GDC - kapitola 64

Kapitola 64 – Něha (2)

Wei WuXian si vzal flétnu a zahrál část podle not. Jak se dalo čekat, ty dvě části melodie byly nesouvislé. Polovina not na první stránce nebyla stejná skladba jako ta na druhé stránce.

Mezi těmi dvěma stránkami by měla být další stránka. Někdo ji vytrhl, obezřetně a potají.

Ten člověk tu stránku vytrhl s velkou péčí. Nezůstala po ní ani stopa, kvůli čemuž bylo obtížné to odhalit. Wei WuXian tu knihu obrátil. Na tmavě modré obálce byl titul o třech znacích.

Wei WuXian: „Sbírka rozruchu? Co to je za knihu? Ty skladby zní trochu divně.”

Lan WangJi: „Sbírka skladeb z Dongyingu.”

Wei WuXian: „Z Dongyingu? Takže proto mi ten tón přišel trochu jiný než támhle.”

Lan XiChen se tvářil komplikovaně. „...Podle legendy je Sbírka rozruchu sbírkou temných skladeb, co během let toulání nasbíral jeden kultivátor ze sekty Lan z Gusu, když cestoval po moři a dorazil do Dongyingu. Když se skladby v této knize hrají s duchovní energií, mohou ostatním ublížit. Mohou oslabit tělo, podráždit mysl, podnítit ducha nebo uzavřít smysly... Lidé s velkou duchovní mocí by mohli člověka připravit o život jen sedmi notami.”

Wei WuXian udeřil do stolu. „Tohle je ta skladba!”

Měl takovou radost, že když udeřil do stolu, téměř svrhl papírovou lucernu, co na něm stála. Lan WangJi ji na poslední chvilku narovnal.

Wei WuXian promluvil: „Vůdče sekty Lan, je ve Sbírce rozruchu nějaká skladba, co dokáže rozrušit vyrovnanost člověka, podráždit je, pobouřit, vyvolat násilnost a popudlivost?”

Lan XiChen: „...Měla by tu být.”

Wei WuXian: „Jin GuangYao nemá vysokou duchovní energii. Nedokázal by člověka připravit o život jen sedmi notami. A kdyby ho takhle zabil, bylo by to příliš nápadné. Rozhodně by si nevybral tak mocnou skladbu. Ale kdyby mohl využít toho, že ChiFeng-Zunovi tři měsíce hrál Skladbu jasné mysli, aby utišil jeho popudlivost, byla by ta skladba schopná působit jako pomalý jed a vyvolat ChiFeng-Zunův výbuch?”

Lan XiChen: „...Ano.”

Wei WuXian: „Pak by ta spekulace byla velmi rozumná. Ta vytržená část, co nebyla součástí Očisty, byla z chybějící stránky Sbírky rozruchu. Všechny dongyingské skladby zaznamenané ve Sbírce rozruchu jsou komplikované a obtížné na dokonalé zvládnutí. Neměl čas si je v zakázané místnosti opsat a mohl je akorát vytrhnout— ne, to by nebylo správné. Jin GuangYao je schopný se na něco jednou podívat a už to nikdy znovu nezapomene. Vytrhl tu stránku ne proto, že si to nedokázal zapamatovat, ale že potom nebude žádný důkaz, že ta skladba chybí. Aby si zajistil, že nikdo nebude schopen najít zdroj té melodie, i kdyby to jednoho dne vyšlo najevo nebo kdyby ho chytili při činu.”

„Všechno to provedl s nesmírnou obezřetností. Před tebou jasně hrál správnou verzi Očisty. ChiFeng-Zun nebyl člověk, co by byl do umění nějak zapálený. Už předtím tě slyšel hrát Očistu a celkově tu melodii znal. A tak se Jin GuangYao neodvažoval mu přímo zahrát temnou skladbu a místo toho si dal záležet, aby ty dvě skladby různých stylů s opačnými účinky zkombinoval. A zkombinoval je tak dobře. Znějí, jako kdyby byly stejné. Vskutku má výtečné nadání na hudbu. Hádám, že v částech Očisty použil jen trochu duchovní moci a skutečnou moc vynakládal jen v sekci ze Sbírky rozruchu. ChiFeng-Zun přece jenom nebyl obeznámený s touto metodou kultivace, takže si samozřejmě neuvědomil, že Jin GuangYao už změnil jednu část skladby na temnou melodii, co bere život!”

Po chvíli ticha Lan XiChen zašeptal: „...Ačkoli často navštěvoval Oblačná Zákoutí, nikdy jsem mu neřekl o zakázané komnatě v Knihovnickém pavilonu sekty Lan.”

Wei WuXian: „Vůdče sekty Lan, omlouvám se, že jsem tak přímý, ale Jin GuangYao byl během Tažení proti slunci špehem ve Městě bez noci sekty Nie z Qishanu. A ještě k tomu byl dobrým špehem. Dokázal dokonce najít i Wen RuoHanovu tajnou komnatu, proplížit se dovnitř, aniž by si toho někdo všiml, zapamatovat si všechny mapy a svitky, pak ty informace po paměti zapsat a poslat je do Kapří věže. Zakázaná komnata v Knihovnickém pavilonu sekty Lan pro něj... vážně nic není.”

Lan XiChen do rukou vzal list papíru s notovým zápisem. Chvíli na něj zíral. „Najdu nějaký způsob, jak tuto melodii vyzkoušet.”

Lan WangJi: „Bratře?”

Lan XiChen: „Když bratr zemřel, už bylo po obléhání Pohřebního pahorku a mladý pán Wei už na tomto světě nebyl. Pokud to vyzkoušíme a tato část melodie vážně dokáže rozrušit mysl a není to jen pouhá smyšlenka, pak já...”

Wei WuXian: „ZeWu-June, zkoušet tu skladbu na živých lidech by mohlo být proti pravidlům sekty Lan z Gusu.”

Lan XiChen: „Vyzkouším to na sobě.”

Jak mohl jako vůdce sekty Lan z Gusu říct něco tak téměř absurdního, jen poukazovalo na to, jak měl nitro popletené.

Lan WangJi mírně zvedl hlas: „Bratře!”

Lan XiChen si rukou podepřel hlavu. Mluvil tiše, jako kdyby se v sobě snažil něco zadržet: „WangJi, Jin GuangYao, kterého znám já, je naprosto jiný než ten, kterého znáš ty a kterého zná celý svět! Celá ta léta v mých očích vždycky... snášel utrpení, o všechny se staral, ke všem se choval s úctou. Vždycky jsem bez pochyby věřil, že ta kritika od ostatních byla výsledkem nedorozumění, že byl skutečně takový, jakého jsem ho znal. A teď najednou chcete, abych uvěřil, že všechno na tom člověku bylo falešné. Že plánoval zabít jednoho ze svých zapřísáhlých bratrů, že i já jsem byl součástí jeho plánu a dokonce jsem mu pomohl... Mohl bys mi prosím dopřát trochu více času ke zvážení, než se doberu vlastního úsudku?”

Lan XiChen naučil Jin GuangYaa Skladbu jasné mysli, i když měl na paměti nevraživost mezi Jin GuangYaoem a Nie MingJuem, a doufal, že by mohli být takoví jako dřív. Požádal Jin GuangYaa, aby Nie MingJuea zklidnil místo něj. Kdo mohl vědět, že tato laskavost dala vzniknout Jin GuangYaově krutosti? Jak teď měl sám se sebou žít?

Nikdo z nich nic neřekl. Poté, co vyšli z Knihovnického pavilonu, Lan WangJi nakonec promluvil: „Půjdu za strýčkem.”

Lan XiChen byl také dlouho zticha a i on teď promluvil: „Zavedu mladého pana Weie zpět. Potom můžeš přijít.”

Chvíli Wei WuXiana vedl po cestách v Oblačných Zákoutích, co byly vykládané bílými oblázky, než se vrátili do odlehlé chaloupky hluboko v horách obrostlé hořci.

Wei WuXian stál před dveřmi. „Ví pan Lan, že HanGuang-Jun...”

Lan XiChen: „Strýček se zrovna probral. Všem jsem řekl, aby mu neříkali nic zbytečného.”

Kdyby Lan XiRen věděl o tom, co Lan WangJi spolu s ním provedl v Kapří věži, rozhodně by byl tak naštvaný, že by omdlel, jen co se probral.

Wei WuXian: „Senioru Lanovi patří můj dík za všechno, co udělal.”

Lan XiChen: „Strýček opravdu odvedl spoustu práce.”

Najednou promluvil: „Mladý pane Weii, víš, k čemu slouží tento dům?”

Wei WuXian: „ZeWu-June, proč by sis myslel, že to vím?”

Lan XiChen se po něm podíval. „Tohle byl dům, kde kdysi žila moje matka.”

Lan XiChenova matka byla i Lan WangJiho matka. Wei WuXianovi to přišlo trochu divné. Všichni vůdci sekty Lan z Gusu sídlili v „Hanshi”, což rozhodně nebyl tento malý domek skrytý v koutu Oblačných Zákoutí. Možná že Lan WangJiho rodiče byli v nevhodném, ale předem domluveném sňatku jako Jiang FengMian a paní Yu, a proto žili odděleně?

Bez ohledu na to, jak o tom člověk přemýšlel, za tím, proč vůdce sekty nežil spolu se svou manželkou, nemohl být žádný pozitivní důvod. A povídalo se, že manželka předchozího vůdce sekty QingHeng-Juna byla celkem fyzicky slabá. Většinu času odpočívala a nebylo vhodné, aby se setkávala s ostatními. Lidé o ní od samého začátku moc nevěděli. Všechny sekty se za jejich zády dohadovaly, jestli ta „nemoc” bylo něco ostudného, jako třeba jizva na tváři nebo postižení. A tak se na to Wei WuXian moc nevyptával a zůstal zticha a čekal, až to Lan XiChen vysvětlí.

Lan XiChen: „Mladý pane Weii, měl bys vědět, že můj otec obvykle meditoval v ústraní a nikdy moc často nejednal se zbytkem světa. Během celý těch let se o sektu Lan z Gusu staral téměř sám strýček.”

Wei WuXian: „To vím.”

Lan XiChen spustil ruku. Ruku, kterou držel Liebing, měl skrytou v rukávu. Pomalu promluvil: „Důvod, proč můj otec často praktikoval odloučenou meditaci, byla moje matka. Toto místo v porovnání s místem pro živé... bylo víc jako místo vězení.”

Wei WuXiana to překvapilo.

Otec ZeWu-Juna a HanGuang-Juna, QingHeng-Jun, býval slavný kultivátor. Proslavil se v mládí a do budoucna na něj čekalo spoustu věcí. Ale ve věku dvaceti let se najednou stáhl a oznámil svůj sňatek. Také se přestal starat o většinu světa. Ačkoli se to nazývalo meditace v ústraní, víc se to podobalo výslužbě. Lidé přišli s mnoha možnými důvody, ale žádný z nich nebyl ověřen.

Lan XiChen se v té změti hořců sehnul. Jemně hladil ty tenké, jemné okvětní plátky. „Když byl můj otec mladý, když se jednou vrátil z nočního lovu, spatřil vně města Gusu mou matku.” Usmál se. „Slyšel jsem, že to byla láska na první pohled.”

Wei WuXian se také široce usmál. „Mladí jsou často sentimentální.”

Lan XiChen pokračoval: „Ale ta žena se o něj nezajímala tolik jako on. Navíc zabila jednoho učitele mého otce.”

To bylo nepředstavitelné. Ačkoli Wei WuXian věděl, že by bylo velmi hrubé se ptát na příliš mnoho otázek, kdykoli si vzpomněl, že to byli Lan WangJiho rodiče, měl pocit, že se prostě musel zeptat. „Proč?!”

Lan XiChen: „To nevím. Ale předpokládám, že to bylo něco ve smyslu 'křivdy'.”

Wei WuXian se už na to nevyptával a silou potlačil svou zvědavost. „A... co se stalo pak?”

„A pak,” zašeptal Lan XiChen. „Když se o tom můj otec doslechl, samozřejmě ho to moc bolelo. Ale bez ohledu na to, jak s tím zápolil, stejně tu ženu v tajnosti přivedl do své sekty. Ignoroval námitky ze svého klanu, v tichosti s ní poklekl před Nebem a Zemí a řekl všem v klanu, že po zbytek jeho života bude jeho manželkou. Že kdokoli jí bude chtít ublížit, bude muset nejdřív porazit jeho.”

Wei WuXianovi se rozšířily oči.

Lan XiChen pokračoval: „Když ta ceremonie skončila, můj otec našel dům a zamknul matku uvnitř. Pak našel další a tam se zamknul on. Nazývalo se to meditací v ústraní, ale po pravdě to bylo pokání.”

Odmlčel se a teprve pak znovu promluvil: „Mladý pane Weii, dokážeš pochopit, proč udělal něco takového?”

Wei WuXian odpověděl po chvíli ticha: „Nemohl odpustit člověku, co zabil svého učitele, ale ani nemohl sledovat smrt ženy, co miloval. Mohl se s ní akorát oženit, aby ochránil její život, a přinutit sám sebe, aby ji nevídal.”

Lan XiChen: „Myslíš si, že to bylo správné?”

Wei WuXian: „To nevím.”

Lan XiChen vypadal tak nějak ztraceně. „Tak co si myslíš, že by bylo správné?”

Wei WuXian: „To nevím.”

Za chvilku Lan XiChen zašeptal: „Dalo by se říct, že to můj otec udělal, aniž by se staral o cokoli jiného. Všechny seniory z klanu to rozzuřilo, ale všichni ho viděli vyrůstat. Nemohli dělat nic jiného než to tajemství strážit, naznačit vnějšímu světu, že manželka vůdce sekty Lan z Gusu má příšernou nemoc a nemohla se vídat s ostatními. Když jsme se narodili já a WangJi, okamžitě nás jí vzali, aby se o nás staral někdo jiný. Když jsme byli starší, zavedli nás za strýčkem, aby nás učil.”

„Můj strýček... měl od začátku vždycky upřímnou povahu. Kvůli tomu, jak si můj otec zničil kvůli matce život, začal ještě víc nenávidět ty, co se nechovali vzorně. A tak mě a WangJiho učil celým svým srdcem. Také byl obzvláště přísný. Každý měsíc jsme mohli matku vidět jen jednou, v této chaloupce.”

Byly to dvě malé děti, co každý den čelily jenom svému nevlídnému strýčkovi, přísnému učení a horám knih. Bez ohledu na to, jak byli unavení, museli narovnat svá slabá záda a být těmi nejvýznačnějšími členy klanu, být v očích ostatních vzorovými studenty. Své nejbližší příbuzné vídali jen vzácně. Nemohli si hrát v otcově náručí, nemohli se před matkou chovat rozmazleně.

Ale jasně neudělali nic špatného.

Lan XiChen: „Kdykoli jsme ji já a WangJi šli navštívit, nikdy si nestěžovala na to, jak suchopárné bylo tady být zamčená, jak nemohla na krok vyjít ven. Ani se nikdy nezeptala na naše studia. Obzvláště ráda škádlila WangJiho. Ale čím víc WangJiho škádlíš, tím je méně ochotný mluvit a tím hůř se tváří. Takový byl už od dětství. Ale,” uchechtl se, „i když to WangJi nikdy neřekl, věděl jsem, že se každý měsíc těšil na den, kdy spatří svou matku. Těšil se a já taky.”

Wei WuXian si představil mladého Lan WangJiho v objetí své matky, se svými sněhově bílými tvářičkami zčervenalými. Také se zasmál. Ale než mohl jeho úsměv vůbec vyprchat, Lan XiChen pokračoval: „Ale jednoho dne nám strýček řekl, že už není třeba, abychom chodili.”

„Matka zemřela.”

Wei WuXian tiše řekl: „Kolik tehdy Lan Zhanovi bylo?”

Lan XiChen: „Šest.”

Pokračoval: „Pořád byl příliš malý na to, aby pochopil, co to znamenalo, že zemřela. Bez ohledu na to, jak moc ho ostatní utěšovali, jak moc mu strýček huboval, každý měsíc se sem vracel, seděl na chodbě a čekal, až mu někdo otevře dveře. Když byl starší, pochopil, že matka už nepřijde, že mu nikdo dveře neotevře, ale stejně sem dál chodil.”

Lan XiChen vstal. Svýma tmavýma očima se podíval do těch Wei WuXianových. „WangJi byl takhle tvrdohlavý už od dětství.”

Listí šustilo a květy hořců se kolébaly ve vánku, ve vzduchu zůstávala jejich vůně. Wei WuXianovi padl zrak na dřevěnou předsíň před domem. Skoro viděl, jak tam před domem sedí v řádném posedu malé dítě se stužkou na čele, jak v tichosti čekalo na to, až se dveře otevřou.

Promluvil: „Paní Lan musela být velmi laskavá žena.”

Lan XiChen: „V mých vzpomínkách matka opravdu byla laskavá. Nevím, proč tehdy provedla něco takového. A po pravdě já...”

Zhluboka se nadechl, než se přiznal: „Ani to vědět nechci.”

Po chvíli ticha Lan XiChen zavřel oči. Vzal si Liebing. Poryv větru najednou odnesl dojemný tón xiao. Ten zvuk byl hluboký, jako povzdech.

Wei WuXian už dřív slyšel, jak Lan XiChen hraje na Liebing. Jeho zabarvení tónů bylo stejné jako Lan XiChen, teplý a elegantní jako vánek a jarní déšť. A přesto teď ten tón evokoval podivnou směsici pocitů, i když jeho technika byla stejně výtečná jako vždycky.

Kolem se proháněl noční vítr. Lan XiChen už měl vlasy i stužku na čele trochu rozcuchané. Ale vůdce sekty Lan z Gusu, co si na svém vzhledu vždycky velmi zakládal, tomu nevěnoval žádnou pozornost. Odložil Liebing, až když skladbu dohrál. „Hudba je v noci v Oblačných Zákoutích zakázaná. Dneska jsem příliš mnohokrát zašel příliš daleko. Omluv mě, mladý pane Weii.”

Wei WuXian: „Pročpak? ZeWu-June, copak jsi zapomněl, že člověk před tebou porušil většinu pravidel...”

Lan XiChen se usmál. „Sekta Lan z Gusu nikdy nevyjevila moji a WangJiho minulost. Neměl jsem ti o tom říkat. Dneska večer jsem měl náhlé nutkání si od toho břímě ulevit, bylo to impulzivní.”

Wei WuXian: „Nejsem člověk, co by příliš mluvil. Neboj se, ZeWu-June.”

Lan XiChen: „Nicméně bych předpokládal, že WangJi před tebou stejně nebude nic skrývat.”

Wei WuXian: „Pokud si o něčem nepřeje mluvit, nezeptám se.”

Lan XiChen: „Ale jak by WangJi při své povaze mohl něco říct, pokud se ho nezeptáš? Je pár věcí, které neřekne, ani kdyby ses ho zeptal.”

Wei WuXian už chtěl znovu promluvit, když za sebou zaslechl kroky. Otočil se a spatřil, že se blížil Lan WangJi, byl zalitý měsíčním světlem. V pravé ruce držel dva kulaté džbánky s alkoholem s rudým víčkem.

Wei WuXianovi se rozzářily oči. „HanGuang-June, vážně jsi ohleduplný!”

(Dongying = Japonsko)
--------------------------------------------

~ Dongying je označení pro Japonsko. ~

~ Jeden bratr jako druhý. Jeden hraje po nocích a druhý schrastil alkohol. Kdyby je viděl jejich strýček, pravděpodobně by ho ranila mrtvice. Bude celkem zajímavé, až Lan WangJi přivede svou "nevěstu" představit rodině... Lan XiRena omyjou! ~



Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>