LMW - kapitola 169

Kapitola 169 – Jiang Liuovo sondování

A tak se utvořila nová skupina.

You XiaoMo se chtěl Ling Xiaa mnohokrát zeptat, proč se k nim přidali. Tang YunQi a ostatní nesměli přijít na tu mapu, co měli. Ale všechno to bylo na nic, protože Tang YunQi se Ling Xiaa držela jako klíště a ptala se ho na tomhle a na tamto. Prostě neměl šanci to nadnést.

Ale jedno bylo jisté. Ling Xiao už to musel čekat. Proto ten Tang YunQin návrh přijal, aniž by to s ním nejdřív projednal. A tak i když mu srdce pukalo zvědavostí, stejně to musel vydržet.

V Nefritové duchovní jeskyni bylo hodně magických bylin a démonických zvířat. Ačkoli You XiaoMo zrovna před pár hodinami z jeskyně odešel, měl v plánu se tam vrátit a vykopat pár magických bylin. A tak s nimi šel bez protestů.

Celou cestu byla nejvíc upovídaná Tang YunQi. Nikdo nevěděl, odkud se všechna ta slova brala, od severního pólu k jižnímu. Ačkoli Ling Xiao neřekl v odpověď moc, stejně dál nadšeně povídala.

You XiaoMo se celkem nudil, jak jel na PiQiuovi.

Ačkoli měl PiQiu zraněnou jednu nohu, léčivé schopnosti Aristokratického vlka byly velmi silné. You XiaoMo na něm navíc nešetřil léčivými magickými pilulkami. Zrovna teď se ta rána rapidně hojila, vůbec to nemělo vliv na PiQiův silný a živý postoj.

Zrovna když se začínal nudit, Jiang Liu, co kráčel vpředu, začal zpomalovat. Velmi rychle mu kráčel po boku.

Zdálo se, že Jiang Liu hledal příležitost si s ním promluvit. Z jeho jasné a neotřelé tváře při pohledu na You XiaoMoa vypukl oslňující úsměv. Usmál se a řekl: „Seniore You, dlouho jsme se neviděli. Nečekal jsem, že se setkáme v Rajské říši. Vypadá to, že jsme si celkem souzeni, co?”

„No jo, no!” zasmál se You XiaoMo suše.

Jak souzeni? Podle něj to bylo spíš prokletí. Věděl, že Jiang Liu určitě nečekal, že se do Rajské říše dostane.

Nicméně navenek udržoval stejný výraz. To akorát že byl velmi zvědavý. On a Jiang Liu byli učedníci z jiných hor a neměli mezi sebou moc kontaktu. Mezi Pozemskou a Nebeskou horou byla špatná krev, ale oni byli nově přijatí učedníci, pořád tu nebyli ani rok. I kdyby se začlenil do své hory, bylo těžké si představit, že by v něm vyvstala taková rivalita, aby ho bodl do zad. Ale když tak teď o tom přemýšlel, měl pocit, že Jiang Liu jej pravděpodobně nenáviděl od samého začátku.

Ale nedokázal vymyslet, proč ho Jiang Liu tak moc nenáviděl. Nepamatoval si, že by kdy Jiang Liua urazil, ale ohledně původního You XiaoMoa si nemohl být jistý.

Zdálo se, že si Jiang Liu nevšiml jeho obezřetnosti. Podíval se po Aristokratickém vlkovi pod ním a obdivně řekl: „Seniore You, vážně máš velké štěstí. Jen pár dní poté, co jsi vešel do Rajské říše, jsi už chytil Aristokratického vlka 8. řádu. Ve svitcích jsem četl, že Aristokratický vlk má velmi silnou bojovou schopnost, pravděpodobně jednu z nejsilnějších mezi démonickými zvířaty stejného řádu. Také chci vážně získat Aristokratického vlka.”

You XiaoMovi se rychle protáčela kolečka v mozku, jak řekl: „Pořád nám zbývá přes dvacet dní. Věřím, že budeš mít svou šanci.”

Jiang Liu po něm troufale mrkl. „Také věřím, že nemůžu mít takovou smůlu. Ach, správně, seniore You. Tento Aristokratický vlk je velmi velký. Dovolíš mi na něm taky jet? Také si chci vyzkoušet, jaké to je sedět na démonickém zvířeti 8. řádu. Můžu?”

You XiaoMo na chvilku neměl slov, když to zaslechl. Normálně by lidé nenadnesli takovou žádost. Ale nemohl to jen tak říct, a tak prostě rozpačitě řekl: „Promiň, juniore You. PiQiu nemá rád, když má cizí lidi na blízku. A zranění se mu ještě nezahojilo, takže se obávám, že to nepůjde.”

„Aha, hm. Tak to nevadí. Jenom jsem se ptal, nic víc.” Jiang Liu se nepatrně zamračil a pak chápavě přikývl, jako kdyby ta jeho slova byla vážně něco, co ho zrovna napadlo.

You XiaoMo se rozpačitě zasmál a nic dalšího neřekl.

Jiang Liu nečekaně nadnesl další téma. Zkoumavě se na něj podíval a řekl: „Seniore You, chci ti něco říct, ale nesmíš mě obvinit z toho, že jsem všetečka. Jsem jenom zvědavý, to je celé.”

„Copak?” You XiaoMo se zamračil, nevěděl, co chtěl Jiang Liu říct.

Jiang Liu se na něj podíval zářivýma očima, za zády si propletly prsty u rukou a zdánlivě neškodně se usmál. Řekl: „Slyšel jsem, že jenom mágové 3. řádu mají právo získat místo na seznamu do Rajské říše. Jelikož ses tu objevil, znamená to, že už jsi mágem 3. řádu?”

Jak You XiaoMo zaslechl jeho slova, na tváři se mu objevil nepatrný podivný výraz. Zdálo se, že se tato záležitost o tom, že nebyl mágem 3. řádu, rozšířila z Pozemské hory. Hodně učedníků žvanilo. Zdálo se, že se ta zpráva roznesla i na Nebeskou a Létající horu.

Než vstoupil do Rajské říše, překvapilo ho, že Tang Fan a Kong Wen prostě neřekli: „Nejsi mág 3. řádu.” Ale když o tom teď přemýšlel, pravděpodobně to bylo tím, že se Rajská říše měla co nevidět otevřít a ti dva lidé neradi ztráceli tvář. Kdyby před ostatními sektami zaútočili na vlastního učedníka, akorát by ostatní začali klevetit.

V té době si myslel tohle: pokud na tom Tang Fan a Kong Wen budou trvat, prostě to odhalí a řekne jim, že už byl mágem 3. řádu. Řekl by, že se náhodou prolomil den před odjezdem. I kdyby ho podezírali, nemohli s tím nic dělat, protože byl doopravdy mágem 3. řádu.

Ale neměl šanci to říct, takže zrovna teď lidé nevěděli, v jakém řádu vlastně byl.

Původně dokázali lidé obecně odhadnout jeho kultivaci jen při pohledu na jeho duševní sílu. Ale od té doby, co získal skutečnou vládu nad svou dimenzí, se zdálo, že dimenze dokázala kolem jeho těla vytvořit nepatrnou ochrannou bariéru.

Přišel na to Ling Xiao a pak mu o tom řekl. Jinak by to nevěděl. Ta ochranná bariéra dokázala dle jeho vůle zakrýt jeho řád.

A proto se v očích Tang Fana a ostatních stále jevil jako mág 2. řádu.

Jelikož Jiang Liu byl už mágem 3. řádu, měl by mít schopnost jeho řád prohlédnout. To znamenalo, že by měl vědět, v jakém řádu momentálně byl. A přesto se stejně zeptal na tuto otázku. A proto bylo nepravděpodobné, že by neměl nějaký pokoutný motiv.

You XiaoMovi se nelíbilo, když lidé pomlouvali Ling Xiaa za jeho zády, a tak veselým hlasem řekl: „Ano. Když už jsme u toho, vážně mám štěstí. Noc před odjezdem jsem se při výrobě magických pilulek náhodou prolomil. Ale protože všichni měli napilno s Rajskou říší, nikomu jsem to neřekl.”

Jiang Liuovi na okamžik ztuhl výraz, ale velmi rychle se vzpamatoval. Na tváři neměl ani stopu po rozpacích. Místo toho to vypadalo, že byl za něj vážně šťastný, jak řekl: „Seniore You, vážně jsi mág 3. řádu? Copak jsem neřekl, že máš štěstí? Blahopřeju!”

„Já ti ještě stále nepoblahopřál. Slyšel jsem, že ses také nedávno stal mágem 3. řádu. Taky ti blahopřeju!” řekl You XiaoMo spěšně. Najednou měl pocit, jako kdyby říkal povinný „šťastný nový rok”.

Jiang Liu se zasmál, ale v očích se mu blýskalo, jak se po něm zostra podíval. „Jak to můžu srovnávat s tvým štěstím? Kdyby nebylo laskavosti starého mistra, neměl bych jak za tři krátké měsíce povýšit na mága 3. řádu.”

You XiaoMo se zasmál a řekl: „Vlastně jsi to ty, kdo má větší štěstí. Aspoň máš mistra, co se o tebe stará a štědře tě zásobuje magickými bylinami. Naopak já si musím všechno koupit sám. Magické byliny, co používám na výrobu magických pilulek, jsem si koupil za peníze z prodeje magických pilulek. Jinak bych pravděpodobně nedokázal postoupit na další řád.”

Ten úsměv na Jiang Liuově tváři okamžitě vyprchal.

Měl pocit, jako kdyby ho ta slova zesměšňovala. Měl mistra, co ho zásoboval magickými bylinami, a kvůli tomu dokázal rychle povýšit. Na druhou stranu You XiaoMo si magické byliny koupil za zlaťáky, co si sám vydělal, a přesto pokračoval zhruba stejně rychle jako on. Zdálo se, že ta slova říkala, že kdyby neměl mistra, co ho zásoboval magickými bylinami, nemohl by se s You XiaoMoem rovnat.

Ačkoli You XiaoMo pravděpodobně neměl žádný pokoutný motiv, když to řekl, Jiang Liu měl pocit, že každé slovo bylo jako trn, co ho bodal hluboko do srdce. A vytvářely mu v něm temnou masu, co se zdánlivě rozpínala.

„Co jiného od tebe čekat, seniore You, v tomhle se s tebou nemůžu rovnat.” Nasadil falešný úsměv.

You XiaoMo se zasmál a řekl: „Juniore Jiangu, tvůj vrozený talent je už tak vyšší než můj. Já můžu svůj nedostatek talentu akorát nahradit pílí.”

Zdálo se, že se Jiang Liu na chvilku dusil, už nic dalšího neříkal.

Poté se ti dva soustředili na cestu a už nemluvili. Nebylo jasné, jestli Jiang Liu už získal odpověď, co hledal, nebo jestli akorát z You XiaoMových slov neměl slov. Ať to bylo jakkoli, už ho nebylo vidět, že by You XiaoMoa vyhledával k rozpravě.

Co se týkalo You XiaoMoa, nejprve byl donekonečna sklíčený, protože musel cestovat spolu s Tang YunQi a ostatními. Ale teď se zdálo, jako kdyby to tu jeho předešlou depresi odvanulo. Jeho delikátní a zářící tvář jiskřila radostí přímo ze srdce. Dokonce s PiQiuem čas od času prohodil pár slov.

Ling Xiao vpředu se sice nikdy neohlédl, ale najednou pozvedl koutky úst.

Tang YunQi zrovna náhodou otočila hlavu a zachytila ten úsměv, než zmizel. Nemohla si pomoct a zvědavě se zeptala: „Bratře Xiao, kvůli čemu se usmíváš?”

Ling Xiao po ní střelil pohledem a pak lhostejně odpověděl: „Kvůli ničemu.”

Tang YunQi tomu vážně nevěřila a chtěla se na to dál ptát, ale zrovna v té chvíli najednou přiběhl zpět Lei Ju, co byl vždycky vpředu. Vzrušeně a vesele křičel: „Všichni se pojďte rychle podívat. V jeskyni vpředu je démonické zvíře 6. řádu.”
--------------------------------------------


~ Tak a je to oficiální, Jiang Liu je nepřítel. Proč by jinak byl taková osina v zadku? ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>