ABO - kapitola 14

Kapitola 14 – Trénink na Vojenské akademii

Brian se spěšně převlékl do své uniformy a nahlásil se ve školní budově inženýrství. Zároveň s tím Lin Yuan a Caesar dorazili na shromáždění nových studentů na fakultě vojenského velitelství.

Caesar měl na sobě tmavě modrou uniformu, jeho štíhlá a vyrovnaná postava, hranatá a pohledná tvář a také jeho aura čistokrevné Alfy brzy upoutala pozornost ostatních studentů.

Jeho uniformované vzezření a vyrovnaná chůze vážně ukazovala inspirující temperament vojáka.

PK - kapitola 14

Kapitola 14

Když Ning vstoupil do komnaty za brzkého světla, aby generála vzbudil, zjistil, že Hüi Wei už odešel. Ustaraně zkontroloval hromadu Lan'xiuna oblečení na zemi. Rozhodně bylo zapotřebí je vyprat, ale kromě toho nejevily žádné známky obvyklého ničení, které měl Hüi sklon zanechávat po svých návštěvách.

Lan'xiu spala se šťastným úsměvem na tváři. Ning přišel k posteli, aby vytáhl přikrývku a zakryl tak její odhalené bradavky, a zkoprněl při té rudé záři ve spleti jejích vlasů.

CV - kapitola 11.2

Kapitola 11 2/2

Pomohla mi ho nést zhruba tři sekundy. Jakmile do pokoje vešel Isakov, Jessica předstírala, jaká je slabá, jako kdyby ten obzvláště lehký stativ z nerezové oceli vážil jako betonový sloup. Co se týkalo Isakova, to měl pro kathoey slabost nebo co?! Měl bys nejdřív pomoct mě, je to těžké, hej.

Sledoval jsem, jak Jessica propochodovala kolem, byl to nepříjemný pohled. Její vysoké podpatky bubnovaly do podlahy s hlasitým kok kok kok. Vlasy barvy espressa měla natočené do velkých vln. Nos, který si prodělal plastickou operaci, aby byl vyšší, byl výrazný, skoro jste ho mohli použít jako ukazovátko na lidi. Hua, kdybych během druhé třídy věděl, že se z mého kamaráda stane tohle, nedělil bych se s ní o svačinu, až jsme nakonec skončili pořád spolu.

PK - kapitola 13 @

Kapitola 13

„Lan'xiu!”

„Copak, Ningu?” zeptal se Lan a vzhlédl od své knihy.

„Generál poslal svého služebníka. Rozsvítili ti lucernu.”

Lan odložil knihu a přiběhl k oknu, aby se podíval ke dveřím, ale došková střecha mu překážela ve výhledu. „Vážně?”

ABO - kapitola 13

Kapitola 13 – Plán, jak vycházet se svým spolubydlícím

Nebylo to tak, že by Lin Yuna Caesara nějak zvlášť nenáviděl.

Naopak, Caesar byl velmi pohledný, měl elegantní úsměv, neshlížel na ostatní, byl smírný a přinesl jídlo. I když se Lin Yuan cítil nepříjemně, nebylo dobré lidem zabouchnout dveře před nosem.

Lin Yuanův počáteční odpor vůči Caesarovi byl naprosto kvůli podivné reakci jeho těla, z které mu bylo nepříjemně. Ale když snědl tu tabletku, jeho tělo se vrátilo do normálu. Caesarova silná alfa aura by na něj neměla mít příliš silný dopad. To jenom... když se Lin Yuan zahleděl do jeho hlubokých očí, zase mu bylo nepříjemně.

PK - kapitola 12

Kapitola 12

Jiang se usadil u generálova snídaňového stolu a nalil si šálek čaje, měl v plánu jej přepadnout. Dneska ráno vypadala lepkavá rýže a ovoce obzvláště chutně, ale možná to bylo jenom tím, že se radoval z příležitosti, že může Hüi Weie poškládlit ohledně jeho nového přírůstku.

Jeho důstojník, kapitán Wen, mu podal hlášení o Hüi Weiově návštěvě u princezny Lan'xiu včera v noci, možná si neuvědomil, že to byla tajná schůzka. Hüi nenechal zapálit její lucernu, takže možná nešel hodovat na jejím těle. Možná se mu přiznala k nějaké intrice.

Když se Hüi neobjevil, aby prolomil svůj půst, Jiang věděl, že jeho přítel se mu určitě ještě vyhýbá, a rozhodl se, že ho bude muset konfrontovat na místě, kde před ním Hüi nebude moct ustoupit.

ABO - kapitola 12

Kapitola 12 – Znovuobjevení záhadné křišťálové karty

Mezitím v galaxii Cepheus, v paláci Imperia Lacey na planetě Hvězdné pole.

Budovy byly podobné evropským kostelům z éry dávné Země. Bylo tam šokující uspořádání čistě bílých budov. Na vysoké budově byla vyrytá velkolepá pěticípá vlajka galaxie Cepheus, tato vlajka byla prostorovým diagramem všech hvězd v Cepheu, problikávající a jasně zářící. Člověkem vytvořené hvězdy sloučené se skutečnými vzdálenými hvězdami, co se smísily do širé galaxie.

V nočním tichu působil palác velkolepě, čas od času kolem prošla Imperiální stráž v čistě bílých uniformách. V největší pevnosti hluboko v paláci se od vchodu do hlubin budovy táhl rudý koberec, vedl ke skvostně vytesanému vysokému trůnu. Na něm seděl muž ve středním věku s hlubokými rysy ve tváři, v ruce držel miniaturní světelný počítač a díval se na něj s vážným výrazem.