GDC - kapitola 86

Kapitola 86 – Věrnost (8)

Wei WuXian: „Takže existuje pro tvá slova nějaký důkaz?”

Sisi chvíli váhala. „Ne, ale pokud jsem řekla jedinou lež, přísahám, že mi tělo shnije a ani nebudu mít rakev, kam si lehnout!”

Vůdce sekty Yao to okamžitě okomentoval: „Při tak jasných detailech rozhodně nelže!”

Lan QiRen měl čelo velmi nakrčené. Otočil se na druhou ženu. „Myslím, že už jsem tě dřív viděl.”

Ta žena měla výraz plný paniky. „Já myslím... myslím, že ano.”

Všichni se překvapeně zarazili. Sisi byla prostitutka— mohla být prostitutka i tato žena? Tak proč by Lan QiRen řekl, že už ji viděl?

Žena: „Během diskuzní konference v sektě Qin z Yuelingu jsem svou paní často doprovázela.”

„Sekta Qin z Yuelingu?” zeptala se jedna kultivátorka. „Jsi služebná ze sekty Qin z Yuelingu?”

Ti s bystřejšíma očima přímo zvolali její jméno. „Ty jsi... Bicao, osobní služební paní Qin Bicao! Že?”

Paní Qin, o které mluvila, byla manželka Qin CangYea a tudíž matkou Jin GuangYaovy manželky Qin Su. Žena přikývla. „Ale nyní už nejsem v sektě Qin.”

Vůdce sekty Yao byl vzrušený, vstal a uhodil do stolu. „Také nám chceš něco říct?”

Bicao se zarudlýma očima začala: „Co vám řeknu, se stalo o něco dřív, zhruba před dvanácti lety.”

„Sloužila jsem své paní mnoho let. Sledovala jsem slečnu A-Su vyrůstat. Paní na slečně Su vždycky záleželo, ale zhruba v době, kdy se slečna Su měla provdat, měla paní nesmírně špatnou náladu. Když spala, měla noční můry a když byla vzhůru, někdy také plakala. Myslela jsem si, že pro ni akorát bylo těžké nechat slečnu Su jít, neboť se měla co nevidět vdávat. Neustále jsem ji konejšila, že muž, za kterého se provdá, LianFang-Zun Jin GuangYao byl nejenom skvělý, ale také starostlivý a oddaný. Slečna Su se bude mít velmi dobře. Ale i když si to paní vyslechla, ještě se to zhoršilo.”

„Když se den svatby přiblížil, jedné noci mi paní najednou řekla, že zajde za budoucím manželem slečny Su. A že půjde hned teď a chtěla, abych ji potají doprovázela. Řekla jsem jí, že ho může požádat, aby za ní přišel. Proč by se potají a uprostřed noci vykrádala, aby se setkala s mladým mužem? Kdyby se o tom dozvěděli ostatní, kdo ví, co by se povídalo. Ale paní už byla rozhodnutá, a tak jsem musela jít s ní. Ale když jsme dorazily, paní mi řekla, abych počkala venku a nechodila dovnitř. Proto jsem nic neslyšela a nevím, co přesně Jin GuangYaovi řekla. Vím jenom to, že za pár dní když se rozhodlo o svatbě slečny Su, paní omdlela, jen co spatřila pozvánku. A po svatbě slečny Su byla paní stále extrémně deprimovaná. Byla nemocná na duši a její nemoc se den ode dne zhoršovala. Než umřela, už to v sobě nedokázala dál dusit a všechno mi řekla.”

Bicao s pláčem řekla: „LianFang-Zun Jin GuangYao a naše slečna, oni nikdy nebyli manžel a manželka— byli to bratr a sestra...”

„Cože?!”

I kdyby do Síně meče udeřil blesk, nebyl by to takový šok. Wei WuXianovi se před očima objevila bledá tvář Qin Su.

Bicao: „Moje paní byla vážně až příliš nešťastná... Starý vůdce sekty Jin byl mizera. Vilnil po vzhledu mé paní a když se jednou opil, vynutil se na ní... Jak mu paní mohla vzdorovat? A ani poté se neodvážila nic říct. Můj pán choval vůči Jin GuangShanovi nesmírnou loajalitu, takže byla více než vyděšená. Jin GuangShan si možná nepamatoval, čí dcera slečna Qin byla, ale moje paní na to nikdy nemohla zapomenout. Neodvažovala se s Jin GuangShanem mluvit, neboť věděla, že slečna Qin bylo do Jin GuangYaa velmi zamilovaná. Po dlouhém zápolení ho před svatebním dnem šla potají konečně vyhledat a řekla mu pár věcí a prosila ho, aby tu svatbu nějak zrušil, než se to vymkne z rukou. Kdo mohl vědět... Kdo mohl vědět, že se Jin GuangYao ožení se slečnou Su, i když věděl, že je jeho mladší sestra!”

Děsivější na tom bylo, že se s ní nejenom oženil, ale dokonce zplodili dítě!

Tohle byl vážně skandál století!

Dav teď diskutoval čím dál hlasitěji. „Jak dlouho starý vůdce sekty Qin následoval Jin GuangShana? Takže se dokonce opovážil dotknout se manželky jeho starého vazala. Zatracený Jin GuangShan!”

„Takže se zdá, že se na tomto světě nic neudrží dlouho v tajnosti...”

„Aby Jin GuangYao nabyl silné postavení v sektě Jin z Lanlingu, musel mít jako základ pomoc svého tchána Qin CangYea. Jak se mohl rozhodnout se s ní neoženit?”

„Vážně je to ten nejnemravnější člověk na celém světě!”

Wei WuXian zašeptal Lan WangJimu: „Takže proto v tajné komnatě Qin Su zašeptal, že 'A-Song musel zemřít'.”

I pár dalších v Síni meče pomyslelo na A-Songa.

Vůdce sekty Yao: „Soudě podle toho si troufám hádat, že jeho syna přece jenom nikdo nezavraždil, ale že ho zabil vlastníma rukama.”

„A pročpak?”

Vůdce sekty Yao analyzoval: „Většina dětí, co se narodí pokrevně spřízněným sourozencům je nakonec přihlouplá. Jin RuSongovi bylo jen pár let, když zemřel. Byl přesně v tom věku, kdy se malé děti začínají učit. Když je dítě ještě malé, ostatní by si ničeho špatného nevšimli, ale až by vyrostl, odhalilo by se, že je jiný než ostatní. I kdyby nikdo nepochyboval o vztahu mezi jeho rodiči, pokud by se vážně narodilo přihlouplé dítě, bylo by nevyhnutelné, že by ostatní ukazovali na Jin GuangYaa. Říkali by, že se takové dítě narodilo jen proto, že měl v žilách špinavou krev prostitutky.”

Všem to přišlo celkem přesvědčivé. „Jak bystré, vůdče sekty Yao!”

Vůdce sekty Yao pokračoval: „A člověk, co Jin RuSonga zabil, byl náhodou vůdce sekty, co byl proti výstavbě strážních věží – jak by mohla existovat taková náhoda?” Odfrkl si. „Každopádně na tom nesejde, Jin GuangYao si nepotřeboval vydržovat syna, z kterého by pravděpodobně vyrostl hlupák. Zabil Jin RuSonga, hodil to na vůdce sekty, co se mu protivil, a vytáhl do boje proti sektám, co jej odmítaly spravedlivě přijmout. A to všechno ve jménu pomsty za svého syna— ačkoli to bylo necitelné, zabil tím dvě mouchy jednou ranou. To ale byla taktika, LianFang-Zune!”

Wei WuXian se najednou otočil na Bicao. „Té noci, kdy se na Kapří věži pořádala Diskuzní konference, ses setkala s Qin Su, že?”

Bicao se zarazila.

Wei WuXian: „Té noci se Qin Su a Jin GuangYao ve Voňavém paláci celkem dost dohadovali. Řekla, že se s někým setkala a že jí ten člověk řekl pár věcí a dal jí dopis. A také řekla, že by jí tento člověk rozhodně nelhal. To mluvila o tobě?”

Bicao: „Ano.”

Wei WuXian: „Jak dlouho jsi toto držela v tajnosti? Proč ses najednou rozhodla jí o tom říct? A proč ses najednou rozhodla to všechno uveřejnit?”

Bicao: „Protože... Musela jsem slečně Qin říct, co přesně byl její manžel za člověka. Ze začátku jsem to nechtěla uveřejnit, ale kvůli té nevysvětlitelné sebevraždě paní Qin na Kapří věži jsem musela odkrýt skutečnou tvář tohoto démona, abych pro mou paní a paní Qin sjednala spravedlnost.”

Wei WuXian se usmál. „Ale to jsi nikdy nepřemýšlela o tom, jaká to pro ni bude rána, když jí to řekneš? Nebo jsi to vážně nevěděla? Že se zabila právě proto, žes jí o tom přišla říct?”

Bicao: „Já...”

Vůdce sekty Yao kritizoval: „Tak s tímhle nemůžu souhlasit. Copak by místo toho bylo správné pravdu tajit?”

Okamžitě mu někdo přispěchal na pomoc: „Ostatní lidé na vině nejsou... paní... Qin Su byla stále příliš zranitelná.”

Pár starších kultivátorek se také přidalo: „Qin Su byla tak ubohá.”

„Dřív jsem jí dokonce záviděla. Myslela jsem si, že měla vážně dobrý život. Měla dobrý původ a dobrý sňatek, její manžel byl tak oddaný, takže byla jediná paní Kapří Věže. Ale kdo to mohl vědět? Tsk, tsk.”

Jedna paní to odměřeně okomentovala: „Proto jsou ty zdánlivě nádherné věci pod povrchem často plné děr. Není tu co závidět.”

Wei WuXian: 'Možná to je právě kvůli těmto lidem, co to komentují s radostí maskovanou jako lítost, že se Qin Su rozhodla vzít si život.'

Shlédl a na Bicaoině zápěstí spatřil náramek z nefritu a zlata. Mělo to nesmírně vysokou kvalitu. Rozhodně to nebyl předmět, co by služebná mohla vzít. Usmál se. „Pěkný náramek.”

Bicao si honem stáhla rukáv. Nic neřekla.

Nie HuaiSang stále působil zmateně. „Ale... Ale kdo přesně je... ten člověk, co sem ty dvě poslal?”

Vůdce sekty Yao: „Proč se tím trápit?! Ať je to kdokoli, můžeme si být jistí jedním— je to spravedlivý muž, co rozhodně stojí na naší straně.”

Okamžitě se ozvaly souhlasné hlasy. „To je pravda!”

Ale Wei WuXian s tím nesouhlasil. „Ten muž, co zachránil slečnu Sisi, je rozhodně pozoruhodný. Bohatý a má spoustu času. Ale spravedlivý muž? To není nezbytně pravda.”

Lan WangJi: „Je tu mnoho podezřelých bodů.”

Kdyby to řekl Wei WuXian, moc lidí by tomu nevěnovalo pozornost, ale jelikož promluvil Lan WangJi, dav hned ztichl.

Lan QiRen: „A které body to jsou?”

Wei WuXian: „No je jich celkem dost. Například při tom, jak je Jin GuangYao krutý, proč by ušetřil Sisi poté, co zabil více než dvacet lidí? Teď máme svědky, ale co materiální důkaz?”

Vždycky měl jiné názory než zbytek, oproti vášnivým proslovům davu to znělo celkem chladně. Zdálo se, že některé lidi už to velmi urazilo.

Vůdce sekty Yao nahlas promluvil: „Jak se praví, síť Nebes má velká oka, ale neprojde jím nic nechtěného.”

Jak to Wei WuXian zaslechl, usmál se a přestal mluvit.

Věděl, že zrovna teď nikdo nedokáže přijmout to, co řekl. A nikdo ani obezřetně nezváží jeho podezření. Pár dalších slov a možná se ostatní začnou zase stavět proti němu. Kdyby to bylo před deseti lety, vůbec by se o ostatní nestaral. Řekl by, co chtěl, a ostatní by si to museli vyslechnout, ať už chtěli nebo ne. Ale teď už Wei WuXian neměl zájem se takhle dostat do středu zájmu.

A tak začaly vlny kritiky:

„Kdo mohl vědět, že tento člověk bude tak nevděčný a nemorální!”

Za posledních pár let byla slova „nevděčný” a „nemorální” téměř výhradně pro Wei WuXiana. Nejdřív si dokonce myslel, že znovu kritizují jeho. Teprve poté si uvědomil, že i když to byli ti samí lidé a používali ta samá slova, že se předmět jejich kritiky změnil. Měl pocit, že na to nebyl moc zvyklý.

Brzy nato promluvil někdo další: „Kdysi mohl Jin GuangYao stoupat jen krok za krokem, a to jen tak, že posluhoval ChiFeng-Zunovi a ZeWu-Junovi. Jak jinak by syn prostitutky mohl být tam, kde je teď? Jak si troufá spiknout se proti ChiFeng-Zunovi! A ZeWu-Jun je teď stále s ním. Doufejme, že se mu nic nestane!”

Na začátku nikdo z nich nevěřil, že ChiFeng-Zunova smrt, incident rozčtvrcené mrtvoly a obléhání mrtvol na Pohřebním pahorku mělo co dělat s Jin GuangYaoem. Teď tomu všichni najednou věřili.

„Nejenom jeho zapřísáhlí bratři, jeho pokrevní bratři jsou na tom ještě hůř. Pár let před Jin GuangShanovou smrtí se zabýval tím, aby se všude možně zbavil nemanželských dětí svého otce. Děsil se, že by se najednou někdo objevil a bojoval s ním o místo. Mo XuanYu to ani neměl tak zlé. Kdyby nebylo toho, že zešílel a že ho poslali zpět, možná by skončil stejně jako ostatní a z nějakého důvodu by zmizel.”

„Jin ZiXuanova smrt s tím měla určitě také co do činění!”

„Pořád si někdo pamatuje na Xiao XingChena? Ten jasný měsíc, jemný vánek. A případ sekty Chang z Yueyangu. Tehdy LianFang-Zun sám za sebe ochránil i Xue Yanga!”

„Když kultivátor Xiao XingChen poprvé sestoupil z hory, copak ho mnoho sekt nechtělo přijmout jako kultivátora hosta? Sekta Jin z Lanlingu ho také pozvala, ale on je zdvořile odmítl. Tehdy byla sekta Jin se sebou celkem spokojená. Když je odmítl nezávislý kultivátor, samozřejmě jim přišlo, že tím přišli o důstojnost. Toto staré nepřátelství muselo být jedním z důvodů, proč i v budoucnu Xue Yanga ochránili. Prostě museli vidět, jak Xiao XingChen dojde hrozného konce, co?”

„Ha! Kdo si myslí, že jsou? Pokud se nepřidáš k naší sektě, jen počkej?”

„Jaká škoda. Tehdy jsem měl to štěstí, že jsem na vlastní oči viděl, jak kultivátor Xiao XingChen zazářil na nočním lovu. Jeho meč Shuanghua mohl pohnout celým světem.”

„Poté se Jin GuangYao stejně Xue Yanga zbavil. To je ale ukázka psa, co se zakousne do vlastního.”

„Slyšel jsem, že když Jin GuangYao pracoval v přestrojení v sektě Wen z Qishanu, nebyl vůbec upřímný. Myslel si tohle: pokud Tažení proti Slunci nepůjde dobře, zůstane u sekty Wen a pomůže zlosynovi. Pokud sekta Wen měla co nevidět padnout, otočí a stane se hrdinou.”

„Wen RuoHan v Podsvětí pravděpodobně zuří jako blázen. Tehdy Jin GuangYaa trénoval jako jednoho ze svých nejspolehlivějších kultivátorů. Téměř veškerý šerm, co Jin GuangYao ovládá, ho naučil Wen RuoHan!”

„To není nic tak velkého, ne? Slyšel jsem, že ChiFeng-Zun neuspěl v překvapivém útoku, protože Jin GuangYao naschvál poslal špatné informace!”

„Taky vám řeknu tajemství. Všechny peníze a prostředky, co použil na stavbu strážních věží, vybral od jiných sekt, ne? Každá sekta trochu vypomohla. Slyšel jsem, že si potají bere... tuhle sumu.”

„Ach Nebesa... Tolik? Vážně neví, co to je hanba. Tehdy jsem si vážně myslel, že chce konat dobro. Všechnu svoji upřímnost jsme předhodili psům!”

Wei WuXian měl pocit, že to bylo celkem komické. 'Pokud to jsou zkazky, proč jim tak rychle věří? Pokud to jsou tajemství, jak to, že to ví?'

Ty zkazky se nezrodily jen tak za jeden den. Ale když byl v minulosti Jin GuangYao oblíbený, celkem dobře je to potlačovalo. Téměř nikdo to nebral vážně. A přesto se zdálo, že dneska večer se všechny zkazky staly absolutní pravdou a vytvořily kameny a cihly Jin GuangYaových údajně spáchaných zločinů, co dokazovaly nedostatek jeho morálky.

„Soudě podle toho tento člověk zabil svého otce, svého bratra, svou ženu a syna, svého mistra, svého přítele a dokonce spáchal incest. Jak strašlivé!”

„Sekta Jin z Lanlingu je extrémně arogantní a Jin GuangYao je ještě mnohem víc autoritativní. Nikdy neposlouchá názory ostatních. I to nynější shovívavé, arogantní prostředí nastavil sám Jin GuangYao. Vážně si myslí, že dokáže zadržet náš hněv?!”

„Pravděpodobně se rozhodl se nás všech zbavit, když se teď cítí ohrožený rozšiřujícími se silami ostatních sekt. Děsí se, že ho svrhnou jako sektu Wen, ne?”

Vůdce sekty Yao si odfrkl. „Jelikož je to takhle, proměňme jeho největší strach na realitu.” Udeřil do svého stolu. „Zaútočme na Kapří Věž!”

Uprostřed síně plné jásotu si Wei WuXian pomyslel: 'Až do dneška to byl stále LianFang-Zun, kterého všichni chválili. Stačil den a všichni ho chtějí zmlátit.'

Najednou se někdo otočil. „Pane Weii, Jin GuangYao má v rukách Tygří pečeť. Tuto záležitost svěříme tobě.”

Wei WuXian: „He?”

Nemyslel si, že by za ním někdo z vlastní vůle přišel a promluvil na něj. A navíc tak nadšeně a s oslovením „pane Weii” místo hanlivostí jako „pes Wei”. Sekundu váhal.

Okamžitě se k tomu přidal vůdce další sekty: „Správně! Na této cestě kultivace není nikdo výš než Patriarcha Yilingu!”

„Teď to pro Jin GuangYaa vypadá špatně, hahahaha...”

Wei WuXian měl okamžitě pocit, že se mu trochu nedostávalo slov. Když ho lidé naposledy takhle chválili, bylo to během Tažení proti Slunci před více než deseti lety. Ačkoli někdo konečně zdědil jeho postavení nepřítele celého kultivačního světa, Wei WuXian při takovém konci necítil radost. O to méně nějakou vřelost, že ho všichni konečně přijali.

Jen to v tichosti zpochybňoval: 'Mohlo to být tehdy stejně jako dneska? Na jednom místě se sešla skupina lidí, začali s tajnou diskuzí, na všechno nadávali a nakonec se rozhodli oblehnout Pohřební pahorek?'

Když diskuze skončila, dokončili i přípravy v banketové síni sekty Jiang z Yunmengu. Ale když banket začal, chyběly tam dvě postavy.

Jeden z vůdců sekt rozmýšlel: „Proč tu chybí Wei... Patriarcha Yilingu a HanGuang-Jun?”

Jiang Cheng, co seděl na nejpřednějším místě, se zeptal kultivátora vedle sebe: „Kde jsou?”

Kultivátor: „Poté, co odešli z vnitřní síně, šli se převléct. Řekli, že se banketu nebudou účastnit— že se tu chtějí trochu projít a později se vrátí.”

Jiang Cheng se ušklíbl. „Stejný jako předtím, bez vychování.”

Zdálo se, že to zahrnovalo i Lan WangJiho. Na Lan QiRenově tváři byla vidět nespokojenost. Pokud Lan WangJi neměl žádné vychování, pak by na tomto světě vychování neexistovalo. S takovou myšlenkou začal znovu skřípat zuby kvůli Wei WuXianovi.

Na druhou stranu Jiang Cheng ovládl svůj výraz a zdvořile promluvil: „Všichni se prosím nejdřív najezte. Později ty dva znovu pozvu.”

Vně Lotosového Mola před loděnicemi Lan WangJi následoval Wei WuXiana. Ani se neptal, kam jdou. Ti dva se bez omezení procházeli.

V loděnicích bylo pár pouličních prodejců. Wei WuXian přišel blíž, podíval se a usmál se. „Dobře, že jsme s nimi nejedli. Lan Zhane, pojď sem, pojď sem. Tenhle koláč je vážně dobrý. Zvu tě! Můžete nám dát dva, prosím?”

Prodejce se širokým úsměvem zabalil dva koláče do voskového papíru. Zrovna když si je chtěl Wei WuXian užuž vzít, najednou si vzpomněl, že s sebou neměl žádné peníze. Jak ho mohl pozvat? Ale Lan WangJi už je převzal místo něj a druhou rukou zaplatil.

Wei WuXian: „U-och, omlouvám se. Proč je to vždycky takhle? Zdá se, že pokaždé, když tě chci na něco pozvat, to nikdy nevyjde.”

Lan WangJi: „To nic.”

Wei WuXian se zakousl. „Kdysi jsem ani nemusel platit, když jsem jedl v loděnicích. Popadl jsem, co se mi zachtělo, snědl, co se mi zachtělo; jen co jsem popadl, utíkal jsem a jedl za chůze. Za měsíc prodejce dostal odškodnění od strýčka Jianga.”

Lan WangJi na svém kulatém koláči zanechal díru ve tvaru měsíce. „Ani teď nemusíš platit.”

Wei WuXian: „Hahahahahahahahahaha!”

Po několika kousnutích dojedl a zmačkal papír do kuličky. Jak se rozhlížel kolem, pohazoval si s ním v ruce. „Nezbylo tu moc prodejců. Tehdy nezáleželo na tom, jak pozdě bylo, tady bylo vždycky narváno prodejci, co prodávali všemožné jídlo, protože mnoho lidí v Lotosovém Molu přicházelo pro půlnoční svačinu. Také tu bylo mnoho loděk, možná ještě víc než v tvém městě Caiyi.” Pokračoval: „Teď jich je mnohem méně. Lan Zhane, přišel jsi sem příliš pozdě. Nebyl jsi tu, když tu bylo nejživěji.”

Lan WangJi: „Není pozdě.”

Wei WuXian se široce usmál. „Když jsme studovali v Oblačných Zákoutích, tolikrát jsem tě požádal, aby sis přišel hrát do Yunmengu, a tys mě vždycky ignoroval. Měl jsem být přesvědčivější a přitáhnout tě sem. Proč jsi tak pomalý? Nechutná ti to?”

Lan WangJi: „Při jídle je zakázáno mluvit?”

Při jídle vždycky žvýkal pomalu. Pokud musel mluvit, ujistil se, že v ústech neměl žádné jídlo.

Wei WuXian: „Tak s tebou nebudu mluvit. Můžeš se najíst. Myslel jsem si, že ti to nechutná a že mi můžeš dát, cokoli nedojíš.”

Lan WangJi se obrátil na prodejce. „Ještě jeden, prosím.”

Nakonec když Wei WuXian dojedl všechny tři koláče, Lan WangJi stále okusoval svůj první. Wei WuXian už ho vedl dál a dál od Lotosového Mola. Po cestě mu ukazoval různé věci.

Vážně chtěl Lan WangJimu ukázat všechna místa, kde vyrůstal, kde si hrál a kde blbnul, říct mu o problémech, co vytvořil, o rvačkách, v kterých bojoval, o bažantech, co chytil. A pak chtěl prozkoumat mírné změny v Lan WangJiho výrazu a natěšeně očekávat jeho další reakci.

Wei WuXian: „Lan Zhane! Podívej se na mě, podívej na ten strom.”

Lan WangJi také dojedl svůj koláč. Složil papír do úhledného malého čtverce a držel ho v ruce, zatímco se podíval Wei WuXianovým směrem. Byl to jenom průměrný strom. Kmen byl rovný a větve se rozprostíraly do šířky. Měl by být několik desetiletí starý. Wei WuXian stál pod stromem a několikrát ho obešel. Poplácával kmen. „Na tenhle strom jsem kdysi vylezl.”

Lan WangJi: „Vylezl jsi na každý strom po cestě sem.”

Wei WuXian: „Ale tenhle je jiný! Tohle byl první strom, na který jsem vylezl poté, co jsem přišel na Lotosové Molo. Vylezl jsem na něj uprostřed noci. Moje kultivační sestra mě přišla s lucernou hledat. Děsila se, že z toho stromu spadnu, a tak se připravila mě na zemi chytit. Ale co mohla se svými útlými, malými pažemi chytit? A tak jsem si stejně zlomil jednu nohu.”

Lan WangJi se mu díval na nohy a zeptal se: „Proč jsi na ten strom lezl v noci?”

Wei WuXian se přehnul smíchy. „Nebylo žádné proč. Víš. Prostě rád blbnu v noci. Haha.”
--------------------------------------------

~ Karty se obrátily a Jin GuangYao je teď obecným nepřítelem... A začne další vojenská kampaň, Tažení proti Pivoňce!!! ~ 

~ Nebeská síť má velká oka... aneb v češtině "boží mlýny melou pomalu, ale jistě", ale ta čínská varianta se mi prostě líbila víc. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>