JAB2 - kapitola 17

Kapitola 17

Alexanderův bratranec vypadal hodně jako Alexander.

To bylo to první, co si Christian pomyslel, když sledoval, jak se ti dva muži objali a poplácali se po zádech.

Byli abnormálně podobní: stejná výška, stejné tmavé vlasy a tmavě modré oči. Jared Sheldon byl trochu podsaditější než Alexander a trochu se lišili rysy ve tváři— Alexander měl tvář trochu hranatější— ale když se člověk dostatečně dobře nedíval, mohl si je splést.

Jared si všiml, že zírá, a usmál se. „Ne, nejsme dvojčata. Je o tři roky mladší než já.” Potřásl si s Christianem rukou. „Jared Sheldon.”

Alexander položil Christianovi ruku na rameno. „Tohle je Christian.”

„Dokážu se sám představit, víš,” řekl Christian a šťouchl do něj. Otočil se k Jaredovi a pokřiveně se usmál. „Christian Ashford.”

„Máš nezvykle nádherný úsměv,” řekl Jared.

Christian skryl své překvapení, jak si sundával kabát. Ten chlápek s ním rozhodně neflirtoval nebo tak něco, ale nebylo to přesně to, co by řekl normální chlápek. Počkat, byl Jared ten homosexuální bratranec, o kterém se Alexander před nějakou dobou zmínil?

„Díky,” řekl Christian s malým zasmáním. „Tvůj je taky celkem pěkný.”




Za hodinu, kdy dopili těch šest piv, co přinesli, došel Christian k závěru, že Alexander měl pravdu: měl Jareda rád. Hodně. Byl to skvělý kluk— klidný a pěkně bezstarostný. Měl v sobě tichou sílu, kvůli které mu Christian instinktivně věřil.

Jared byl evidentně doktor.

„Hodí se to k tobě,” řekl Christian a opřel se o pohovku. „Nesnáším nemocnice a doktory – bez urážky – ale nevadilo by mi, kdybych tě měl za doktora. Vypadáš jako dobrý doktor.” Zakýval obočím a věnoval mu přehnaný hodnotící pohled. „No, a jsi sexy. Vsadím se, že v doktorském plášti vypadáš super sexy. Už ti někdo řekl pan doktor Snový?”

Jared se zasmál a Alexander spustil paži Christianovi kolem ramen.

Christian mu věnoval postranní pohled.

Alexander byl velmi tichý, většinou poslouchal a sledoval je, jak si povídají. Jevil se klidně a vyrovnaně jako obvykle, ale... mezi jeho klidem a tím Jaredovým byl rozdíl. Nebylo to očividné, ale bylo to tam a Christian si nemohl pomoct a všiml si toho rozdílu. Jaredův klid se zdál bez námahy; a v porovnání s tím se Alexanderův klid jevil nepřirozeně. Klamně.

Nebylo to poprvé, co si toho Christian všiml, ale nikdy to nebylo očividnější než teď. Ti dva muži si byli tak podobní, ale přišli mu jako naprostý opak: jeden byl skála a druhý byl jako spící sopka. Christian se zachvěl, přemýšlel, co by bylo, kdyby se probudila. Nikdy Alexandera neviděl skutečně naštvaného nebo emocionálního. Jistě, viděl ho tak nějak podrážděného a otráveného, viděl ho se smát a usmívat, ale všechny ty emoce byly dostatečně mírné a kontrolované. Cítil, že se Alexander neustále držel zpátky, že své emoce držel pevně na uzdě.

Christian chtěl vědět proč. Chtěl vědět, co tohoto muže pohánělo.

Alexanderovi znovu zazvonil telefon.

„Tady Sheldon.”

Volající začal ječet a Christian viděl, že se Alexander zamračil.

„Prosím, uklidněte se, pane Kabenove.”

Volající akorát ječel hlasitěji.

„Успокойтесь, пожалуйста, господин Кабенов,” řekl Alexander řečí, co zněla jako ruština. „Давайте поговорим спокойно, как взрослые люди.” (Pozn.: Uklidněte se, pane Kabanove. Mluvme klidně jako dospělí.)

Alexander se prsty otřel Christianovi o krk, vstal a odešel z místnosti. „Pane Kabenove, ujišťuju vás, že Robert je velmi kvalifikovaný profesionál...”

Když Christian zůstal o samotě s Alexanderovým bratrancem, váhal, ale poznal zlatou příležitost, když nějakou viděl.

„Můžu se tě na něco zeptat?” řekl.

Jared naklonil hlavu, zvědavě se na něj díval.

„Kvůli čemu je Alexander tak...” Christian se odmlčel, nebyl si jistý, jak to vyjádřit. „Emocionálně potlačený?”

Jared si povzdechl, obočí se mu stáhlo k sobě. Chvíli to vypadalo, že váhá, než tiše řekl: „Zkazili ho jeho rodiče. Jeho otec byl ve zkratce notorický nevěrník. Podváděl svou ženu s muži a pak lhal, že to bylo naposledy. Moje teta byla hysterická, celé dny se hádali, ale nakonec mu odpustila – až do příště. A takhle to šlo desetiletí.”

Christian se zamračil. „Pořád jsou spolu?”

„Ano.” Jared se zašklíbil. „Měla ho vykopnout už dávno, ale nedokáže to. Moje teta je upřímně řečeno naprostá troska. Když jsem ji navštívil naposledy, byla naprosto opilá, dům vypadal jako prasečí chlívek a po mém strýčkovi nebylo ani vidu, ani slechu. Ale pořád jsou spolu.”

„A Alexander...?”

„Přesvědčil jsem svoje rodiče, aby si ho vzali k sobě, když mu bylo čtrnáct, ale to už byla škoda napáchána. Byl jenom dítě. Děti jsou vnímavé.”

Christian nakrčil čelo. To vysvětlovalo, proč Alexander nesnášel nepořádek a chaos, ale nevysvětlovalo to, proč tak moc potlačoval svoje emoce—tak moc, že se zdálo, že si jich ani nebyl vědom.

Když to řekl nahlas, Jared se zamračil. „Nejsem si jistý. Vážně o tom nemluví, ale podle mě to je kvůli jeho matce. Nenávidí ji, možná ještě víc než svého otce.”

„Protože ho zanedbávala?”

Jared stiskl rty k sobě. „Protože svého manžela příliš miluje. Její emoce ji v podstatě proměnili z mladé, sebevědomé ženy na závislou, opilou rohožku, co je tím kreténem posedlá.” Jared potřásl hlavou. „Jednou jsem ji viděl vzlykat na rameni mé matky a říkala jí, že svého manžela milovala víc než cokoli, že mu promine cokoli, že bez něj nemohla žít— protože ho tolik milovala. Jen stěží jsem ji poznal, vypadala tak uboze.” Jared odvrátil zrak. „Když byl Alexander malý, musel takové věci slyšet tisíckrát. Neviním ho, že se mu protiví silné emoce.”

Christian pomalu přikývl a kousal se do rtu, přemýšlel o tom, co se dozvěděl.

„Takže co je mezi tebou a mým bratrancem?”

Christian ztuhl a podíval se zpět na Jareda. Ten chlápek ho v klidu pozoroval, jeho modré oči byly bystré a hodnotící.

„Nevím, co tím myslíš,” snažil se Christian.

Jared mu věnoval akorát bezvýrazný pohled, v té chvíli vypadal tak moc jako Alexander, až to Christiana vylekalo.

„Nic mezi námi není. Má přítelkyni, vzpomínáš?” Ne, Christian vůbec nezněl hořce.

„Vím, že má přítelkyni,” řekl Jared. „A až do dneška jsem si myslel, že je Alexander normální. Ale od chvíle, co jsi sem přišel, měl můj bratranec oči a ruce jenom pro tebe. Choval se, jako kdybys ty byl jeho přítelkyně.”

Christian se rozpačitě zasmál, tvář měl horoucí. „Já nevím, dobře? Nemyslím si, že by si vůbec všiml, že to dělá.”

„Alexander má do nevšímavosti daleko,” řekl Jared.

„Já vím,” řekl Christian, přetřel si čelo a projel si rukou vlasy. „Ale myslím, že umí dobře ignorovat věci, kterých si nechce všimnout.”

Christian si pomyslel, že na okamžik po Jaredových rysech přelétl náznak smutku.

„Máš pravdu,” zamumlal Jared. „Lidé dokážou být podivuhodně dobří v ignorování věcí, co nechtějí vidět nebo vědět.” Střelil letmým pohledem po dveřích, než se podíval na Christiana. Rty se mu vyklenuly v úsměvu a Christianovi to připomnělo, jak pohledný tento muž byl. „Pojďme udělat něco, co rozhodně uvidí.”

„Co?”

Jared se znovu podíval po dveřích, vstal a posadil se na místo, co Alexander uvolnil. Položil Christianovi prsty na bradu a nahnul ji nahoru.

Christian se trochu zasmál. „Uch, nebalíš mě, že ne?”

V Jaredových očích něco problýsklo. Než mohl odpovědět, ozvaly se blížící se kroky a Jared se nahnul, aby Christiana políbil.

Jeho rty byly jemné a ten polibek byl dostatečně příjemný. Christianovi se to líbilo— Jared věděl jak líbat, byl nesmírně atraktivní muž a Christianovi se líbil— ale něco tomu chybělo. Nebyla v tom žádná jiskra, žádná plamenná touha, žádný hlad. Christian se celý nerozehřál a nezačala ho brnět kůže a nechtěl ho celého pozřít—

Christian vyjekl, když s ním z pohovky trhl velmi naštvaně vyhlížející Alexander. Vlastně 'vypadal' naštvaně: zatínal čelist, v očích mu planul hněv a zuřivost z něj sálala ve vlnách.

„Co to kruci?” zavrčel Alexander, díval se střídavě na jednoho a pak na druhého, jeho stisk na Christianově paži byl bolestný.

Christiana to omráčilo. Dokonce se zdálo, že i Jareda překvapila síla reakce jeho bratrance.

Jared se z toho překvapení vzpamatoval jako první. „V čem je problém?” řekl klidně. „Jsem homosexuál. Christian je bi. Oba jsme dospělí a oba jsme nezadaní.”

Kvůli tomu se Alexander zarazil. Ale ne nadlouho.

„Je mu dvacet,” vyplivl. „Je o deset let mladší než ty. Je pro tebe příliš mladý.”

Jaredovi poskočilo obočí a i Christian věnoval Alexanderovi nevěřící pohled. Alexander byl o sedm let starší než on a Mila, ale desetiletý rozdíl byl evidentně nemyslitelný.

„Hele, uklidni se—”

„Jsem klidný,” řekl Alexander, zněl jakkoli jen ne klidně. „Odcházíme.”

Christian byl pořád tak omráčený, že ani neprotestoval, nechal se Alexanderem prakticky odtáhnout z domu. Jen stěží se mu podařilo popadnout kabát a zamávat Jaredovi na rozloučenou. Ten je sledoval odcházet s popleteným výrazem na tváři.

Jízda ke Christianovi domů byla tichá a napjatá. Alexander Christiana ignoroval, oči měl upřené dopředu.

Christian si nebyl jistý, co si má myslet. Bylo to poprvé, co viděl, jak Alexander ztratil sebekontrolu. Vždycky měl nevysvětlitelný pocit, že Alexanderovo klidné chování bez emocí byla jen přetvářka, ale vlastně to vidět bylo naprosto něco jiného.

Jedno jeho já bylo příšernou radostí bez sebe, protože Alexander pozbyl své sebeovládání kvůli němu. To muselo něco znamenat, že jo? Že jo? Ale na druhou stranu věděl, že Alexander kvůli svému nedostatku sebekontroly nebude vůbec šťastný.

To se mu potvrdilo, neboť Alexander vyhlížel s každou další minutou napjatěji a napjatěji.

Alexander to ticho prolomil, až když se dostali před Christianův dům.

„Chceš ho?” zeptal se a vypnul motor. Tvář měl znovu neproniknutelnou, ale hlas měl ostrý a tvrdý.

Christian váhal, nebyl si jistý, jak se k tomu postavit.

Jared byl Alexanderův blízký přítel a bratranec. Nechtěl udělat nic, co by ublížilo jejich přátelství, ale... nebyl nesobecký, k čertu. Chtěl to. Chtěl, aby Alexander žárlil— moc. Chtěl, aby Alexander cítil to, co cítil pokaždé, když Alexandera viděl s Milou. Chtěl ho rozlítit žárlivostí.

„Je velmi sexy,” řekl Christian. „Je přesně můj typ.” 'Promiň, Jarede,' omluvil se v duchu a podíval se Alexanderovi do očí. „Takže jo, chci ho—”

Alexander se vrhl kupředu a srazil jejich rty k sobě, ruku sevřel v Christianových vlasech. Christian lapal po dechu a zkoušel ho políbit na oplátku, ale Alexander ho nenechal. Tento polibek byl tvrdý a krutý, brutální označení. Byl to polibek míněný k trestu, ale jediné, co způsobil, bylo vyvolat zoufalou touhu a hlad. Christian zasténal a víc rozevřel ústa, chtěl ho hlouběji, víc— bože, bylo to tak dlouho—

Alexander odtrhl své rty, ztěžka dýchal. „Tohle nemůžu dělat,” řekl jako by pro sebe. Hladově se na Christiana díval, ruku měl stále v jeho vlasech. Znovu se k němu začal naklánět, ale zarazil se, téměř neslyšně zaklel a znovu se posadil na své sedadlo. Oči měl upřené před sebe a každý sval v těle měl tak napjatý, že to vypadalo, jako že prasknou.

Christian se roztřeseně nadechl a natáhl se k němu. „Alecu—”

„Ne,” procedil Alexander. „Nedotýkej se mě. Prosím.” Přetřel si tvář. „Prosím, jdi.”

Christian na něj zíral a pak vystoupil z auta, pořád se nepatrně chvěl.

Sledoval, jak auto zrychlilo po příjezdové cestě na ulici, jak pneumatiky zaskřípaly.

A všechno ztichlo.

Byl sám.
--------------------------------------------


~ Tak trocha omáčky kolem Alexandera, ale k čertu tohle...  (╯°□°)╯︵ ┻━┻.  Ale aspoň se to nějak hnulo... teď si to jen srovnat v hlavě, vyhodit Milu a vrátit se pro Christiana. Uf, to bude ještě na dlouho. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>