář rudou jako zralé jablko.”

„Tak to musíš mít něco s očima.” You XiaoMo spustil ruku a otočil se, aby se na Ling Xiaa přestal dívat.

Jak by samozřejmě mohl Ling Xiao dopustit, aby You XiaoMo utekl. Čím víc vzdoroval, tím víc se nemohl skrýt. Ling Xiao mu prostě pažemi objal celé tělo, oba se převalili a Ling Xiao se tělem ocitl nad ním. Tváří se otíral o You XiaoMovu rozpálenou tvář a velmi neblaze říkal: „Pořád říkáš ne? Tvář máš tak rozpálenou, očividně to tu někoho okouzlilo.”

You XiaoMo zíral na tu pohlednou tvář a protočil očima. Nedokázal ovládnout své srdce, co zuřivě bušilo. Silou tepalo buch buch buch. Teď byl tak vyřízený, vážně se do něj zamiloval.

Za svého minulého života nikdy nezažil nic jako láska, ale nebylo to tak, že by ten pocit nedokázal pochopit. Věděl, co tento nepřirozený tep znamenal. Ale protože věděl, co to bylo, měl pocit, že se mu možná udělá zle. Ling Xiao byl přece muž.

A aby to bylo ještě horší, nejenom že tohoto muže každý den líbal. Ale nebylo to tak dlouho, co s ním měl sex. Nedělalo to z něj potom homosexuála?

Kvůli tomuto závěru You XiaoMo přestal přemýšlet. Žil téměř 20 let, ale nikdy ho ani nenapadlo, že by kdy mohl mít rád muže. Samozřejmě to nebylo tak, že by na homosexuály shlížel, ale pořád mu to přišlo trochu divné.

Ling Xiao se podíval na tu pokroucenou tvář a zhruba dokázal odhadnout, co se You XiaoMovi honilo hlavou. Pevně ho objal kolem pasu. „Xiao Momo, jaký máš pocit z toho, jak se k tobě obvykle chovám?”

You XiaoMo zvedl hlavu, chvíli o tom přemýšlel a pak vážně řekl: „Špatné.”

Ling Xiao zkřivil tvář a hranou ruky udeřil You XiaoMoa do hlavy. „Nehraju si, odpověz vážně.”

You XiaoMo se cítil dotčeně. To byla jeho upřímná odpověď po vážném rozmýšlení. Podle něj měl Ling Xiao vážně velmi špatný charakter, ani nemluvě o tom, že ho pokaždé klamal. Škádlit ho byla jeho kratochvíle, jeho štěstí se očividně zakládalo na jeho utrpení. No, to bylo rozhodně něco, co Ling Xiaovi nikdy nesměl říct.

Chvíli přemýšlel a pak se neochotně přinutil k falešné odpovědi: „Jsi na mě velmi hodný.”

Když to Ling Xiao zaslechl, spokojeně se usmál a pak se zeptal: „Líbilo se ti, co jsem ti udělal minule?”

You XiaoMoa zachvátila hanba. Nebyl si jistý, jestli měl tvář ještě rudou nebo jestli znovu zrudl kvůli těmto slovům. Zamračil se a neodpověděl.

Ling Xiao ho štípl do zadnice. „Mluv nebo to dneska večer budeme dělat tady.”

You XiaoMo na něj zíral, mohl by to brát jako výhrůžku?

Ling Xiao se usmál a mrkl na něj. Tu ruku, co měl na jeho zadku, ani trochu nepohnul. Dokonce byl tak troufalý, že ji přesunul dolů po You XiaoMově stehnu. You XiaoMo byl tak vyděšený, rychle sevřel svaly na zadku a poddal se.

„Budu mluvit, jasné? Dej tu ruku pryč.”

Ling Xiao se zatvářil lítostně. Doufal, že You XiaoMo bude odolávat trochu déle.

Jak v něm You XiaoMo nemohl vidět ty vlčí ambice? Kvůli hanbě začal zuřit a zahlížel na Ling Xiaa. Ale pak ostudně sklonil hlavu a zašeptal: „L... líbilo...”

You XiaoMo to slovo protáhl. Jak by Ling Xiao mohl nevědět, co za motiv ho k tomu vedlo. Štípl ho do citlivého místa a pak ho přetřel.

„Líbilo se mi to!” You XiaoMoa to stimulovalo a okamžitě zakřičel.

A pak se všichni otočili, aby se na ně podívali. Ačkoli jim neviděli do tváře, stejně si všimli, že to byli dva muži; a pak si začali šeptat. Pokud sem někdo přišel, pak se musel přijít podívat na hvězdy. A pokud přišli jako pár, museli to být milenci. A i kdyby nebyli, bylo nezvyklé vidět, aby sem spolu přišli dva muži. Někteří si nemohli pomoct a pochybovali o jejich vztahu.

You XiaoMovi zrudla tvář, přiznal, že se mu líbilo si s Ling Xiaoem hrát a líbat. Rozhodně byl rád s ním a skoro přijal fakt, že byl do Ling Xiaa zamilovaný. Ale nebyl tak statečný, aby se k tomu přiznal na veřejnosti.

I když Ling Xiao řekl, že dva muži mohli být spolu, nebyl hloupý. Na tomto světě byly normou normální páry a ne homosexuální.

You XiaoMo Ling Xiaa odstrčil, vyštrachal se na nohy a utekl.

Ling Xiao vstal, oprášil si z oděvu všechna stébla trávy a okamžitě se jal tu ztracenou ovečku pronásledovat.

Ling Xiao ho okamžitě chytil a svými silnými pažemi mu obkroužil jeho neustále zápolící tělo. „Dobrá, dobrá, už si s tebou nehraju, už jsme nebe viděli, tak pojďme zpět do hostince.”

You XiaoMo zvedl hlavu. Zrovna když chtěl promluvit, zaslechl řádku neustálého lapání po dechu. Teprve teď si You XiaoMo uvědomil, že se Ling Xiao nevrátil k Lin Xiaově tváři. Nebylo divu, že upoutali tolik pozornosti. Když viděl, jak po Ling Xiaovi zíralo víc a víc chlípných pohledů, okamžitě ho vzal za ruku a odtáhl ho zpět do hostince.

Když se vrátili do svého pokoje, You XiaoMo zavřel dveře a přímo vypíchl Ling Xiaoův nedostatek zájmu. Kritizoval ho: „Proč si zase nezměníš tvář?”

Ling Xiao usrkl čaje, naklonil hlavu ke straně a lhostejně řekl: „Proč bych ji měl měnit?”

You XiaoMo k němu přišel, ukradl mu čajový šálek a bez váhání ho vypil až do dna. Na pár minut se odmlčel, pak strčil šálek Ling Xiaovi zpět do rukou a neochotně řekl: „Mužská krása je hřích.”

Ling Xiaovi to přišlo velmi směšné; znovu zvedl konvici a nalil si další šálek. A pak se napil přesně na tom místě, kam You XiaoMo přiložil své rty. A pak se na něj dvojsmyslně podíval. Řekl: „Neboj se, já rád hřeším jenom s tebou.”

You XiaoMo se znovu začervenal a odfrkl si, aby zamaskoval bušení svého srdce. Nikdy nepřizná, že mu ta věta udělala super radost.

Z vedlejšího pokoje se ozval zvuk, jako kdyby na zem dopadl těžký předmět.
--------------------------------------------

~ A ve vedlejším pokoji je šmírák anebo mrtvola? ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>