PK - kapitola 10

Kapitola 10

~ Jen malé upozornění, naprosto nevhodné čtení, pokud vám někdo může stát za zády. ~

Lan'xiu se snažil to nedávat najevo, ale navykl si stát u svého okna a sledovat sluhy, co zapalovali lucerny. Od jejich první a jediné společné noci, kdy ho Hüi připravil o věneček, Hüi Weie neviděl a ani od něj neměl žádné zprávy. Tuto noc nepřinesli na harémové náměstí žádnou pochodeň a nezapálili žádnou lucernu. Povzdechl si zklamáním s trochou úlevy. Alespoň nebude muset sledovat, jak Hüi Wei jde do domu jiné manželky, a trápit se myšlenkami na to, jak se Hüi miluje s někým jiným.

PK - kapitola 9

Kapitola 9

„Vezmeš si prvosenkovou nebo nefritově zelenou?” zeptal se Ning, co se zdržoval před šatníkem.

„Vezmu si stříbrnou,” řekla Lan'xiu netečně. Déšť jí bránil ve výhledu přes náměstí, jak voda stékala po okně.

„První manželka tě pozvala na první formální setkání s ostatními manželkami. Musíš vypadat co nejlépe,” pokáral ji Ning. „Ta šedá je mdlá, hodí se na vysedávání u okna během deštivého dne, to je všechno. Nebo na drhnutí podlahy. Měla bys ji dát některé své služebné. Ten nápad, že se budeš procházet v barvě špíny nebo písku!”

TS2 - kapitola 24

Kapitola 24 – Bláznivá noc (1)

„Ten ohňostroj je nádherný. Děkuju.”

Když Tang Feng otevřel dveře, hned za nimi byl Lu Tianchen. Ustoupil stranou, aby ho nechal vejít dovnitř. Lu Tianchen za sebou zavřel dveře a pod Tang Fengovým pohledem je zamknul.

„Hlavně že se ti líbil.” Ta prostá odpověď měla větší dopad než ty nejsladší komplimenty, zvláště když to vzešlo od Lu Tianchena, od muže, co byl známý tím, že byl logický a přímý.

PK - kapitola 8

Kapitola 8

Hüi Wei spěchal, aby už měl harémové náměstí za sebou, než obloha zesvětlá. Ještě nikdy ho nikdo nenačapal, aby se v některém z domů zdržel tak dlouho. Jako voják si nepřál zavdat ostatním důvod ke zvědavosti, že se dá od svých povinností svést potěšením těla. Hüi si ve jménu disciplíny osvojil zvyk být ve všem střídmý. Kromě toho by byl radši pryč, než Meiju zaujme své obvyklé místo u okna, jen aby ji ušetřil bolesti.

TS2 - kapitola 23

Kapitola 23 – Všechno nejlepší

„Doktore Harvey, přišel jste dneska za Fiennesem?”

Gino se nečekaně setkal se známým, co přišel s kyticí bílých růží. Bylo mu 40 a v koutcích očí už se mu začaly objevovat malé vrásky. Nicméně vypadal pěkně a uhlazeně a jeho čisté a světlé ruce dávaly znát privilegovaný život. I jeho způsob řeči a chování naznačovaly dobré vychování.

„Ano, jsem vděčný, že jste přišel oslavit jeho narozeniny.” Harvey se zdvořile usmál a přistoupil k hrobu, aby na něj složil bílé růže, ale jeho výraz celkem zchladl.

Gino o krok přistoupil a zeptal se: „Doktore Harvey, co se děje?”

CV - kapitola 10.2

Kapitola 10 2/2

Lokace byla hlučná a chaotická. Pět maskérek a další tři asistentky horečnatě pobíhaly kolem... upravit její tvář... učesat jí, všude vane písek... světla ještě nejsou hotová... můžete prosím smést písek z modelčiných nohou...

„Lidi, ještě tři minuty, slunce co nevidět zapadne, potom už nebudeme moct dál fotit,” zakřičel jsem na svůj tým, zatímco jsem se díval na jasně barevné hodinky Casio na svém zápěstí.

P'Pun byl zaneprázdněný, ne moc blízko, ani moc daleko ode mě. V duchu jsem odhadl zbývající čas a dřepl jsem si. Jak jsem sledoval slunce klesat blíž a blíž k obzoru klidného oceánu, závan mořského vánku hnal po obloze dlouhý, řídký mrak. Oranžovo rudá obloha vypadala plamenně, ale také pustě, prázdně...

CV - kapitola 10.1

Kapitola 10 1/2

Přesně 5:00.

Telefon nelibozvučně kvílel. Punnaphob doširoka otevřel oči, trhl sebou a probudil se v temné místnosti. Kvůli známému zvonění vedle svého ucha. Ale stále popletený spánkem neměl v úmyslu najít jeho zdroj. Zvedl hlavu a pak ji nechal zase klesnout, jako kdyby ji zatěžovala ocel. Svou útlou rukou šátral kolem, našel něco měkkého... jako... člověk...