LMW - kapitola 212

Kapitola 212 – Banda marnotratníků

V době, kdy se jim podařilo protlačit davem, se už sedadla v aukci prodávala jako horké buchty. Jelikož se cena šplhala výš a výš a byla mimo možnosti většiny lidí, zůstalo jen pár zákazníků s naditými měšci, co o sedadla soupeřili.

You XiaoMo se letmo podíval po skupině lidí, co se účastnili aukce: někteří lidé v tváři nachověli, zatímco ostatní mluvili klidně, jako kdyby ta cena nebyla ani zdaleka jejich limit. V té druhé skupině byl mladý pán v extravagantním oděvu a v ruce měl vějíř. Tvářil se opovržlivě, což dávalo znát, že si byl absolutně jistý, že tu aukci vyhraje.

Mladý pán zvedl ruku s vějířem a řekl arogantním tónem: „Přihazuji padesát tisíc za všech pět místností.”

Když domluvil, vrhl po svých konkurentech samolibý pohled.

I když se do toho započítali i jeho následovníci, byli jenom tři. Mladý pán evidentně nemusel kupovat všech pět místností; jediným účelem tohoto tahu byla provokace okořeněná pořádnou dávkou arogance.

Na tvářích jeho konkurentů se objevily známky hněvu. Jeden z nich, silně vyhlížející muž, k němu přišel a kolem něj se vznášela atmosféra hedvábí, co skrývalo ocel. „Ty spratku, to se nemůžeš dočkat smrti, co? Nemysli si, že jsi o tolik lepší jen proto, že máš pár zlatých.”

Na mladém pánovi se neukázal ani náznak paniky, zdánlivě na něj ta působivá aura toho muže neměla žádný vliv. Místo toho odpověděl ještě živěji než předtím: „Pche, tento mladý pán měl prostě víc zlatých a prostě je mnohem lepší než ty. Co s tím hodláš dělat?”

Po tváři toho muže přeletěl záblesk zuřivosti, než se vzdal veškeré přetvářky a uvolnil svou auru. Vypadalo to, že ten mladý pán neměl sílu vyšší než řád Měsíce šest hvězd; pokud by se s aurou toho muže přímo srazil, akorát by se zalykal prachem.

Ale ten muž neměl šanci konfrontovat přímo mladého pána. Zpoza mladého pána vyrazil jeho následovník a sálala z něj ještě mocnější a arogantnější aura. Jak se ty dvě aury srazily, ozvalo se několik bouchnutí.

Ten muž o pár kroků ustoupil s výrazem hrůzy. „Válečník Duchovního řádu?”

Jakmile ta slova vypustil z úst, okolní lidé se svižně otočili, aby se v šoku podívali na mladého pána a jeho následovníky. Válečník Duchovního řádu jako pouhý nohsled? Tento mladý pán musel být důležitá osoba, s největší pravděpodobností učedník nějaké vážené rodiny, co se vydal získat zkušenosti.

Když si to ten muž a lidé okolo uvědomili, při pohledu na mladého pána se jim na tvářích okamžitě zračil strach.

Ve vesnici HeiYin bylo vždycky spoustu cizích lidí, co tudy procházeli, ale její nejslavnější atrakcí byla Černá bažina nedaleko. Kvůli jejímu pronikavému pachu prosycenému jedovatým plynem a hojností netvorů tam bylo nadprůměrné nebezpečí, takže to bylo dokonalé místo, kde mohli trénovat učedníci. A proto tu občas byl vidět nóbl oděný šlechtic s řádkou nohsledů, co se měli neustále na pozoru.

Co se týče těchto lidí, většina potulných kultivátorů, co neměli žádné zázemí ani podporu mocné rodiny, se rozhodla jim naprosto vyhnout.

Ten muž mohl akorát odejít a za chůze hořce klít.

Mladý pán nerozkázal svým nohsledům, aby toho vzdalujícího se muže pronásledovali. Místo toho zůstal stát na místě a odfrkl si: „Přehnaně sebejistý hlupák.”

„Já dávám šedesát tisíc za jednu místnost.”

Po tomto se mladý pán okamžitě otočil. Jediný člověk, co to mohl říct, byl chlapec, co vypadal nanejvýš na sedmnáct nebo osmnáct, co stál před svým mistrem.

Ten člověk, co promluvil, byl You XiaoMo a dal si obzvláště záležet, aby promluvil, než mohl promluvit Ling Xiao. Ten měl totiž sklon se v útratě nijak nedržet zkrátka; ačkoli měl v magické brašně stále přinejmenším deset milionů zlatých, nemohl vědět, kolik z toho budou v budoucnu potřebovat. Aby You XiaoMo něco ušetřil, rozhodl se vzít si finance na starost.

Kromě toho You XiaoMo promluvil také proto, že na něj arogance toho mladého pána neudělala dojem. V každé místnosti bylo více než dvě místa, takže potřeboval jenom jednu.

Mladý pán si odfrkl a zaburácel: „Dávám sto tisíc.”

Tohle v davu, co se kolem nich shromáždil, způsobilo rozruch; co jiného čekat od učedníka mocné rodiny, tak svobodně mrhat penězi na něco tak malicherného. Hodně lidí potřáslo hlavou, ale stejně se s očekáváním podívali po You XiaoMovi s naději, že to je člověk, co by tomu mladému pánovi mohl srazit hřebínek.

Ty mizero, klel You XiaoMo v duchu. Chtěl jenom jeden pokoj, měla tahle závratná cena smysl? Že by měl čekat další tři dny, se mu nezamlouvalo; čas byly přece jenom peníze a kdo ví, co nepředvídatelného by se mohlo stát mezitím. A tenhle člověk s tím svým přístupem si o to navíc říkal.

„Sto padesát tisíc,” řekl You XiaoMo a vyplnil tak očekávání davu.

Mladému pánovi potemněla tvář. „Dvě stě tisíc. Pokud něco mám, pak to jsou peníze. Jen si zkus dál přihazovat.” S tímhle se jeho dva následovníci postavili, založili si ruce na hrudi a nechali svou auru proudit.

You XiaoMo si hned vykasal rukávy a skočil za Ling Xiaa. Ukázal na ty viníky a rozzuřeně řekl: „Ling Xiao, je to na tobě!”

To You XiaoMovo počínání Ling Xiaa příšerně pobavilo. Myslel si, že You XiaoMo na ně pošle SheQiua nebo MaoQiu, ale občas si zahrát na osobního strážce nebylo špatné.

Po pravdě řečeno, všichni už si všimli Ling Xiaovy přítomnosti a předpokládali, že ten mladý muž byl jeho sluha nebo něco takového. Ale brzy si uvědomili, že to tak nebylo, neboť který sluha oslovoval svého pána jménem?

Ling Xiao se letmo podíval po mladém pánovi a otevřeně prohlásil: „Dvě stě deset tisíc, přihoď víc, pokud se odvážíš.”

Mladý pán zuřil, ale než mohl namítnout, jeho následovník ho stáhl zpět a tiše mu řekl do ucha: „Mladý pane, tento člověk je mocný.”

Některým silným lidem se nelíbilo, když je ostatní považovali za příliš panovačné, a tak většina pevně střežila svou auru. Ale pořád se dala vycítit, takže navzdory Ling Xiaově celkovému provedení ti dva následovníci stejně dokázali rozpoznat jeho moc. Navíc jen ti skutečně silní by se odvážili je vyprovokovat, i když velmi dobře věděli, že byli válečníci Duchovního řádu.

Výraz mladého pána ochladl, jak na Ling Xiaa překvapeně zíral. Na kontinentu LongXiang bylo tolik expertů jako oblak na nebi. A proto nebylo nemožné, aby narazili na někoho silnějšího než oni. Ale nikdy si nemyslel, že se do slepé uličky dostane tady. A kvůli tomu spolu s tím, že byl celkem hrdý, pro něj bylo těžké ustoupit.

Nohsledi věděli, že jejich mladý pán byl příliš hrdý, aby něco udělal, a rozhodli se vzít záležitosti do vlastních rukou. Jeden z nich předstoupil a sbalil pěsti v pozdravu. „Omlouvám se, náš mladý pán je příliš tvrdohlavý, prosím, odpusť nám.”

You XiaoMo vystrčil hlavu zpoza Ling Xiaa a přejížděl pohledem sem a tam. „Odpustíme vám, když jste tak upřímní. Ale... nehodláte se pokusit vzít nám náš jeden pokoj, že ne?”

Když slyšel, jak zdůraznil to slovo „jeden”, nohsled rychle odpověděl: „Ne, patří vám náš dík.”

You XiaoMo si oddechl úlevou; jak se dalo čekat, byl dobrý pocit přestat mrhat penězi. Otočil se na Ling Xiaa a zahořkle řekl: „Kdybych věděl, že to bude tak efektivní, hodil bych to na tebe od začátku. Pak bychom nepromarnili přes sto tisíc zlatých jen tak pro nic za nic.”

„Copak sis nestěžoval, že se ve svých výdajích neomezuju?” odpověděl Ling Xiao s úsměvem.

You XiaoMo se na něj znechuceně podíval. „Stejně utrácíš příliš, to je ale barbarský svět. Evidentně tu jsou pěsti víc než uctivost.” Chvíli o tom přemýšlel a pak pokračoval: „Až se příště stane něco takového, můžeš stát vpředu a já budu mluvit.”

Mladý pán a jeho dva nohsledi se všichni tvářili, že je pobouřilo, jak ti dva mluvili, jako kdyby tu byli sami.

Když organizátor viděl, že ten nával aktivity při jeho aukci skončil, okamžitě někoho poslal, aby vzal You XiaoMoa a Ling Xiaa do jejich pokoje. A brzy se před nimi zvedl obrovský Ohnivý pták.

Přesně jak Ling Xiao řekl, dospělý Ohnivý pták dosahoval výšky až stovek metrů, bylo to jako obrovská stěna masa. Na zádech měl budovu, co se podobala kabině letadla: vlastně to byla „fantazy” verze letadla.

Kvůli tomu, že se rychle blížil čas odletu, dav s lístky začal nastupovat na Ohnivého ptáka. Při tomto procesu byly dvě uličky; ti, co měli jízdenku do pokoje, měli sami pro sebe jednu uličku. V porovnání s tou druhou rušnější byla tato ulička jasně prostornější.

Když You XiaoMo prošel dveřmi, co byly dokořán, spatřil interiér kabiny.

Možná to bylo tím, že uvážili limity Ohnivého ptáka, ale kabina byla zcela postavená z lehkého rudého dřeva. Po pokoji byly rozvěšené různé pěkné tretky a drahé šperky, takže se ten prostor snadno proměnil na lákavé prostředí.

Velká kabina byla rozdělená na dvě části a kabinové pokoje první třídy se nacházely pod krkem Ohnivého ptáka. Bylo tu deset kabinových pokojů; pokoje střední až nízké třídy se táhly od středu k ocasu Ohnivého ptáka. Kvůli méně ideálnímu výhledu měly nižší cenu.

Za patnáct minut konečně nastal čas odletu. You XiaoMo, co seděl ve svém pokoji, cítil v podlaze pod svýma nohama třes. Když se podíval z okna, Ohnivý pták už roztáhl křídla, co působily delší než jeho tělo. Brzy nato na zem zaútočil silný poryv větru a Ohnivý pták se závratnou rychlostí vznesl k oblakům. Bylo s podivem, že nikdo z okupantů kabin nepocítil nic než mírný náraz.

Když You XiaoMo odvrátil zrak od okna, zjistil, že Ling Xiao ležel na posteli s očima zavřenýma a pokojně odpočíval. A rozhodl se ho nerušit. Posadil se na prázdné místo na zemi a po krátké přestávce ze své dimenze vytáhl Osvícený zlatý kotlík.

Možná mu v postupu bránila překážka, ale to ho nemohlo zastavit v alchymii.
--------------------------------------------

~ Ani jeden ze dvojice nezklamal. Teď je otázkou, jestli se mladý pán v poklidu stáhne, nebo jestli se ještě během cestování bude o něco pokoušet...? ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>